ŠAMMUA

[zkrácená forma jména Šemajáš, jež znamená „Jehova slyšel (naslouchal)“].

1. Náčelník, který zastupoval kmen Ruben a kterého Mojžíš vyslal do Zaslíbené země jako zvěda; syn Zakkurův. Připojil se k ostatním devíti zvědům, kteří Izraelity odrazovali od víry v to, že Jehova odstraní z Kanaánu jejich nepřátele. (4Mo 13:2–4, 28, 29)

2. Jeden z Davidových synů, které mu porodila Bat-šeba, a tedy vlastní bratr krále Šalomouna. (2Sa 5:13, 14; 1Pa 14:3, 4) Jednou je nazván Šimea. (1Pa 3:5)

3. Levita z Jedutunovy linie, jehož syn či potomek Abda žil v Jeruzalémě po vyhnanství v Babylóně. (Ne 11:17) V 1. Paralipomenon 9:16 je nazván Šemajáš.

4. Kněz, hlava otcovského domu Bilgy za dnů Ješuova nástupce Jojakima. (Ne 12:12, 18)