CIBULE

[heb. ba·calʹ].

Výrazně chutnající dvouletá rostlina se štíhlými trubkovitými listy. Cibule kuchyňská (Allium cepa) byla jednou z potravin, po nichž smíšený zástup a Izraelité toužili v pustině potom, co byli vysvobozeni z Egypta. (4Mo 11:4, 5) V Egyptě, kde byli Izraelité v zajetí, bylo pěstování cibule velmi rozšířené. Řecký historik Hérodotos (Dějiny, II, 125) dokonce vypráví o nápise, jenž uváděl cibuli mezi potravinami pro dělníky, kteří pracovali na jisté egyptské pyramidě. V Egyptě byly cibule, obvykle svázané do svazků, předkládány jako oběti božstvům, ačkoli kněžím nebylo dovoleno předkládanou cibuli jíst. Egyptská cibule byla popisována jako jemná, a proto snáze stravitelná než jiné odrůdy, a také jako sladká, tedy nikoli ostrá či štiplavá.