ECJON-GEBER

Místo, o kterém je první zmínka jako o táboře Izraelitů, když se chýlilo ke konci jejich čtyřicetileté putování pustinou. Další tábořiště bylo v Kadeši v pustině Cin. (4Mo 33:35, 36) Z Kadeše byla vyslána žádost k edomskému králi, aby Izraelitům dovolil projít svou zemí, ale žádosti nebylo vyhověno. (4Mo 20:14–22) Mojžíš o tom později vyprávěl: „Procházeli jsme tedy dál, pryč od našich bratrů, synů Esaua, kteří bydlí v Seiru, od cesty Arabou, od Elatu a od Ecjon-geberu.“ (5Mo 2:8) Na jiných místech je ukázáno, že Elat (Elot) i Ecjon-geber ležely u Rudého moře, zřejmě v nejsevernějším místě Akabského zálivu, sv. ramena Rudého moře. (1Kr 9:26; 2Pa 8:17)

V souladu s 5. Mojžíšovou 2:8 popisuje dřívější zpráva ve 4. Mojžíšově 21:4 Izraelity, kteří „dál postupovali od hory Hor [kde zemřel Áron] cestou Rudého moře, aby obešli edomskou zemi“. Někteří učenci se domnívají, že když Izraelité odešli od hory Hor, putovali k již. cípu Mrtvého moře a stoupali vzhůru říčním údolím Zered (hranice mezi Edomem a Moabem). Mnoho komentátorů však usuzuje, že podle předchozích textů musela být jejich cesta klikatější, jestliže se chtěli vyhnout vnitrozemí Edomu. Musela je vést „cestou Rudého moře“, a tedy do oblasti Ecjon-geberu. Mají za to, že cesta, po níž Izraelité šli, vedla na J k Akabskému zálivu, a když došli na jisté místo na S od Ecjon-geberu, pravděpodobně se vydali na SV vádím Jatm. Tak přešli po okraji nejjižnější části edomského pohoří.

Za Šalomounovy vlády. Další zmínka o Ecjon-geberu je o 400 let mladší — pochází z doby, kdy vládl král Šalomoun (1037–998 př. n. l.). V tomto místě zálivu nechal Šalomoun vybudovat a spustit na vodu loďstvo s fénicko-judskou posádkou. Na tomto podniku se Šalomounem spolupracoval fénický král Chiram z Tyru, který byl ve stavbě lodí také velmi aktivní. (1Kr 9:26–28; 10:11) Asi o sto let později se král Jehošafat (936–asi 911 př. n. l.) snažil výrobu lodí v Ecjon-geberu obnovit, ale neuspěl — jak Jehova předpověděl, jeho lodě ztroskotaly. (1Kr 22:48, 49; 2Pa 20:36, 37)

Stojí za pozornost, že jak v případě Šalomouna, tak v případě Jehošafata měly některé lodě plout nejen do Ofiru, ale také do Taršiše. (2Pa 9:21; 20:36, 37) Existují významné doklady o tom, že Taršiš byl ve Španělsku, a proto někteří badatelé pochybovali, že lodi plující z Ecjon-geberu mohly ve starověku podniknout takovou cestu. Další informace o tom jsou pod heslem TARŠIŠ č. 4, kde je předložena teorie o existenci kanálu mezi Nilem a Rudým mořem. Takový kanál by mohl vysvětlovat také to, jak mohl král Chiram poslat Šalomounovi do Ecjon-geberu a Elotu (Elatu) nejen muže, ale také „lodě“. (2Pa 8:17, 18) Na druhé straně, byla také vyslovena domněnka, že lodě mohly být poslány na nějaké místo na filištínském pobřeží, rozebrány a přepraveny po souši k Akabskému zálivu, kde byly zase sestaveny. Ti, kdo zastávají tento názor, poukazují na to, že křižáci později použili podobnou metodu. Zdá se pravděpodobné, že alespoň dřevo bylo dodáváno odjinud, z nějakého lesnatého kraje, ať už přes kanál mezi Nilem a Rudým mořem, nebo po souši. V kraji Ecjon-geberu rostou palmové háje, ale ne stromy, které by se hodily ke stavbě lodí.

Poloha. Kde přesně starověký Ecjon-geber ležel, se nedá přesně určit. Většina učenců považuje za nejpravděpodobnější, že ležel na místě dnešního Tell el-Cheleife (ʽEzjon Geveru), asi 500 m od Akabského zálivu a přes 3 km na SZ od dnešního města ʽAqaba. Vykopávky doložily pět významných období osídlení, z nichž nejstarší se odhadem datuje do Šalomounovy doby. Archeologové však nenašli nic, co by spadalo do nějakého dřívějšího období, tedy nic, co by se datovalo do období Exodu. Proto se někteří badatelé domnívají, že Ecjon-geber z doby Mojžíšovy buď ležel někde jinde, nebo že původní osada úplně splynula se zemí, protože budovy byly jen jednoduchými stavbami z hliněných cihel.

Skladiště. Kopáči v Tell el-Cheleife našli zbytky masivní městské brány a také stavbu, která byla přesvědčivě prohlášena za středisko rozsáhlého těžebního a hutního průmyslu na získávání mědi a byla datována do doby krále Šalomouna. Později však bylo uznáno, že tato interpretace byla nesprávná. V této oblasti se sice také zjevně tavila měděná ruda, ale archeologové nyní zastávají názor, že tato budova byla nepochybně skladištěm. Takové opevněné skladiště v tomto místě, kde se protínaly důležité námořní i suchozemské obchodní cesty, bylo vhodné k uchovávání zlata, vzácných kamenů a algumového dřeva z Ofiru, dokud toto zboží nebylo převezeno karavanami na místo určení. (1Kr 9:26; 10:11, 12) Další podrobnosti o tomto místě jsou pod heslem ARCHEOLOGIE (Palestina a Sýrie).