Správné zdůrazňování při čtení biblických textů

KDYŽ mluvíš s druhými o Božích záměrech, ať soukromě nebo z pódia, tvá řeč by se měla soustředit na to, co se píše v Božím slově. K tomu obvykle patří čtení biblických textů, které by mělo být působivé.

Ke správnému zdůrazňování patří cit. Biblické texty by se měly číst s citem. Uvažuj o několika příkladech. Když čteš nahlas Žalm 37:11, měl bys svým hlasem vyjádřit radostné očekávání pokoje, který je tam slíben. Při čtení Zjevení 21:4, kde je předpověděno, že skončí utrpení a smrt, by se v tvém hlase mělo zrcadlit vřelé ocenění pro tuto úžasnou úlevu. Slova ve Zjevení 18:2, 4 a 5, kde je výzva k vyjití z ‚Velkého Babylónu‘ obtíženého hříchy, by se měla číst s naléhavostí. Vyjádřený cit by měl být samozřejmě upřímný, ale ne přehnaný. Správná míra citu je dána textem samotným i tím, jak je použit.

Zdůrazňuj správná slova. Pokud se tvé vyjádření k určitému verši vztahuje jen na některou jeho část, potom bys měl tuto část při čtení vyzdvihnout. Kdybys chtěl například při čtení Matouše 6:33 rozebrat, co znamená ‚hledat nejprve království‘, pak bys nepoložil hlavní důraz na „Otcovu spravedlnost“ ani na slova „to všechno ostatní“.

Dejme tomu, že se při proslovu na služebním shromáždění chystáš přečíst text u Matouše 28:19. Která slova bys měl zdůraznit? Chceš-li posluchače vybídnout k horlivému zahajování domácích biblických studií, zdůrazni slova „čiňte učedníky“. Naproti tomu chystáš-li se rozebrat křesťanskou povinnost dělit se o biblickou pravdu s přistěhovalci nebo chceš-li určité zvěstovatele povzbudit, aby sloužili tam, kde je to více zapotřebí, potom zdůrazni slova ‚lidi všech národů‘.

Biblický text se často předkládá jako odpověď na nějakou otázku nebo proto, aby podpořil určitou argumentaci, kterou druzí považují za spornou. Jestliže se však každá myšlenka vyjádřená v textu zdůrazní stejně, potom tvoji posluchači tuto spojitost možná neuvidí. Tobě je souvislost snad zřejmá, ale jim ne.

Pokud například při čtení Žalmu 83:18, kde je uvedeno Boží jméno, položíš veškerý důraz na slovo „Nejvyšší“, oslovený možná nepochopí zdánlivě zřejmou skutečnost, že Bůh má osobní jméno. Měl bys naopak zdůraznit jméno „Jehova“. Když však použiješ tentýž text při rozboru Jehovovy svrchovanosti, potom je opravdu na místě položit hlavní důraz na slovo „Nejvyšší“. Podobné je to i v případě, že čteš text z Jakuba 2:24 s cílem ukázat, jak je důležité projevovat víru jednáním. Pokud při tom položíš hlavní důraz na slovní spojení „prohlášen za spravedlivého“ místo na slovo „skutky“, mohlo by se stát, že někteří tvoji posluchači nepochopí souvislost.

Další užitečný příklad můžeš najít v Římanům 15:7–13. Tento úsek je součástí dopisu, který apoštol Pavel napsal sboru tvořenému jak pohany, tak přirozenými Židy. Apoštol tam dokazuje, že Kristova služba přináší užitek nejen obřezaným Židům, ale i lidem z národů, aby „národy oslavovaly Boha pro jeho milosrdenství“. Potom Pavel cituje čtyři biblické texty, které obracejí pozornost na tuto příležitost pro národy. Jak bys měl přečíst tyto citované texty, abys zdůraznil to, co měl Pavel na mysli? Kdyby sis chtěl označit vyjádření, která máš zdůraznit, potom by to v 9. a 10. ​verši mělo být slovo „národy“, v 11. verši „všechny národy“ a „všichni lidé“ a ve 12. verši opět „národy“. Pokus se přečíst Římanům 15:7–13 a zdůraznit tato místa. Uděláš-li to, potom bude Pavlova argumentace jasnější a srozumitelnější.

Způsoby zdůraznění. Klíčová slova, která chceš vyzdvihnout, je možné zdůraznit řadou způsobů. Prostředky, které použiješ, by však měly odpovídat danému biblickému textu a rámci proslovu. Uveďme si několik podnětů.

Hlasové zdůraznění. To znamená jakoukoli změnu hlasu, díky které klíčová slova vyniknou ve srovnání se zbývající částí věty. Tohoto zdůraznění je možné dosáhnout změnou síly hlasu — ať už jejím zvýšením nebo snížením. V mnoha jazycích se přidává na důrazu také změnou výšky hlasu. V některých jazycích to však může zároveň změnit smysl vyjádření. Když se klíčová slova pronesou pomaleji, dodá jim to závažnosti. V jazycích, jež neumožňují hlasové zdůrazňování určitých slov, bude k dosažení požadovaného výsledku nutné uplatnit cokoli, co je v daném jazyce obvyklé.

Přestávky. Přestávku je při čtení možné udělat buď před klíčovou částí biblického textu nebo po ní — anebo na obou místech. Když uděláš přestávku těsně před tím, než přečteš nějakou hlavní myšlenku, vyvolá to očekávání; přestávkou po takové myšlence zase prohloubíš dojem, který text v posluchačích zanechá. Pokud však budeš při čtení biblických textů dělat příliš mnoho přestávek, nic nevynikne.

Opakování. Na určitou myšlenku můžeš položit důraz také tím, že své čtení přerušíš a dané slovo či slovní spojení přečteš znovu. Mnohdy je ale vhodnější určitý text dočíst a teprve potom zopakovat klíčové vyjádření.

Gesta. Často můžeme určitému slovu nebo slovnímu spojení dodat citu pohybem těla a také výrazem obličeje.

Tón hlasu. V některých jazycích je někdy možné přečíst určitá slova takovým tónem, který ovlivňuje jejich smysl a který je odděluje od ostatních slov. V takovém případě je však také na místě opatrnost, zejména při používání sarkasmu.

Když čtou texty druzí. Když nějaký biblický text čte člověk, kterého jsme oslovili, možná zdůrazní nesprávná slova nebo nezdůrazní vůbec nic. Jak na to můžeš zareagovat? Obvykle je nejlepší objasnit smysl textu tím, že jej uplatníš na nějakou situaci. Potom bys mohl zaměřit pozornost přímo na klíčová slova uvedená v Bibli.