Lidské srdce je zrádné

„Srdce je zrádnější než cokoli jiného, a je nezdárné. Kdo je může znát? Já, Jehova, zkoumám srdce, . . . abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ — Jeremiáš 17:9, 10, NS.

1. Co říká Bible zcela otevřeně o sklonech lidského srdce?

NAŠE vlastní zkušenosti a zkušenosti druhých nám velmi připomínají, že jsme se nenarodili s dobrým srdcem ani s myslí nakloněnou ke spravedlnosti. Novorozené dítě je sice ještě nevinné, a přece na ně již od jeho početí působil hřích a nedokonalost. Žalmista David to vyjádřil slovy: „Hle, s chybou jsem byl zrozen za porodních bolestí a v hříchu mne počala má matka.“ (Žalm 51:5, NS) I svědomití rodiče, kteří se snaží vychovávat své děti „v kázni a v autoritativní radě Jehovově“, si musí s lítostí často uvědomovat, že „pošetilost je přivázána k srdci chlapce“ a že musejí nejrůznějším způsobem používat ‚prut kázně‘, aby ‚ji od něj vzdálili‘. (Efez. 6:4, NS; Přísl. 22:15, NS) Jehova ví o tomto smutném dědictví, které rodiče předávají svým dětem; dokázal to, když milosrdně přijal oběť, kterou mu po potopě přinesl Noe se svými rodinnými příslušníky. Řekl: „Již nikdy nepřivolám zlo na zemi kvůli člověku, protože sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí.“ — 1. Mojžíšova 8:21, NS.

SRDCE MŮŽE BÝT ZÁLUDNÉ

2. a) Jak to, že srdce je „zrádnější než cokoli jiného a je nezdárné“? b) Které skutečnosti uznal apoštol Pavel, i když sám obnovil svou mysl?

² Srdce je lstivé. Nejsme-li opatrní, můžeme se stát obětí sebeklamu. Bible nás varuje slovy: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného, a je nezdárné. Kdo je může znát?“ (Jer. 17:9, NS) Zrádný člověk se vyznačuje tím, že zneužívá důvěry druhých a nedodržuje své slovo; je nevěrný a nespolehlivý a dokonce se dopouští zrady. Představ si, že každý z nás má ve svém nedokonalém stavu ve svém nitru něco, co může být zrádcem! Nepociťujeme někdy odpor nebo dokonce hanbu za to, co začíná vyrůstat v našem srdci? A je-li v našem srdci nějaká nezkrotná touha, může nás přivést do velkých těžkostí. Musíme pak bezpodmínečně ihned podniknout kroky k potlačení tohoto nového sklonu a musíme odstranit tyto nenadálé žádosti. Apoštol Pavel přiznal, že proti jeho obnovené mysli bojují špatné žádosti, které pocházejí z jeho srdce, a že je zatěžována břemenem jeho nedokonalého těla: „Podle člověka, jakým jsem uvnitř, mám skutečné zalíbení v zákoně Božím, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, který odporuje zákonu mé mysli a uvádí mne do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Řím. 7:22, 23, NS) Uznal, že z tohoto bídného stavu můžeme být osvobozeni jen Jehovou skrze Krista. Kdybychom byli ponecháni jen svým vlastním plánům, jistě bychom často bloudili. „Mnoho plánů je v srdci muže, ale Jehovova rada obstojí.“ — Přísl. 19:21, NS.

3. Ačkoli mysl je schopna ovlivnit srdce rozumnými závěry, co se může stát, není-li srdce ochotné poslouchat?

³ Jak jsme již poznali, srdce vždycky mysl neposlouchá. Někdy srdce přemůže mysl přesto, že mysl má schopnost logicky uvažovat. Nesmíme zapomínat, že i srdce má schopnost vyvozovat závěry, ale spíše než na základě logického uvažování, činí to na základě sklonů, přání a pohnutek, které se v něm vyvinuly a které jsou stále naléhavěji zaměřeny k určitému cíli — buď k něčemu dobrému nebo k něčemu zlému. David se modlil: „Ať jsou . . . myšlení mého srdce tobě příjemná, Jehovo.“ (Žalm 19:14, NS; Mat. 15:19, NS) Mysl má schopnost ovlivňovat srdce a doporučovat mu rozumné věci, působit na srdce, varovat je — snad na základě určitých zkušeností — a dokonce je v některých případech nutit k určitému způsobu jednání, protože zná nebezpečí, jež mohou vyvstat. Jestliže však v srdci zesílí žádost nebo sklon, může srdce zvítězit nad myslí.

4. Znázorni, jak spolupůsobí srdce a mysl, jde-li o koupi nového obleku nebo nových šatů.

⁴ Pomůže nám toto znázornění: Představ si, že stojíš před otázkou, máš-li si koupit nový oblek nebo nové šaty nebo ne. Nejdříve tě mysl postaví před určité skutečnosti. Snad jsou šaty, které máš, již dost obnošené, nebo bys měl mít z nějakého závažného důvodu něco nového. Potom se přihlásí ke slovu srdce, protože je přáním srdce dobře vypadat. Srdce a mysl se tedy shodují na tom, že je nutno koupit nové šaty nebo nový oblek. Mysl nyní shromažďuje údaje o ceně, kvalitě, střihu atd., a tak při nakupování již celkem přesně víš, jaký by sis měl koupit oblek nebo šaty. Ale než vstoupíš do obchodu, zahlédneš ve výloze něco, co upoutá tvůj pohled a co čeká jen na nějakého impulsivního kupce. Vlastně to pro tebe vůbec není praktické; je to daleko dražší; je to dosti nápadné, ale cítíš, že je tvé srdce uchváceno žhavou touhou po této věci. Je to sen tvého srdce!

5. Co musíme dělat, chceme-li konat Jehovovu vůli nerozděleným srdcem?

⁵ Co se stane potom? Jak se rozhodneš, pro to, co je praktické a o čem jsi uvažoval, nebo pro to, po čem teď najednou zatoužilo tvé srdce? Nedáš-li velký pozor, přemůže srdce tvou mysl a přiměje tě, abys jednal proti svému lepšímu rozhodnutí. Někdy se však stává, že tento rozpor srdce je jen okamžitý a že v srdci převládnou jeho dobré pohnutky a sklony a přimějí tě ke správnému rozhodnutí, takže koupíš oděv, který je pro tebe praktičtější a nejlépe odpovídá tvým potřebám. Abychom se však dobře rozhodovali, musíme předem posilovat své srdce a vyučovat je v Jehovově radě. „Kdo spoléhá na své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ Vypěstuje-li si někdo v srdci silnější přání postavit na první místo v životě zájmy a zásady Jehovovy, mohou tato přání potlačit jakékoliv strhující žádosti a zájmy, které snad mohou náhle vyvstat v srdci. — Přísl. 28:26.

6. Proč je nutné ihned jednat, začnou-li v srdci zakořeňovat nesprávná přání?

⁶ Pokračujme ještě dále ve svých úvahách a sledujme ještě některé vážnější situace, které mohou nastat v životě. Jak reaguje naše srdce, přijdeme-li do pokušení jednat nemravně, krást nebo někomu způsobit škodu? Ještě závažnější je otázka: Jaký bývá výsledek, začne-li někdo uvažovat o tom, jak by mohl uspokojit přání svého srdce? Je tvé srdce dosti silné, aby tě zadrželo před nesprávným způsobem jednání, nebo podlehne a začne tajně uvažovat o možnostech, jak se oddat žádostem těla? Nerozhodneme-li se ihned správně, můžeme se ocitnout ve velkém nebezpečí. Začne-li srdce o něčem uvažovat, vytváří se ohromná síla, vzrušují se city a tělo se začne připravovat na nesprávný způsob jednání. „Každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; hřích pak když je vykonán, přináší smrt.“ — Jak. 1:14, 15, NS.

7. Znázorni, jak může srdce zvítězit a učinit rozhodnutí v rozporu s argumenty mysli.

⁷ Uvažujme například o ženatém muži, který je v pokušení, aby se dopustil cizoložství. Na základě svého studia a na základě toho, co již slyšel a viděl, uložil snad ve své mysli poučení, které je protiváhou proti takovému způsobu jednání. Pomyslí-li na následky, jaké by takový způsob jednání měl pro druhé, a vezme-li v úvahu, k jakým těžkostem a problémům musí nutně vést, mohou v jeho mysli převládnout takové argumenty, jež mu ukáží, kterým směrem se vyhne pokušení, a jež mu naléhavě doporučí opustit nebezpečnou oblast. Ale představme si, že srdce dotyčného si nepřeje odvrátit se od pokušení. Potom učiní rozhodnutí, které je v rozporu s návrhem a doporučením mysli; řekne potom mysli něco takového; „Ne, ale toto uděláme.“ Síla citu srdce přiměje dotyčného, aby zůstal v nebezpečné oblasti, v rozporu s radou a uvažováním mysli.

8. Jak Bible popisuje schopnost srdce určovat cestu člověka?

⁸ Tato schopnost srdce volit mezi různými cestami a zaměřit svou tužbu k jedné z nich, nám vysvětluje, proč je v Bibli řečeno, že srdce člověka ‚dělá plány‘ a ‚vymýšlí svou cestu‘, to znamená cestu, o které nejprve přemýšlela mysl a která se potom srdci zalíbí. (Přísl. 19:21, NS; 16:9, NS) Tak je tomu zvláště u mravních a duchovních záležitostí.

9. Co se může stát, má-li srdce silnou touhu jednat nesprávně a působí-li svým vlivem na mysl?

⁹ Srdce však může také přimět mysl k nesprávnému uvažování, k vyhledávání výmluv nebo omluv pro převrácený způsob jednání. Dotyčný se možná dopustil hříchu a v době, kdy hřeší, působí srdce na jeho mysl, aby si vymyslel ospravedlnění. Slovy: „Bůh je velmi milosrdný; odpustí mi, protože moje tělo je slabé,“ může tento člověk zneužívat Božího milosrdenství a dále hřešit. Bude potom jednat jako zlý, který si říká „v srdci: Bůh zapomněl. Skryl svou tvář. Jistě [to] nikdy neuvidí“. (Žalm 10:11, NS; srovnej s Řím. 1:21, 24.) Nemůžeme se tedy divit, že je ve Svatém písmu varovně řečeno, že srdce hříšného člověka je „zrádnější než cokoli jiného a je nezdárné“. — Jer. 17:9, NS.

10, 11. a) Co řekl Ježíš, aby ukázal, že muž může ve svém srdci spáchat cizoložství? b) Jak může ženatý muž jít tak daleko, že se ve svém srdci dopustí cizoložství, aniž se dotkne cizí ženy?

¹⁰ To nám také pomáhá rozumět, proč se Bůh dívá na někoho tak, jako by se tento člověk dopustil cizoložství, ačkoli se snad dotyčný ani nedotkl osoby, jíž se to týká. Ženatý muž snad vidí cizí krásnou ženu a na první pohled, ještě než měl čas k uvažování, si řekne v srdci: „Jaká je to pěkná žena!“ V této prchavé myšlence nemusí být nic hříšného nebo nečistého; jestliže se však na tuto ženu ‚neustále dívá‘, určitě v jeho srdci vznikne žádost, ze které se vyvine vášeň k této ženě. Ježíš řekl varovně: „Ale já vám pravím, že každý [ženatý], kdo se neustále dívá na nějakou ženu, aby k ní živil svou vášeň, již s ní ve svém srdci spáchal cizoložství.“ — Mat. 5:28, NS.

¹¹ Ke skutečnému pohlavnímu styku snad nedošlo proto, že k tomu nebyly vhodné okolnosti, nebo proto, že se dotyčný bál, že by „z toho nevyšel“ bez nepříjemných problémů. Snad jej varovala mysl. Kdyby však byly jiné poměry, kdyby byly příznivější a kdyby věděl, že by mohl ujít závažným následkům, pak by bylo jeho srdce ochotné, potom by měl přání jít až tak daleko. Podnět zde tedy je — jenom příležitost chybí. V Božích očích se dotyčný již provinil. (Srovnej Jakuba 1:13–15.) Tak by se člověk mohl provinit i krádeží nebo dokonce vraždou. (1. Jana 3:15) Vidíme nyní, proč je tak důležité, abychom jasně poznávali rozdíl, který Bible činí mezi myslí a srdcem, a abychom rozuměli, že sídlem pohnutek není mysl, ale srdce?

12. Jak připustil David na rozdíl od Josefa, že jej srdce odvedlo na scestí?

¹² O Davidovi bylo řečeno, že je mužem podle Božího srdce. Jednoho dne však viděl se střechy svého domu, jak se v určité vzdálenosti koupe Betsabé, pravděpodobně naprosto bezelstně. Místo, aby se odvrátil dříve, než by v jeho srdci mohly vyvstat erotické myšlenky, díval se na ni dále a tak rozvíjel svou vášeň k ní. Výsledkem bylo, že se s ní dopustil cizoložství a potom se obratně postaral o to, aby byl její muž usmrcen a on aby si ji mohl vzít za ženu. Josef naproti tomu utekl, když jej smyslná žena jeho pána chtěla svést. Sice se pro to dostal do vězení na základě falešné obžaloby a tak byl na určitou dobu oloupen o svou svobodu, ale zachoval si před Bohem dobré svědomí a své postavení.

JEHOVA ZNÁ SRDCE A JEHO POTŘEBY

13. Jak Bible ukazuje, že Jehova přesně zná srdce?

¹³ Kdo může znát lidské srdce? Nuže, musíme připustit, že my je ve své nedokonalosti nemůžeme plně znát. Jak vděčni proto můžeme být, že je zná Jehova! „Neboť způsob, jímž se dívá Bůh, není způsob, jímž se dívá člověk. Protože člověk vidí pouze to, co se jeví očím, ale Jehova vidí, jaké je srdce.“ „Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, abych dal každému podle jeho cesty, podle ovoce jeho jednání.“ „Vyzkoušel jsi mé srdce, v noci jsi učinil průzkum, vytříbil jsi mne.“ (1. Sam. 16:7, NS; Jer. 17:10, NS; Žalm 17:3, NS) Ježíš znal stejně přesně působení lidského srdce. „Věci, které vycházejí z úst, vycházejí ze srdce, a tyto věci poskvrňují člověka.“ (Mat. 15:18, NS) Co všechno vychází ze srdce?

14. a) K čemu je srdce schopné podle Ježíšova přesného rozboru? b) Sledujeme nedosažitelný cíl, snažíme-li se mít dobré srdce?

¹⁴ Lidské srdce může vytvářet pohnutky k nejušlechtilejším a nejvznešenějším skutkům, a přece z něj vycházejí i nejšpinavější, nejodpornější věci. Ježíš některé z nich vyjmenoval: „Zevnitř, z lidského srdce, vycházejí škodlivá uvažování: smilstva, krádeže, vraždy, cizoložství, žádosti, zlé skutky, podvádění, volné chování a závistivé oči, rouhání, povýšenost, nerozumnost. [Matouš ve své zprávě uvádí ještě „falešná svědectví“.] Všechny tyto zlé věci vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“ (Mar. 7:20–23, NS) Uvědomíme-li si, že ze srdce vychází takové neuvěřitelné množství zlých věcí, snadno by se člověk vzdal a řekl si, že to je zbytečné. Většina lidí to dělá. Proto jdou milióny a milióny lidí širokou cestou, která vede do zničení, zatímco jen malý počet se dá úzkou, těsnou cestou k životu. Ježíš však nepostavil před oči svých následovníků žádný nedosažitelný cíl, když před nimi otevřel úzkou cestu, která vede k věčnému životu. Řekl: „Mocně usilujte vejít těsnou branou, neboť vám říkám, že mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.“ — Luk. 13:24, NS.

15. Na co bychom měli myslet, jestliže chceme změnit svá přání a sklony a obnovit je, abychom byli vedeni správnými pohnutkami?

¹⁵ Zda se v našem srdci rozvinou dobré nebo špatné sklony a přání a jak budou silné, až z něj budou vycházet, to velkou měrou závisí na poznání, které přijímáme, a na tom, zda se vedeme ke kázni. Nemůžeme stále poskytovat srdci a mysli špinavou potravu a potom očekávat, že se v něm rozvinou dobrá přání a dobré pohnutky. Mysl musí umět dobře srdci odůvodnit, proč by se něco mělo dělat nebo nemělo. Srdce tedy musí být poučováno a vedeno ke kázni. (Přísl. 23:12) I když má z počátku sklon k odporu, může být nakonec přemoženo, protože zjistí, jak dobré výsledky přináší správné jednání. Věc není vyřešena tím, že jednoho rána vstaneme a řekneme: „Dnes budu laskavější“ nebo něco jiného, jako by stačil nějaký druh sebevýchovy. Musíme nejprve rozvinout dobré vlastnosti, jejichž používáním v každodenním životě vznikají dobré návyky a dobré rysy, a potom musíme být poctiví sami k sobě a odhalit příčinu špatných vlastností a sklonů, které koření hluboko v našem srdci. Potom můžeme použít biblické zásady, abychom je vymýtili nebo ovládli. „Když moudrost vstoupí do tvého srdce a poznání zalíbí se tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou bdít, rozlišovací schopnost tě bude chránit, abys byl zachráněn od špatné cesty.“ — Přísl. 2:10–12, NS.

16, 17. a) Popiš stav srdce člověka, který strávil většinu svého života v mravně zkaženém okolí. b) Jaký boj nastává, když poznává pravdu z Božího slova?

¹⁶ Abychom si znázornili tento nový sklon srdce, uvažujme, co se děje v srdci člověka, který slyší pravdu z Božího slova a radostně ji přijímá, ačkoli předtím strávil velkou část svého života ve špatné společnosti a na místech, která poskytují pochybnou zábavu. Tento člověk dokázal, že mu velmi chybí dobré pohnutky, protože „kdo se dopouští cizoložství se ženou, postrádá srdce“. (Přísl. 6:32, NS; 9:1–5, 13–18) Četl snad laciné romány, prohlížel si pornografické časopisy, poslouchal a dále vyprávěl špinavé žerty a tím podporoval svou žádost po smyslovém vzrušení. Nyní se dovídá, že místo stárnutí a umírání může očekávat věčný život v dokonalých podmínkách. To mluví k jeho srdci. Dovídá se však také, že život bude dán jenom lidem, kteří odpovídají Jehovovým spravedlivým požadavkům. Co udělá?

¹⁷ Silné žádosti srdce a těla, které živil po celá léta, nezmizí do druhého dne. To mu je zcela jasné. Začne prudký boj mezi myslí a srdcem. (Žalm 38:7–10) Mysl uznává, že je rozumné sloužit Jehovovi: Je možno uniknout Božímu hněvu; je možné být osvobozen od nemocí a trápení i od smrti a získat věčný život; dobrý způsob života působí příznivě na tělo, ducha i náladu, a blahodárná, budující společnost Božího lidu je dobrou náhradou za dřívější přátele, kteří podporovali a podněcovali špatné zvyky. Nyní srdce vznáší námitky; chtělo by mít všechno, co mu dříve tajně působilo radost. Přání uctívat Boha zde sice je, i když je ještě slabé. V nejhlubším nitru existuje tužba konat to, co je správné, ale člověk ještě není dost silný. Mysl připomíná srdci špatné následky nesprávného způsobu života, například možnost pohlavního onemocnění, zplození nemanželského dítěte nebo vinu za odstranění nežádoucího těhotenství. To všechno srdce nemůže popřít; a přece zde jsou tyto žádosti.

18. Jak srdce nakonec zvítězí, takže člověk nachází největší radost v činění Jehovovy vůle?

¹⁸ To je kritický okamžik v životě. Mnoho lidí se vůbec nedostane přes tento bod. Život v novém systému by se jim líbil, ale svým srdcem jsou ještě příliš spjati se starým světem. Kdo se však ve svém srdci odvážně a pevně rozhodl, že bude dělat pokroky, kdo se nutí k tomu, aby jednal správně a přijímal do svého srdce Boží zákon, ten brzy zjistí, že je pro něj snadnější konat to, co je správné. Kromě toho tak srdce i ze zkušenosti poznává, co se Bohu líbí, a to čím dál tím více nutí k závěru, že to také působí radost. A tak srdce spolu s myslí poznává, jaký užitek přináší tento způsob jednání. Dřívější přání a žádosti jsou v srdci postupně nahražovány správnými věcmi. Dvě věci nemohou současně zaujímat stejné místo. Skutečně musí dojít k „obřízce srdce“. (Řím. 2:29; Kol. 2:11) Potom se člověk nevyhýbá špatným vlivům a dřívějším přátelům jen proto, že by se k tomu cítil nucen, ale protože je to přání jeho srdce. Jeho srdce nyní považuje za největší potěšení a nejčistší radost konat vůli Boží a být ve společnosti Božího lidu. Jeho dřívější způsob života je mu nyní odporný. Ve svém srdci vypěstoval hlubokou lásku k Božímu zákonu. „Zákon jeho Boha je v jeho srdci, jeho kroky nebudou kolísat.“ — Žalm 37:31, NS.

JINÉ POHNUTKY SRDCE

19. Jak srdce ovlivňuje jazyk?

¹⁹ V mravním ohledu snad jsme pány svého srdce. Ale jak nás ovlivňuje v jiném ohledu? Jak používáme například jazyka? Ježíš určil zásadu: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Mat. 12:34, 35, NS, Přísl. 15:28) Dobré srdce nás ovlivňuje k tomu, abychom mluvili dobré věci. Kdo „nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž dále klame své srdce, . . . jeho způsob uctívání je nicotný“. Tlachání je špatným lékem pro srdce. Nedáváme-li pozor, má potěšení v „pikantních“ příbězích, které se rozšiřují o druhých, a dává je dál. Ale rozšiřování pověstí a polovičních pravd je znakem nelásky. — Jak. 1:26.

20. a) Proč je nutné, abychom se navzájem neustále „vroucně ze srdce milovali“? b) Proč je tak důležité, abychom ze srdce odpouštěli?

²⁰ Je však ještě horší věc: „Máte-li . . . ve svém srdci hořkou závist a svárlivost, . . . je [tam] nepořádek a všechno zlé.“ (Jak. 3:14–16, NS; 1. Petra 1:22, NS) Jestliže tvůj bratr zhřešil proti tobě, měl bys uvést věc do pořádku „mezi čtyřma očima“, než v tobě vzniknou pocity nenávisti. O lidech, kteří nejsou ochotni odpouštět, řekl Ježíš: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat s vámi, nebudete-li ze srdce odpouštět každý svému bratru.“ (Mat. 18:15, 35, NS) Jedna ze sedmi věcí, které Jehova nenávidí podle Přísloví 6:16 až 19 (NS), je „srdce, které vymýšlí škodlivé plány“. — Žalm 140:2.

21. Jaké sklony srdce se ukáží, nejsme-li nanejvýš opatrní?

²¹ V našem vztahu k Jehovovi a k jeho organizaci nemá místo pokrytectví, sobectví, pýcha nebo svéhlavost. (1. Tim. 1:5; Žalm 101:5; 131:1) Boží slovo odsuzuje jak osoby s „dvojitým srdcem“ tak i ty, kteří jsou „rozštěpeného srdce“. (Žalm 12:2, NS; 119:113, NS) Srdce má sklon něco předstírat, ospravedlňovat se a lží se dostat ze situace. Nemá-li tímto způsobem úspěch, utíká se k lichocení nebo k výhrůžkám ve spojení s urážením nebo potupováním. (Řím. 16:18) Abychom byli čestní nejen vůči Jehovovi, ale i vůči sobě samým a vůči svým bratrům, musíme vychovávat své srdce k lásce k pravdě a k poslušnosti. Jestliže jsme zhřešili a naše srdce ‚začíná tlouci‘, měli bychom se co nejrychleji přiblížit k Jehovovi v modlitbě, vylít mu své srdce a prosit jej o očištění svého srdce. (2. Sam. 24:10; Jak. 4:8–10) Jestliže jsme se dopustili těžkého hříchu, musíme jej vyznat odpovědným osobám ve sboru a prosit je o pomoc. Naše srdce by nemělo pohrdat kázní a nemělo by být ‚necitelným jako tuk‘. Jehova ‚uzdravuje ty, kteří jsou zlomeného srdce, a ovazuje jejich bolavá místa‘. (Žalm 119:70, NS; 147:3, NS, Přísl. 5:12–14) Jestliže jsme uznali Jehovovo milosrdenství a jeho opatření k odpouštění hříchů na základě výkupní oběti, můžeme se k němu přibližovat s důvěrou, protože nás naše srdce již neodsuzuje, neboť nyní dáváme pozor na to, jak před ním chodíme. — Žid. 10:22; 1. Jana 3:18–24.

22. Proč je důležité v každé době vynaložit všechno úsilí, abychom ochránili srdce?

²² Musíme dělat všechno, abychom chránili své srdce, a musíme proto prosit Jehovu, aby nám pomáhal a aby ‚vedl naše srdce dále po cestě‘. Protože je srdce klamné a může znovu upadnout do dřívějších špatných zvyklostí, dříve než si to uvědomíme, měli bychom denně pamatovat na vážnou radu Božího slova: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a nespoléhej na svůj vlastní rozum.“ Činíme-li to, můžeme s důvěrou doufat, že ‚pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení, bude chránit naše srdce i síly naší mysli skrze Krista Ježíše‘. — Přísl. 23:19; 3:5, NS; Fil. 4:6, 7, NS.

23. Proč bychom měli ochránit srdce „více než všechno ostatní, co je nutno střežit“?

²³ Můžeš nyní lépe poznat, proč máme ‚chránit své srdce více než všechno ostatní‘? Z něho skutečně vycházejí „prameny života“, nejen proto, že jako svalová pumpa určuje proudění životodárné krve celým tělem, aby se dostala ke všem buňkám a aby tak zůstaly živé a zdravé, ale také pro věc ještě důležitější: že může — pokud je správně rozvíjíme — vytvářet pohnutky, přání a sklony, které nám s Jehovovou pomocí a na základě jeho nezasloužené laskavosti umožní získat věčný život v dokonalém zdraví v jeho novém světě. Jehova, velký odborník pokud jde o srdce, správně rozezná stav srdce celého lidstva a jen on má pravý prostředek, který může pomoci našemu poškozenému srdci. „Synu můj, nezapomínej na můj zákon a nechť tvé srdce zachovává má přikázání. Neboť dlouhost dnů a léta života a pokoj ti budou přidány.“ — Přísloví 3:1, 2, NS.