Schistosomóza — Bude brzy vymýcena?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NIGÉRII

NAVZDORY úžasnému pokroku na poli medicíny a vědy lidstvo není schopno vyřešit mnoho odvěkých problémů. Platí to i o snaze potlačit schistosomózu.

Zdánlivě jsou k tomu všechny prostředky. Lékaři znají životní cyklus parazita, který tuto nemoc způsobuje. Nemoc lze snadno diagnostikovat. Jsou dostupné účinné léky. Vládní představitelé si přejí podpořit snahy o prevenci této choroby. Nicméně konec této choroby, jež postihuje miliony lidí v Africe, Asii, Karibské oblasti, na Středním východě a v Jižní Americe, není v dohledu.

Schistosomóza (která se také nazývá bilharzióza nebo hlemýždí horečka) trápí člověka po tisíciletí. V egyptských mumiích byla nalezena zvápenatělá vajíčka, a to je důkaz, že tato nemoc postihovala Egypťany již ve dnech faraónů. O třicet století později stejná nemoc dále sužuje Egypt a ničí zdraví milionů obyvatel této země. V některých vesnicích v deltě Nilu je infikováno devět z deseti lidí.

Egypt je pouze jedna ze sedmdesáti čtyř zemí, kde je schistosomóza endemická. Podle dat, která uvádí Světová zdravotnická organizace (WHO), je touto nemocí nakaženo na celém světě dvě stě milionů lidí. Z dvaceti milionů těch, kdo mají chronickou formu nemoci, jich každý rok asi dvě stě tisíc zemře. Co do počtu postižených lidí a sociálních či hospodářských škod, které schistosomóza působí, je mezi tropickými parazitárními chorobami údajně hned za malárií.

Životní cyklus parazita

Má-li člověk schistosomóze rozumět, a tudíž vědět, jak jí předcházet a jak ji léčit, musí znát parazita, který nemoc působí. Klíčové je toto — má-li parazit přežít a prosperovat z jedné generace na druhou, potřebuje dva hostitele, dva živé tvory, v nichž se může živit a vyvíjet. Jedním hostitelem je savec, jako například člověk; druhým je sladkovodní plž.

Probíhá to takto. Když se moč nebo stolice infikovaného člověka dostane do vody v rybníce, jezeře, potoce nebo řece, uvolní se vajíčka parazita — možná milion vajíček za den. Tato vajíčka jsou tak malá, že je lze vidět jen pod mikroskopem. Když se vajíčka dostanou do styku s vodou, vylíhnou se z nich paraziti. Za pomoci tenoučkých vlásků, které mají na těle, doplavou ke sladkovodním plžům a proniknou do nich. V plži se vyvíjejí další čtyři až sedm týdnů.

Když plže opustí, musí do čtyřiceti osmi hodin najít člověka nebo jiného savce a proniknout do něj, jinak uhynou. Dostanou-li se paraziti k hostiteli, který vešel do vody, proniknou kůží a vstoupí do jeho krevního oběhu. Člověk může pociťovat svědění, ale často nejsou žádné příznaky, že došlo k napadení organismu. Krevním oběhem se parazit dostává do krevních cév močového měchýře nebo střev, podle toho, o jaký druh parazita jde. Za několik týdnů parazit doroste v dospělého samčího nebo samičího červa, který měří asi dvacet pět milimetrů. Po oplození začnou samičky uvolňovat do krevního oběhu hostitele vajíčka a cyklus se tak uzavírá.

Asi polovina vajíček opouští tělo hostitele ve výkalech (u střevní formy schistosomózy) nebo v moči (při močové formě schistosomózy). Zbytek vajíček zůstává v těle a poškozuje důležité orgány. S postupující nemocí dochází u pacienta k horečce, otoku břicha a vnitřnímu krvácení. Nemoc může nakonec vyústit v rakovinu močového měchýře nebo selhání jater či ledvin. Někteří postižení lidé jsou neplodní nebo ochrnou, jiní zemřou.

Řešení a problémy

K tomu, aby se předešlo šíření choroby, se musí udělat přinejmenším čtyři věci. Kdyby se kterékoli z těchto opatření uplatnilo celosvětově, nemoc by vymizela.

Prvním opatřením je odstranění plžů z vodních zdrojů. Pro vývoj parazita jsou plži nezbytní. Kde nejsou plži, tam není schistosomóza.

Hlavní úsilí se zaměřilo na vytvoření jedu, který by byl dost silný, aby zabíjel plže, ale nepoškozoval životní prostředí. Pokusy o vymýcení plžů prováděné v šedesátých a sedmdesátých letech vedly k tomu, že se na velké ploše zničil veškerý život ve vodě. Ve Výzkumném ústavu Theodora Bilharze v Egyptě se snažili najít látku, jež by zabíjela plže, ale neškodila by ostatním formám života. Ředitel ústavu, dr. Aly Zein El Abdeen, o takové látce řekl: „Tato látka se bude dávat do vody, která se používá na zavlažování, do vody, kterou pijí lidé i zvířata, do vody, v níž žijí ryby, a tak si musíme být absolutně jisti, že nikomu nebude škodit.“

Druhým opatřením je zničit parazity v člověku. Do poloviny sedmdesátých let se používaly léky, jež měly mnoho vedlejších nežádoucích účinků a komplikací. Léčení často znamenalo sérii bolestivých injekcí. Někteří pacienti si stěžovali, že tato léčba je horší než nemoc sama! Od té doby byly proti schistosomóze vyvinuty nové účinné léky, které lze používat perorálně, jako je praziquantel.

Tyto léky se v africkém a jihoamerickém terénu prokázaly sice jako účinné, ale hlavním problémem mnoha zemí jsou náklady. WHO si v roce 1991 postesklo: „Země s endemickou schistosomózou nemohou přistoupit k celoplošným programům na potlačení [schistosomózy], protože léčení je nákladné; cena léku v tvrdé měně obvykle přesahuje rozpočet na jednu osobu, který má většina afrických ministerstev zdravotnictví.“

Mnozí lidé si nevezmou léky dokonce ani tam, kde jsou pacientům dostupné zdarma. Proč? Jedním důvodem je to, že úmrtnost na schistosomózu je relativně nízká, takže ji lidé nepokládají za závažný problém. Jiným důvodem je to, že lidé ne vždy rozpoznají příznaky choroby. V některých částech Afriky je krev v moči (prvotní příznak nemoci) tak běžná, že se pokládá za normální součást dospívání.

Třetím opatřením je zamezit, aby se vajíčka dostala do vodního systému. Nebezpečí nákazy schistosomózou by se mohlo snížit, kdyby se postavily záchody a kdyby je každý používal, protože by se předešlo kontaminaci místních potoků a rybníků.

Celosvětové studie ukazují významný pokles výskytu nemoci potom, co byly zavedeny vodovody a instalovány záchody, nicméně zárukou prevence tato opatření nejsou. „Dostanou-li se do kanalizace výkaly pouze jednoho člověka, může cyklus parazitů pokračovat,“ uvádí vědec Alan Fenwick, který se věnoval výzkumu schistosomózy dvacet let. Je také nebezpečí, že z poškozeného kanalizačního potrubí se výkaly dostanou do vodních zdrojů.

Čtvrtým opatřením je zamezit lidem přístup k vodě kontaminované parazity. Tento krok také není tak snadný, jak by se zdálo. Jezera, potoky a řeky, které zásobují pitnou vodou, jsou v mnoha zemích používány rovněž na koupání, zavlažování plodin a praní prádla. Každý den přicházejí do styku s vodou rybáři. A pro děti může být ve velkém horku tropů každá vodní plocha neodolatelným koupalištěm.

Jaká je naděje do budoucnosti?

Je zřejmé, že upřímní lidé a organizace se s touto nemocí snaží vytrvale bojovat a bylo dosaženo ohromného pokroku. Vědci pracují dokonce na vakcíně proti schistosomóze.

Nicméně vyhlídky na vymýcení choroby jsou nepatrné. Dr. M. Larivière konstatuje ve francouzském časopise La Revue du Praticien: „Přes veškerý pokrok . . . nemoc zdaleka nevymizela.“ I když prevence a léčba může být lidem snadno dostupná, univerzální řešení problému schistosomózy se může uskutečnit až s příchodem Božího nového světa. Bible slibuje, že tam „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný‘ “. (Izajáš 33:24)

[Obrázek na straně 15]

Když lidé vstoupí do znečištěné vody, mohou být infikováni parazity, kteří způsobují schistosomózu