Otázky čtenářů
Vzhledem ke skutečnosti, že pohané přinášeli mrtvým květiny, je správné, když křesťané posílají květiny na pohřeb nebo kladou květiny na hrob?
Je pravda, že pohané ve starověku přinášeli mrtvým květinové dary. V knize How Did It Begin? (Jak to začalo?) od R. Brasche čteme: „Posílat věnec na pohřeb nebo klást jej na rakev nebo na hrob je pozůstatek staré pověry a modloslužby.“
Proč to bylo činěno? Autor téhož díla vykládá dále: „Květinový věnec je pozůstatek víry, že je nutné opatřit mrtvým úlevu. Květiny byly také považovány doslova za květinovou oběť přinášenou mrtvým. Měly sloužit k tomu, aby mrtví byli šťastni a aby z nespokojenosti neobtěžovali truchlící. V mylné víře, že zemřelí mají nesmrtelnou duši, uctívali pohané tyto mrtvé květinovými dary.
Avšak stvořili pohané květiny? Měli bychom z toho vyvodit, že není správné používat květin při takových příležitostech jen proto, že jich pohané užívali jako obětí pro své mrtvé? Je zajímavé, co tvrdí spisovatel Brasch: „Dnes nemyslíme na některý z těchto různých původů. Věnci se nepřipisuje nic magického a ve světě se stalo pevným zvykem ‚říci to květinou‘.“
Všeobecně ve světě se nedávají květiny proto, aby byli mrtví uklidněni. Obyčejně jsou posílány rodině zemřelého jako výraz přátelství. A květiny, které Jehova stvořil pro radost člověka, působí skutečně osvěživě.
Myslí-li někdo, že svými květinami uctívá mrtvé, pak činí totéž, co dělali pohané. Taková pohnutka je špatná z křesťanského stanoviska. Ale když posílá květiny proto, aby potěšil pozůstalé, aby smutnou událost poněkud zpříjemnil, pak se proti tomu nedá nic namítat.
Ještě bychom se měli zmínit o tom, že nikdo není povinen posílat květiny jako znamení úcty k rodině, i když je to zvykem. Můžeme dělat pro rodinu zemřelého jiné věci, které mohou být ještě moudřejší. Místo abychom poslali květiny, můžeme se snažit pomoci rodině tím, že připravíme jídlo, protože rodina ve svém smutku je obtížena mnohými jinými maličkostmi. Nebo se můžeme z lásky nabídnout, že se ujmeme malých dětí, dokud nebude po pohřbu. Osoby blízké zemřelému, na příklad vdova, jsou po pohřbu zcela osamělé. Byl by to projev přátelství, kdybychom je někdy pozvali k jídlu nebo na výlet. Ukážeme jim tím, že je máme rádi, že mají přátele, kteří jsou ochotni jim pomáhat. Jak čteme u Jakuba 1:27: „Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich, a ostříhati sebe nepoškrvněného od světa.“
I když se nedá nic namítat proti tomu, když pošleme květiny s pravou pohnutkou, aniž je v pozadí víra pohanů, vidíme, že můžeme udělat i jiné, užitečnější věci. A tyto věci mohou být více oceněny, než když pouze pošleme květiny, aniž nabídneme osobní pomoc.
Často bývají květiny poslané k pohřbu později položeny na hrob. Ale někdo snad s těmito květinami raději naloží jinak. Může je darovat lidem, kteří zřídkakdy dostanou květiny, nemocným a starým. Může si myslet, že živí lidé ocení květiny, zatímco na hrobě nejsou k užitku, protože mrtví je nemohou ocenit. — Kaz. 9:5.
Ovšem, jiní mohou položit květiny na hrob prostě proto, aby okrášlili místo, ne aby prokázali čest mrtvým. I to je věc, kterou si člověk musí osobně rozhodnout.
Máme tedy správnou pohnutku a rozumíme-li, co se děje s mrtvými, je věcí osobního rozhodnutí, co učiníme s květinami. Ale můžeme si uvědomit, že jsou jiné, moudřejší věci, které můžeme udělat pro rodinu zemřelého, i pokud jde o použití květin.