NŮŽ

Nástroj ke krájení, jenž má jedno nebo dvě ostří. Nože, které se v dávné době používaly v biblických zemích, se vyráběly z kamene (zejména z pazourku), mědi, bronzu nebo železa.

Hebrejský termín ma·ʼakheʹleth, který doslova znamená nástroj, jenž se používá při jídle, se uplatňuje také na velké nože, jako jsou ty pro rozřezávání mrtvých obětních zvířat. „Nůž na porážení“ (heb. ma·ʼakheʹleth) byl tím nástrojem, který si vzal Abraham, když se chystal obětovat Izáka (1Mo 22:6, 10), a stejný druh nože použil jistý Levita, aby rozřezal tělo své mrtvé konkubíny na dvanáct kusů. (Sd 19:29) Také Přísloví 30:14 mluví o ‚generaci, jejíž zuby jsou meče a jejíž čelisti jsou nože k porážení‘, a tak stejné hebrejské slovo je zde použito pro znázornění dravosti.

„Pazourkové nože“ si udělal Jozue, aby jimi obřezal izraelské syny v Gibeat-haaralotu. (Joz 5:2–4) Část hebrejského termínu označujícího tyto nože je cheʹrev a překládá se většinou jako „meč“. (Srovnej Joz 5:2, Rbi8, ppč.) Běžný „kananejský“ pazourkový nůž byl asi 15 cm dlouhý, měl dvě ostří a v průřezu měl tvar kosočtverce.

Starověcí znalci Zákona a tajemníci používali jistý druh nože k ostření svých per vyrobených z rákosu a k vymazávání záznamu. V Jeremjášovi 36:23 se mluví o ‚noži tajemníka‘. Král jím odřezával části svitku, který připravil Jeremjáš pod Jehovovým vedením.

Mnoho starověkých nožů vyrobených z mědi mělo rovnou čepel, která byla dlouhá od 15 do 25 cm; byly nalezeny také některé se zahnutou špičkou. Střenka často tvořila s čepelí jeden celek. Jiné střenky byly vyrobeny ze dřeva a k čepeli byly připevněny.

Přísloví 23:1, 2 se v obrazném smyslu odvolávají na nůž a doporučují, aby ‚si člověk položil nůž na hrdlo‘, když jí s králem, což zřejmě zdůrazňuje, jak je nutné za takových okolností ovládat svou chuť k jídlu.