Když se prarodiče stanou rodiči

„Právě jsem přišla domů ze shromáždění v sále Království. Ozvalo se hlasité zaklepání na dveře a venku stáli dva policisté se dvěma špinavými, rozcuchanými dětmi, které vypadaly, jako by se několik měsíců nemyly. Stěží byste řekli, že to jsou děti! Byla to moje vnoučata, a jejich matka — narkomanka —, je zanedbávala. Byla jsem vdova a měla jsem již šest svých vlastních dětí. Nedokázala jsem však říci ne.“ (Sally)a

„Dcera mě požádala, zda bych si mohla vzít její děti, než si uspořádá život. Nevěděla jsem, že bere drogy. Nakonec mi její dvě děti zůstaly. Po několika letech měla dcera ještě holčičku. Nechtěla jsem si ji vzít, ale vnuk mě prosil: ‚Babi, opravdu by to nešlo?‘“ (Willie Mae)

ROLE prarodičů bývala popisována jako „potěšení bez odpovědnosti“. To však již neplatí. Podle některých odborníků jen ve Spojených státech žijí s prarodiči více než tři miliony dětí. A počet takových dětí rychle roste.

Proč dochází k tomuto zneklidňujícímu trendu? U prarodičů mohou žít děti, jejichž rodiče se rozvedli. Podobné je to s dětmi, které jejich rodiče zanedbávají nebo týrají. Časopis Child Welfare říká, že na závislé rodiče má paralyzující vliv ‚crackový kokain, a tím vzniká ztracená generace‘. Další miliony dětí jsou bez rodičovské péče proto, že osiřely, že se jich rodiče zřekli nebo že jeden z rodičů duševně onemocněl. V péči prarodičů mohou skončit i děti, které o matku připravilo AIDS.

Vzít na sebe ve středních letech nebo v ‚neblahých dnech‘ vyššího věku odpovědnost za výchovu dítěte je možná neúnosné. (Kazatel 12:1–7) Mnozí lidé prostě nemají dost energie, aby stále hlídali malé dítě. Někteří prarodiče se rovněž starají o své zestárlé rodiče. Jiní ovdověli nebo se rozvedli a musí se vyrovnat s tím, že ztratili oporu svého partnera. A mnozí prarodiče zjišťují, že nejsou připraveni vzít na sebe takové břímě z finančních důvodů. Podle jednoho průzkumu se příjem čtyř z deseti prarodičů pověřených opatrovnictvím blížil životnímu minimu. „Děti byly nemocné,“ vzpomíná Sally. „Musela jsem zaplatit spoustu peněz za léky. Od státu jsem dostala jen nepatrnou finanční pomoc.“ Jedna starší žena vzpomíná: „K tomu, abych se mohla postarat o vnoučata, jsem musela použít i svůj důchod.“

Stresy a napětí

Není překvapující, že podle jedné studie „prarodičům působila péče o vnoučata značný stres. Do studie bylo zahrnuto šedesát prarodičů, z nichž 86 procent řeklo, že ‚téměř celou dobu pociťují depresi nebo úzkost‘.“ Mnozí uváděli i zdravotní problémy. „Zasáhlo mě to po stránce tělesné, duševní i duchovní,“ říká Elizabeth, která se starala o dvě dospívající vnučky. Willie Mae má srdeční potíže a vysoký krevní tlak, říká: „Lékařka je přesvědčena, že to souvisí se stresem plynoucím z výchovy dětí.“

Mnoho prarodičů není připraveno na změnu způsobu života, s níž je péče o vnoučata spojena. „Stává se, že si nemohu nikam vyjít,“ říká jeden dědeček. „Měl bych pocit viny . . ., kdybych je nechal s někým jiným, takže místo toho, abych někam šel nebo něco pro sebe udělal, nikam nejdu a ani nic neudělám.“ Jistá babička říká, že její soukromý čas „neexistuje“. Běžná je společenská izolace a osamělost. Jedna babička řekla: „V naší věkové kategorii již většina přátel nemá [malé] děti, a v důsledku toho velmi často nemohu přijmout pozvání k nim, protože nepozvou naše děti [vnoučata].“

Bolest vzniká i z citové tísně. Jeden článek v časopise U.S.News & World Report uvádí: „Mnozí z nich [prarodičů] trpí pocitem hanby a viny kvůli tomu, že jejich vlastní děti v roli rodičů selhaly — a mnozí se obviňují a ptají se sami sebe, co oni jako rodiče udělali špatně. Kvůli tomu, aby svým vnoučatům poskytli bezpečný a láskyplný domov, museli se někteří z nich citově distancovat od vlastních dětí, protože byly hrubé nebo závislé na drogách .“

Jeden průzkum uvádí: „Více než jedna čtvrtina prarodičů, jimž byla svěřena vnoučata . . ., řekla, že v důsledku poskytování péče cítili menší uspokojení ze svého manželského vztahu.“ Zvlášť manželé se cítí být často zanedbáváni, protože převážná část péče o vnouče leží na jejich manželce. Někteří z nich mají pocit, že tento tlak zkrátka nevydrží. Jedna žena o svém manželovi řekla: „Odešel od nás. . . . Myslím si, že se prostě cítil v pasti.“

Zlostné děti

Časopis U.S.News & World Report uvádí: „Stres ještě zhoršuje skutečnost, že některé z dětí, jež [prarodiče] podědili, jsou citově velmi poškozené, jsou mnohem vzteklejší a potřebují daleko větší pomoc než ostatní lidé.“

Podívejme se na Elizabetinu vnučku. Otec toto dítě zanechal doslova na rohu ulice, kde Elizabeth pracovala jako školní dozor nad dětmi, které přecházejí ulici. „Je to vzteklé dítě,“ říká Elizabeth. „Má zraněné city.“ Vnoučata Sally mají stejné trauma. „Můj vnuk je zatrpklý. Má pocit, že ho nikdo nechce.“ Mít milujícího otce a matku je lidské právo každého dítěte. Představte si, co asi dítě cítí, když ho rodiče opustí, zanedbávají nebo když se ho zřeknou.Chápat tyto pocity může být klíčem k tomu, aby člověk s takovým problematickým dítětem jednal trpělivě. Přísloví 19:11 říkají: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“

Dítě, které rodiče opustili, se možná vaší snaze pečovat o něj vzpírá. Pochopení jeho strachu a obav vám může pomoci, abyste reagovali soucitně. Jeho strach můžete hodně zmírnit tím, že jeho obavy uznáte a ujistíte jej, že uděláte, co je ve vašich silách, abyste se o něj postarali.

Jak se vyrovnávat s tlaky

‚Cítím velkou bolest a lítost. Nezasloužím si, aby se mi tohle stalo.‘ Tak se vyjádřila jedna babička, která dostala vnouče do péče. Pokud jste v takové situaci, možná máte i vy podobné pocity. Situace však zdaleka není beznadějná. Jedna věc je, že kvůli svému věku již možná nemáte tolik tělesné energie, ale pokud jde o moudrost, trpělivost a určitou obratnost, váš věk je přínosem. Není překvapující, že podle jedné studie „si děti vychovávané pouze prarodiči vedly poměrně dobře v porovnání s dětmi v rodinách, kde byl jeden biologický rodič“.

Bible nás vybízí, abychom ‚na Jehovu uvrhli všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘. (1. Petra 5:7) Stejně jako žalmista se tedy k němu neustále modlete o sílu a vedení. (Srovnej Žalm 71:18.) Věnujte pozornost svým vlastním duchovním potřebám. (Matouš 5:3) „Křesťanská shromáždění a kazatelská služba mi pomohly, abych to vydržela,“ říká jedna křesťanka. Kdykoli je to možné, snažte se svá vnoučata vyučovat Božím cestám. (5. Mojžíšova 4:9) Vaše úsilí vychovávat vnoučata „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ bude Bůh zcela jistě podporovat. (Efezanům 6:4)b

Nebojte se vyhledat pomoc. Často vás mohou podpořit přátelé, zvláště ti v křesťanském sboru. Sally vzpomíná: „Velkou posilou pro mě byli bratři a sestry ve sboru. Když jsem byla na dně, pozvedli mě. Někteří mi dokonce vypomohli finančně.“

Nezapomeňte na pomoc, kterou lze získat od státu. (Římanům 13:6) Je zajímavé, že podle jednoho průzkumu prarodiče „většinou nevědí, na co mají nárok nebo kde vyhledat pomoc“. (Child Welfare) Sociální pracovníci a místní agentury pro pomoc starším občanům vám mohou říci, na jaké úřady se obrátit.

V mnoha případech je svěření vnoučat do péče prarodičů výsledkem těchto ‚kritických časů, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1–5) Toto obtížné období je naštěstí znamením, že Bůh brzy zasáhne a vytvoří ‚novou zemi‘, kde tragické situace, které dnes postihují mnoho rodin, budou věcí minulosti. (2. Petra 3:13; Zjevení 21:3, 4) Prozatím se prarodiče, jimž byla do péče svěřena vnoučata, musí snažit, aby se co nejlépe se svou situací vyrovnali. Mnoha prarodičům se to daří velmi dobře. Vždy mějte na paměti, že kromě pocitu marnosti můžete prožívat i radost. Můžete se dokonce radovat z toho, že z vašich vnoučat se stali lidé, kteří upřímně milují Boha. Nestojí to snad za všechnu tu tvrdou práci?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 10]

Právní problémy

Otázka, zda požádat o soudní svěření vnoučat do péče, nebo ne, je choulostivá a komplikovaná. Mary Fronová, která je odbornicí v této oblasti, říká: „Na jedné straně, pokud není dítě svěřeno do vaší péče, máte jen málo zákonných práv. Ve většině případů se biologický rodič může kdykoli vrátit a dítě či děti vám vzít. Na druhé straně se mnozí prarodiče zdráhají požádat o svěření dítěte do péče, protože to znamená u soudu přiznat, že jejich vlastní dítě je nezpůsobilým rodičem.“ (Časopis Good Housekeeping)

Pokud vnoučata nejsou soudně svěřena do péče, mají prarodiče často problém zapsat dítě do školy, či dokonce zajistit mu lékařskou péči. Dosáhnout svěření dítěte do péče může být finančně nákladné, časově náročné a citově vyčerpávající. A i v tom případě, že se to prarodičům podaří, mohou ztratit nárok na státní podporu. Časopis Child Welfare proto prarodičům radí, aby „požádali o radu místního advokáta, který je zběhlý ve věci státního zákona o rodině, v otázkách svěření dítěte do péče a v sociálním zabezpečení dítěte“.

[Rámeček na straně 11]

Spočítat si náklady

Pohled na dítě, které je v těžké situaci — zvláště, když jde o blízkého příbuzného —, drásá srdce. A Bible křesťanům přikazuje, aby se ‚o své vlastní‘ starali. (1. Timoteovi 5:8) V mnoha situacích je však moudré, aby své rozhodnutí prarodič předem střízlivě zvážil. (Přísloví 14:15; 21:5) Člověk musí spočítat náklady. (Srovnej Lukáše 14:28.)

S modlitbou zvažujte: Skutečně můžete dítěti poskytnout to, co potřebuje po tělesné, citové, duchovní a finanční stránce? Co si o tom myslí váš partner? Existuje nějaký způsob, jak povzbudit rodiče dítěte nebo jim nějak pomoci, aby oni sami pečovali o dítě? Je smutné, že někteří rodiče zanedbávající své povinnosti prostě dál žijí nemravným způsobem života. Jedna babička trpce vzpomíná: „Vzala jsem si několik jejích dětí. Ale ona dál brala drogy a měla další děti. Dospěla jsem do bodu, kdy jsem musela říci ne!“

Na druhé straně, jestliže se vy nepostaráte o vnoučata, co s nimi bude? Dokážete unést tíhu vědomí, že se o ně stará někdo jiný, možná dokonce někdo cizí? A co duchovní potřeby dětí? Budou ti lidé schopni vychovat je podle Božích měřítek? Někteří prarodiče dospějí k závěru, že přes těžkosti, které jsou s tím spojeny, jim nezbývá nic jiného než vzít na sebe tuto odpovědnost.

Jsou to velmi bolestné starosti a každý musí v tomto směru udělat vlastní rozhodnutí.

[Obrázek na straně 9]

Pro mnohé prarodiče je obtížné zvládnout nároky vyplývající z péče o malé děti

[Obrázek na straně 10]

Bohabojní prarodiče mohou důvěřovat, že Jehova je v jejich úsilí podpoří