Místo smutku den radosti

1. Proč se praví křesťané nediví, když jsou pronásledováni?

PRAVÍ křesťané vědí, že jsou nenáviděni tímto světem, protože svět též nenáviděl Ježíše, ano, dokonce jej hrůzným způsobem usmrtil. (Jan 15:18–25) Apoštol Petr napsal křesťanskému sboru: „Milovaní, nenechte se zmást tím, co hoří [pronásledování] mezi vámi . . . Naopak, radujte se dále, pokud jste účastni Kristových utrpení, abyste se radovali a veselili také při zjevení jeho slávy.“ — 1. Petra 4:12, 13, NS.

2, 3. a) Jakou příležitost dalo pronásledování Mardocheovi a Ester? Proč truchlil Mardocheus? b) K čemu se rozhodl Mardocheus a jak reagovala Ester?

² Tato přednost, mít podíl na ospravednění Božího jména vytrvalostí a důvěrou v Jehovovu záchrannou moc, byla údělem Mardochea a Ester, když Aman plánoval vyhubení všech Židů. Psaní, v němž byl udán 13. adar jako osudný den, bylo uveřejněno v 127 správních obvodech říše Médů a Peršanů a též v Susan, královském hradě. Když se to Mardocheus dozvěděl, oblékl se do pytloviny a posypal se popelem a nepochybně úpěnlivě prosil Jehovu, jak to činili již před ním Boží služebníci. (Dan. 9:3; Žalm 12:1) Když se Ester tázala na důvod jeho hlubokého zármutku, řekl jí vše, co se stalo, a přikázal jí, aby šla ke králi a prosila u něj za lid.

³ Mardocheův rozkaz hluboce otřásl Ester. Připomněla mu, že podle zákona Médů a Peršanů každý, kdo jde nezvaný ke králi, je usmrcen. Zůstane naživu jen ten, proti němuž král vztáhne své zlaté žezlo. Ester sdělila též Mardocheovi, že již třicet dní nebyla volána ke králi. Kdyby nyní měla vyslovit svou prosbu, aniž by byla volána králem, mohlo by to znamenat její smrt. Mardocheus však byl neoblomný a odpověděl Ester: „Nemysli si ve své vlastní duši, že v králově domě unikneš spíše než všichni ostatní Židé. Neboť budeš-li v této době mlčet, osvobození a záchrana přijde Židům z jiného místa; ale ty a dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi pro dobu jako je tato, nedosáhla královské hodnosti?“ Poslušnost Ester k Mardocheovi a láska k jejímu lidu konečně zvítězila. Odpověděla: „Jdi a shromáždi všechny Židy, kteří jsou v Susan, a postěte se pro mne a nejezte ani nepijte ve dne v noci po tři dny. I já se budu stejně postit se svými dívkami a pak půjdu ke králi, což není podle zákona; a mám-li zahynout, zahynu.“ — Est. 4:1–17, NS.

ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST V NEBEZPEČÍ

4. Jaký postoj projevili Ester a Mardocheus a jaký příklad je dán těmi, které znázorňují?

⁴ Ester si nedělala příliš velké představy o svém vztahu ke králi. Ani Mardocheus se nespoléhal na svůj čin věrnosti, který až dosud nebyl odměněn. (Est. 2:21–23) Oba se plně spolehli na Jehovu a prosili jej, aby jim ukázal, jak mají jednat jako nástroje k zachování Božího lidu. Ester vzala svůj život do svých vlastních rukou, oblékla se královsky a předstoupila před krále. „Když král viděl královnu Ester stát na dvoře, dosáhla přízně v jeho očích, takže král vztáhl proti Ester zlaté žezlo, které měl v rukou.“ (Est. 5:1, 2, NS) I dnes je třída Ester ve stejném nebezpečí jako třída Mardocheova. Nedá se však zastrašit, nýbrž dokazuje svou lásku k celému Božímu lidu a působí svorně s Mardocheovou třídou k ochraně těch, které Bůh povolal z tohoto světa, aby jej zastupovali v „čase konce“. (Mat. 12:30; Žalm 133:1) Jaký je to příklad pro ty, kteří jsou spojeni s Jehovovými pomazanými a kteří důvěřivě vkládají svou naději na většího Asvera, Ježíše Krista!

5. Jakou prosbu vznesla Ester a jak to, že její jednání vůči Amanovi nebylo v rozporu s Mardocheovým jednáním?

⁵ Ester se přiblížila ke králi, ale žádala jej pouze o to, aby byl přítomen hostině, kterou připravuje pro něj a pro Amana. Král ochotně přijal pozvání. (Est. 5:3–5) Tím, že Ester současně pozvala i Amana, prokázala mu zdánlivě přízeň — na rozdíl od Mardochea. V protiobraze to odpovídá skutečnosti, že třída Ester, jež jedná pod vedením Mardocheovy třídy, se nepokouší odstranit násilím údajně křesťanské duchovenstvo křesťanstva. Nesnaží se odstranit úzké spojení mezi státem a církví. (Ef. 6:12) Podle biblických proroctví se musí toto spojení stát dokonale zjevné. Členové Amanovy třídy dávají se tak poznat, čím ve skutečnosti jsou: přáteli světa a proto nepřáteli Boha. Musí se zjevně ukázat, že třída představovaná Amanem tvoří „člověka bezzákonnosti“, který je odsouzen ke konečnému zničení. — 2. Tess. 2:3, 4, 8.

6. Jak reagoval Aman na zdánlivý projev Esteřiny přízně?

⁶ Ester doposud neodhalila, co jí leží na srdci. Jistě pod vedením Jehovy — jak to dávají tušit pozdější události — pozvala krále ke druhé hostině, které se měl opět účastnit Aman. Aman přišel „veselý a dobré mysli“. Ale když uviděl v královské bráně Mardochea, který se před ním nepoklonil a ani se nepohnul, byl naplněn zlostí. Avšak opanoval se a přišel do svého domu, kde pyšně vyprávěl své ženě a svým přátelům o své velikosti. Radovali se s ním, ale souhlasili, když mrzutě řekl: „To všechno mě netěší, pokud vidím sedět Žida Mardochea v královské bráně.“ Nato mu dala Zeres a všichni jeho přátelé radu: „Ať udělají kůl padesát loktů vysoký. Ráno pak řekni králi, aby na něj pověsil Mardochea. A pak jdi s králem vesele na hostinu.“ To se Amanovi nesmírně líbilo. Rozodl se jít časně ráno ke králi a důrazně mu přednést tuto prosbu. — Est. 5:6–14, NS.

JEHOVA ŘÍDÍ UDÁLOSTI

7. Co se neočekávaně událo oné noci, čímž nastal obrat v Mardocheově postavení?

⁷ Nyní se události neočekávaně obrátily. V noci, v níž Aman plánoval útok na Mardochea, odešel král Asverus na lůžko, ale nemohl spát. Domníval se proto, že něco zapomněl či že se dopustil nějaké chyby nebo zanedbání. Dal tedy přinést kroniku a požádal služebníky, aby mu z ní četli. Probírali listiny, aby zjistili, nebylo-li něco zanedbáno. „Konečně našli napsáno, co Mardocheus oznámil o Bigtanovi a Teresovi, dvou králových komornících, stážcích prahu, kteří měli v úmyslu vztáhnout ruku na krále Asvera. Král potom řekl: ‚Jaká čest a vyznamenání byly za to dány Mardocheovi?‘ Královi služebníci, jeho ministři, řekli: ‚Nic mu nebylo dáno.‘“ Král okamžitě rozhodl poctít Mardochea. — Est. 6:1–3, NS.

8. Co se stalo pak, co dalo Mardocheovi příležitost, aby měl dále účast na provedení Jehovova záměru?

⁸ Příštího rána přišel Aman časně ráno, aby se objevil před králem, a král Asverus jej přijal. Ale ještě dříve, než mohl Aman říci, co zamýšlí proti Mardocheovi, dal mu král otázku a tím způsobil, že události proběhly zcela jinak, než mohly proběhnout. Kdyby byl mohl Aman dříve přednést svou prosbu, aby byl Mardocheus oběšen, pak mu král, který chtěl Mardochea poctít, případně hned postupovat proti Amanovi, bez přispění královny Ester nebo Mardochea. Pak by oba v tomto dramatu nebyli dohráli svou úlohu až do konce a Jehovův boj proti Amalechitům by nebyl jejich pomocí skončen. — Est. 6:4, 5.

9. Jak byl Aman pokořen Mardocheem?

⁹ Podle Jehovova záměru promluvil dříve král: „Co se má stát s mužem, v jehož cti našel král zalíbení?“ (Est. 6:6, NS) Aman, který si připadal ještě právě tak veliký jako předešlý večer, si domýšlel, že nikdo není králem tak ctěn jako on, a proto si myslel, že on je tím mužem, kterého chce král poctít. Ve své ctižádosti proto doporučil králi, aby byl přiveden králův kůň s korunou na hlavě a aby byl na něj posazen muž, který má být poctěn, a nejvyšší úředník královy říše má vzít koně a vést jej s poctěným mužem ulicemi města a hlasitě volat: „Tak se děje muži, v jehož cti našel král zalíbení!“ Aman očekával důvěřivě královu odpověď, ale pak jej uslyšel říci: „Rychle, vezmi roucho i koně, jak jsi řekl, a učiň to Židu Mardocheovi, který sedí v královské bráně.“ Aman byl zcela zničen. Ale nic jiného mu nezbývalo, než provést rozkaz. Neuposlechnout by pro něj jistě znamenalo smrt. V okamžiku, kdy Mardocheus nejnutněji potřeboval, aby se na něj myslelo, zasáhl Jehova, aby jej ochraňoval a zachránil mu život. Naproti tomu Aman byl nucen přiznat, že nikoli on, ale opovrhovaný Žid Mardocheus byl tím mužem, kterého chtěl král poctít. — Est. 6:6–11, NS.

ZÁKLADNÍ OBRAT

10. Co vedlo k Amanovu pádu a jakou podobnost nacházíme dnes?

¹⁰ Aman byl pyšný muž. V Příslovích 16:18 čteme: „Před setřením bývá pýcha a před pádem pozdvižení ducha.“ Podle této zásady mohlo očekávat Amana jediné: pád. Dnes se odehrává něco zcela podobného. V minulosti zaujímalo duchovenstvo v tomto světě nejvyšší postavení. Dělalo si nárok na to, že je ve svém úřadě z milosti Boha a Ježíše Krista, krále. Avšak Bůh je neuznal. Tato skutečnost se dnes jeví stále jasněji všem nezaujatým pozorovatelům. (Mat. 7:15–23) Naproti tomu Mardocheova třída získá stále více přízně Pána Ježíše Krista, zvláště od roku 1926, kdy se jednoznačně přihlásila za Jehovu a vyjádřila to ve Strážné věži z 1. února 1926 v hlavním článku nazvaném „Kdo bude ctít Jehovu?“ Mnohé, co se od té doby stalo, potvrdilo tuto skutečnost. V letech 1922 až 1928 vydali svědkové Jehovovi řadu proklamací, z nichž mnohé sloužily k tomu, aby bylo duchovenstvo odhaleno. V roce 1930 byly uveřejněny dva svazky knihy „Světlo“, které vysvětlovaly Zjevení, a i ty odhalovaly duchovenstvo křesťanstva a velebily Boží království pod Pánem Ježíšem Kristem. Všechny tyto proklamace a prohlášení byly pro duchovenstvo křesťanstva bolestným pokořením. Ačkoli tehdy bylo na výši své moci, nemohlo zabránit tomu, aby tyto a mnohé jiné publikace byly rozšířeny v miliónech exemplářů po celém světě. Skutečnosti se nedají odstranit ze světa a pozorovány ve světle přítomných událostí, jsou více než kdy jindy potvrzeny. Kdo si dá práci je prozkoumat, může sám zjistit, že nevěra duchovenstva k Bibli a nedostatečný zájem o pozdvižení mravní úrovně člověka není nic nového, ale že pouze potvrzuje to, co svědkové Jehovovi říkali již tehdy, když Bůh duchovenstvo k jeho hanbě pokořil a svým věrným služebníkům, Mardocheově třídě, věnoval svou přízeň. Jaké další pokoření duchovenstva ještě nastane před jeho bolestným koncem, ukáže budoucnost.

11. Co řekli Amanovi o jeho budoucnosti jeho žena a přátelé?

¹¹ Aman se připlížil domů ke své rodině a svým přátelům, ale nenalezl tam útěchu. Naopak, „jeho mudrci a jeho žena Zeres mu řekli: ‚Je-li to ze semene Židů, že je to Mardocheus, před nímž jsi počal klesat, nezmůžeš nic proti němu, nýbrž klesneš před ním docela.‘“ Sotva přešla tato zlověstná slova přes jejich rty, přišli královi úředníci a vzali s sebou Amana na druhou hostinu, kterou připravila Ester pro krále. — Est. 6:12–14, NS.

ZJIŠTĚNÍ TOTOŽNOSTI A ODHALENÍ

12. Jak konečně Ester odhalila Amana a co to mělo pro něj za následek?

¹² Před koncem druhé hostiny přišla pro Ester vhodná doba, aby přednesla svou prosbu. „Jestliže jsem nalezla přízeň v tvých očích, ó králi, a zdá-li se to králi dobré, ať mi je dána má vlastní duše na moji prosbu a můj národ na moji žádost. Neboť jsme prodáni, já i můj národ, abychom byli vyhlazeni, usmrceni a zničeni. Kdybychom byli prodáni za otroky a služebné, byla bych mlčela. Avšak bolest není přiměřená, je-li ke škodě krále.“ Král byl velmi rozčilen. „‚Kdo je to a kde je ten, kdo má odvahu to činit?‘ Nato řekla Ester: ‚Muž, protivník a nepřítel je tento muž Aman.‘“ Král již nemohl ovládnout svůj hněv a šel do zahrady paláce, aby se uklidnil. Aman poděšený obratem událostí, prosil Ester za svůj život, protože věděl, že upadl u krále v nemilost. Tak úpěnlivě jí předkládal svou prosbu, že klesl vedle ní na pohovku, právě když se král vracel ze zahrady. Král to viděl a řekl: „‚To dochází kromě toho v domě k znásilnění královny v mé přítomnosti?‘ Jak toto slovo vyšlo z králových úst, zakryli Amanovi obličej. Charbona, jeden z dvorních úředníků u krále nyní řekl: ‚Kůl, připravený Amanem pro Mardochea, který mluvil dobré vzhledem ke králi, stojí v Amanově domě — padesát loktů vysoký.‘ Nato král řekl: ‚Pověste jej na něj.‘ A pověsili Amana na kůl, který připravil pro Mardochea; a králův hněv se uklidnil.“ — Est. 7:1–10, NS.

13. a) Jak se dala poznat třída Ester a jak to přispělo k odhalení Amanovy třídy? b) Co bylo znázorněno tím, že byl Aman pověšen na kůl připravený pro Mardochea?

¹³ Ester mohla odhalit Amana jako nepřítele, jen když projevila svou vlastní totožnost. Kdy se daly podle historického záznamu poznat v dnešní době členové třídy Ester? Nejjasněji to učinili v neděli 26. července 1931 na kongresu Jehovova lidu v Columbu (Ohio). Souhlasili s rezolucí, v níž se dali poznat tím, že přijali jméno „svědkové Jehovovi“. (Iz. 43:10, 12) Znění této rezoluce bylo uveřejněno v brožuře a všeobecně rozšířeno. Přijetí tohoto jména přispělo též k odhalení duchovenstva. Již existující nepřátelství k pravým Božím služebníkům vystoupilo ještě jasněji a bezbožný postoj Amanovy třídy, která byla rozhodnuta zničit Boží služebníky, se dal ještě lépe poznat. (Mat. 23:29–36) Jehovův lid narazil na odpor jako ještě nikdy ve svých dějinách. Co bylo znázorněno pověšením Amana na kůl, připravený pro Mardochea, nebylo nutné, aby se splnilo teprve při zničení Velikého Babylóna, neboť jednání Amanovy třídy od té doby způsobilo, že zemřela nejen v Božích očích, ale i v očích mnoha upřímně smýšlejících lidí. Kromě toho přežilo deset Amanových synů svého otce a mohlo předstínit další vývoj.

14. Jaké dílo měla zřejmě ještě provést Mardocheova třída?

¹⁴ V roce 1931 vyšel též první svazek třídílné knihy s názvem Ospravedlnění. Dále byla na zmíněném kongresu pronesena přednáška, v níž byla vysvětlena devátá kapitola Ezechielovy knihy. V této přednášce bylo ukázáno, kdo je v protiobrazném splnění muž oblečený v plátně, který má psací náčiní, kdo jsou vzdychající a naříkající, kteří jsou označeni na čele a kdo je dvacet pět mužů, kteří uctívají před chrámem slunce místo Jehovu Boha. Členové tříd Mardocheovy a Ester nyní poznali, že ještě musí provést určité dílo, a proto ještě musí zůstat nějakou dobu na zemi. Měli být ještě nalezeni všichni, kteří vzdychají a naříkají pro poměry, jež byly přivoděny těmi, kteří zfalšovali pravé uctívání Boha: třídou duchovenstva, předobrazenou dvaceti pěti muži, kteří uctívali slunce. Toto záchranné dílo muselo být provedeno před zničením těch, kteří nepřijali znamení na čele. Jehovův lid se tak dal poznat významným jménem „svědkové Jehovovi“ v době, kdy to bylo nutně zapotřebí. Současně tím bylo zahájeno nové a důležité období provádění Božího záměru v přítomném „času konce“.

ORGANIZOVÁNA K OBRANĚ I ÚTOKU

15. a) Jaký obrat pro Mardocheovu třídu předpověděl Ježíš? b) Jaké nebezpečí stále ještě hrozilo Židům a jaké kroky podnikl Mardocheus, aby je odvrátil?

¹⁵ Nyní byl Mardocheus povýšen a dostal králův pečetní prsten, který byl odňat Amanovi, dříve než byl pověšen. Splnění této části dramatu souhlasí s Ježíšovými prorockými slovy: „Proto vám pravím [to jest tehdejšímu duchovenstvu]: Království vám bude odňato a bude dáno lidu, který přináší jeho ovoce.“ (Mat. 21:43, NS) Jde skutečně o dramatický obrat v našich dnech. Ale bylo nutno dělat ještě něco jiného. Mardocheův život byl sice zachráněn a on sám byl povýšen, avšak Amanových deset synů žilo ještě stále, a výnos, podle něhož měli být 13. adara všichni Židé v celé říši usmrceni, měl ještě platnost. Mardocheus viděl pro Židy východisko, které Amanův výnos nepředvídal: může jim být dáno právo, aby se shromáždili a bojovali v sebeobraně. Pak by mohl Jehovův lid vystoupit proti podlým nepřátelům, kteří jej chtěli zničit, a porazit je. Král byl s tímto opatřením srozuměn. Výnos byl zapečetěn jeho prstenem a jeho opisy byly poslány do všech 127 správních obvodů. — Est. 8:1–14.

16. a) Jaký obrat nastal u Židů? b) Jak se to splnilo v dnešní době?

¹⁶ Tím došlo k veliké změně. Místo aby truchlili, postili se, plakali a naříkali, počali nyní Židé jásat a shromažďovat se a sjednocovat se, aby se ubránili proti svým nepřátelům. A navíc strach před Židy padl na národy celé země a mnozí se vydávali za Židy. (Est. 8:15–17) Tato část dramatu se splnila v kritických třicátých letech pozoruhodným způsobem. Když Boží služebníci poznali, že mají právo použít každého pokojného a zákonného prostředku, aby si zachránili život, obrátili se na soudy a vlády, aby mohli pokračovat v Bohem uloženém díle vyhledávání těch, kteří byli upřímně nakloněni Jehovovi a jeho lidu. Byly učiněny další kroky k podporování jednoty a v roce 1938 bylo skončeno teokratické vybudování organizace. Boží lid byl nyní dokonale jednotný a připravený na dobu, kdy se měl splnit předobrazný 13. adar.

17. Kdy začal předobrazný 13. adar a co se stalo?

¹⁷ Tato doba přišla v druhé světové válce. Skutečnosti vydávají svědectví o tom, že nepřátelé svědků Jehovových, Božího lidu byli tehdy rozhodnuti použít tuto válku a s ní spojené průvodní zjevy — patriotismus, nacionalismus, předsudky a falešné obviňování — k jejich zničení. Začal boj, který se brzy rozšířil po celém světě a který hrozil ochromit celosvětové kazatelské dílo Mardocheovy a Esteřiny třídy i jejich druhů, kteří se k nim nyní začali připojovat. Mohl to být skutečně ponurý den, den smutku, ale věrní Boží služebníci nezůstali nečinní vůči tomuto koncentrovanému útoku. V této době, která byla předstíněna 13. adarem, bojovali svědkové Jehovovi jako nikdy předtím. Vedli na celém světě duchovní boj, aby si zachovali duchovní život, tím, že postupovali z jednotného ústředí a tvořili organizovanou frontu proti nepříteli. Byli mrtví, ale Jehovův lid nebojoval tělesnými zbraněmi. (2. Kor. 10:3, 4) Jehova žehnal tomuto projevu odvahy svých svědků, kteří se nezalekli ani koncentračních táborů, a výsledek boje zanechal trvalý dojem u vzdychajících a naříkajících v křesťanstvu, když viděli, jak se duchovenstvo stále více odhaluje jako nepřítel Boha a Kristova království. (2. Tess. 1:4, 5) Umírání duchovenstva v duchovním smyslu v očích upřímných lidí bylo vhodně předstíněno usmrcením deseti Amanových synů 13. adara. Společně s nimi bylo zabito 500 dalších Božích nepřátel v Susan a 75 000 v ostatních územích říše. 14. adara bylo pokračováno v boji na zámku v Susan a bylo usmrceno dalších 300 nepřátel Židů, zatímco Židé v odlehlých krajích slavili své vítězství. — Est. 9:1–19.

RADOST MÍSTO ZÁRMUTKU

18. Kam vedlo úsilí nepřátel zničit Boží lid a čím je znázorněno pokračování tohoto duchovního boje?

¹⁸ Tento den, který měl být dnem smutku, stal se dnem radosti, dnem vítězství, ospravedlnění a jásání! Tak to bylo i v dnešní době! Když začala v roce 1939 druhá světová válka, bojovalo společně 71 509 Jehovových služebníků, aby bránili pravé uctívání. Když byla válka mezi národy světa u konce, nebyla tato věrná skupina činných svědků zničena, nýbrž téměř se zdvojnásobila, protože v roce 1945 se ji účastnilo 141 606 na duchovním tažení proti Božím nepřátelům. Náš duchovní boj k sebeobraně však ještě není u konce. Stále ještě trvá a to je znázorněno ročním svátkem „purim“, který ustanovil Mardocheus pro celý národ, totiž, „aby pravidelně oslavovali čtrnáctý den měsíce adara i jeho patnáctý den rok co rok jako dny, kdy Židé odpočinuli od svých nepřátel, a jako měsíc, kdy se jim změnil zármutek v radost a smutek ve slavný den“. (Est. 9:20–32, NS) V tomto roce (1971) slavili ortodoxní Židé „Slavnost Ester“ 10. března a svátek purim 11. a 12. března.

19, 20. Jaký konec můžeme s důvěrou očekávat a jak máme v protiobraze rozumět ‚nucené práci‘, kterou uložil král Asverus celé zemi?

¹⁹ Protože dějiny poskytují dostatečné důkazy toho, že Jehova osvobodil svůj lid jak v minulosti, tak i v dnešní době, díváme se s důvěrou a očekáváním vstříc nastávajícímu „velkému soužení“, kdy celá Amanova třída i její podporovatelé budou doslovně sklízet to, co zaseli, právě tak, jako král Asverus řekl o Amanovi: „Ať se jeho špatný záměr, který smýšlel proti Židům, navrátí zpět na jeho hlavu.“ (Est. 9:25, NS; Mat. 24:21, 22) Až přijde ta doba, učiní větší Asverus doslova konec svým nepřátelům a pozdvihne Mardocheovu a Esteřinu třídu do postavení, které je pro ně určeno v mesiášském království. — 2. Tess. 1:6–10.

²⁰ Mezitím musí být podle Jehovova záměru pro „čas konce“ ukončena závěrečná příprava všech zbývajících králových poddaných. Je to naznačeno tím, co čteme v Ester 10:1, NS. „A král Asverus uložil nucenou práci celé zemi i mořským ostrovům.“ Jaká je to požehnaná přednost pro „jiné ovce“ Mesiášovy, vykonávat s celým srdcem a věrně novodobý služební úkol! Činí to, když spolupracují ke svému věčnému blahu s pomazanými křesťany předstíněnými Mardocheem, kteří podporují a vedou toto účinné dílo. „Neboť Žid Mardocheus byl druhý po králi Asverovi a byl velký mezi Židy a uznávaný u mnoha svých bratrů; pracoval pro dobro svého lidu a jeho slova všem jejich potomkům zněla pokojně.“ — Est. 10:2, 3, NS.