SLÁMA

Suchá stébla obilovin, například pšenice nebo ječmene; v Bibli tento výraz označuje zvláště úlomky, které zbudou po výmlatu. Ve starověku byly slámou, buď samotnou, nebo smíchanou s jinou pící, krmena domácí zvířata. (1Mo 24:25, 32; Sd 19:19; 1Kr 4:28; Iz 11:7; 65:25) Sláma se také používala k výrobě cihel. (2Mo 5:7–18; viz heslo CIHLA.) V obrazném vyjádření je sláma použita v odkazu na zničení ničemných lidí (Job 21:18) a podrobení a pokoření Moaba. (Iz 25:10–12) Síla leviatana je znázorněna výrokem, že považuje železo za pouhou slámu. (Job 41:1, 27)