KENANJÁŠ

[pravděpodobně „pevně ustavený Jehovou“].

1. Levita, jenž žil za dnů krále Davida. ‚Kenanjáš, velitel Levitů při nošení‘ byl znalec způsobilý dávat poučení o správném zacházení s posvátnou Truhlou. (1Pa 15:22, 25–27)

2. Kehatovec z rodiny Jicchara. Kenanjáš a jeho synové byli určeni pro „vnější záležitosti“, což zjevně znamenalo sloužit jako soudci a úředníci, kterých v době Davidova sčítání Levitů bylo 6 000. (1Pa 26:29; 23:1–4, 12) V Mojžíšových dnech Kehatovci nosili náčiní svatyně, a proto je možné, že tento Kenanjáš je totožný s č. 1. (4Mo 4:4, 5, 15)