Odkud přijal Mojžíš své zprávy?

SVĚDECTVÍ nikoho jiného než Božího Syna Ježíše Krista poukazuje na Mojžíše jako na pisatele první knihy Bible, Genesis. (Luk. 24:27, 44) Poněvadž události, o nichž se pojednává v této knize, se staly před Mojžísovým narozením, vzniká otázka: Odkud přijal své informace?

Již v osmnáctém století uvažoval nizozemský učenec Vitringa o této otázce. Opíraje se o zvyklost výrazu „to jsou dějiny“, došel Vitringa k závěru, že kdykoli se objevuje v první Mojžíšově tento výraz, označuje již existující dokument. V novější době došli jiní k podobnému závěru. Na příklad archeolog P. J. Wiseman píše o výrazu „to jsou dějiny“ (nebo „to jsou počátky“): „Tvoří konečnou poznámku odstavce a poukazuje na předešlou zprávu . . . Pravděpodobně označuje jméno pisatele zprávy nebo majitele tabulky.“ (Nové objevy v Babylónii o Genesis, str. 53, angl.)

Zkoumání obsahů těchto dějinných zpráv však vzbuzuje povážlivé pochybnosti o správnosti tohoto názoru. Na příklad odstavec, který začíná 1. Mojžíšovou 36:10, by měl podle tohoto názoru končit slovy: „To jsou dějiny Jákobovy“ v 1. Mojžíšově 37:2. Ale téměř celá zpráva se vztahuje na Ezauovo potomstvo a poukazuje jen zběžně na Jákoba a jeho rodinu. A navíc, kdyby teorie souhlasila, znamenalo by to, že Izmael a Ezau by byli pisateli nebo majiteli nejobsáhlejších zpráv o Božím jednání s Abrahamem, Izákem a Jákobem. To se nezdá být rozumné, protože pak by měli lidé, kteří neměli účast na abrahamovské smlouvě, největší zájem o tuto smlouvu. Můžeme si těžko představit, že Izmael měl takový zájem na událostech, které souvisely s Abrahamovou domácností, že by si dal práci získat o tom obsáhlou, mnoho let zahrnující zprávu po tom, co byl se svou matkou Agar poslán pryč. — 1. Mojž. 11:27b až 25:12.

A právě tak by Ezau, který neměl ocenění pro svaté věci, neměl důvod, aby napsal nebo měl v majetku zprávu, která se podrobně obírá událostmi Jákobova života, tedy událostmi, jejichž nebyl očitým svědkem. (1. Mojž. 25:19 až 36:1; Žid. 12:16) Také by se nezdálo logické usuzovat, že Izák a Jákob by z velké části nechali bez povšimnutí Boží jednání s nimi a spokojili by se pouze krátkou zprávou o rodové linii někoho jiného. — 1. Mojž. 25:13–19a; 36:10 až 37:2a.

I když výraz „to jsou dějiny“ nelze v každém případě rozumně spojovat s pisatelem nebo majitelem takové zprávy, nevylučuje to, že Mojžíš dostal informace z dřívějších zápisů, i ze zápisů napsaných před potopou Noémových dnů. Ačkoli Bible neříká nic určitého o psaní před potopou, musíme si uvědomit, že již dávno před potopou začalo stavění měst, výroba hudebních nástrojů a kování železného a měděného nářadí. (1. Mojž. 4:17, 21, 22) Proto nemuselo být obtížné vyvinout i metodu psaní. Archeologická svědectví ukazují, že se psalo již značnou dobu před Mojžíšovými dny. Avšak musíme přiznat, že přímé svědectví o psaní před potopou chybí.

Je pravda, že assyrský král Assurbanipal mluvil o tom, že četl „nápisy na kameni z doby před potopou“. Ale tyto nápisy mohly být jednoduše z doby před nějakou místní potopou většího rozsahu nebo to mohly být zprávy, které jednaly pouze zdánlivě o událostech před potopou. Zpráva, která je známá jako „Sumerská královská listina“, když se byla zmínila o tom, že osm králů panovalo 241 000 let, na příklad tvrdí: „[Pak] potopa zaplavila [zemi].“ Taková zpráva zřejmě není autentická.

Podle biblické chronologie udála se světaširá potopa Noémových dnů v roce 2370 př. n. l. Archeologové udávají pro mnohé hliněné destičky, které vykopali, větší stáří. Ale tyto hliněné destičky nejsou datované dokumenty. Proto jsou data, která jim jsou připisována, pouhé domněnky a neposkytují spolehlivý důkaz ke stanovení časového vztahu k biblické potopě. O žádném z předmětů, který byly vykopány, se neví určitě, zda pochází z doby před potopou. Archeologové, kteří kladou některé předměty do předpotopní doby, činí to pouze na základě nálezů, které nejvýše mohou být považovány za důkazy velké místní potopy.

Proto nemůžeme s určitostí dokázat, že Mojžíš čerpal některé ze svých informací z předpotopních a popotopních zápisů. Není též žádný důkaz, který by popíral, že to činil, protože psaní je již dávno používáno k předávání informací. Přesto nemusí být nezbytně zprávy, které získal Mojžíš, převzaty z dřívějších písemných zápisů. Zřejmě musel někdo dostat zprávu o událostech před stvořením člověka prostřednictvím Božího zjevení. Tak mohl dostat Mojžíš tuto i další zprávy přímým Božím zjevením. Avšak bylo-li to zjeveno někomu jinému než Mojžíšovi, tato informace i podklady pro zbylý obsah knihy Genesis mohly být Mojžíšovi předány ústním podáním. Pro dlouhý věk lidí té doby mohly být informace předány od prvního člověka, Adama, k Mojžíšovi prostřednictvím pouhých pěti lidí jako spojovacích článků, totiž Matuzalema, Sema, Izáka, Léviho a Amrama. To by ovšem vyžadovalo, aby Amram, poslední spojovací článek, měl v hlavě celou knihu Genesis.

V přítomné době nemůžeme dojít ke konečnému závěru, jaký byl pramen, z něhož Mojžíš přijímal své zprávy, které zapsal. Mohl je dostat přímým zjevením, ústním podáním nebo písemným záznamem. Možná, že čerpal ze všech tří pramenů. Měli bychom však myslet na to, že Jehova Bůh vedl proroka Mojžíše svým duchem, aby zapsal spolehlivou zprávu, která zůstala zachována v první knize Mojžíšově.