Co říká Bible

Jakou hodnotu má samota?

JEDNOU Ježíš „vystoupil na horu, aby se modlil. Ačkoli již bylo pozdě, byl tam sám.“ (Matouš 14:23) Jindy, ‚když se rozednilo, vyšel a ubíral se na osamělé místo‘. (Lukáš 4:42) Tyto biblické verše dosvědčují, že Ježíš Kristus příležitostně vyhledával a oceňoval chvíle samoty.

V Bibli jsou další příklady lidí, kteří podobně jako Ježíš oceňovali samotu. Žalmista během nočních hlídek o samotě rozjímal o velikosti svého Vznešeného Stvořitele. A pokud jde o Ježíše Krista, hned potom, co se dozvěděl o smrti Jana Křtitele, šel „na osamělé místo, aby byl sám“. (Matouš 14:13; Žalm 63:6)

Samota — ať vyplývá z okolností, nebo je plánovaná — v dnešním hlučném a chaotickém moderním světě nemá v očích lidí velkou hodnotu. Pamatujete si vy, kdy jste byli naposledy o samotě? Jedna mladá vdaná žena řekla: „Nikdy v životě jsem nebyla o samotě.“

Je však samota opravdu potřebná? Jestliže ano, jak můžeme takových tichých chvil využít, abychom z nich měli užitek a aby byly pro nás přínosem? A jakou úlohu v tom hraje vyrovnanost?

Proč je samota důležitá?

Bible nám říká, že Izák, Boží muž, jenž žil ve starověku, hledal samotu ‚na poli, když se schylovalo k večeru‘. Proč? Bible odpovídá: „Aby . . . rozjímal.“ (1. Mojžíšova 24:63) Jeden slovník říká, že rozjímání je „hloubavé či klidné přemýšlení“. To „znamená delší doba vážného soustředění“. Izák se měl brzy začít věnovat závažným povinnostem, a tak mu takové nerušené rozjímání umožňovalo, aby v klidu uvažoval, uspořádal si myšlenky a uvědomil si důležité věci.

Jistý odborník na duševní zdraví uvádí, že pokud ‚je samota udržována v určitých mezích, nepřítomnost jiných lidí způsobí, že je možné uspořádat si své myšlenky a lépe se soustředit‘. Mnoho lidí potvrzuje, že to je občerstvující, posilující a zdravé.

K dobrým výsledkům takového rozjímání patří soudnost a rozvaha, což jsou vlastnosti, které přispívají k uvážlivé řeči a k vyrovnanému jednání, a to zase zpětně vede k harmonickým vztahům. Tak například člověk, jenž se učí rozjímat, se tím zárověň učí, kdy je vhodné být zticha. Nemluví ukvapeně, ale naopak předem zvažuje, jak budou jeho slova působit na druhé lidi. „Spatřil jsi muže, který je ukvapený ve svých slovech?“ ptá se inspirovaný biblický pisatel. A dále říká: „Je více naděje pro někoho hloupého než pro něho.“ (Přísloví 29:20) Co nám pomůže, abychom svůj jazyk nepoužívali bezmyšlenkovitě? Bible říká: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ (Přísloví 15:28; srovnej Žalm 49:3.)

Pro křesťana je nerušené rozjímání o samotě podstatnou součástí jeho růstu k duchovní zralosti. Vhodná jsou slova apoštola Pavla: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Timoteovi 4:15)

Samotu využívejme k tomu, abychom se přiblížili k Bohu

Jeden anglický spisovatel řekl: „Samota je audienčním sálem Boha.“ Občas Ježíš potřeboval odejít od svých společníků a o samotě se modlit k Bohu. Jedna taková situace je v Bibli popsána takto: „A časně ráno, dokud byla ještě tma, vstal, vyšel ven, odebral se na osamělé místo a tam se začal modlit.“ (Marek 1:35)

V žalmech se opakovaně mluví o rozjímání, při němž se lidé obracejí k Bohu. Král David Jehovovi řekl: „O tobě rozjímám.“ A podobná jsou slova Asafa: „Jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a budu se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 63:6; 77:12) Uvažování o božských vlastnostech a o božské činnosti přináší bohatou odměnu. Zvětšuje se tím ocenění pro Boha, což člověku umožňuje, aby se k Bohu více přiblížil. (Jakub 4:8)

Je nutná umírněnost

Samozřejmě, když vyhledáváme samotu, je nutné to dělat s umírněností. Samotu můžeme popsat jako místo plné obohacení, pokud tam chceme zavítat občas, ale také jako místo plné nebezpečí, pokud tam chceme být stále. Když se člověk odlučuje příliš často, odporuje to základním lidským potřebám — potřebě sdružovat se, komunikovat a projevovat lásku. Navíc může být taková izolovanost živnou půdou pro „plevel“ pošetilosti a sobectví. Biblické přísloví varuje: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1) K tomu, abychom byli při vyhledávání samoty vyrovnaní, musíme znát nebezpečí, která s sebou odlučování nese.

Ježíš a jiní duchovně smýšlející lidé v biblických dobách si vážili chvil samoty a stejně si jich váží i křesťané dnes. Je pravda, že s tolika povinnostmi a starostmi může být těžké najít si čas a příležitost k rozjímání o samotě. Nicméně, jako u každé věci, která má opravdovou hodnotu, musíme i v tomto případě vykupovat „příhodný čas“. (Efezanům 5:15, 16) Potom můžeme stejně jako žalmista říci: „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo.“ (Žalm 19:14)