Pavel píše Filippanům dopis lásky a radosti
MĚSTO Filippy bylo založeno geniálním vojevůdcem Filipem Makedonským (otcem Alexandra Velikého), který je po sobě pojmenoval. Stalo se hlavním městem Makedonie, která je nyní částí severního Řecka a jižní Jugoslávie. Dějepisci vysoce oceňují znamenité vlastnosti Makedonců. Zdá se, že semena pravdy, která zde zasel apoštol Pavel, skutečně padla na dobrou půdu. — Luk. 8:8, 15.
Pavel a jeho společníci na cestách navštívili Filippy na své druhé misionářské cestě kolem roku 49–52 n. l. Božím duchem jim bylo zabráněno v kázání na jiných místech. Potom jedné noci měl Pavel vidění, ve kterém se na něj obrátil jakýsi Makedonec s prosbou: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ Lukáš poznamenává: „Jakmile tedy měl vidění, snažili jsme se jít do Makedonie, neboť jsme usoudili, že Bůh nás vyzval, abychom jim oznamovali dobré poselství.“ — Skutky 16:6–10.
Je docela pravděpodobné, že ve Filippech žilo málo Židů. To je například naznačeno tím, že Pavel v sobotu vyšel za městskou bránu, kde se na břehu řeky shromáždily ženy k modlitbě, místo aby šel do synagógy, jak bývalo jeho zvykem.
Je také zajímavé povšimnout si úlohy, kterou hrály ženy ve filippském sboru. Pavel šel k místu, kde se shromáždily ženy k modlitbě. Byla to na víru obrácená žena, Lýdia, která projevila vynikající štědrost a pohostinnost, jimiž se později vyznačoval tento sbor. Lýdia po svém křtu snažně prosila skupinu misionářů: „Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A Lukáš připojuje: „Prostě nás přiměla, abychom přišli.“ (Skutky 16:11–15) Byly to také dvě ženy, o které měl Pavel starost, Evoda a Syntychéna, „které bojovaly bok po boku Pavla za dobré poselství, společně s Klimentem“, bratrem. — Fil. 4:2, 3.
POUTO LÁSKY
Mezi Pavlem a Filippany existovalo pouto vřelé lásky. Projevil jim lásku nejprve tím, že k nim cestoval a kázal jim a oni vřele reagovali. Alespoň při čtyřech příležitostech poslali Pavlovi podporu. Když byl v Tessalonice, učinili to dvakrát. Byli v tom jediní. Pavel o tom říká: „Ani jeden sbor se mnou se nepodílel na věci dávání a přijímání, kromě vás samotných; neboť i když jsem byl v Tessalonice, poslali jste jednou i podruhé něco pro mou potřebu.“ (Fil. 4:15, 16) Ačkoli měl Pavel v Korintu nouzi, nestal se tam břemenem jedinému z bratrů, neboť „bratři, kteří přišli z Makedonie, mi v hojnosti opatřili všechno, co se mi nedostávalo“. (2. Kor. 11:9) Když byl potom Pavel vězněn v Římě, Filippané mu poslali dar. (Fil. 4:10–14) Zdá se, že tento dar spolu s příležitostí vyměňovat si myšlenky způsobil, že Pavel napsal kolem roku 60 nebo 61 n. l. Filippanům dopis.
Pavlův dopis Filipenským může být opravdu popsán jako dopis lásky nebo jako „milostný dopis“. V souladu s tím se Pavel nepředstavuje oficiálně jako apoštol, ale jako „Kristův otrok“. Je to také naznačeno tím, že v dopise nejsou žádné výrazy spravedlivého rozhořčení ani výtky, že přijali falešné učení.
Na druhé straně tento dopis obsahuje takové myšlenky jako: „Bůh je můj svědek, jak po vás všech toužím s takovou něžnou náklonností, jakou má Kristus Ježíš.“ Pavel je ochoten „zůstat v těle“, protože — jak říká — je to pro ně „nutnější“. Zmiňuje se o nich jako o svých „milovaných bratrech“. — Fil. 1:8, 24; 2:12; 4:1.
RADOSTNÝ DOPIS
Pavlův dopis Filipenským také oplývá dobrou náladou. Pavel sám je veselý a nabádá je, aby se radovali. Jinak řečeno, aby překypovali tímtéž duchem, jakého měli Pavel a Sílas, když je bylo slyšet o půlnoci, jak zpívají a hlasitě se modlí po tom, co byli ve Filippech biti, vězněni a sevřeni v kládě. — Skutky 16:25.
V úvodu svého dopisu apoštol Pavel říká, že za ně s radostí úpěnlivě prosí. Dále píše, že jeho věznění spíše urychlilo rozšíření dobrého poselství než naopak. Jeho vězeňská pouta se skutečně stala všeobecně známá mezi césarovými vojáky, takzvanou pretoriánskou stráží. A protože byl Pavel vězněn, bratři se odvážili hovořit o Božím slově s větší statečností. Je pravda, že někteří kázali Krista ze špatných nebo z nesprávných pohnutek a doufali, že Pavlovi způsobí větší utrpení. Ale protože to všechno vedlo k tomu, že byl Kristus stále více známý, Pavel na to nereagoval: „Z toho se raduji. Opravdu se také chci radovat dále.“ — Fil. 1:13–18.
Pavel, bez ohledu na to, že jeho údělem bylo přinášet oběti, říká: „Raduji se a veselím se s vámi se všemi. Stejně také pak vy se radujte a veselte se mnou.“ Posílá k nim Timotea, aby byl po jeho návratu obveselen. Posílá jim též Epafrodita, aby se radovali, až jej uvidí. „Proto jej přivítejte obvyklým způsobem v Pánu se vší radostí.“ (Fil. 2:17–19, 25–29) Třetí kapitolu začíná stejně a nabádá je: „A tak se, moji bratři, nadále radujte v Pánu.“ A jak začíná čtvrtou kapitolu? „Proto, moji bratři, milovaní a vytoužení, má radosti a koruno.“ A pak připojuje: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou chci říci: Radujte se!“ O něco dále se Pavel opět vrací k radostnému tónu a říká: „Skutečně se velmi raduji v Pánu, že jste nyní konečně oživili své myšlení v můj prospěch, na což jste opravdu mysleli, ale chyběla vám příležitost.“ — Fil. 4:1 6, 10.
VELMI VHODNÁ RADA PRO DNEŠEK
Ačkoli Pavel neshledával, že je nutné kárat křesťany ve Filippech, přesto cítil potřebu dát jim znamenité budující napomenutí vzhledem ke správnému uvažování, řádnému jednání a horlivosti. To vše je dnes velice případné. Neustále se modlí, „aby se vaše láska ještě více rozhojňovala spolu s přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností; abyste se ujistili o důležitějších věcech, abyste byli bez kazu a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do dne Kristova.“ „Jen se chovejte způsobem hodným dobrého poselství o Kristu.“ (Fil. 1:9–11, 27) Jak je tato rada pro dnešek vhodná! Ze všech stran na nás působí pokušení ke špatnému jednání. Jak opatrní musíme být, abychom se nikdy nenechali odvrátit od cíle méně důležitými věcmi! Jak je také důležité, abychom svým důstojným chováním podporovali kázání dobrého poselství!
Pavel pokračuje a vyjadřuje přání, aby slyšel, že jeho filippští bratři „pevně stojí v jednom duchu a bojují jako jedna duše, bok po boku, za víru v dobré poselství a že se v žádném ohledu nenechají zastrašit svými protivníky“. (Fil. 1:27, 28) Vzhledem k rostoucímu odporu ke kázání dobrého poselství o Božím království se toto napomenutí dobře hodí pro dnešní dobu.
Pavlova další slova povzbuzují, abychom byli spojeni v lásce, soucitu a něžné náklonnosti a nedělali nic ze svárlivosti nebo sobectví, ale ‚s pokorou mysli považovali ostatní za vyšší než jsou sami‘. Aby zesílil své nabádaní, poukazuje na Ježíšův příklad a odměnu. Ačkoli Ježíš existoval v Boží podobě, netoužil po tom, aby se rovnal Bohu, ale pokořil se, nejenom, aby sestoupil na zem jako člověk, ale aby dokonce zemřel potupnou smrtí na popravčím kůlu. Bůh mu pro takové jednání dal jméno, které je nad každým jiným jménem. — Fil. 2:1–11.
Pavel opět vzhledem k řádnému chování radí: ‚Nereptejte a neodmlouvejte, buďte bezúhonní, nevinní, bez poskvrny.‘ Křesťanskou povinností je svědčit jak slovem, tak skutkem a ‚zářit jako nositelé světla ve světě a pevným sevřením držet slovo života‘. Také varuje před těmi, kteří jsou domýšliví. Poukazuje na všechno, čím by se on sám mohl chlubit, ale považuje to za hromadu smetí, aby mohl získat Krista. Pavel zapomíná na vše, co za sebou zanechal, a spěje vážně k věcem před sebou. (Fil. 2:12–16; 3:2–14) A neměli by to dělat všichni křesťané?
Jak časová je Pavlova rada, když se všude ve světě zhoršuje hospodářská situace a stupňuje zločinnost a násilí, abychom se navzdory tomu dále radovali! „Nemějte o nic úzkostlivou starost, ale ve všem ať jsou vaše žádosti oznamovány Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ Potom ‚bude Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, chránit naše srdce a naši myšlenkovou schopnost‘. Ano, křesťan může mít klid a pokoj, jestliže má dobrý vztah ke svému nebeskému Otci. — Fil. 4:6, 7.
Ani bychom neměli přehlédnout, že nás Pavel svým dobrým příkladem v horlivosti, ocenění, víře a spokojenosti nepřímo znamenitě napomíná: ‚Naučil jsem se být soběstačný, ať jsem v jakýchkoli poměrech.‘ „Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc.“ — Fil. 4:11, 13.
A jistě nikdy nebyla napsána krásnější a příhodnější slova, jež nám říkají, čím máme naplnit své srdce a mysl, než ta, která nacházíme ve Filippenským 4:8: „Konečně, bratři, všechno, co je pravé, co vyžaduje správný zájem, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a věc hodná chvály, o tom všem dále uvažujte.“ Jak nás chrání uvažování o těchto věcech před přívalem oplzlosti a pornografie, který vidíme a slyšíme na všech stranách!
Pavlův dopis Filippenským je opravdu dopisem lásky a radosti a je nanejvýš užitečný pro všechny dnes žijící křesťany.