Odloučil by ses od svého dítěte?

„ODLOUČIT se od svého dítěte?“ Většina rodičů by se zděsila a polekala by se této myšlenky. Avšak v mnoha zemích, především v Africe, se stává, že rodiče se dobrovolně odloučí od svých dětí. Děti jsou dávány přátelům nebo příbuzným nebo jsou „půjčovány“.

Myslíš, že to je necitelné? Domníváš se, že rodiče, kteří to dělají, nemají rodičovské city, pravou lásku k vlastnímu tělu a krvi?

DŮVODY PRO TENTO ZVYK

Dříve než tento zvyk jednoduše odsoudíš, bylo by dobře, abys uvažoval o některých důvodech, které přimějí rodiče, aby své děti „půjčili“. I když žiješ v zemi, kde není pěstován tento zvyk, může ti správný názor na to pomoci, abys poznal určité biblické zásady, které je možno použít na způsob, jak rodiče v tvé zemi zacházejí se svými dětmi.

Misionáři z různých částí Afriky podávají zprávu, že jim jsou upřímnými rodiči nabízeny již zcela malé děti. Tito rodiče jsou vše jiné než necitelní, velmi lpí na svých dětech, ale mají názor, že se vyplatí přinést tuto oběť, když z toho dítěti vzejde hmotný užitek.

Rodiče, kteří jsou chudší a snad neumí číst a psát, často prosí příbuzné nebo známé, kteří jsou lépe finančně zajištěni nebo žijí v místě, jež je příznivější k návštěvě školy, aby převzali odpovědnost za výchovu jednoho nebo více z jejich dětí. Hospodářské výhody a možnosti vzdělání jsou tedy směrodatnými důvody pro tento zvyk. Nemohlo by se říci, že tito rodiče plánují do budoucnosti? Vyvozují, že jejich okamžitá oběť jim urovná cestu k lepší budoucnosti, kdy děti budou dost vydělávat, aby mohly vydržovat sebe i rodiče.

Pěstouni berou ovšem v tomto případě dodatečné finanční břemeno na sebe. Ale mají z toho i jistý hmotný užitek, protože „vypůjčené“ dítě uhradí náklady na výživu částečně tím, že pracuje jako služebník rodiny. Dítě to může dělat docela rádo, když za to žije v lepších poměrech a navštěvuje školu.

Rodiče, kteří pozorují život jenom z hmotného hlediska, mohou nakonec pyšně poukázat na svého syna (nebo dceru), který navštěvoval vyšší školu a nyní vydělává chléb pro rodinu.

NEVÝHODY A NEBEZPEČÍ

Toto „půjčování“ dětí nepůsobí však ve všech případech k výhodě rodičů nebo dětí. Protože tyto děti postrádají mateřskou lásku a otcovskou výchovu, jsou často podobné vykořeněným rostlinám; trpí pocity méněcennosti a mají dojem, že se o ně nikdo nestará. Snad nejsou jakožto nováčkové v rodině pěstounů považovány za plně hodnotné členy rodiny; snad jsou vzhledem k jiným dětem stavěny do pozadí nebo zanedbávány.

Také nemusí mít všechny děti duševní schopnosti a duchovní sílu, kterých je zapotřebí k dosažení cílů, které jim vytkli jejich ctižádostiví rodiče. Snad nemohou dostatečně využít možností vzdělání, které se jim naskytují. A není zde i nebezpečí, že u pěstounů nejsou náležitě vychovávány? Nemálo rodičů učinilo smutnou zkušenost, že jejich děti, když se k nim opět vrátily, nerespektovaly ani pravdu a dobro, ani matku a otce.

Vzdáleni od bdělých očí svých rodičů, rozvíjejí tito schovanci často způsob myšlení a zvyky, které odporují tomu, co rodiče považují za správné. Může se stát, že se zjistí, teprve když je pozdě, že se dítě dopustilo trestného činu. Snad nemělo nikoho, koho by se mohlo zeptat o radu, a proto se dostalo do špatné společnosti. Od pěstounů nemůže být obyčejně očekáváno, aby se starali o „vypůjčené“ dítě se stejnou péčí jako o vlastní.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ÚVAHA

Daleko důležitější než všechny tyto úvahy je to, co si myslí Bůh o „vypůjčování“ dětí. Jako velký Otec všech svých pozemských dětí může nám dát nejlepší poučení. Může nám dát nejlepší radu v této otázce a tuto radu najdeme ve Svatém písmu.

Rodiče, kteří říkají, že slouží pravému Bohu, měli by stále myslet na to, že jsou v Jehovových očích odpovědni za blaho svých dětí, dokud se nestanou dospělými. Otcové a matky, kteří se v hmotném ohledu nestarají dobře o své nezletilé děti, jednají jako ten, kdo se nestará o své potřebné rodiče a o němž je řečeno, že je „horší než nevěřící“. (1. Tim. 5:8) Ale to není vše. Rodiče, kteří opravdu milují Boha, se snaží poslouchat výbornou radu, kterou nacházíme v 5. Mojžíšově 6:6, 7:

„A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.“

Ano, duchovní potřeby dětí jsou právě tak důležité jako jejich tělesné blaho, nejsou-li ještě důležitější. Proto rozkazuje Boží slovo rodičům: „A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek svých, ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně [v kázni a autoritativní radě Jehovově, NS].“ (Ef. 6:4) Jak mohou rodiče svědomitě plnit tento božský zákon, když své děti „půjčují“ a jsou po měsíce nebo léta od nich odloučeni?

Právě tak důležité jsou Boží zákony pro děti. Jeho Slovo říká: „Dítky poslouchejte rodičů ve všem.“ (Kol. 3:20) „Ostříhejž, synu můj, přikázání otce svého, a neopouštěj naučení matky své.“ (Přísl. 6:20) Jak mohou dělat to, co jim přikazuje Boží slovo, když jejich rodiče nejsou s nimi? Jak mohou ctít otce a matku, když vidí, jak jejich rodiče dalekosáhle svalují své odpovědnosti na jiné?

SPRÁVNÝ NÁZOR

Abychom zjistili, zda je správné „půjčovat“ nezletilé děti, mohli bychom se ptát: „Stojí světské vzdělání a hospodářské výhody za takovou oběť?“ Může to mít za následek, že dítě ztratí svou vnitřní rovnováhu a že se nevyvíjí tak správně, jak by tomu bylo pod bezprostředním dohledem milujících rodičů. Mohlo by se sice zdát, že by pěstouni mohli dítěti poskytnout více ve zdravotním i hmotném ohledu. Ale což pak nám Bible nedoporučuje podle 1. Timoteovi 6:17–19, abychom ‚nedoufali v nejistém zboží, ale v Bohu‘, a tak „dosáhli věčného života“? Nemáme záruky, že dítě získá Boží zalíbení, když má lepší hospodářské postavení.

Rodiče, kteří jsou postaveni před otázkou, mají-li své dítě „půjčit“ na měsíc nebo dva nebo ještě déle, měli by bedlivě zkoumat své pohnutky a ptát se: „Je Boží vůlí, abych to učinil?“ Byla by ochota dítěte nebo jeho přání být nějakou dobu vzdálen od rodičů pádným důvodem k odloučení? Děti si nezřídka přejí to, co není k jejich užitku.

Otcové a matky si snad myslí, že odloučení od dětí je vhodné, když bydlí tak daleko od školy, že by ji děti nemohly navštěvovat. Ale nebylo by lepší, kdyby se rodiče pokusili přestěhovat se s celou rodinou do blízkosti školy, místo aby předali někomu jinému Bohem propůjčenou přednost a povinnost bdít nad vývinem svých dětí?

V zemích, v nichž je ve sborech svědků Jehovových poskytována pravidelná a bezplatná výuka psaní a čtení, účastnili se též mnozí rodiče tohoto vyučování a tak se naučili psát a číst. Nyní mohou svým dětem vštěpovat cenné pravdy Božího slova, Bible, která je nejlepší existující učebnicí. Mnozí otcové, matky a děti se tím sblížili a vedou dnes krásnější, šťastnější rodinný život. Tito rodiče by se za žádnou cenu neodloučili od svých dětí!

Žiješ v Evropě, Severní Americe nebo v jiném území, kde není běžné „půjčování“ dětí? Znáš naproti tomu jiné zvyky, na něž můžeš uplatnit tytéž zásady? Mnozí rodiče dávají své děti do ústavu, nebo je posílají na celé měsíce do prázdninových táborů, ačkoli jim tam chybí láska, ochrana a duchovní i mravní výchova, kterou tak nutně potřebují. Nebezpečí a nevýhody, které mohou vzniknout, mohou za určitých okolností být stejně velké jako při „půjčování“ dítěte. Proto jsou milující rodiče v celém světě vysoce opatrní, když jsou z nějaké příčiny postaveni před otázku, mají-li se odloučit od svého dítěte. Jejich opatrnost a jejich rozhodnutí řídit se Božím slovem, mohou znamenat pro celou rodinu ustavičné štěstí, protože „zákon Jehovův je dokonalý, občerstvující duši“. — Žalm 19:8.