Bezkrevní chirurgie — Její přednosti získávají uznání

ANGLICKÉ královské kolegium chirurgů vydalo v roce 1996 brožuru s názvem Kodex pro ošetřování svědků Jehovových v chirurgické praxi. V této brožuře chirurgové uvádějí: „Kvůli nebezpečím krevní transfúze je žádoucí uvažovat o alternativních postupech, kdykoli je to možné.“

Časopis AHA NEWS, který je vydáván Sdružením amerických nemocnic, také uvedl, proč přednosti bezkrevní léčby získávají uznání. „Z toho, co začalo jako náboženské přesvědčení, vzniká lékařská priorita a dokonalejší postupy,“ uvedl tento týdeník. „Bezkrevní medicína a chirurgie, která byla částečně motivována naukami svědků Jehovových, se dostala do operačních sálů v celé zemi a daleko tak přesáhla potřeby tohoto duchovního společenství.“

Podzimní číslo přílohy časopisu Time v roce 1997 rozebíralo námět, proč mnoho lékařů podporuje bezkrevní léčbu. „Strach z AIDS je jen jedním z důvodů,“ říkalo se tam. Článek se zabýval tím, čeho bylo dosaženo v Ústavu pro rozvoj bezkrevní léčby a chirurgie při englewoodské nemocnici v New Jersey.

Časopis Time napsal: „Mezi padesáti pracovišti, které v USA používají bezkrevní chirurgii, patří tento ústav k těm předním. Bez podání jakékoli dárcovské krve poskytuje širokou škálu chirurgických zákroků, které by normálně vyžadovaly transfúzi, a také techniky, jež ztrátu krve výrazně snižují nebo jí zcela zabrání.“

Účinná a bezpečná

Time v úvodu popisuje případ Henryho Jacksona, u něhož došlo k rozsáhlému vnitřnímu krvácení, kdy ztratil devadesát procent krve a hladina hemoglobinu u něj klesla na životu nebezpečnou hodnotu 1,7 gramu na 100 mililitrů. Jackson byl do englewoodské nemocnice převezen z jiné nemocnice v New Jersey, která mu nemohla zajistit léčbu bez transfúze krve.

V englewoodském zařízení byl Jackson v péči dr. Aryeha Shandera a zde dostal „vysoce účinné směsi obsahující železo a vitaminy spolu s ‚vysokými dávkami‘ krvetvorného léku, syntetického erytropoetinu, který stimuluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. A konečně dostal i nitrožilní tekutiny, jež byly podány s cílem podpořit to málo, co zůstalo v oběhu.“

Časopis Time uvedl, že o několik dnů později „volali z té první nemocnice, zda Jackson zemřel. Doktor Shander jim s neskrývaným uspokojením řekl: ‚Nejenže nezemřel, ale daří se mu dobře a chystáme se ho z nemocnice propustit — a brzy se bude věnovat své běžné činnosti.‘“

V televizním interview, které se konalo 28. listopadu 1997, doktor Edwin Deitch, který po zdravotnické stránce odpovídá za program bezkrevní léčby v univerzitní nemocnici v Newarku v New Jersey, vysvětloval, jak se rozvíjel výzkum bezkrevní chirurgie: „Svědkové Jehovovi . . . vynaložili mnoho úsilí, aby našli lidi, kteří by je operovali bez krve. Některé výsledky těchto studií ukázaly, že na rozdíl od lidí, kteří krev dostali, se svědkům dařilo lépe, než se předpokládalo.“

Doktor Deitch dodal: „Krev může potlačit imunitní systém a vést k problémům s pooperační infekcí; u člověka operovaného na rakovinu může zvyšovat nebezpečí, že se rakovina vrátí; i když tedy krev byla za určitých okolností prospěšná, má své stinné stránky.“ O bezkrevní chirurgii dr. Deitch říká: „Zjevně je výsledný stav pacienta lepší, je méně komplikací, a je [to] levnější. Za všech okolností je to tedy výhodné.“

Tudíž, jak Time uvedl, „stále více pacientů požaduje bezpečnější a účinnější alternativy, než jsou transfúze“. Časopis dále napsal: „Podle některých odhadů je dvacet pět procent transfúzí v USA zbytečných. Existují také údaje o tom, že pacienti nemohou snést tak vysoké hladiny hemoglobinu, jak se dříve myslelo, a že zvláště mladí lidé mají vrozenou krevní rezervu. . . . [Doktor Shander] je přesvědčen, že léčba bez krve je pro většinu pacientů uskutečnitelnou a lepší variantou.“

Hlavním nebezpečím transfúzí je sice přenos nemocí, ale existuje i jiné nebezpečí. Doktor Shander vysvětluje: „Konzervovaná krev, která je ochlazena a skladována, na rozdíl od čerstvé krve nemá schopnost přenášet kyslík. Teprve začínáme chápat, co se vlastně děje, když podáme transfúzi.“

Základní norma

„Konečně,“ dochází k závěru Time, „jde také o náklady — přibližně pět set dolarů za každou transfúzi plus další administrativní výdaje, takže výsledná suma dosahuje jedné až dvou miliard dolarů ročně, a to je víc než dostatečný podnět k tomu, aby se o alternativách uvažovalo.“ Zdá se, že závratné náklady spojené s transfúzemi jsou nyní hlavním důvodem, proč se bezkrevní léčba stává tak populární.

Ředitelka Centra bezkrevní medicíny a chirurgie v charitativní nemocnici svatého Vincence v Clevelandu ve státě Ohio, Sharon Vernonová, řekla o bezkrevní léčbě pacientů: „Tento trend roste, protože lékaři si uvědomují, že bezkrevní medicína je základní normou tam, kde se omezují výdaje. Máme zkušenost, že i pojišťovny, které s námi normálně nespolupracují, nám posílají lidi, protože vědí, že jim ušetříme peníze.“

Je zřejmé, že bezkrevní chirurgie velmi rychle získává uznání lékařské obce, a to z mnoha důvodů.

[Rámeček na straně 11]

Nedávná soudní rozhodnutí

Dvě velmi významná soudní rozhodnutí byla v listopadu a prosinci 1997 vynesena ve státě Illinois v USA. V prvním případě Mary Jonesová, která je svědkem Jehovovým, dostala odškodné sto padesát tisíc dolarů za to, že v roce 1993 — přes svůj jasný nesouhlas s transfúzí — dostala dvě dávky krve. Je to největší suma, jakou kdy nějaký svědek Jehovův dostal za citovou újmu v důsledku nechtěné transfúze.

Druhý případ se týká Darlene Brownové, svědkyně Jehovovy, která byla tehdy těhotná a kvůli plodu, který byl třicet čtyři týdnů starý, jí byla vnucena transfúze krve. Odvolací soud v Illinois vysvětlil dne 31. prosince 1997 své rozhodnutí tím, že „transfúze krve je agresivní lékařský postup, který porušuje tělesnou integritu svéprávného dospělého člověka“. Odvolací soud svůj výnos shrnul výrokem, že „podle zákona tohoto státu . . . nemůžeme od těhotné ženy vyžadovat jako zákonnou povinnost, aby souhlasila s agresivním lékařským postupem“.

Vyšší soud v Tokiu dne 9. února 1998 zvrátil rozhodnutí nižšího soudu, že lékař měl právo dát Misae Takedaové v roce 1992 při chirurgickém zákroku transfúzi krve. Vyšší soud prohlásil, že „by mělo být respektováno pacientovo právo zvolit si léčbu. Podání transfúze krve bylo protizákonné.“ Misae Takedaová dostala odškodné pět set padesát tisíc jenů (čtyři tisíce dvě stě dolarů).