HLEMÝŽĎ

[heb. šab·belulʹ].

Druh měkkýše, který se pohybuje pomalu a vyznačuje se spirálovitou či kónickou ulitou, do níž se může stáhnout v případě nebezpečí. V Palestině byly objeveny četné druhy hlemýžďů. Je tam však suché podnebí, a proto se tam vyskytuje málo slimáků, tedy měkkýšů, kteří ulitu nemají. Slimáci i hlemýždi vylučují sliz, který je chrání při pohybu po drsném povrchu. Mnoho znalců se domnívá, že slovní obrat „hlemýžď, který se vytrácí,“ je narážkou na sliznatou cestičku, kterou hlemýžď zanechává. (Ža 58:8) Podle jiné domněnky je tím myšleno vysychání hlemýždě v ulitě, je-li po určitou dobu vystaven slunečnímu záření.