Pověry — Jak jsou dnes rozšířené?
STÁVÁ se to všude — v práci, ve škole, v dopravních prostředcích a na ulici. Kýchnete a kolemjdoucí neznámí lidé vám řeknou: „Pozdrav pánbůh!“ nebo „Na zdraví!“. Podobné výrazy existují i v mnoha jiných jazycích. V Německu se na kýchnutí reaguje výrazem: „Gesundheit“. Arabové řeknou: „Yarhamak Allah“ a někteří Polynésané v jižním Pacifiku řeknou: „Tihei mauri ora“.
I když se domníváte, že jde jen o projev běžné společenské zdvořilosti, možná jste trochu přemýšleli o tom, proč to lidé říkají. Tyto výroky jsou totiž založeny na pověrách. Moira Smithová, která pracuje v knihovně Institutu lidového umění v Indiana University v Bloomingtonu (Indiana, USA), o těchto výrocích říká: „Je to založeno na představě, že při kýchání z vás vychází duše.“ Když se tedy řekne „pozdrav pánbůh“, je to v podstatě žádost k Bohu, aby duši obnovil.
Většina lidí bude pravděpodobně souhlasit s tím, že je nerozumné věřit, že při kýchání nějaká duše opouští tělo. Není tedy překvapující, že Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary definuje pověru jako „přesvědčení nebo zvyk vyplývající z neznalosti, ze strachu z neznámého, z víry v magii a náhodu neboli z nesprávného pojetí kauzality“.
Nelze se tedy divit, že jeden lékař ze 17. století nazval pověry své doby „barbarskými chybami“ nevzdělanců. A když lidstvo vstoupilo do 20. století s jeho vědeckými výdobytky, The Encyclopædia Britannica v roce 1910 optimisticky mluvila o době, kdy „civilizace [bude] oproštěna od poslední stopy pověr“.
Stále velmi rozšířeny
Ten optimismus před osmdesáti lety byl neopodstatněný, protože se zdá, že pověry jsou stejně hluboce zakořeněny jako dříve. Tato trvalost je pro pověry příznačná. V některých jazycích je slovo „pověra“ odvozeno z latinských výrazů super, které znamená „nad“, a stare, což znamená „stát“. Bojovníkům, kteří v bitvě zůstali naživu, se říkalo superstites, protože své spolubojovníky v bitvě přežili a doslova „stáli“ nad nimi. Kniha Superstitions (Pověry) o původu pověr říká: „Pověry existují dodnes navzdory staletí trvajícím pokusům je odstranit.“ Ukažme si jen několik příkladů přetrvávajících pověr.
◻ Po náhlé smrti guvernéra jednoho velkého asijského města bezradný personál v jeho oficiálním sídle doporučil novému guvernérovi, aby se poradil s mužem, který byl zvláštním médiem. Ten navrhl řadu změn v oficiálním sídle i kolem něj. Personál se domníval, že tyto změny by mohly zrušit špatné znamení.
◻ Prezidentka jedné americké firmy s mnohamilionovým obratem s sebou stále nosí určitý kámen. Od své první úspěšné obchodní prezentace bez něj neodejde z domu.
◻ Asijští obchodníci se před velkými obchodními transakcemi často radí s věštci.
◻ Sportovec, který intenzivně trénuje, přesto připisuje své vítězství některému kusu svého oblečení. A tak ho stále — nevyprané — nosí na další soutěže.
◻ Student použije při zkoušce určité pero a dostane dobrou známku. Myslí si, že mu pero „přineslo štěstí“.
◻ Ve svatební den se nevěsta pečlivě oblékne tak, aby na sobě měla „něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého“.
◻ Člověk namátkově otevře Bibli a přečte první text, na který mu padne zrak, a je přesvědčen, že tato slova představují konkrétní radu, kterou v tu chvíli potřebuje.
◻ Když tryskové dopravní letadlo s burácením startuje po rozjezdové dráze, někteří pasažéři se křižují. Jiní cestující během letu mnou mezi prsty medailon svatého Kryštofa.
Je jasné, že i dnes jsou pověry velmi rozšířené. Mimořádný profesor psychologie na Connecticutské vysoké škole Stuart A. Vyse ve své knize Believing in Magic — The Psychology of Superstition (Víra v magii — Psychologie pověr) říká: „Ačkoli žijeme v technicky rozvinuté společnosti, pověry jsou stejně rozšířené jako dříve.“
Pověry jsou i dnes velmi hluboce zakořeněny a úsilí vymýtit je selhalo. Proč se to nepodařilo?