Správné uplatňování biblických textů

KDYŽ vyučujeme druhé, je zapotřebí více než jim jen číst verše z Bible. Apoštol Pavel svému společníkovi Timoteovi napsal: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Tim. 2:15)

To znamená, že naše vysvětlování biblických textů musí odpovídat tomu, co učí samotná Bible. K tomu je zapotřebí brát v úvahu kontext, a ne si vybírat vyjádření, která se nám líbí, a přidávat k nim své vlastní představy. Jehova prostřednictvím proroka Jeremjáše varoval před těmi proroky, kteří tvrdili, že mluví slova z Jehovových úst, ale kteří ve skutečnosti předkládali „vidění svého vlastního srdce“. (Jer. 23:16) Apoštol Pavel varoval křesťany před znečištěním Božího slova lidskými filozofiemi a napsal: „Zřekli jsme se pokoutních věcí, za které je nutné se stydět, nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo.“ Nepoctiví obchodníci s vínem tehdy své víno ředili, aby ho bylo víc a aby vydělali více peněz. My však Boží slovo nefalšujeme, nesmícháváme ho s lidskými filozofiemi. „Nejsme podomními obchodníky s Božím slovem, jako jsou mnozí,“ prohlásil Pavel, „ale jako z upřímnosti, ano, jako od Boha poslaní, pod Božím dohledem, mluvíme ve spojení s Kristem.“ (2. Kor. 2:17; 4:2)

Někdy možná cituješ nějaký biblický text, abys vyzdvihl určitou zásadu. Bible je plná zásad, jež poskytují moudré vedení při řešení nejrůznějších situací. (2. Tim. 3:16, 17) Měl by ses však vždy ujistit, že daný biblický text uplatňuješ přesně a že jej nepoužíváš nesprávně, tedy tak, aby to vypadalo, že říká to, co ty chceš, aby říkal. (Žalm 91:11, 12; Mat. 4:5, 6) Uplatnění textu musí být v souladu s Jehovovým záměrem a musí se shodovat s celým Božím slovem.

‚Správně zacházet se slovem pravdy‘ také znamená chápat ducha toho, co Bible říká. Bible není žádný „klacek“, kterým máme druhé zastrašovat. Náboženští učitelé, kteří se stavěli proti Ježíšovi, sice citovali z Písma, ale zavírali oči nad závažnějšími záležitostmi — které se týkaly práva a milosrdenství a věrnosti —, jež Bůh vyžadoval. (Mat. 22:23, 24; 23:23, 24) Když Ježíš vyučoval Božímu slovu, zrcadlil osobnost svého Otce. Horlivost, kterou Ježíš měl pro pravdu, byla spojena s jeho hlubokou láskou k lidem, které vyučoval. Jeho příklad bychom se měli snažit následovat. (Mat. 11:28)

Jak si můžeme být jisti, že určitý biblický text uplatňujeme správně? Pomůže nám pravidelné čtení Bible. Také musíme oceňovat Jehovovo opatření v podobě ‚věrného a rozvážného otroka‘, tedy skupiny duchem pomazaných křesťanů, jejichž prostřednictvím Jehova poskytuje domácnosti víry duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Osobní studium a také pravidelná přítomnost a účast na sborových shromážděních nám pomohou, abychom měli užitek z poučování, jež je skrze tuto třídu věrného a rozvážného otroka zajišťováno.

Máš-li ve svém jazyce k dispozici knihu Rozmluvy z Písem a naučíš-li se ji dobře používat, potom budeš mít po ruce pomůcku, kterou potřebuješ ke správnému uplatnění stovek biblických textů, jež se v naší službě často používají. Jestliže se chystáš uvést nějaký neznámý text, skromnost tě podnítí k tomu, abys udělal potřebný výzkum. Když pak budeš o tom textu mluvit, budeš správně zacházet se slovem pravdy. (Přísl. 11:2)

Objasňuj uplatnění. Při vyučování se vždy ujisti, že druzí jasně chápou souvislost mezi rozebíraným námětem a biblickými texty, jež používáš. Pokud k určitému textu směřuješ nějakou otázkou, potom by tvoji posluchači měli chápat, jak na ni daný text odpovídá. Jestliže chceš určitým textem podpořit nějaké tvrzení, ujisti se, že zájemce jasně chápe, jak daný text uvedenou myšlenku dokládá.

Pouze přečíst biblický text — třebaže se zdůrazněním — obvykle nestačí. Nezapomeň, že běžně lidé Bibli neznají a při prvním přečtení tvůj argument nemusí pochopit. Obrať pozornost na tu část textu, která se přímo vztahuje k rozebíranému bodu.

K tomu je obvykle zapotřebí oddělit klíčová slova, tedy ta, která se přímo týkají rozebírané myšlenky. Nejjednodušším způsobem, jak to udělat, je tato klíčová slova zopakovat. Jestliže mluvíš s nějakým člověkem, mohl bys mu položit otázky, jež mu pomohou, aby tato klíčová slova rozpoznal. Někteří řečníci při proslovu ke skupině posluchačů vyzdvihnou slova nesoucí myšlenku raději tak, že použijí synonyma nebo že danou myšlenku přeformulují. Pokud se však rozhodneš pro tento způsob, potom dávej pozor, aby tvoji posluchači neztratili ze zřetele souvislost mezi rozebíranou myšlenkou a zněním biblického textu.

Upozorněním na klíčová slova jsi položil dobrý základ. Nyní doveď uplatnění textu do konce. Vysvětlil jsi při uvedení textu, proč jej používáš? Pokud ano, potom ukaž, jak slova, která jsi vyzdvihl, souvisí s tím, na co jsi své posluchače upozornil. Jasně řekni, v čem tato souvislost spočívá. I když text neuvedeš přímým způsobem, měl bys vysvětlit, proč jsi text přečetl.

Farizeové jednou položili Ježíšovi otázku, kterou považovali za obtížnou. Zeptali se ho: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Ježíš založil svou odpověď na 1. Mojžíšově 2:24. Všimni si, že zaměřil pozornost jen na jednu část tohoto textu a potom vysvětlil potřebné uplatnění. Ukázal, že muž a žena se stávají ‚jedním tělem‘, a učinil závěr: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:3–6)

Jak rozsáhlé vysvětlení bys měl poskytnout, abys objasnil uplatnění nějakého biblického textu? To by mělo záviset na tom, kdo jsou tvoji posluchači a jak důležitá je rozebíraná myšlenka. Usiluj o jednoduchost a přímočarost.

Rozmlouvej z Písma. Ve Skutcích 17:2 a 3 je nám řečeno, že když apoštol Pavel sloužil v Tesalonice, „rozmlouval z Písem“. Tuto schopnost by se měl snažit rozvíjet každý Jehovův služebník. Pavel například uvedl určité skutečnosti týkající se života a služby Ježíše Krista, ukázal, že tyto skutečnosti byly předpověděny v Hebrejských písmech, a potom předložil působivý závěr: „To je Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.“

Když psal Pavel Hebrejcům, opakovaně citoval z Hebrejských písem. Pro zdůraznění nebo pro objasnění nějaké myšlenky často oddělil jedno slovo či krátké slovní spojení a potom vysvětlil jeho význam. (Hebr. 12:26, 27) Ve 3. kapitole dopisu Hebrejcům Pavel citoval ze Žalmu 95:7–11. Všimni si, že tehdy podrobně rozebral tři části tohoto textu: (1) zmínku o srdci (Hebr. 3:8–12), (2) význam výrazu „dnes“ (Hebr. 3:7, 13–15; 4:6–11) a (3) smysl výroku „jistě nevstoupí do mého odpočinku“ (Hebr. 3:11, 18, 19; 4:1–11). Snaž se při uplatňování každého biblického textu tento příklad napodobovat.

Ve zprávě, která je uvedena u Lukáše 10:25–37, si všimni, jak působivě rozmlouval z Písma Ježíš. Nějaký muž zběhlý v Zákoně se ho zeptal: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš toho muže nejprve vybídl, aby vyjádřil svůj názor, a potom zdůraznil, jak je důležité dělat to, co říká Boží slovo. Když se ukázalo, že to ten muž nepochopil, Ježíš podrobně rozebral jen jedno slovo z daného biblického textu — slovo „bližní“. Místo toho, aby je jenom definoval, použil Ježíš znázornění, které tomu muži pomohlo, aby sám došel ke správnému závěru.

Je zřejmé, že když Ježíš odpovídal na otázky, nespokojil se s tím, že by jenom odcitoval texty, které poskytovaly přímou, jasnou odpověď. Analyzoval, co tyto texty říkají, a potom je uplatnil na položenou otázku.

Když saduceové zpochybnili naději na vzkříšení, Ježíš obrátil pozornost na jednu konkrétní část 2. Mojžíšovy 3:6. Nezůstal však u toho, že by tento text pouze citoval. Rozebral jej, aby jasně ukázal, že vzkříšení je součástí Božího záměru. (Mar. 12:24–27)

Naučíš-li se správně a působivě rozmlouvat z Písma, velmi ti to pomůže, aby ses stal schopným učitelem.