Otázky čtenářů

● Co je míněno slovy v Efezským 4:23 (NS): „ . . . abyste byli obnoveni silou, která podněcuje vaši mysl“?

Když apoštol Pavel pohovořil o tom, že je nutné ‚odložit starou osobnost, která odpovídá . . . dřívějšímu chování‘, napsal křesťanům v Efezu: „Abyste byli obnoveni silou, která podněcuje vaši mysl.“ (Efez. 4:20–23, NS) Je tedy zřejmé, že ‚nová síla‘, která má podněcovat naši křesťanskou mysl, je protikladem sklonu mysli, který náleží ke „staré osobnosti“. Tato „síla“ musí být sklon, snaha nebo převládající postoj zaměřený ke konání toho, co je v souladu s Boží vůlí.

Bible nám ukazuje, že jsme jako nedokonalí tvorové v srdci a mysli od narození nakloněni ke špatnému. K čemu to může vést? O lidech z národů apoštol Pavel poznamenal, že chodí „v neužitečnosti své mysli, zatímco myšlenkově jsou v temnotě a odcizeni životu, který patří Bohu, pro nevědomost, která je v nich, pro necitelnost svých srdcí. Protože ztratili všechen mravní smysl, oddali se bezuzdnému chování, aby s chtivostí páchali nečistotu všeho druhu.“ (Efez. 4:17–19, NS) V podobném smyslu připomněl Pavel křesťanům v Kolossech změnu, kterou podstoupili, neboť řekl: „Vás, kteří jste byli kdysi odcizeni a nepřátelé, protože vaše mysl prodlévala u zlých skutků, nyní opět smířil prostřednictvím jeho [Ježíšova] masitého těla skrze jeho smrt.“ — Kol. 1:21, 22, NS.

Bible říká, že člověk, který se řídí tímto nesprávným sklonem, je člověk „tělesný“ (doslova „duševní“) na rozdíl od „duchovního“ člověka. Mysl „tělesného“ člověka má sklon k hmotařským věcem, k uspokojování jeho tělesných žádostí a vášní. (1. Kor. 2:14, 15) Síla, která podněcuje jeho mysl, se v něm vytvořila částečně dědičností a částečně způsobem, jak reaguje na věci, které se naučil a které zakusil. Jestliže mu je předložena nějaká záležitost, spojená například s mravním rozhodnutím, tato síla jej podněcuje nebo obrací jeho mysl hmotařským nebo tělesným směrem. Co bychom měli dělat, zjístíme-li, že my sami máme takový sklon?

Tento převládající postoj může být změněn studiem Božího slova a působením Božího ducha a tato podněcující síla může tak být obrácena správným směrem. V tomto procesu má velmi důležitou úlohu naše srdce. Srdce podněcuje mysl v úsilí, aby získala správné poučení a pak je použila. Tak skutečně získáváme „mysl Kristovu“. Kristus byl v každé době podněcován správnou silou, jeho myšlenkový sklon nebo převládající postoj byl vždy duchovní. (1. Kor. 2:16) Ať nám bude předloženo cokoli, naše mysl pak bude podněcována a vedena ke správnému duchovnímu způsobu jednání ‚novou silou‘, novým převládajícím postojem, sklonem nebo náchylností.

Chceme-li být jako křesťané schopni odolávat mnohostrannému tlaku ke špatnému jednání, který na nás doléhá, musíme neustále rozvíjet převládající sklon k činění toho, co je v očích Božích příjemné. To vyžaduje neustálé studium Božího slova, společenství s těmi, kteří mají stejně cennou víru, vytrvalost v modlitbě a neustálé uplatňování věcí, které jsme se naučili. Výsledkem bude, že naše srdce bude v plném souladu s myslí, aby nebylo připuštěno nic, co by mohlo ohrozit naše postavení před stvořitelem. Váží-li si člověk Jehovovy lásky, jeho převládající postoj jej vede k tomu, aby mu ji opětoval ve věrné poslušnosti. Ví, že taková poslušnost je správná a že vede k největším požehnáním, protože Boží zákon slouží k zajištění blaha všech.

Jestliže tedy někdo stojí před pokušením, jeho převládající postoj jej od pokušení odvrátí. Nebude pěstovat myšlenky ani žádosti v souvislosti s tím, jak by mohlo být příjemné, kdyby jednal způsobem, o němž ví, že je nesprávný. Nebude uvažovat o tom, že je přece slabý a Bůh že je milosrdný. Naopak, bude jednat podobně jako Josef, když jej Putifarova žena nestoudně pozvala, aby s ní měl pohlavní styky. Josef ihned odpověděl: „Jak bych . . . mohl spáchat tuto velkou špatnost a skutečně hřešit proti Bohu?“ — 1. Mojž. 39:9, NS.