Otázky čtenářů

Co se myslí „třetím nebem“ a „rájem“, o nichž je řeč v 2. Korintským 12:2, 4?

V 2. Kor. 12:2–4 popisuje apoštol Pavel někoho, kdo „byl vytržen . . . do třetího nebe“ a „do ráje“. Protože v Bibli není o nikom zmínka, že by byl zažil něco takového, zdá se, že asi měl sám apoštol Pavel tento zážitek. Byly pokusy spojovat Pavlovu zmínku o „třetím nebi“ se starým rabínským názorem, že jsou různé nebeské stupně (včetně „sedmého nebe“), ale tento názor není podepřen Biblí.

Vezmeme-li v úvahu souvislost, poznáme, že apoštol nemyslí nebe uvnitř atmosférické rozlohy země nebo vesmír. Píše: „Přejdu k nadpřirozeným viděním a zjevením Páně. Znám muže v jednotě s Kristem, který před čtrnácti lety — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím; Bůh ví — byl vytržen jakoby do třetího nebe . . . byl vytržen do ráje a slyšel nevyslovitelná slova, která člověk nemá právo mluvit.“ — 2. Kor. 12:1–4, NS.

Zdá se, že výraz „třetí nebe“ se vztahuje na duchovní nebesa a naznačuje nejvyšší stupeň vytržení, v němž bylo viděno toto zjevení. U Izaiáše 6:3, Ezechiela 21:32, Jana 21:15–17 a ve Zjevení 4:8 jsou jistá slova a výrazy zřejmě opakovány třikrát, aby byl položen důraz na určitou vlastnost nebo myšlenku.

Když člověk, který měl toto vidění, byl „vytržen do třetího nebe“, dostal se „do ráje“ a slyšel nevyslovitelná slova. Klíč k porozumění toho, co Pavel píše o tomto vidění, nacházíme v proroctvích Hebrejských písem, která se vztahují na obnovení tehdejšího Božího lidu. V mnoha prorockých knihách Bible narážíme na božské zaslíbení návratu izraelského národa ze země otroctví do jeho zpustošeného domova. Bůh způsobí, že zpustlá země bude obdělána a oseta, ponese mnoho plodů a bude se hemžit lidmi a zvířaty; města budou opět postavena a obydlena a lidé řeknou: „Země tato zpuštěná jest jako zahrada Eden.“ — Ez. 36:6–11, 29, 30, 33–35, NS; srovnej Iz. 51:3; Jer. 31:10–12; Ez. 34:25–27.

Tato proroctví též ukazují, že se rajské poměry vztahují na lidi, na samotné Izraelity. Protože nyní byli Bohu věrní, mohli „vypučet“, dařit se jako „stromy spravedlnosti“; těšili se nádhernému duchovnímu blahobytu, takže se podobali „zavodněné zahradě“, a protože nyní požívali Boží přízeň, bylo jim bohatě žehnáno. (Iz. 58:11; 61:3, 11; Jer. 31:12; 32:41) Izraelité byli jako národ Boží vinicí neboli štípením, ale pro jejich špatnost a jejich odpadnutí od pravého Božího uctívání byli již před doslovným zpustošením své země duchovně „vyprahlí“. — Srovnej 2. Mojž. 15:17; Iz. 5:1–8; Jer. 2:21.

Ráj, který viděl apoštol Pavel ve svém vidění, mohl by se tedy vztahovat na duchovní stav Božího lidu, jak tomu bylo u přirozeného Izraele. To je patrno z toho, že křesťanský sbor je také Božím „polem k obdělání“, jeho duchovní vinicí nebo vinnou révou, jejímž kořenem byl Ježíš Kristus a která přinášela plody k Boží slávě. — Srovnej Mat. 21:33–43.

A přece se musí vztahovat vidění apoštola Pavla na pozdější dobu. V křesťanském sboru mělo dojít k odpadnutí. Toto odpadnutí začalo již ve dnech apoštola Pavla a vedlo konečně ke stavu, který se podobal poli hustě posetému býlím. (Mat. 13:24–30, 36–43; Skut. 20:29; 2. Tess. 2:3, 7; srovnej Žid. 6:7, 8.) Proto nemůžeme předpokládat, že se Pavlovo vidění ráje vztahuje na onu dobu. Zřejmě se vztahuje spíše na „dobu žně“, v níž budou praví křesťané sebráni „ženci“ — anděly a bude jim Bohem požehnáno duchovním blahobytem.

Dnes žijící pomazaní následovníci šlépějí Ježíše Krista jsou skutečně v duchovním ráji, jak to dosvědčuje duchovní blahobyt, který nyní mezi nimi panuje. Ano, duchovní blahobyt, který panuje pod Božím zřízeným královstvím, přesahuje duchovní blahobyt, který vládl ve dnech apoštola Pavla, v počátečním stádiu křesťanství. Na dnešním duchovním blahobytu mají podíl i „jiné ovce“, tvořící „velký zástup“, které doufají, že budou žít v blízké budoucnosti v doslovném ráji zde na zemi. — Zjev. 21:1–4.

Jak může být použito proroctví Ezechiela 21:25–27 na Sedechiáše, judského krále?

Toto proroctví zní: „Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti, takto praví Panovník Jehova: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž. Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo,) až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.“

Židovští, katoličtí a protestanští bibličtí vědci jsou zajedno, že se toto proroctví vztahuje skutečně na Sedechiáše, posledního judského krále, a sice ne bezdůvodně. Ezechiel podává zprávu, že začal prorokovat v pátém roce odvedení krále Joachina (které začalo roku 617 př. n. l.). (Ez. 1:2) Král Nabuchodonozor nahradil krále Joachina králem Sedechiášem, Joachinovým strýcem. (2. Král. 24:12–17) Podle toho vládl král Sedechiáš, když Ezechiel začal prorokovat. Byl jistě ‚bezbožný vládce‘. — 2. Král. 24:18–20.

21. kapitola Ezechielovy knihy začíná proroctvím proti Jeruzalému a „proti zemi izraelské“ a z veršů 20 a 21 je patrno, že babylónský král vytáhne proti Judsku a Jeruzalému. Protože král Sedechiáš byl nejen posledním, ale také jediným izraelským králem, který panoval v době, kdy prorokoval Ezechiel, musí se vztahovat na něj slova Ezechiela 21:25–27.

Toto proroctví se také tenkrát na něm skutečně splnilo. „Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu!“ Král Nabuchodonozor se postaral, aby se to stalo, neboť vzal Sedechiášovi královský turban a korunu, když jej vedl do Babylóna do zajetí. Proroctví oznamovalo trojnásobné, to znamená dokonalé zničení, k němuž také došlo, když byl Jeruzalém i Juda zcela zpustošen. To mělo za následek, že byl ‚nízký‘ pohanský vládce Nabuchonodozor ‚povýšen‘ a ‚vysoký‘ král Sedechiáš, který seděl na Davidově trůnu, byl ‚ponížen‘.

Protože král Sedechiáš byl posledním králem z linie krále Davida, který seděl na pozemském trůně v Jeruzalémě, hodí se na něj i slova: „Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji . . . až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.“ Ten, kterému náleží právo, byl Ježíš Kristus, Boží Syn, jak to řekl anděl Gabriel panně Marii. — Luk. 1:32, 33; 22:28–30.