Vyjadřovat se s přesvědčením

KDYŽ mluvíme s přesvědčením, druzí vidí, že svým slovům pevně věříme. Takové přesvědčení se zrcadlilo ve službě apoštola Pavla. Proto těm, kdo se v Tesalonice stali věřícími, napsal: „Dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s ... pevným přesvědčením.“ (1. Tes. 1:5) Toto přesvědčení bylo patrné jednak z toho, jak Pavel mluvil, a jednak z toho, jak žil. Pevné přesvědčení by mělo být zřejmé také z našeho způsobu předkládání biblických pravd.

Vyjadřovat se s přesvědčením neznamená být neústupný, dogmatický či arogantní. Naopak, když člověk projevující přesvědčení mluví o věcech uvedených v Božím slově, dělá to způsobem, z něhož je patrná pevná víra. (Hebr. 11:1)

Při jakých příležitostech se máme vyjadřovat s přesvědčením. Mluvit s přesvědčením je důležité, když jsi v kazatelské službě. Lidé si tvého způsobu vyjadřování všímají často stejně jako tvého poselství. Vnímají, jaký máš postoj k tomu, co říkáš. Svým přesvědčením můžeš působivěji než samotnými slovy dát najevo, že se chceš s druhými podělit o něco, co je velmi cenné.

Vyjadřovat se s přesvědčením je zapotřebí také tehdy, když jsou tvými posluchači spoluvěřící. Apoštol Petr napsal svůj první inspirovaný dopis proto, aby svým bratrům „dal povzbuzení a opravdové svědectví, že to je ta pravá Boží nezasloužená laskavost“. V tomto dopise je vybídl: ‚Stůjte pevně.‘ (1. Petra 5:12) Když psal apoštol Pavel členům sboru v Římě, vyjádřil k jejich užitku své přesvědčení. Napsal totiž: „Jsem ... přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím. 8:38, 39) Pavel psal přesvědčivě také o tom, že je nezbytné kázat druhým, a svou horlivostí v této činnosti dával jasně najevo, že je osobně přesvědčen o tom, jak je kázání důležité. (Sk. 20:18–21; Řím. 10:9, 13–15) Podobné přesvědčení by měli projevovat i dnešní křesťanští starší, když vyučují z Božího slova.

Rodiče se musí vyjadřovat s přesvědčením, když při studiu nebo při jiných příležitostech rozebírají se svými dětmi duchovní věci. K tomu je zapotřebí, aby rodiče ve svém srdci prohlubovali lásku k Bohu i k jeho způsobu jednání. Potom mohou mluvit se svými dětmi s upřímným přesvědčením, ‚neboť jejich ústa mluví z hojnosti srdce‘. (Luk. 6:45; 5. Mojž. 6:5–7) Takové přesvědčení bude rodiče rovněž podněcovat, aby dávali příklad ‚víry bez pokrytectví‘. (2. Tim. 1:5)

Vyjadřovat se s přesvědčením je důležité zejména tehdy, když někdo napadne tvoji víru. Nějaký spolužák, učitel či spolupracovník možná vyjádří překvapení nad tím, že se neúčastníš určité oslavy. Rozhodná a promyšlená odpověď jej může přimět k tomu, aby tvůj postoj založený na Bibli respektoval. A co když se tě někdo pokouší zlákat k nějakému nesprávnému jednání — k nepoctivosti, zneužívání návykových látek nebo k sexuální nemravnosti? V tom případě je důležité dát jasně najevo, že se k takovému jednání rozhodně nepřipojíš a že žádné přemlouvání tvůj názor nezmění. K tomu je zapotřebí, abys při odmítání daného návrhu mluvil s přesvědčením. Když Josef odolával nemravným návrhům Potifarovy manželky, pevně prohlásil: „Jak bych se ... mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ Když si nedala říci, utekl z domu. (1. Mojž. 39:9, 12)

Jak dát přesvědčení najevo. Přesvědčení můžeš do značné míry vyjádřit svými slovy. Ježíš při mnoha příležitostech uvedl nějaký důležitý výrok slovy: „Vpravdě, vpravdě ti říkám.“ (Jan 3:3, 5, 11; 5:19, 24, 25) Pavel dával své přesvědčení najevo takovými vyjádřeními jako například „jsem ... přesvědčen“, „vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši“ a „říkám pravdu, nelžu“. (Řím. 8:38; 14:14; 1. Tim. 2:7) Jehova občas inspiroval své proroky k tomu, aby ohledně splnění jeho slova pronesli určité důrazné ujištění, například „zcela jistě se ... splní“. (Hab. 2:3) Když se zmiňuješ o těchto proroctvích, mohl bys použít podobná vyjádření. Budeš-li se spoléhat ne na sebe, ale na Jehovu, a budeš-li mluvit s druhými uctivě, potom budou vyjádření, v nichž se zrcadlí podobné přesvědčení, dokládat tvou pevnou víru.

Přesvědčení můžeš dát najevo také svým vážným a odhodlaným výrazem. K tomu přispívá tvoje mimika, gesta a vystupování, i když u různých lidí se tyto prostředky možná liší. Budeš-li plně přesvědčen, že to, co říkáš, je pravda a že to druzí potřebují slyšet, tvoje přesvědčení bude patrné dokonce i v případě, že jsi ostýchavý či máš jemný hlas.

Samozřejmě, že své přesvědčení musíme vždy projevovat upřímně. Pokud lidé vycítí, že nemluvíme ze srdce, ale něco předstíráme, pravděpodobně dospějí k závěru, že naše poselství nemá praktický význam. Proto buď především sám sebou. Podle počtu posluchačů možná budeš muset mluvit s větším elánem a hlasitěji než obvykle. Tvým cílem by ale mělo být to, aby ses vyjadřoval upřímně a přirozeně.

Co ti pomůže vyjadřovat se s přesvědčením. Jelikož tvé přesvědčení souvisí s tím, jaký máš k dané látce postoj, je důležité, aby sis ji vždy dobře připravil. Látku jen opsat z nějaké publikace a potom ji odříkat — to nestačí. Musíš látce jasně rozumět a dokázat ji vyjádřit svými slovy. Musíš být plně přesvědčen, že to, co říkáš, je pravda a že je to pro tvé posluchače přínosné. To znamená, že když si látku připravuješ, je nutné vzít v úvahu jejich okolnosti a také to, co o daném námětu možná již vědí a jaký k němu mají postoj.

Druzí naše přesvědčení snáze postřehnou, pokud budeme mluvit plynule. Proto se kromě přípravy vhodné látky zaměřuj také na svůj přednes. Zvláštní pozornost věnuj těm částem své látky, které vyžadují, abys je předložil s větší naléhavostí a abys při jejich přednesu nebyl „připoután“ ke svým poznámkám. Pamatuj také na to, že se musíš modlit k Jehovovi, aby tvému úsilí požehnal. Tak ‚sebereš prostřednictvím našeho Boha smělost‘, abys mluvil takovým způsobem, z něhož je patrné tvé přesvědčení o pravdivosti a důležitosti tvého poselství. (1. Tes. 2:2)