Tisíc let pokoje se blíží!

„Budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“ — Zjev. 20:6, NS.

1. Co by lidé všeobecně chtěli raději: užívat pokoje panujícího na Měsíci, nebo žít v míru zde na Zemi, a proč?

TŘI kosmonauti, kteří o vánocích roku 1968 desetkrát obletěli Měsíc ve své lidmi postavené kosmické lodi, tehdy hlásili, že na Měsíci, který byl vzdálen asi sto kilometrů, je všechno velmi pokojné. Když opět bezpečně přistáli na Zemi, vrátili se do světa, kde zuří války a kde lidé s obavou mluví o možnosti, že by mohla vypuknout třetí světová válka, válka s jadernými zbraněmi. Přesto, že na zemi jsou takovéto neutěšené poměry, kosmonauté byli velmi šťastni, že se vrátili. Proč také ne? Kdo by chtěl žít na Měsíci jen pro pokoj, který tam vládne? Lidé všeobecně touží po světovém míru, po míru na Zemi, jež je naším domovem. Tato tužba nezůstane nesplněna, neboť brzy zavládne na Zemi tisíciletý mír. Co bys tomu řekl, kdybys zažil tuto dobu? Cítil bys, že jsi velmi šťastný.

2, 3. a) Proč lidé ztratili víru, že by světští lidé mohli přivodit trvalý pokoj? b) Co lze říci o populační explosi a jak působí na pokoj?

² Dnešní světové poměry v tobě jistě vyvolávají otázku: „Kdo způsobí a zachová tento tisíciletý mír?“ Protože tě světští politikové, kteří se vydávají za podporovatele a zachovatele pokoje, již tak často zklamali, ztratil jsi možná zcela víru, že by lidé mohli vyřešit tento velký úkol. Podle tvého názoru jsou snad překážky, jež brání trvalému světovému míru, pro člověka nepřekonatelné. Víš, že se obyvatelstvo světa explosivně rozmnožilo, a také jsi možná slyšel, že v americkém tisku bylo uveřejněno celostránkové oznámení s nadpisem: „Populační explose ohrožuje světový mír“; pod těmito oznámeními, jež čas od času vycházejí v tisku, je podpis „Tažení k omezení populační explose“ (New York Times 9. února 1969). Pod nadpisem „V Anglii se prorokuje peklo na zemi“ bylo uveřejněno prohlášení lorda Ritchie-Caldera, presidenta Společnosti pro ochranu přírody, které pronesl v Londýně 23. listopadu 1968. V tomto prohlášení je mimo jiné řečeno:

³ „Vždy cítím rozhořčení, když slyším, jak lidé samolibě mluví o populační explosi, jako by byla teprve před námi, nebo o hladu na světě, jako by teprve hrozil, zatímco stamilióny lidí mohou dosvědčit, ano s nářkem dotvrdit, že již panuje . . . Záleží mi na tom, abych uchránil lidského ducha nejen před peklem na onom světě, ale před peklem na zemi.“ — New York Times z 24. listopadu 1968.

4. Co označil Huxley jako nejnaléhavější světový problém a která otázka není v žádném případě uklidňující?

⁴ To pouze potvrzuje slova, jež pronesl Julian Huxley, bývalý generální ředitel Organizace SN pro vzdělání, vědu a kulturu, v témž městě před čtrnácti lety (7. září 1954) na konferenci poslanců pro světovou vládu: „Nejnaléhavějším světovým problémem je přírůstek obyvatelstva; je tak velký, že mu nestačí výroba potravin“ (New York Times z 8. září 1954). Přemýšlivý člověk se proto zeptá: Jaká bude situace obyvatelstva a výživy za dalších čtrnáct let? Rozumové závěry nám neposkytují žádné uklidňující vyhlídky.

5. Proč není celková situace ovlivněna urovnáním menších válek?

⁵ Celkovou situaci nemůže ovlivnit urovnání menších válek, jako je válka ve Vietnamu a válka na Blízkém východě. Nepřátelství mezi oběma velkými politickými skupinami trvá dále. Pod nadpisem „Úkoly země“ bylo v časopise New York Times ze 6. prosince 1968 (strana 96, odst. 4 a 5) napsáno: „. . . studená válka ještě dávno nepominula, ačkoli je nyní vedena docela jinak. Její nebezpečí nejsou menší. Naopak, rostou.“

6, 7. Kdo o sobě 20. ledna 1969 prohlásil, že je hotov řešit problémy světového míru, a jakými slovy to učinil?

⁶ Lidé, kteří si přejí přivodit světový mír, stojí před ohromnými problémy, a přece se vyskytnou osoby, které jsou ochotny vzít na sebe tento úkol. 37. president Spojených států amerických řekl ve svém proslovu při nastoupení úřadu 20. ledna 1969:

⁷ „Dnes jsem složil před Bohem a před svými spoluobčany přísahu, že budu zachovávat a hájit ústavu Spojených států. K této přísaze bych rád připojil tento slavnostní závazek: Svůj úřad, svou celou sílu a všechnu moudrost, kterou mohu najít, věnuji věci míru . . . Největší čest, jakou mohou poskytnout dějiny, je titul Strůjce pokoje. Tuto čest má nyní Amerika na dosah ruky — totiž možnost pomoci světu, aby vyšel z údolí bouří a nepokoje na výšiny míru, o nichž lidstvo snilo od úsvitu civilisace. Jestliže se nám to podaří, řeknou budoucí generace o nás — kteří nyní žijeme —, že jsme využili svého času nejlepším způsobem a přispěli k tomu, aby byl svět pro lidstvo bezpečným . . . Osud nám nabízí nikoli pohár pochybností, ale pohár příležitosti. Chopíme se jej, ne se strachem, ale radostně, a jako ‚spolucestující na zemi‘ chceme postupovat kupředu s pevnou vírou a nezvratným předsevzetím, chceme dávat pozor na nebezpečí, ale čerpat sílu ze své důvěry v Boží vůli a ve slovo lidí.“ — New York Times z 21. ledna 1969.

8. Na které blahoslavenství z Kristova kázání na hoře patrně pomyslel právě v úřad uvedený president a na které biblické proroctví myslel zcela jistě?

⁸ President možná myslel na slavná slova muže, za jehož následovníka se vydává, na slova, jež písemně zaznamenal Matouš Lévi, který také zapsal životopis Ježíšův: „Blahoslavení strůjci pokoje, neboť se budou nazývat syny Božími.“ (Mat. 5:9, Elb. B.) V každém případě však president myslel na jedno staré proroctví, které bylo proneseno v osmém století před naším letopočtem. Jak víme, že myslel na toto proroctví? Protože ve chvíli, kdy pravou rukou skládal přísahu, jeho levá ruka spočívala na dvou rodinných Biblích, které ležely na sobě a jež držela jeho žena. Byly otevřeny u Izaiáše, kapitola 2, verš 4 a tento text zní: „Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji“ (New York Times, 20. leden 1969, 1. strana, poslední sloupec). Nebylo náhodou, že levá ruka presidentova spočívala na tomto biblickém verši, byl to úmysl. V tomto biblickém verši je vyjádřena „vůle Boží“, jež byla vyslovena před více než dvěma tisíci lety, a nyní k ní president připojil „slovo člověka“.

ZÁVISÍ SPLNĚNÍ NA LIDSKÝCH VLÁDCÍCH?

9. Je splnění těchto biblických proroctví vázáno na nějakou podmínku, a jestliže ano, jaká otázka vyvstává pokud jde o svět, v němž již nebudou války?

⁹ Jestliže prorocká slova u Izaiáše 2:4 vyjadřují vůli všemohoucího Boha, zcela jistě se splní a jednoho dne bude světový mír skutečností. Je však splnění těchto prorockých slov spojeno s nějakou podmínkou? Závisí jejich uskutečnění na „slovu člověka“? Závisí jejich uskutečnění na „příslibu“ politických vládců národů? Jestliže ano, přijde vůbec někdy doba, kdy již na zemi nebudou vedeny žádné války?

10, 11. a) Jak chtějí státníci přivodit bohulibé poměry? b) Jak Bůh srovnává jejich cesty se svými cestami?

¹⁰ Významní, vlivní mužové světa snad poznávají, jak má nakonec vypadat svět podle Boží vůle. Vedeni náboženskými city mohou snad ve vší upřímnosti slíbit, že využijí svého politického úřadu, své celé síly a moudrosti, kterou budou moci najít, k tomu, aby přivodili na zemi tyto poměry, jež si Bůh přeje. Co se však stane, jestliže státníci, kteří pronášejí tyto přísliby, mají při tom na mysli, že budou k tomuto cíli pracovat svým vlastním způsobem, podle moudrosti tohoto světa, a ne způsobem Božím, podle jeho moudrosti, kterou nacházíme v jeho psaném Slovu, v Písmu svatém? Máme důvod k názoru, že Bůh bude žehnat jejich snahám, takže budou moci splnit své „slovo“ svým vlastním způsobem, který si určili? Nebo působí muži, kteří dávají takovéto „přísliby“, ve skutečnosti proti „Boží vůli“? Odpovídá to, co člověk až dosud dělal k vytvoření světového míru, Božím cestám? Uvědomíme-li si, že lidské úsilí o mír nemělo až dosud Boží požehnání, musíme na tuto otázku odpovědět záporně. Na tuto důležitou otázku odpovídá Bůh sám ústy proroka Izaiáše, neboť říká:

¹¹ „Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé . . . ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše . . . Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemuž je posílám.“ — Izaiáš 55:8–11.

12, 13. a) Jak chtěli lidé po první světové válce zabránit další světové válce? b) Jak dokázala Generální rada křesťanských církví v Americe, že považuje tuto cestu za cestu Boží?

¹² Bůh dodrží své pronesené a zapsané slovo. Ale jak je to se „slovem“ nebo příslibem mužů, kteří mají politickou moc? Když v roce 1918 končila první světová válka, snažili se takoví mužové zabránit propuknutí druhé světové války. Jakým způsobem chtěli politikové, kteří měli co dělat s mírovou smlouvou, dosáhnout tohoto cíle? Tím, že do mírové smlouvy pojali stanovy Společnosti národů. Jakmile vešla v platnost mírová smlouva, vešla v platnost i Společnost národů. Mužové, kteří podporovali Společnost národů, si od ní mnoho slibovali. Protože duchovenstvo křesťanstva podporovalo Společnost národů, byl vyvolán dojem, že odpovídá Boží vůli. Generální rada církví Kristových v Americe učinila toto prohlášení, jako by byla Božím mluvčím:

¹³ „Takováto Společnost není pouze politickou pomocí k míru, ale je spíše politickým vyjádřením království Božího na zemi . . . Církev může poskytnout ducha dobré vůle, bez níž nemůže existovat žádná Společnost národů . . . Kořeny Společnosti národů jsou v evangeliu. Jako evangelium, tak i ona sleduje tento cíl: ‚Na zemi pokoj, v lidech zalíbení.‘“ — Federal Council Bulletin, sv. II. č. 1, z ledna 1919, strana 12 až 14.

14. a) Co dokazuje, že se církve mýlily, pokud jde o Společnost národů? b) Jaký je dnešní postoj křesťanských kruhů ke Spojeným národům a je tím zaručeno trvání této organizace?

¹⁴ Církve křesťanstva se zřejmě v tomto ohledu mýlily, neboť Společnost národů neměla dlouhého trvání. Byla vytvořena proto, aby bylo zabráněno druhé světové válce, ale právě druhou světovou válkou jí byla znemožněna veškerá činnost. Cíle Společnosti národů nyní sledují Spojené národy, organizace pro bezpečnost světa, jejíž ústava vešla v platnost 24. října 1945. I tato mezinárodní organizace k zachování a zajištění světového míru vyvolávala dojem, že odpovídá „Boží vůli“, protože se za ni horlivě postavilo duchovenstvo křesťanstva. Podpořili ji i papežové a papež Pavel VI. dokonce sám pronesl řeč před valným shromážděním Spojených národů, a to v hlavním sídle této organizace v New Yorku. V současné době mají Spojené národy 126 členských států k nimž patří i Spojené státy americké, které nedávno uvedly v úřad svého 37. presidenta. Nový president naznačil, jak bude dodržovat „slovo člověka“ — tím, že by spolupracoval se Spojenými národy i s jinými menšími mezinárodními aliancemi. Požehnání duchovenstva křesťanstva však nemohlo zajistit jsoucnost Společnosti národů, a jeho požehnání nebude moci zaručit trvání Spojených národů.

15. Mohou dějiny poskytnout Společnosti národů a Spojeným národům titul Strůjce pokoje, a plní Spojené národy slova, která byla vytesána na zdi naproti náměstí před budovou Spojených národů?

¹⁵ Dějiny nemohou udělit Společnosti národů titul Strůjce pokoje. Není ani důvod, proč by tímto titulem měly být poctěny Spojené národy. Spojené národy sice mnoho mluví o míru a vedou také jednání, aby na různých místech na zemi byl obnoven nebo zachován mír, ale jejich členové zbrojí k válce. Nejsilnější ze členů Rady bezpečnosti Spojených národů jsou státy, které mají k disposici arsenály zbraní, jaké nemají v dějinách obdoby. Dnes je na zemi mír jen proto, že je obava z války, v níž by mohly být použity hrozné jaderné, bakteriologické a radiologické zbraně, což by vedlo ke zkáze dnešní civilisace. Je tedy možno říci, že by se splnila slova, jež byla velmi zřetelně vytesána na zdi na 42. třídě proti náměstí před budovou Spojených národů v New Yorku? Jaká slova? Slova: „Zkují meče své v motyky a oštěpy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.“

NEZÁVISÍ NA „SLOVU ČLOVĚKA“

16. O který důležitý předpoklad předpověděný u Izaiáše 2:4 se nestarají národy, které vystupují jako strůjci míru?

¹⁶ Dějiny, napsané pisateli, kteří nejsou inspirováni Bohem, mohou snad poctít různými tituly jednotlivce nebo celé národy, ale Bůh nemá v úmyslu udělit „největší čest“, titul Strůjce míru, žádnému politiku druhé poloviny dvacátého století. Tímto titulem Bůh nepoctí žádný stát, ať již je členem Spojených národů či nikoli. Žádný národ a žádný lid na zemi se nestará o to, co Bůh podle proroctví u Izaiáše 2:4 učiní, než budou skuty meče v pluhy a oštěpy v srpy a než se národy přestanou učit válce. Úvodní slova tohoto prorockého textu zní: „Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé.“

17, 18. a) Ve kterém proroctví, jež pochází z téže doby, je opakován tento důležitý předpoklad? b) Jak se chovají národy vůči tomuto předpokladu a jaký titul jim neudělí dějiny, které podávají zprávu o tom, jak Bůh jedná s lidmi?

¹⁷ U Micheáše 4:3 je proroctví, které pochází ze stejné doby jako proroctví u Izaiáše 2:4 a zní takto: „Onť bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé časy [daleko, NS]. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.“

¹⁸ Národy nepřipouštějí, aby je soudil Bůh, Pán. Své spory předkládají Valnému shromáždění nebo Radě bezpečnosti Spojených národů nebo jejich Mezinárodnímu soudu, který má sídlo v Haagu v Holandsku. Neřídí se soudcovskými výroky, které jsou zapsány v Božím Slově, v Písmu svatém. Národy, i ‚silné národy daleko‘, tj. daleko od vlasti proroka Izaiáše nebo Micheáše, nepřijímají napomenutí od Boha, Pána, jež jsou zaznamenána v Božím psaném Slovu nebo citována jeho mluvčími z jeho psaného Slova. Kdyby uznaly Boží soudcovské výroky a vzaly si k srdci jeho napomenutí, pak by překovaly své meče v pluhy a své oštěpy v srpy a nepozdvihly by již nikdy proti sobě meče a již by se neučily válce. Každý však ví, že to nedělají. Přes „slovo člověka“ se tedy národům — ať již spojeným nebo jednotlivým — nepodaří vytvořit světový mír, který by byl trvalý. Dějiny, které podávají zprávu o tom, jak Bůh jedná s lidmi, neudělí titul Strůjce pokoje žádnému vládci ani národu.

19. Je splnění Izaiáše 2:4 závislé na „slovu člověka“ a co je pro všechny lidi, kteří touží po míru, důvodem k načerpání nové odvahy?

¹⁹ Působením „slova“ nějakého „člověka“ určitě nemůže povstat svět, který by byl odzbrojen a učil by se zachovávat mír, neboť lidé nejdou Božími cestami, ale svými vlastními, a dávají se vést lidskou moudrostí místo moudrostí Boží, která tak převyšuje moudrost lidskou, jako nebesa převyšují zemi. Všemohoucí Bůh, Stvořitel nebes i země, není závislý na „slovu člověka“. Jeho předpovědi o budoucnosti nebudou ovlivněny takovým „slovem“. Jeho Slovo, které čteme u Izaiáše 2:4, je proroctví, které není spojeno s žádnou podmínkou. Toto nádherné proroctví se splní, ačkoli lidé a mocné národy činí dnes všechno jiné, jen neplánují v souladu s ním, ba dokonce jednají v rozporu s tímto proroctvím. Bůh se postará, aby se splnilo, a který člověk, který lid nebo který mocný národ by mu mohl odporovat? Všichni lidé, kteří touží po věčném světovém míru, který byl předpověděn v Božím Slově, mají tedy důvod, aby načerpali novou odvahu.

20, 21. a) Proč Bůh nezmění předsevzetí, které oznámil? b) Kterými slovy, jež čteme u Izaiáše 9:6, 7, předpověděl Jehova svého Strůjce pokoje?

²⁰ Bůh splní své předsevzetí, které oznámil. Před téměř dvěma tisíci lety pomazal nebo zasvětil toho, kdo bude působit jako strůjce míru pro celé lidstvo. Prostřednictvím proroka Izaiáše Bůh předpověděl, že obyvatelé světa odzbrojí a nebudou se již učit válce. Prostřednictvím téhož proroka Bůh předpověděl příchod tohoto strůjce míru. Již jsme hovořili o Izaiášovi, kapitole 2, verši 4. Nyní bychom obrátili pozornost ke kapitole 9, verši 6 a 7, a přečteme si, co je zde psáno o narození a díle tohoto strůjce pokoje:

²¹ „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Jehovy zástupů to učiní.“

22. Kterými slovy poukazuje toto proroctví na toho, od něhož bychom mohli očekávat tisíciletou vládu pokoje?

²² Poslyšme ještě jednou prorocká slova: „Rozmnožování pak toho knížectví a pokoje . . . nebude konce.“ Těmito slovy Bůh spolehlivě zaslibuje panství pokoje, které bude trvat věčně. Dítě, na jehož ramenou bude spočívat toto panství, je potomek krále Davida a tento syn má být nazýván „Kníže pokoje“. Má-li být jeho pokojné panství věčné, musí i on věčně žít nebo být nesmrtelný. To potvrzuje skutečnost, že má být také nazýván Otec věčnosti. Tak bude věčně živým dědicem krále Davida, neboť podle božského proroctví má toto nekonečné panství pokoje být „na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede a utvrdí v soudu a ve spravedlnosti, od tohoto času až na věky“. Panstvím tohoto věčně žijícího dědice krále Davida, Knížete pokoje, bude způsoben tisíciletý mír. Titulem „Strůjce pokoje“ nepoctí Bůh, Pán, žádného člověka ani žádný národ dvacátého století, ale tohoto dědice krále Davida.

23. Proč bychom neměli pochybovat o tom, že se splní Izaiášovo proroctví, ačkoli bylo vysloveno již před tak dlouhou dobou?

²³ Je pravda, že již uplynulo více než dva a půl tisíce let od doby, kdy Izaiáš, Boží prorok, pronesl a zapsal toto proroctví, a dnes žijeme v době, kdy se národy snaží zabránit světové válce, která by byla největší a nejhroznější v dějinách. Neměli bychom však pochybovat o tom, že se splní Izaiášovo proroctví o Strůjci pokoje a o věčném pokoji pro zemi. Horlivost Jehovy zástupů se postará o to, aby se splnilo, neboť Jehova sám inspiroval toto proroctví působením svého svatého ducha. Proroctví končí slovy: „Horlivost Jehovy zástupů to učiní.“ Až dodnes Jehovova horlivost vzhledem k tomuto proroctví neochladla, neboť při tom jde o jeho jméno a o jeho čest. On nikdy nelhal; ani ve spojení s tímto proroctvím se neprokáže jako lhář. On je „Bůh, který nemůže lhát“. — Tit. 1:2, NS; Žid. 6:18.

VĚTŠÍ NEŽLI KRÁL ŠALOMOUN

24. Prokázal se některý z králů, kteří seděli v Jeruzalémě na trůnu po dnech Izaiášových, jako zaslíbený Kníže pokoje?

²⁴ Prorok Izaiáš, Boží mluvčí, prorokoval ještě v době, kdy v Jeruzalémě začal vládnout král Ezechiáš, ale Ezechiáš nebyl oním zaslíbeným „dítětem“ nebo zaslíbeným „synem“, který měl být poctěn titulem Strůjce pokoje nebo Kníže pokoje. Toto proroctví se však nesplnilo ani na sedmi králích, kteří seděli na „trůně Davidově“ v Jeruzalémě po Ezechiášovi; ani poslední král, Sedechiáš, se neprokázal jako zaslíbený Kníže pokoje. V jedenáctém roce vlády krále Sedechiáše byl vojsky pohanského Babylóna zničen Jeruzalém, svaté město a chrám, který vystavěl jeden z předků Sedechiášových, král Šalomoun, a poražené obyvatelstvo bylo zajato a odvedeno do vzdáleného Babylóna. Teprve za sedmdesát let začali Židé, propuštění ze zajetí, opět stavět město Jeruzalém a chrám, v němž měl být uctíván Bůh.

25. Kdy a kde se začalo splňovat Izaiášovo proroctví o zrození „dítěte“ nebo „syna“, který měl být věčným dědicem krále Davida?

²⁵ Znamenalo to snad, že se ‚horlivosti Jehovy zástupů‘ nepodařilo provést, co si přál, nebo tato horlivost ochladla? Nikoli, v žádném případě! Sice to vypadalo, jako by se toto Izaiášovo proroctví nesplňovalo, ale Boží horlivost byla stejně planoucí jako dříve, a on pečoval o to, aby proroctví došlo svého splnění. „Trůn Davidův“ nebyl již nikdy v Jeruzalémě obnoven, ale to nehrálo žádnou roli. Rod krále Davida nebyl nikdy vyhlazen, ale stále zde byli jeho potomci. Potom, 535 let poté, kdy začal být obnovován Jeruzalém, začalo se splňovat Izaiášovo proroctví, neboť se narodilo zaslíbené „dítě“, „syn“, který se měl stát věčně žijícím dědicem krále Davida. To se stalo ve 2. roce před začátkem našeho letopočtu, neboli v roce 2 př. n. l. Toto dítě se narodilo v rodném městě krále Davida, v Betlémě Judově, jak bylo předpověděno v Micheášově proroctví (5:1).

26, 27. Koho učinil Bůh podle zprávy Lukášovy oné noci svědkem zrození dítěte?

²⁶ Pán zástupů se postaral o to, aby zde byli svědkové zrození zaslíbeného Knížete pokoje, aby bylo dokázáno, že se splnilo jeho staré proroctví. Prvními svědky zrození tohoto dítěte učinil anděly. Potom učinil svědky této události betlémské pastýře. Jedné podzimní noci roku 2 př. n. l. objevil se anděl Boží, anděl Páně, těmto pastýřům, když střežili své ovce na poli u Betléma. Lékař jménem Lukáš, který prozkoumal okolnosti zrození — ačkoli sám při porodu nepomáhal —, píše: „A náhle stál vedle nich anděl Jehovův, a sláva Jehovova je ozářila a padla na ně velká bázeň. Ale anděl jim řekl: ‚Nebojte se, neboť hle! Oznamuji vám dobré poselství veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, neboť dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, jenž jest Kristus, Pán [Mesiáš a Pán, překlad Hamp, Stenzel, Kurzinger] a toto je vám znamením: Naleznete nemluvňátko, ovinuté plenkami a ležící v jeslích.‘ A náhle bylo u anděla množství nebeských zástupů, chválících Boha a říkajících: ‚Sláva Bohu nahoře ve výšinách a pokoj na zemi, mezi lidmi dobré vůle.‘“ — Luk. 2:8–14, NS.

²⁷ Lékař Lukáš podává zprávu o tom, že když tam pastýři přišli, nalezli novorozené děcko a stali se tak, stejně jako nebeští andělé, očitými svědky narození „Mesiáše a Pána“. Lékař Lukáš končí slovy: „Potom se pastýři vrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.“ — Luk. 2:15–20, NS.

28. Kdo se stal o čtyřicet dní později svědkem, že se narodilo toto dítě?

²⁸ O čtyřicet dní později, když rodiče přinesli dítě do Jeruzalémského chrámu, viděl je tam bohabojný Simeon a potom prorokyně Anna a oba dosvědčili, kdo dítě je. Tak se stali svědky splnění Izaiášova proroctví o Knížeti pokoje. — Luk. 2:22–38.

29. Jaké jméno a jaký titul mu byl dán a co znamená jeho jméno?

²⁹ Anděl řekl o dítěti, že je „Mesiáš a Pán“. Řecky mluvící Židé oné doby říkali „Kristus a Pán“, neboť „Mesiáš“ a „Kristus“ znamená totéž, totiž „Pomazaný“, Pomazaný Boží. V poslušnosti slov, která Bůh řekl panenské matce dítěte, bylo dítě nazváno Ješua; řecky mluvící Židé, k nimž patřil také lékař Lukáš, jej však nazývali Ježíš. Svým titulem byl nazýván Ješua Mesiáš neboli Ježíš Kristus. (Luk. 1:26–33; Mat. 1:1, 20–25) Protože Ježíš byl potomkem krále Davida, byl označován také jako „syn Davidův“. Proč byl nazván Ježíš? V díle The Dictionary of the Bible od dr. Williama Smithe (strana 1 346), vydání 1894, čteme, že jméno Ješua neboli Ježíš (Jesus) znamená „pomoc od Jehovy“ nebo „záchrance“. To odpovídá slovům, která řekl Boží anděl Ježíšovu pěstounu, tesaři Josefovi, v Nazaretě: „Nazveš jeho jméno Ježíš; neboť on spasí svůj lid od jeho hříchu.“ — Mat. 1:18–25, Ži.

30. a) Proč nenastala nastolením panství krále Šalomouna tisíciletá říše pokoje? b) Koho prorocky znázorňoval, pokud byl věrný?

³⁰ Ke královským předkům Ježíšovým patřil nejmoudřejší muž starověku, král Šalomoun, syn Davidův. Jméno Šalomoun znamená „pokojný“ nebo „pokoj“. V souladu s tím také vládl v Jeruzalémě. Jeruzalém znamená „vlastnictví dvojnásobného pokoje“. Ale přesto, že jméno tohoto krále a město, v němž vládl, mělo takový význam, nebyla jeho vláda počátkem tisícileté říše pokoje. V nejlepším případě přinesla jeho vláda pokoj na čtyřicet let. Z počátku vládl tento jeruzalémský král moudře, ale ve stáří se z něj stal špatný vládce. Začal utlačovat izraelský lid. Poddal se vlivu svých cizozemských žen, přestal sloužit Jehovovi Bohu a začal uctívat bohy, jimž sloužily jeho ženy. Tím ztratil pokoj s živým a pravým Bohem. Bůh vyjádřil svůj hněv tím, že odtrhl od Šalomounova následníka trůnu deset ze dvanácti izraelských kmenů. (1. Král. 11:7 až 12:24; Neh. 13:26, 27) Ale po více než polovinu své čtyřicetileté vlády, kdy Šalomoun byl Jehovovi věrný a napsal tři knihy svatého Písma, sloužil jako prorocký předobraz pravého Mesiáše, neboli Krista.

31. a) Proč mohl Ježíš o sobě říci: „Zde je více než Šalomoun!“? b) Proč nebyl vyzdvižen na pozemský Davidův trůn?

³¹ Ježíš Kristus jednal jinak než Šalomoun, neboť po celou dobu, kdy působil na zemi jako dokonalý člověk, nikdy nebyl Bohu nevěrný. Prokázal se hodným jména Jehošua neboli Ježíš, které znamená „pomoc od Jehovy“ nebo „záchrana od Jehovy“. Šalomoun, jeho předek, byl pomazán svatým olejem, aby byl králem nad celým Izraelem. Ježíš naproti tomu byl při svém křtu pomazán od Boha svatým duchem, a Jan Křtitel slyšel Boží hlas říkající: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem uznal.“ (Mat. 3:13–17, NS) Tak se Ježíš stal Pomazaným neboli Kristem Božím, který byl větší nežli Šalomoun. Bez jakéhokoli egoismu nebo přehánění mohl Ježíš o sobě říci: „Zde je víc než Šalomoun.“ (Mat. 12:42, NS) Svou věrností si Ježíš zachoval svůj právoplatný nárok na „trůn Davidův“ neboli na královskou vládu nad celým Izraelem, která byla znázorněna tímto trůnem. Bůh však nepozvedl pomazaného Ježíše na pozemský „trůn Davidův“. (Luk. 1:32, 33) Nejprve Bůh vyzkoušel Ježíšovu věrnost až do krajnosti, neboť jej nechal zemřít jako dokonalou lidskou oběť na popravčím kůle, aby Ježíš mohl ‚zachránit svůj lid, od jejich hříchů‘. — Mat. 1:21, NS.

32. a) Co ukazuje, že Ježíš měl pokoj s Bohem až do noci, kdy byl zrazen? b) Proč Ježíš nepřipustil, aby jej ďábel učinil králem nebo aby to učinil nějaký člověk?

³² Pomazaný Ježíš měl až do konce svého pozemského života pokoj s Jehovou Bohem. Krátce předtím, než byl zrazen a předán vojákům, kteří jej měli popravit, řekl jedenácti apoštolům, kteří mu zůstali věrní: „Zanechávám vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; nedávám vám pokoj, jako dává svět.“ (Jan 14:27, Ži) O několik hodin později, když stál mírumilovný Ježíš před soudcem, římským místodržitelem Pontiem Pilátem, řekl: „Mé království není částí tohoto světa . . . Mé království . . . není odtud.“ Ježíš neprosil Pontia Piláta, aby na jeho popravčí kůl upevnil nápis: „Ježíš nazaretský, král židovský.“ (Jan 18:36, NS; 19:16–22) Ježíš nepřipustil, aby jej učinil králem ďábel nebo lidé. Zemřel na popravčím kůle v důvěře, že mu jeho Bůh, Jehova, dá „trůn Davida, jeho otce“, jehož byl věčným dědicem. (Mat. 4:8–11; Luk. 1:32, 33; Jan 6:14, 15) Až do své smrti jednal v souladu s poselstvím, které kázal, totiž s poselstvím ‚Přiblížilo se království nebeské.‘ — Mar. 1:14, 15; Mat. 4:12–17, NS.

33. Proč dnes Ježíš Kristus žije, zatímco Šalomoun je dosud mrtev, a jak může přivodit tisícileté panství pokoje?

³³ Před téměř třemi tisíci lety byl nevěrný král Šalomoun položen ke svým předkům, a stále ještě leží ve spánku smrti. (1. Král. 11:41–43) Před více než devatenácti sty lety zemřel Ježíš Kristus na popravčím kůle za hradbami jeruzalémskými obětní smrtí, ale dnes žije! Třetího dne po jeho smrti jej Jehova, všemohoucí Bůh, vzkřísil z mrtvých, aby žil jako nesmrtelný, neporušitelný duchovní Syn v nebesích. Po svém vzkříšení se čtyřicet dní před vstupem na nebesa objevoval svým učedníkům, takže více než pět set osob bylo očitými svědky toho, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. (Skut. 1:1–5; 2:22–36; 1. Kor. 15:3–9) Protože je nyní živ od věků na věky, může být pro umírající svět lidí „Otcem věčnosti“. Nebude také důvod, proč by mělo jeho panství pokoje nad lidstvem skončit a rozmnožování tohoto panství „nebude konce“. (Iz. 9:6, 7) Tento nebeský panovník přinese lidstvu, unavenému válkami, tisíc let pokoje. Spojeným národům by se to nikdy nepodařilo!

TISÍC LET POKOJE SE BLÍŽÍ

34. a) Proč je dnešní doba pro něj vhodná, aby se ujal svého panství pokoje? b) Kdo musí být nejprve odstraněn a proč?

³⁴ Kdy začne toto panství Knížete pokoje, které nikdy neskončí? Spravedlivě smýšlející lidé touží po takovém panství. Mohl by být pro Jehovu Boha vhodnější okamžik, než je dnešní doba, aby v souladu se svým neklamným příslibem, který čteme u Izaiáše 9:6, 7 požehnal lidstvu takovým panstvím? Je zřejmé, že nikoli. Nejprve však musí být odstraněni z cesty všichni, kteří odporují tomuto panství pokoje. Nad největším nepřítelem tohoto panství nemají moc ani Spojené národy ani jednotlivé národy, protože to není člověk. Je to ten, kdo chtěl dát Ježíši Kristu všechna království světa, kdyby byl ochoten uctívat jej, velkého pokušitele, místo Jehovy. Tento největší nepřítel pokoje je satan, ďábel. Je knížetem legií ďáblů neboli démonů. (Mat. 4:8–11; 12:24–28) Ježíš Kristus jej také nazval „vládcem tohoto světa“. Křesťanský apoštol Pavel mluvil o ‚bohu tohoto systému věcí‘. A apoštol Jan píše: „Celý svět . . . je v moci zlostníka.“ — Jan 12:31; 14:30; 2. Kor. 4:4; 1. Jana 5:19, NS.

35. a) V souladu se kterým prorockým titulem může Kristus zbavit satana moci? b) Kdo patří k nepřátelům pokoje na zemi a kdy a jak je Kristus musí odstranit?

³⁵ Ani všichni lidé společně nejsou schopni zlomit moc, kterou má nad lidstvem tento největší nepřítel pokoje. Ježíš Kristus jej však zbaví moci, neboť jeden z jeho různých titulů, které má, zní „Bůh silný“. Ježíš Kristus zbaví moci tohoto nepřítele pokoje poté, až odstraní viditelné nepřátele pokoje na zemi. (Zjev. 19:11 až 20:3) Jako král musí proto vést boj, musí panovat uprostřed svých pozemských nepřátel, dokud je nakonec zcela neporazí, jak to předpověděl král David v žalmu 110:1–6. Postupuje tak proto, že národy a říše tohoto světa nejsou ochotny dobrovolně se vzdát království nad zemí od roku 1914, roku, v němž skončily „časy národů“ — nechce to učinit dokonce ani křesťanstvo. (Luk. 21:24; Žalm 2:1–6) Dokonce ani dnes, po více než půl století, to národy nechtějí učinit. Co to bude zakrátko znamenat pro celé lidstvo? Vypuknutí boje „velkého dne Boha, Všemohoucího“, až nadejde světová situace, označená jako Armageddon. (Zjev. 16:14, 16) V tomto boji budou odstraněni všichni nepřátelé pokoje mezi lidmi.

36. Jaké období začíná po odstranění těchto nepřátel pokoje a která slova z nástupní řeči amerického presidenta nám to připomínají?

³⁶ Až budou odstraněni všichni nepřátelé světového míru — jak nepřátelé mezi lidmi, tak i démoni — začne Kníže pokoje panovat nad celou zemí. Čas, který Bůh pro to určil, se neustále blíží a s ním také tisíc let pokoje. Tisíc let odpovídá miléniu. V uvedené řeči, kterou pronesl americký president při svém uvedení do úřadu 20. ledna 1969, mluvil o něčem, co bude zajímavé nejen pro Američany, ale pro celé křesťanstvo. V osmém odstavci své řeči prohlásil president, který krátce předtím složil přísahu: „Za osm let oslaví Amerika 200 let své existence jako národ. A za života většiny dnešního obyvatelstva světa bude slaven Nový rok, který lze slavit jen jednou za tisíc let — začátek třetího milénia.“ President mluvil o roce 2001 po Kr.a

37. O které milénium se daleko více zajímají bohabojní badatelé Bible a od kdy se bude toto milénium počítat?

³⁷ Z posledních slov amerického presidenta vyplývá, že se domnívá, že v prvním roce onoho třetího milénia bude Amerika ještě existovat. Pro bohabojné badatele Bible, starých Hebrejských písem i Křesťanských řeckých písem, je však jedno daleko důležitější milénium, které vyžaduje jejich pozornost. Je to sedmé milénium! Nikoli, není to sedmé milénium počítáno od roku 1 po Kr., ale sedmé milénium po stvoření prvních lidí na zemi, prvního dokonalého muže a první dokonalé ženy v zahradě Eden. Toto časové období se obvykle označuje jako světová éra a k počtu let se připojuje „Anno Mundi“ neboli „v roce světa“, neboť počátečním bodem tohoto letopočtu je počátek světa lidí.

38. a) Kdy pronesl americký president svou nástupní řeč podle kalendáře ortodoxních Židů? b) Kdy, podle Ussherova počítání, by bylo lidstvo šest milénií staré?

³⁸ Má to něco společného s blížícím se tisíciletým pokojem nebo miléniem pokoje? Zřejmě ano! Podle kalendáře ortodoxních Židů měl nový americký president svou nástupní řeč na začátku pátého lunárního měsíce roku 5729 A. M., přičemž toto datum bylo vypočítáno výlučně na základě starých Hebrejských písem. Podle propočtů chronologů — učenců, kteří se zabývají měřením času —, kteří také berou ohled na inspirovaná Křesťanská řecká písma, je židovský kalendář o více než 200 let pozadu za naším letopočtem. V některých vydáních Bible, jak katolických tak i protestantských, lze najít data, která se opírají o chronologii známého irského arcibiskupa anglikánské církve, Jamese Usshera (1581–1656 n. l.). Podle Usshera byl Adam stvořen v roce 4004 př. n. l. Podle tohoto počítání by lidstvo bylo na podzim roku 1996 n. l. staré šest tisíc let neboli šest milénií, a po tomto roce by pro lidstvo začalo sedmé milénium jeho existence.

39. Kdy má skončit šest milénií podle nejnovějších výzkumů biblické chronologie?

³⁹ Před nedávnem vážní badatelé Bible přezkoumali tyto chronologické údaje. Podle jejich propočtů bude lidstvo na zemi šest milénií uprostřed sedmdesátých let. Sedmé milénium po stvoření Adama Jehovou Bohem začne tedy za méně než deset let.b

40. Jaký zákon dal Bůh svému vyvolenému lidu, aby mu připomínal, že Bůh odpočinul sedmého stvořitelského dne?

⁴⁰ Dnešní světové poměry ukazují, že světaširá změna je blízko před námi, a skutečnost, že brzy začne sedmé milénium lidských dějin, naznačuje, že lidstvo, sužované válkami, čeká změna k dobrému. Podle prvních dvou kapitol Písma svatého byli první muž a první žena stvořeni ke konci šestého stvořitelského dne. Dnes žijeme v sedmém stvořitelském dni; v tomto stvořitelském dni Jehova Bůh odpočívá od tvoření pozemských věcí. Jako obdobu sedmého stvořitelského dne, v němž Bůh odpočívá, určil Bůh ve čtvrtém z deseti přikázání, která dal svému proroku Mojžíšovi, aby jeho vyvolený lid taktéž odpočíval sedmý den v týdnu. (2. Mojž. 20:8 až 11) Tento den byl tedy týdenním dnem sabbat, dnem, v němž měli Izraelité odpočívat od své práce.

41. a) Na který větší sabbatní den poukázal Ježíš v jednom týdenním sabbatu? b) Co je tisíc let Kristovy vlády podle božského počítání času?

⁴¹ Pán Ježíš Kristus, nastávající Kníže pokoje, poukázal na větší sabbatní den. V jednom z týdenních sabbatů se setkal se svými kritiky a tehdy poukázal na větší sabbat: „Syn člověka jest Pánem nad sobotou.“ (Mat. 12:1–8, Ži) Mluvil o svém tisíciletém panství pokoje. Jehova Bůh měří období ve spojení s lidskými záležitostmi měřítkem tisíce let. Inspiroval proroka Mojžíše k napsání slov, která čteme v žalmu 90:4: „Neboť . . . tisíc let . . . jest . . . před očima tvýma jako den včerejší.“ Inspiroval také křesťanského apoštola Petra k napsání těchto slov: „Jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“ (2. Petra 3:8, NS) Apoštol Jan viděl v prorockém vidění, jak byl satan, ďábel a jeho démoni svázáni na tisíc let a uvrženi do propasti a jak Ježíš Kristus vládl se svými vítěznými učedníky tisíc let nad celým lidstvem. (Zjev. 5:9, 10; 20:1–7) Podle božského měření času je tisíc let, v nichž bude panovat Boží Syn, Ježíš Kristus, pouze „jeden den“.

42. a) Do kterého časového úseku musí spadat tisícileté panství Ježíšovo, aby byl „Pánem sabbatu“? b) Proč by konec šesti tisíc let, v nichž lidstvo bylo v otrocké službě pod satanovou vládou, byl vhodnou dobou pro sabbatní odpočinek?

⁴² Pán Ježíš Kristus může být „Pánem nad sobotou“ jen tehdy, jestliže tisíc let jeho panství je sedmé období ze řady tisíciletých období neboli milénií. (Mat. 12:8, Ži) Jedině tehdy je totiž jeho panství panstvím sabbatním. Satan začal již dávno v lidských dějinách působit špatnosti; přinutil lidskou rodinu, aby pro něj těžce pracovala jako v otroctví; nese také vinu na tom, že v letech před světaširou potopou za dnů Noemových byla země plna násilí, a nese odpovědnost za to, že dnes je na zemi pácháno ještě více násilných skutků nežli tehdy. Brzy skončí šest tisíc let, v nichž vykořisťoval lidstvo jako své otroky; skončí ještě za života generace, která, jak předpověděl Ježíš podle Matouše 24:34, zažila světové události od konce časů národů v roce 1914 dodnes. Nebyl by tedy konec šesti tisíc let, v nichž bylo lidstvo v otrockých službách satana, ďábla, pro Jehovu vhodným časem, aby přivodil pro lidstvo milénium pokoje? Zcela jistě! A jeho král, Ježíš Kristus, bude Pánem tohoto sabbatu.

43. a) Jakým dnem byl tehdejší týdenní den sabbat? b) Bude Kristus a lidé, nad nimiž bude panovat, během jeho sabbatní vlády bez zaměstnání?

⁴³ Týdenní sabbat, který musel dodržovat Boží vyvolený lid podle deseti přikázání, jež dal Bůh prostřednictvím svého proroka Mojžíše, byl dnem pokoje. Stejně jako Bůh ve svém sedmém stvořitelském dni nekoná žádnou práci ve spojení se zemí, musel také jeho lid sedmého dne podle božského příkazu odpočinout od práce všeho druhu, kterou konal předchozích šest dní, a stejně si měla odpočinout i domácí zvířata. (2. Mojž. 20:1–11) Tisíciletá sabbatní vláda Kristova bude pro zemi a její obyvatele rovněž časem pokoje. Bude to doba, v níž si všichni odpočinou od válek a násilností předchozích šesti tisíc let. Meče — symbol vražedných válek — budou překovány v pluhy a oštěpy v srpy. Život během těchto pokojných let tisíciletého sabbatu nebude jednotvárný. Nikdo také nebude zahálet. Pán sabbatu, Ježíš Kristus, král, nebude nečinný, a ani lidé, nad nimiž bude vládnout, nebudou bez zaměstnání.

44. a) Proč Ježíš způsobil na zemi tolik zázraků ve dni týdenního sabbatu? b) Proč to odpovídá slovům apoštola Pavla v Židům 10:1?

⁴⁴ Proč působil Ježíš Kristus, který musel jako Žid dodržovat deset přikázání, tolik zázraků v týdenním sabbatu, proč uzdravil tolik nemocných a neduživých? Nejen proto, aby ukázal, že je správné působit v sobotu dobro, ale také proto, aby znázornil, jak během jeho sabbatního panství bude lidstvo osvobozeno z pout satana, ďábla, a jeho démonů a jak budou odstraněny smrtonosné následky hříchu a nedokonalosti, jež lidé zdědili po svých prarodičích, Adamovi a Evě. Války a násilnosti znamenaly v uplynulých šesti tisíci letech předčasnou smrt pro milióny lidí; ale Pán sabbatu, Ježíš Kristus, způsobí vzkříšení miliónů a miliónů mrtvých, jak to předpověděl. (Jan 5:28, 29) Ne nadarmo napsal Pavel, apoštol Kristův, jenž miloval pravdu, že božský zákon o sabbatu byl „stínem budoucích dobrých věcí“. — Žid. 10:1; Kol. 2:16, 17, NS.

PLUHY A SRPY PRO RÁJ

45. a) Jakým způsobem jednají Jehovovi svědkové již dnes podle Izaiáše 2:4? b) Bude se toto proroctví ještě dále splňovat po Armageddonu a po svržení satana do propasti?

⁴⁵ Křesťanští svědkové Jehovovi jednají již v této době, kdy lidstvo je neustále ohrožováno válkou, podle proroctví u Izaiáše 2:4 a překovali meče v pluhy a oštěpy v srpy. Až skončí světaširý armageddonský boj a satan a jeho démoni budou svázáni a uvrženi do propasti, bude se toto proroctví splňovat ještě dále. Proč? Aby lidé, kteří přežijí boj „velkého dne Boha, Všemohoucího“, mohli užívat pluhy a srpy k přeměně zpustošené země v nádherný ráj, v takový ráj, jaký měl na ní původně člověk vytvořit podle Jehovova příkazu. (1. Mojž. 1:26–28; 2:8–14) Boží Slovo se nevrátí k Bohu prázdné, ale vykoná to, k čemu je Bůh vyslal. Pod tisíciletým panstvím jeho Syna, Ježíše Krista, bude celá země pěstována tak, že se stane nepomíjejícím rájem naplněným lidmi, kteří budou osvobozeni a učiněni dokonalými. Během tohoto sedmého milénia pokoje napraví Král a Pán sabbatu škody, které napáchal největší ze všech rušitelů pokoje, satan, ďábel. — Luk. 23:43.

46. Co bylo znázorněno jednáním proti přestupníkům starověkého zákona o sabbatním dnu pokud jde o osoby, které by chtěly během sabbatního milénia nebo na jeho konci rušit pokoj?

⁴⁶ Ve starověkém Božím lidu, který byl povinen dodržovat deset přikázání, musel být usmrcen každý, kdo porušil zákon o sabbatu; všichni, kteří nejsou ochotni poslouchat Pána nadcházejícího tisíciletého sabbatu, a kteří ruší mír, budou rovněž zničeni. (4. Mojž. 15:32–36; 2. Mojž. 31:13–17) Satan, ďábel a jeho démoni budou propuštěni z propasti a když se pokusí opět porušit pokoj na zemi, budou zničeni spolu se všemi lidmi, kteří se pokusí opět proměnit zemi v bitevní pole, ve válečné jeviště. (Zjev. 20:7–10, 15) Ale všichni lidé, kteří žijí v míru s Bohem, zůstanou navždy na rajské zemi a budou ji smět pěstovat a opatrovat.

47. Jak dlouho bude na zemi trvat pokoj podle modlitby za většího Šalomouna, jež je zapsána v žalmu 72:7?

⁴⁷ Pak již nebude třeba dopravovat se raketou k Měsíci, aby někdo mohl pobýt v pokojném prostředí, neboť se splní slova modlitby za většího Šalomouna, krále Ježíše Krista, jež čteme v 7. verši žalmu 72: „Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává.“ Tento pokoj bude věčný, jako je věčný Měsíc. Pokoj na zemi, který nastane během tisíciletého sabbatu Mesiášova, zůstane na věky.

48. Kdo se nyní připravuje na nadcházející tisíciletí pokoje, a kdo je zván, aby se k nim připojil?

⁴⁸ Jehovovi křesťanští svědkové se radostně připravují na nadcházející tisíciletí pokoje. Každý, kdo touží po této předpověděné době, kdy bude panovat „pokoj na zemi mezi lidmi [Boží] dobré vůle“, je srdečně zván, aby se k nim připojil a rovněž se připravoval na toto požehnané milénium pokoje.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 211]

Časové a obšťastňující poselství uveřejněné v tomto článku bylo předneseno v červenci a v srpnu minulého roku v různých velkých městech Severní Ameriky a Evropy jako veřejná přednáška před celkem 840 572 posluchači.