VONNÁ PRYSKYŘICE

Produkt určitých druhů stromů a keřů patřících k rodu kadidlovník (Boswellia), které jsou příbuzné pistácii terebintové a také stromům produkujícím balzám a myrhu. Běžně rostou v některých částech Afriky a Asie. Hebrejský výraz pro vonnou pryskyřici (levó·nahʹ nebo levo·nahʹ) pochází z kořene, který znamená „být bílý“, a je nepochybně odvozen z její mléčně bílé barvy. Řecké slovo liʹba·nos je odvozeno z hebrejštiny.

Zmínka o „pahorku vonné pryskyřice“ je v Šalomounově písni míněna zjevně obrazně, ale může ukazovat na skutečnost, že kadidlovníky se možná pěstovaly v Šalomounových královských parcích. (Pís 4:6, 12–16; Ka 2:5) Vonná pryskyřice byla základním zbožím, které přivážely karavany orientálních obchodníků, jež cestovaly s kořením z již. Arábie až do Gazy blízko Středozemního moře a do Damašku. Zmínky v Bibli ukazují, že vonná pryskyřice byla tímto způsobem do Palestiny dovážena ze Šeby. (Iz 60:6; Jer 6:20)

Vonná pryskyřice se získává tak, že se do kůry provede postupně několik zářezů, nebo tak, že se v časových intervalech kůra stromu loupe, což způsobuje, že začne vytékat bílá šťáva (po provedení několika zářezů je šťáva nažloutlá nebo načervenalá), která tvoří kapky, jež měří asi 2,5 cm. Když se vonná pryskyřice sbírá, skládá se z malých hrudek neboli krůpějí vonné gumové klovatiny (klejopryskyřice), které mají hořkou chuť, a když hoří, vydávají vonné aróma. (Pís 3:6)

Kromě zmínek v Šalomounově písni se Hebrejská písma často zmiňují o vonné pryskyřici ve spojitosti s uctíváním. (Srovnej 2Ko 2:14–16.) Pryskyřice byla jednou z ingrediencí, z níž se skládalo svaté kadidlo, které se používalo ve svatyni (2Mo 30:34–38); používala se při obilných obětech (3Mo 2:1, 2, 15, 16; 6:15; Jer 17:26; 41:4, 5), a ve svatyni byla umístěna na každý sloupec chlebů vystavení (3Mo 24:7). Neměla se však používat při obětech za hřích (3Mo 5:11) ani při ‚obilné oběti žárlivosti‘. (4Mo 5:15) Bylo to nepochybně proto, že tyto oběti souvisely s hříchem neboli proviněním, a neměly se předkládat jako oběť chvály či díkůvzdání Jehovovi.

O vonné pryskyřici je řečeno, že po návratu z vyhnanství v Babylóně byla uskladněna ve znovuvystavěných chrámových budovách. (1Pa 9:29; Ne 13:5, 9) Vonnou pryskyřici s sebou přinesli astrologové z Orientu, kteří navštívili malého Ježíše (Mt 2:11), a je o ní zmínka jako o jedné z obchodních položek, které se prodávaly Velkému Babylónu před tím, než byl zničen. (Zj 18:8–13) Řecký výraz, který ve Zjevení 8:3, 5 označuje nebeskou nádobu s kadidlem, je li·ba·no·tosʹ a je odvozen z hebrejského slova pro „vonnou pryskyřici“.

Prorok Izajáš zaznamenal Jehovovo vyjádření nelibosti nad dary a Jeho nesouhlas s používáním vonné pryskyřice, když tyto oběti přinášeli lidé, kteří zavrhovali jeho Slovo. (Iz 66:3)