STRNIŠTĚ

Podle toho, jak se slovo strniště používá v Bibli, se zdá, že označuje zbytky stébel obilí, které po žni zůstanou na poli. Když egyptský faraón odepřel Izraelitům slámu pro výrobu cihel, museli ji sbírat ze strniště. (2Mo 5:10–12)

Sláma ze strniště se opakovaně objevuje v symbolickém významu, kde jsou zmínky o tom, že je lehká a snadno zničitelná (Job 13:25; 41:1, 28, 29), že ji vítr lehce rozfouká (Iz 40:24; 41:2; Jer 13:24) a že shoří snadno a hlučně (Iz 5:24; Joe 2:5; Ob 18; Na 1:10). Ke strništi jsou přirovnáváni ničemní lidé, nepřátelé Jehovy, a rovněž úkladné plány, které jsou odsouzeny k zániku. (2Mo 15:7; Ža 83:13; Mal 4:1; Iz 33:11) Když apoštol Pavel psal o ‚stavebním díle‘ křesťanů, uvedl slámu ze strniště jako nejméně hodnotný materiál, který neodolá zkoušce ohněm. (1Ko 3:12, 13)