MEZNÍK
V době, kdy Izraelité obsadili Kanaán, byl každé rodině dán pozemek, který byl ohraničen orientačními body neboli mezníky. Nejsou popsány v Bibli, ale mohly to být kůly, kameny, nebo dokonce brázdy v půdě. Hebrejské slovo pro „mezník“ (gevulʹ) je stejné jako slovo označující ‚hranici‘ a „území“. (1Mo 10:19; 47:21) Alespoň na některých meznících v Palestině byly nápisy o vlastnictví. Složité nápisy na meznících neboli hraničních kamenech se objevují v Egyptě a Mezopotámii. Například jeden popsaný hraniční kámen Nebukadnecara I. byl nalezen v Nippuru.
Hraniční kámen ze Susy, na kterém jsou zobrazeny symboly babylónských bohů Ištar (osmicípá hvězda), Sina (půlměsíc) a Šamaše (sluneční kotouč)
Jehovův zákon zakazoval odsunout mezník druhého člověka. (5Mo 19:14; viz také Př 22:28.) Ano, ten, kdo odsunul zpět „mezník svého bližního“, byl prokletý. (5Mo 27:17) Majitelé půdy byli většinou závislí na výnosu svých pozemků, a proto odsunout mezník znamenalo obrat někoho o část jeho prostředků k životu. Odpovídalo to krádeži a ve starověku se na to tak pohlíželo. (Job 24:2) Přesto však existovali bezohlední lidé, kteří se takovým jednáním provinili; judská knížata byla přirovnána k těm, kdo odsouvají mezník zpátky. (Oz 5:10)
Jehova je pozorný k lidem, kteří ztratili otce nebo manželského druha, a proto je řečeno, že strhne dům toho, kdo se vyvyšuje, „ale upevní mez vdovy“. (Př 15:25) A také Přísloví 23:10, 11 prohlašují: „Neposouvej zpátky dávnou mez a nevstupuj do pole chlapců bez otce. Jejich Výplatce je totiž silný; sám se ujme jejich pře s tebou.“