FILIPANŮM (DOPIS)
Kniha v Křesťanských řeckých písmech, kterou apoštol Pavel napsal jako dopis sboru ve městě Filipy v provincii Makedonie, sboru, který založil asi v roce 50 n. l. během své druhé misionářské cesty.
Kde a kdy byl napsán. Z vnitřních důkazů vyplývá, že Pavel dopis napsal během svého prvního uvěznění v Římě. Píše v něm, že ‚celá pretoriánská garda‘ ví, z jakého důvodu je v poutech, a také posílá pozdravy od ‚těch z césarovy domácnosti‘. (Fil 1:13; 4:22) Všeobecně se má za to, že Pavel byl v Římě poprvé uvězněn přibližně v letech 59 až 61 n. l. Od jeho příchodu do Říma až po jeho rozhodnutí napsat Filipanům dopis se přihodilo několik událostí. Z Filip přišel Epafroditos, pomáhal Pavlovi a velmi vážně onemocněl. Filipané, kteří byli asi 1 000 km daleko, se o jeho nemoci dozvěděli. Nyní však už byl Epafroditos zdráv a Pavel ho poslal zpět s dopisem. Dopis byl tedy napsán kolem roku 60 nebo 61 n. l.
Pozadí dopisu a důvody pro jeho napsání. Křesťané sboru ve Filipech prokázali, že Pavla velmi milují a že o něho mají starost. Krátce potom, co je Pavel navštívil, mu během jeho několikatýdenního pobytu v nedaleké Tesalonice poslali štědrý dar pro uspokojení jeho potřeb. (Fil 4:15, 16) Později, když bratři v Jeruzalémě začali být silně pronásledováni a potřebovali hmotnou pomoc, křesťané ve Filipech, přestože byli sami velmi chudí a přestože na ně doléhaly velké zkoušky, které je trápily, projevili ochotu pomoci dokonce nad své možnosti. Jejich vynikajícího postoje si Pavel tak vážil, že je dal za příklad jiným sborům. (2Ko 8:1–6) Filipané také velmi aktivně a horlivě kázali dobrou zprávu, a tak se stalo, že určitou dobu s Pavlem zřejmě nebyli v úzkém kontaktu. Ale nyní, když byl v nouzi a ve vězeňských poutech, mu nejen poslali hmotné dary, takže Pavel měl hojnost, ale poslali také svého zplnomocněnce, Epafrodita, muže, který jim byl velmi drahý. Tento horlivý bratr Pavlovi odvážně pomáhal, a nasazoval dokonce svůj život. Pavel se o něm tedy před sborem zmiňuje velmi pochvalně. (Fil 2:25–30; 4:18)
Pavel vyjadřuje důvěru, že v souladu s jejich modlitbami bude propuštěn z vězení a bude je moci znovu navštívit. (Fil 1:19; 2:24) Ví, že zůstane-li dále naživu, bude jim užitečný, ale přesto dychtivě touží po době, kdy ho Kristus přijme k sobě domů. (Fil 1:21–25; srovnej Jana 14:3.) Doufá, že mezitím pošle Timotea, který opravdu bude mít na srdci jejich zájmy, více než kdokoli jiný, kdo je k dispozici. (Fil 2:19–23)
Z dopisu vyzařuje láska. Pavel nikdy nezapomínal chválit, když bylo za co, ani nikdy necouvl, když bylo zapotřebí napomenout; Filipané však potřebovali povzbuzení. Ve sboru byli odpůrci, ‚ti, kdo škodí‘, kteří se chtěli chlubit tělesnými svazky a obřízkou těla. Zdá se ale, že bratři tím nebyli vážně ovlivněni či rozrušeni. (Fil 3:2) Pavel jim tedy nemusel psát mocné argumenty ani je nemusel přísně kárat, jak to například udělal v dopisech sboru v Galácii a v Korintu. Jediným náznakem určitého pokárání byla vybídka, aby se Euodia a Syntyche usmířily. V celém dopise Pavel povzbuzuje členy filipského sboru, aby dále šli po vynikající dráze — aby usilovali o větší rozlišovací schopnost, pevně se drželi Slova života a posilovali svou víru a naději na cenu, která je čeká.
V tomto dopise je vyjádřeno mnoho znamenitých zásad, které všem křesťanům slouží jako vodítko a povzbuzení. Některé z těchto zásad jsou:
Kapitola a verš
Zásada
Ujistěte se o důležitějších věcech, abyste kvůli ničemu nepřiváděli druhé ke klopýtání
Můžeme se radovat, i když o pravdě její nepřátelé mluví ze svárlivosti; slouží to totiž pouze k tomu, že je pravda veřejně oznamována
Modlitba Božích služebníků je účinná
Jednota a odvaha, které křesťané projevují v přítomnosti svých odpůrců, jsou důkazem toho, že Bůh své služebníky vysvobodí a své nepřátele zničí
Pokora přináší vyvýšení od Boha
Když se jeden z věrných Božích služebníků uzdraví z nemoci, můžeme Bohu děkovat za jeho milosrdenství
Do jaké míry křesťan udělal pokrok, měl by dále chodit řádně podle téhož postupu, aby získal cenu
Křesťané by svůj zrak měli upírat na nebesa, kde je jejich občanství, a ne na pozemské svazky
Nebuďte úzkostliví; v každé situaci předkládejte své prosby Bohu, a on vám dá pokoj, který bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly
Vždy uvažujte o věcech, které jsou správné a chvályhodné
[Rámeček na straně 500]
DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DOPISU FILIPANŮM
Dopis, z něhož je patrné zvláštní pouto lásky, které bylo mezi Pavlem a křesťany ve Filipech
Dopis napsal Pavel přibližně v letech 60–61 n. l., když byl v Římě ve vězení
Pavlova láska k bratrům a vděčnost za jejich štědrost
Pavel děkuje Bohu za to, jak Filipané přispěli k podpoře dobré zprávy. Hluboká náklonnost k nim ho vede k tomu, že se modlí, aby jejich láska dále rostla a aby se ujišťovali o důležitějších věcech (1:3–11)
Pavel si dělá starosti o blaho Filipanů; doufá, že jim bude moci poslat Timotea, kterého jim velmi doporučuje; je přesvědčen, že je zanedlouho osobně navštíví (2:19–24)
Pavel chce bratry uklidnit, pokud jde o Epafrodita, o němž Filipané slyšeli, že je velmi nemocen; tohoto věrného služebníka, kterého pověřili, aby Pavlovi sloužil, jim tedy posílá (2:25–30)
Pavel je díky síle, která je mu propůjčena shora, ve všech věcech soběstačný, ale přesto Filipany velmi chválí za jejich štědrost (4:10–19)
K čemu vedlo Pavlovo uvěznění
Pavlovo uvěznění vedlo k šíření dobré zprávy; s Pavlovou situací je dobře obeznámena pretoriánská garda a většina bratrů projevuje větší odvahu mluvit o Božím slovu nebojácně (1:12–14)
Někteří káží s dobrou pohnutkou, jiní se špatnou — v každém případě je Kristus veřejně oznamován; ať už Pavel zůstane naživu, nebo zemře, bude velebit Krista; myslí si však, že bude žít, aby mohl Filipanům sloužit (1:15–26)
Budující rada týkající se postoje a chování
Chovejte se způsobem hodným dobré zprávy a nemějte strach z nepřátel; odpůrci budou zničeni, ale věřící budou zachráněni (1:27–30)
Mějte stejný myšlenkový postoj jako Kristus tím, že budete projevovat pokoru a nebudete hledat své vlastní zájmy (2:1–11)
Jakožto bezúhonné děti byste měli zářit jako ti, kdo poskytují světlo uprostřed převrácené generace, a ‚pevným sevřením držet slovo života‘ (2:12–16)
Chraňte se před těmi, kdo prosazují obřízku; křesťan nevkládá svou důvěru v tělesnou obřízku, ale vkládá ji v Krista (3:1–3)
Pavel dosáhl nejvyššího stupně tělesné způsobilosti; považuje to však všechno za smetí kvůli „vynikající hodnotě poznání Krista“; usiluje o cenu a vybízí ostatní, aby to dělali také (3:4–21)
Dále se radujte v Pánu; projevujte rozumnost a své úzkosti svěřujte v modlitbě Bohu; naplňte si mysl zdravým uvažováním (4:4–9)