Ve Francii jsou zavírány tisíce kostelů
ZAČÁTKEM tohoto roku mohli ve Francii televizní diváci a čtenáři novin sotva věřit svým očím a uším, když se dověděli, že ve Francii byly uzavřeny brány tisíců většinou katolických kostelů a kaplí a že budovy stojí buď prázdné a rozpadají se nebo jsou používány pro mnohé různé podivné účely.
Nemohli se však této skutečnosti vyhnout, protože tato překvapující zpráva pocházela z nanejvýše směrodatného pramene, od nikoho jiného než od francouzského ministra kultury, pana Edmonda Micheleta. Ve zprávě o jeho sdělení napsaly pařížské nedělní noviny Le Journal du Dimanche pod nadpisem „18 000 opuštěných kostelů“ toto:
„Osmnáct tisíc kostelů, kaplí a modliteben ve Francii bylo opuštěno nebo bude brzy opuštěno. Tento děsivý počet uvedl pan Michelet při televizním vysílání ‚Tiskové interwiew‘.
To znamená, že dříve nebo později bude vydána zkáze a zpustošení více než polovina bohoslužebných míst ve Francii. Tak hrozně trpěly kostely jedině v náboženských válkách [1562–1598]. Neuplyne ani týden, aby nebylo slyšet, že byl nějaký kostel uzavřen a je buď přebudován k nějakému světskému účelu . . . nebo chátrá, nebo byl dokonce zpustošen. To se stává stále častěji.
V některých vylidněných vesnicích pustoší kostely procházející chodci nebo tlupy, které se na to specializují. V malé vesničce Clignon-Haut v departmentu Basses-Alpes bylo vidět děti, které se převlékly do nádherně vyšívaných kněžských rouch z osmnáctého století, jež byla zanechána v sakristii“ (18. ledna 1970).
Pod titulkem „18 000 kostelů na prodej“ byla v jednom časopise jisté francouzské provincie vyjadřována lítost nad ničením církevních budov a bylo tam napsáno:
„Kolik malých kaplí na venkově bylo zpustošeno! Lidé si nejdříve brali svaté předměty, sošky a svíce. Pak začali vyjímat okna z pestrého skla a freskové malby. Potom odnesli dřevořezby, dveře a kostelní sedadla. Kdo si z toho něco dělá? Kdo proti tomu protestuje? Je pozoruhodné, že nejvíce znepokojeni se zdají být laici [nikoli duchovní!] (Hebdo-St-Etienne, 10. května 1969).
Převážná většina uzavřených kostelů ve Francii jsou sice kostely římsko-katolické, ale hlášení ukazují, že dosti velký počet protestantských kostelů francouzské reformované církve a také některé židovské synagógy neexistují již v původní podobě, ale slouží nějakému světskému účelu. Skotská církev v Mentonu na francouzské Riviéře musela uzavřít svůj kostel a anglikánská církev se musela vzdát svých kostelů v Hyeres v blízkosti pobřeží Středozemního moře a v Evian na břehu Ženevského jezera.
SEMINÁŘE A KLÁŠTERY
Kromě tisíců kostelů a kaplí, které zůstávají opuštěny po celé Francii, uzavírají své brány tucty dalších církevních budov nebo jsou prodávány a používány k jiným účelům.
Dokonce i v Bretani, která je tvrzí katolicismu, musel být uzavřen seminář neboli výchovný ústav pro budoucí kněze v Quimperu. V Normandii byly uzavřeny tři velké semináře, a to v Bayeux, Coutances a Sées. Měly být v říjnu 1970 nahraženy jediným výchovným ústavem v Caen. Ve velkém semináři v Bayeux byli vychováváni kněží od roku 1675 a seminář v Sées byl založen roku 1653.
V Severní Francii byly uzavřeny semináře v Cambrai a Arrasu, a od října 1970 musejí nastávající kněží z těchto dvou diecézí odcházet do Lille. Tyto příklady ze západní a severní Francie jsou typické pro to, co se děje v celé zemi. V jednom místním časopise bylo napsáno: „Sever a západ byly jediné oblasti, které ještě nepřeskupily [své semináře]“ (La Voix du Nord, 14. března 1970).
Své brány zavírá i mnoho klášterů mnichů a jeptišek a mnohá opatství. Některá z těchto náboženských zařízení, na příklad opatství Senanque v jižní Francii, existovala osm set let nebo ještě déle.
NOVÉ NEOBVYKLÉ POUŽITÍ CÍRKEVNÍCH BUDOV
Je skutečně překvapující, k jakým účelům je používáno těchto církevních budov po jejich sekularizaci. Ve městě Lisieux, které je slavným poutním místem v Normandii, je dnes používán kostel „Saint Jacques“ z patnáctého století ke květinovým výstavám a koncertům. Turista, který se náhodou zastaví na oběd v „Restaurantu Henry“ v Saint-Paul-de-Vence, několik kilometrů směrem do vnitrozemí od Riviéry, bude překvapen, když se doví, že obědvá a popíjí víno v bývalé kapli „Naší Milé Paní Lurdské“! Nedaleko odtud, v La-Colle-sur-Loup, je v jednom klášteře z jedenáctého století restaurace „U Josefa“.
V Gazinet blízko Bordeaux byla jedna katolická kaple přeměněna ve školu jiu-jitsu, kterou zřídil místní kněz! Mnoho francouzských kostelů bylo přebudováno v kina a muzea a z jiných byly vytvořeny garáže, chladírny, trh na máslo, veřejné sprchy, vinné sklepy a místnosti ke zkoušení vína, sál k divadelním zkouškám atd., což by se sotva dalo očekávat. Semináře a církevní školy jsou používány jako státní školy, a dokonce jako pošty. Protestantské kostely byly přestavěny v garáže, v zámečnickou dílnu, a dokonce i v sušárnu tabáku! Jedné synagógy ve východní Francii se nyní používá jako místnosti pro dražby a jiná slouží jako sklad zemědělských strojů.
O této situaci napsal úvodník jednoho levicového francouzského magazinu: „Z pěti kostelů v Senlis, [město vzdálené několik kilometrů na sever od Paříže] se nyní jeden používá jako trh, jiný slouží jako garáž, třetí jako kino a čtvrtý jako taneční sál. Chápu, že se náboženství musí modernizovat . . . ale nemyslím, že týdenní tančení a prodávání zeleniny je nejlepší představitelný způsob použití sekularizovaných kostelů“ (Le Nouvel Observateur, 1. březen 1970).
Je zajímavé, že jen několik kilometrů od Senlis slouží nyní jedna bývalá katolická kaple užitečnému účelu. Dobrovolní křesťanští pracovníci ji vyčistili a zmodernizovali a je nyní sálem království sboru svědků Jehovových v Creil!