ELAT

[možná „beran“; nebo „místo berana“], Elot [mn. č.].

Poprvé se o tomto místě zmiňuje Mojžíš ve svém stručném shrnutí toho, jak Izraelité 40 let putovali pustinou. (5Mo 2:8) Elat ležel „na pobřeží Rudého moře v edomské zemi“ a ve zprávě o něm je současně zmínka také o Ecjon-geberu. (1Kr 9:26) Z toho vyplývá, že Elat ležel v sv. ramenu nebo výběžku Rudého moře, který je znám jako Akabský záliv. Znalci v podstatě souhlasí s Jeronýmem, který žil ve čtvrtém a pátém století n. l.; ten ztotožnil Elat s městem, jež bylo tehdy známo jako Aila a bylo uváděno do spojitosti s Nabatejci. Podle toho by Elat ležel v blízkosti — nebo na místě — dnešního arabského města Akaba, které se rozkládá v sv. cípu zálivu (dnešní židovské město Elat leží v jeho sz. cípu).

V době, kdy Izraelité cestou do Kanaánu procházeli tímto územím, patřil Elat k edomské říši. V oblasti Elatu byly nalezeny pečeti s edomským nápisem: „Qosʽanal, králův služebník“; podle názoru archeologů pocházejí ze sedmého století př. n. l.

Elat a sousední Ecjon-geber se patrně dostaly pod judskou nadvládu tehdy, když David dobyl Edom. (2Sa 8:13, 14) O těchto městech je zmínka také v souvislosti s loďstvem, které budoval Šalomoun. (1Kr 9:26; 2Pa 8:17) O Ecjon-geberu je řečeno, že ležel „u Elotu“. Z toho lze usuzovat, že z těchto dvou měst byl Elat (Elot) — alespoň v tehdejší době — důležitější.

Za vlády judského krále Jehorama se Elat zjevně opět vrátil pod moc Edomitů. (2Kr 8:20–22) V následujícím století se město opět dostalo pod moc Judy a král Uzzijáš (Azarjáš) je přestavěl. (2Kr 14:21, 22; 2Pa 26:1, 2) Potom za vlády Achaza (761–746 př. n. l.) je Syřané odtrhli od Judy a znovu se v něm usadili Edomité; do rukou Judejců se pak již nikdy nevrátilo. (2Kr 16:6) Masoretský text zde uvádí jméno „Sýrie“ nebo „Aram“ (heb. ʼAramʹ) místo jména „Edom“ (Edhómʹ). Většina dnešních znalců však zastává názor, že tato druhá verze je správná; domnívají se totiž, že při opisování bylo hebrejské písmeno daʹleth (ד) zaměněno za písmeno réš (ר), které má podobný tvar.

Elat byl v podstatě oázou, a sloužil proto jako zastávka na karavanní cestě vedoucí z již. Arábie do Egypta, Kanaánu nebo do Damašku. Společně s Ecjon-geberem také ležel v dopravním centru, kam připlouvalo a odkud odplouvalo „taršišské loďstvo“, jež oběma směry brázdilo vody mezi Arábií, východní Afrikou, a snad dokonce Indií. (1Kr 10:22; 9:26, 27) V této oblasti byly nalezeny aramejské písemnosti z doby Perské říše, napříkad potvrzení o příjmu vína; byly zde nalezeny také pozůstatky velmi kvalitních hrnčířských výrobků řeckého stylu, jež snad měly být převezeny lodí do Arábie.