Světu přibývají šediny
ŠPANĚLSKÝ cestovatel Juan Ponce de León se v roce 1513 vylodil u neznámého pobřeží Severní Ameriky. Jedna zpráva říká, že toto území bylo poseto květinami, a proto jej pojmenoval Florida, což španělsky znamená „rozkvetlý“. Najít pojmenování bylo snadné, ale najít to, co bylo cílem expedice — pramen vody, která má schopnost vrátit starším lidem mládí — se nepodařilo. Tento cestovatel několik měsíců pročesával zemi, ale potom hledání tohoto legendárního pramene ukončil a odplul.
Dnes je pramen mládí stejně nedostupný jako v době Ponce de Leóna, ale zdá se, že člověk objevil něco, co autorka Betty Friedanová označila jako „pramen stáří“. Řekla to proto, že na světě výrazně vzrůstá počet starých lidí. Dnes se dožívá stáří tolik lidí, že se tím mění složení světové populace. Světu v podstatě přibývají šediny.
‚Jeden z největších triumfů lidstva‘
Vyplývá to z demografie. Na začátku tohoto století i v těch nejbohatších zemích pravděpodobná délka života novorozence nedosahovala ani padesáti let. Dnes je to více než sedmdesát pět let. Pravděpodobná délka života novorozence je i v rozvojových zemích, jako například v Číně, Hondurasu, Indonésii a ve Vietnamu, o dvacet pět let delší než před čtyřiceti lety. Na celém světě se měsíčně dožívá šedesáti let milion lidí. Je překvapivé, že tou nejrychleji rostoucí populací na zemi nyní nejsou mladí lidé, ale lidé, jimž je více než osmdesát let neboli ‚velmi staří‘.
„Jedním z největších triumfů lidstva bylo prodloužení pravděpodobné délky života,“ říká demografka Eileen Crimminsová v časopise Science. Organizace spojených národů s tím souhlasí a aby na tento výsledek upozornila, označila rok 1999 za Mezinárodní rok starších lidí. (Viz tabulku na straně 3.)
Je nutné jinak chápat pojmy
Tento triumf však zahrnuje víc než jen změnu pravděpodobné délky lidského života. Souvisí s tím i to, že člověk jinak pohlíží na stárnutí. Je pravda, že myšlenka na stárnutí stále ještě některé lidi zneklidňuje, nebo dokonce děsí, protože vyšší věk je obvykle spojován s chřadnoucím tělem a selhávající myslí. Výzkumní pracovníci, kteří se zabývají stárnutím, však zdůrazňují, že stárnout a být nemocný jsou dvě různé věci. V tom, jak lidé stárnou, jsou značné rozdíly. Podle výzkumných pracovníků je rozdíl mezi kalendářním věkem a biologickým věkem. (Viz rámeček „Co je stárnutí?“.) Jinými slovy být za vrcholem a jít s kopce nemusí být nutně totéž.
Při stárnutí můžete podniknout kroky, které kvalitu vašeho života zlepší. Je pravda, že díky těmto opatřením neomládnete, ale umožní vám, abyste byli zdravější, když stárnete. Další článek bude rozebírat některé z těchto kroků. Otázka stárnutí možná není v současné době něčím, co byste měli řešit, ale možná si o tom budete chtít něco přečíst, protože než se nadějete, bude se to týkat i vás.
[Rámeček a obrázky na straně 3]
Mezinárodní rok starších lidí
„Bylo mi teď šedesát . . ., a tak jsem nyní zahrnut do statistik, které jsem dříve citoval,“ řekl nedávno generální tajemník OSN Kofi Annan při vyhlášení Mezinárodního roku starších lidí. Mnoho lidí je na tom stejně jako pan Annan. Výzkumní pracovníci říkají, že v mnoha zemích bude na přelomu tohoto století každému pátému člověku více než šedesát let. Někteří z těchto lidí již budou potřebovat, aby o ně někdo pečoval, ale to, co budou potřebovat všichni, jsou metody, které jim umožní uchovat si soběstačnost, důstojnost a produktivitu. Aby politikové lépe zvládli problémy spojené s touto ‚demografickou revolucí‘ a aby „společnost měla pro hodnotu stáří“ větší ocenění, Valné shromáždění OSN v roce 1992 rozhodlo, že rok 1999 bude označen jako Mezinárodní rok starších lidí. Téma tohoto zvláštního roku je „Společnost pro všechny bez rozdílu věku“.
[Obrázek]
Kofi Annan
[Podpisky]
Foto UN
UN/DPI foto Milton Grant
[Rámeček a obrázek na straně 4]
Co je stárnutí?
„Biologická křišťálová koule je — pokud jde o stárnutí — velmi nejasná,“ říká jeden výzkumný pracovník. „Úplně tomu nerozumí nikdo,“ prohlašuje jiný vědec. Přesto se gerontologové (vědci, kteří studují stárnutí) pokusili tento proces definovat. Jednoduše řečeno, stárnutí je podle nich kalendářní doba, po kterou někdo existuje. Stárnutí však znamená víc než jen přibývající leta. Člověk by normálně neřekl, že dítě stárne, protože stárnutí je spojováno s ubýváním životní síly. Stárnutí je daň, kterou si na člověku vybírají prožitá léta. Někteří lidé vypadají na svůj kalendářní věk mladě, proto o někom například řekneme, že „nevypadá na svůj věk“. Aby vědci rozlišili mezi kalendářním a biologickým stářím, obvykle popisují biologické stáří (stárnutí doprovázené škodlivými tělesnými změnami) jako senium.
Profesor zoologie Steven N. Austad popisuje senium jako „postupné zhoršování, ke kterému časem dochází prakticky u každé tělesné funkce“. A dr. Richard L. Sprott z Národního ústavu pro výzkum stárnutí říká, že stárnutí „je pomalá degenerace těch částí našeho systému, které nám umožňují přiměřeně reagovat na stresy“. Většina odborníků však souhlasí s tím, že navrhnout jasnou definici stárnutí je velmi těžké. Molekulární biolog dr. John Medina vysvětluje proč: „Od hlavy k patě, od bílkovin po DNA, od narození do smrti probíhá v každém člověku obrovské množství procesů, jimiž jeho šedesát bilionů buněk stárne.“ Není divu, že mnozí vědci docházejí k závěru, že stárnutí je „nejsložitější ze všech biologických problémů“.