Když se naděje a láska vracejí
RODIČE, učitelé a další lidé, kteří jsou ve styku s dospívajícími, si uvědomují, že nejen oni sami, ale že ani mladí lidé, ani žádný jiný člověk nemůže změnit svět. Působí zde vlivy, jež jsou jako přílivové vlny, které nikdo nemůže zastavit. A přece všichni můžeme značně přispět k tomu, aby mladí lidé byli šťastnější, vyrovnanější a aby se dobře zařadili.
Prevence je lepší než léčba, a proto by rodiče měli důkladně uvažovat o tom, jak jejich životní styl a priority mohou formovat postoje a chování jejich dětí. Vytvoří-li rodiče doma láskyplné prostředí, kde je o děti zájem, vznikne v dětech pocit bezpečí, který je nejlepší prevencí před tím, aby si ublížily. Mladí lidé zoufale potřebují, aby jim někdo naslouchal. Pokud dětem nechtějí naslouchat rodiče, budou jim možná naslouchat lidé s nežádoucími vlastnostmi.
Co to pro dnešní rodiče znamená? Udělat si na děti čas tehdy, když to potřebují — když jsou malé. V mnoha rodinách to není snadné. Je velmi obtížné zajistit obživu, a tak často nezbývá nic jiného, než aby oba rodiče pracovali. Ti rodiče, kteří byli ochotni a schopni něco obětovat, aby měli na své děti více času, často sklidili odměnu v tom, že jejich synové a dcery jsou v životě úspěšnější. Nicméně, jak již bylo uvedeno dříve, někdy i přes to nejlepší úsilí ze strany rodičů mohou u dětí vzniknout závažné problémy.
Pomoci mohou přátelé a další dospělí
To, že je svět plný válek, znásilňování a týrání mladých lidí, od dospělých, kteří o děti mají skutečný zájem, vyžaduje, aby vyvinuli mimořádné úsilí na urovnání těchto škod. A mladí lidé, kteří jsou traumatizováni negativními zážitky, možná nebudou na snahu pomoci jim dobře reagovat. To může znamenat mnoho času a úsilí. Určitě není ani moudré, ani laskavé dívat se na tyto mladé lidi svrchu nebo je zavrhnout. Dokážeme projevit ty nejhlubší city, jakých jsme schopni, a také potřebnou laskavost a lásku, abychom pomohli těm, kdo jsou v nebezpečí?
Nejen rodiče, ale i přátelé, a dokonce sourozenci musí být zvláště ostražití a všímat si u mladých lidí takových sklonů, které naznačují křehký a možná nevyrovnaný citový stav. (Viz rámeček „Je potřebná odborná pomoc“ na straně 8.) Jakmile se objeví určité náznaky, buďte ochotni naslouchat. Je-li to možné, snažte se sklíčeného mladého člověka rozpovídat laskavými otázkami a ujistit ho, že jste jeho opravdovými přáteli. Důvěryhodní přátelé a příbuzní mohou rodičům pomoci zvládat obtížné situace; měli by si však dát pozor na to, aby nepřejímali úlohu rodičů. Velmi často jsou sebevražedné sklony mladých lidí zoufalou prosbou o pozornost — o pozornost rodičů.
Jedním z nejlepších darů, jaký mohou mladí lidé dostat od kohokoli, je spolehlivá naděje na šťastnou budoucnost — podnět, aby chtěli žít. Mnoho mladých lidí poznalo pravdivost biblických proroctví o lepším světě, který brzy přijde.
Zachráněni před případnou sebevraždou
Mladá žena z Japonska, která často uvažovala o sebevraždě, řekla toto: „Mnohokrát jsem to již chtěla udělat. Když jsem byla malá, sexuálně mě zneužil člověk, kterému jsem důvěřovala. . . . V minulosti jsem již napsala tolik dopisů, v nichž jsem říkala ‚chci zemřít‘, že se to nedá spočítat. Potom jsem se stala svědkem Jehovovým a nyní sloužím jako celodobá kazatelka, ale čas od času se mi ten nutkavý pocit vrací. . . . Jehova mi však umožnil zůstat naživu a jako by mi jemně říkal: ‚Žij dál.‘“
Jedna patnáctiletá dívka z Ruska řekla: „Když mi bylo osm let, začala jsem mít pocit, že jsem zbytečná. Rodiče neměli čas si se mnou povídat, a tak jsem se snažila řešit si své problémy sama. Stáhla jsem se do sebe. Se svými příbuznými jsem se stále hádala. Potom mě napadla myšlenka na sebevraždu. Byla jsem tak šťastná, že jsem se setkala se svědky Jehovovými!“
A z Austrálie od třicetileté Cathy přišlo povzbudivé vyprávění, které ukazuje, že zoufalství se opravdu může proměnit v naději. „Stále jsem snila o různých způsobech, jak ukončit svůj život, a nakonec jsem se pokusila o sebevraždu. Chtěla jsem uniknout z tohoto světa plného bolesti, hněvu a prázdnoty. Měla jsem depresi, a tak bylo těžké vymanit se z ‚pavučiny‘, do níž jsem se chytila. Proto se mi tehdy sebevražda zdála být řešením.
Když jsem poprvé uslyšela o vyhlídce, že země se stane rájem, kde bude pokojný a šťastný život pro všechny lidi, opravdu jsem po tom začala toužit. Ale vypadalo to jen jako neuskutečnitelný sen. Postupně jsem však začala poznávat Jehovův názor na život a to, jak drahocenný je v jeho očích každý člověk. Začala jsem být přesvědčena, že existuje naděje do budoucnosti. Nakonec jsem se z té ‚pavučiny‘ vymotala. Ale bylo to velmi obtížné. Někdy mě přepadla deprese a cítila jsem se hrozně zmatená. Když jsem se ale zaměřila na Jehovu, dokázala jsem se k němu přimknout velmi blízko a cítit se bezpečně. Děkuji Jehovovi za všechno, co pro mě udělal.“
Mladí lidé již nebudou umírat
Mladý člověk může studiem Bible poznat, že je možné se těšit na něco lepšího — na to, co křesťanský apoštol Pavel nazývá ‚skutečným životem‘. Mladému muži Timoteovi dal Pavel tuto radu: „Těm, kdo jsou bohatí . . . dávej nařízení, . . . aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení; aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, . . . aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života.“ (1. Timoteovi 6:17–19)
Pavlova rada vlastně znamená, že bychom se měli zajímat o ostatní lidi a pomáhat jim, aby získali spolehlivou naději do budoucnosti. To, co Jehova slíbil v novém světě, kde budou „nová nebesa a nová země“, je ‚skutečný život‘. (2. Petra 3:13)
Mnozí mladí lidé, kteří byli kdysi v nebezpečí, že spáchají sebevraždu, pochopili, že zneužívání drog a nemravný způsob života není nic jiného než dlouhá a klikatá cesta ke smrti, k níž je sebevražda pouze zkratkou. Uvědomili si, že tento svět s jeho válkami, nenávistí a hrubým jednáním bez lásky brzy pomine. Poznali, že tento světový systém nelze napravit. Mají pevnou víru, že Boží Království je jedinou skutečnou nadějí, protože nastolí nový svět, v němž nebudou muset umírat ani mladí lidé, ani nikdo z poslušného lidstva — ne, dokonce nikdo nebude chtít zemřít. (Zjevení 21:1–4)
[Rámeček na straně 8]
Je potřebná odborná pomoc
Publikace The American Medical Association Encyclopedia of Medicine říká, že „k více než devadesáti procentům sebevražd dochází v důsledku psychického onemocnění“. Encyklopedie uvádí nemoci jako těžká deprese (asi patnáct procent), schizofrenie (asi deset procent), závislost na alkoholu (asi sedm procent), antisociální porucha osobnosti (asi pět procent) a některé neurózy (méně než pět procent) a radí: „Každý sebevražedný pokus by se měl brát vážně. Dvacet až třicet procent lidí, kteří se pokusili o sebevraždu, tento pokus v průběhu roku opakují.“ Doktor Jan Fawcett píše: „Více než padesát procent sebevražd [ve Spojených státech] spáchají lidé, kteří neměli žádný kontakt s psychiatrem.“ A jiný zdroj uvádí: „Nejdůležitější stránkou léčby je, aby takový člověk co nejdříve navštívil psychiatra, protože to pomůže odhalit depresi, která je v pozadí problémů.“