Vždy radostní v Jehovově službě
„Veselte se v Jehovovi a buďte radostní, spravedliví, a radostně provolávejte všichni, kteří máte upřímné srdce.“ — Žalm 32:11, NS.
1. a) V kterém ohledu, mimo jiné, je Jehova nesrovnatelný? b) Co učinil Jehova pro lidstvo a proč a jak?
JEHOVOVA milující dobrotivost je nesrovnatelná! Jeho „podivuhodné skutky na synech lidských“ vyvolávají u lidí, kteří milují spravedlnost, vroucí vděčnost a vedou je k tomu, aby oznamovali jeho jedinečné jméno a jeho předsevzetí. (Žalm 107:21, 22) Velikostí a moudrostí převyšuje Jehova, živý Bůh, všechny ostatní bohy. Což není naším stvořitelem, dárcem našeho života? Nestvořil Jehova člověka proto, aby mu člověk věčně sloužil v ráji rozkoše? A když naši nevděční prarodiče uvrhli lidský rod do hříchu a smrti, nebyl to on, kdo se ve své nezasloužené dobrotivosti skrze Krista podivuhodně postaral o naše vysvobození z moci smrti? Jaká je to radost, můžeme-li dnes vidět „znamení“, jež ukazuje, že tento vzkříšený Boží Syn začal panovat v nebeském království a připravuje se nyní na odstranění všeho zla ze země! Velmi brzy bude v obnoveném ráji všechno, co má dech, znovu chválit Jehovu. — Iz. 42:8; 1. Mojž. 2:7–9; Jan 11:25, 26; Žid. 1:1–3, 13.
2. Co měli lidé vždy činit v první řadě?
2 Jakou nesrovnatelnou radost s sebou přináší služba Jehovovi Bohu! Tato služba je také nutná pro všechny, kteří touží vejít do věčných požehnání jeho nového pořádku. Ano, pro lidstvo vždy bylo a stále je nanejvýš potřebné sloužit Jehovovi. Izraelité staré doby byli vyzváni, aby ‚sloužili Jehovovi svým celým srdcem a svou celou duší‘. (5. Mojž. 11:13, NS) Členové nově založeného křesťanského sboru sloužili denně ‚s velkou radostí a upřímností srdce‘ (Skut. 2:46, NS) a prorok Izaiáš, který očekával Bohem stvořený nový pořádek, nás vyzývá, abychom se ‚radovali navěky‘ a abychom sloužili Bohu ‚s radostí‘ a s ‚jásáním‘. — Izaiáš 65:17, 18, NS.
3. V jaké situaci je dnes Veliký Babylón ve srovnání s pravými křesťany?
3 Raduje se dnes lidstvo? Co vidíme, pozorujeme-li světovou situaci a poměry v jednotlivých zemích? „Tísnivé bolesti“, které Ježíš předpověděl jako znamení konce přítomného světa, nabývají den ode dne horší podoby. (Mat. 24:3–12, NS) Církevní vůdci křesťanstva shledávají, že jejich zřízení a nauky pocházející z Babylóna nemohou již odolávat útokům vzpurných věřících. Protestantští duchovní si naříkají na prázdné kostely a papež Pavel VI. řekl, že krize mezi kněžstvem mu působí „mnoho zármutku a bolesti“. Právě to předpověděl Jehova slovy: „Vy budete křičet pro bolest srdce a výt pro naprosté zhroucení ducha.“ Boží lid, křesťané, kteří se drží Bible, „jedí“ naproti tomu dosyta z hojnosti duchovního pokrmu, „pijí“ životodárné biblické pravdy a ‚radostně volají pro dobrý stav srdce‘. Jsou posíleni, aby mohli Jehovovi radostně sloužit a oznamovat jeho záchranu po celé zemi, „protože jednal vynikajícím způsobem“. — Iz. 65:13, 14, NS; 12:2–5, NS.
4. Jak a proč bychom měli vyjadřovat své ocenění pro Jehovovo opatření?
4 Všichni, kteří by chtěli žít v nadcházejícím světě, musejí radostně sloužit Jehovovi. (Mar. 10:28–30) Této služby není možno se vzdát, aniž by člověk něco ztratil nebo utrpěl škodu. Podivuhodné, láskyplné opatření, které Jehova učinil pro lidstvo prostřednictvím svého Syna, vyžaduje od každého jednotlivce upřímnou vděčnost. (Řím. 11:26–36) Tuto hlubokou vděčnost můžeme projevovat jedině tehdy, jestliže sloužíme Jehovovi tak, jak to on vyžaduje: tím, že oznamujeme dobré poselství o království. Již před přítomným kritickým „časem konce“ vyjádřil apoštol Pavel tuto myšlenku, když řekl: „Je to pro mne nezbytně nutné. Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ — 1. Kor. 9:16, NS.
PODŘÍZENÍ, A PŘECE RADOSTNÍ
5. Co všechno zahrnuje oddanost Jehovovi?
5 Lidé, kteří skutečně milují Jehovu a naučili se vážit si toho, co učinil, se mu oddávají. Jaká je to výsada, se vším co máme se oddat nejvyšší osobnosti vesmíru, milujícímu Bohu! (Neh. 9:5, 6) Ve skutečnosti všechno, co máme, pochází od Jehovy. Není proto vhodné, a dokonce nutné, abychom mu něco z této hojnosti spláceli? (Job 41:2; Žalm 116:12, 13; Jak. 1:17) Svou oddaností se podrobujeme svému stvořiteli, podřizujeme se jeho vedení. Jozue kdysi sloužil Jehovovi „v bezúhonnosti a v pravdě“ a stejně mohou i dnes Bohu oddané hlavy rodin říci: „Já však a můj dům, my budeme sloužit Jehovovi.“ — Jozue 24:14, 15, NS.
6. Je podřízenost Jehovovi obtížným břemenem? Odůvodni svou odpověď.
6 Je podřízenost Bohu nějakým tíživým břemenem? Rozhodně ne! Podřízenost Jehovovi a jeho zákonu nepřináší s sebou nic jiného nežli požehnání a radost. Všechno, co kolem nás žije, celé Boží pozemské stvoření, vzkvétá pod jeho zákonem. V Ježíšově kázání na hoře čteme jeho výzvu: „Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Mat. 6:28, 29, NS) Jestliže polní lilie, které rostou podle zákonů, jež pro ně byly určeny, mohou být tak úžasně krásné, oč krásnější musí pak být v Jehovových očích mravní čistota lidí, kteří se řídí jeho spravedlivými zákony a zásadami! Podřízenost přírodním zákonům není pro stvoření břemenem, ale naopak, pro všechno živé tvorstvo na zemi je požehnáním, a stejně i poddanství, do něhož křesťan vstupuje tím, že oddává svůj život svému stvořiteli, přináší jedině uspokojující radost a nakonec věčný život. — Žalm 104:24; 145:16, 17.
7. a) Jak budou odměněni všichni, kteří jsou poddáni Bohu? b) Jaká nebezpečí mohou vyžadovat, abychom podnikli rozhodné kroky?
7 Lidé, kteří jsou poddáni Bohu, shledávají, že život je nejen krásný, ale má také bohatý smysl a cíl. Plnění Boží vůle, každodenní služba jemu, přináší s sebou nesrovnatelnou radost. Přináší uspokojující pocit, že člověk má Boží požehnání. (Přísl. 10:22) Ale stejně jako znečištěný vzduch nebo zamořená půda může překážet růstu nádherné polní květiny, tak může růstu křesťana překážet nemravné myšlení, škodlivý vliv hmotařství a rozmařilý život. Tyto druhy znečištění nepůsobí radost ani člověku ani jeho stvořiteli. Nejsou-li jedovaté látky odstraněny a nahrazeny zdravou potravou, nemocná rostlina uvadne a odumře. — Zjev. 16:17; Juda 12; 2. Tim. 1:13, 14.
8. Proč je dobré respektovat Boží zákony?
8 Ač neradi, přece musejí vědci znovu a znovu připouštět, že člověk je vázán Božími přírodními zákony. Kdo překračuje hranice vytýčené těmito zákony, dostává se do nebezpečí. Když byl v nebezpečí život tří kosmonautů v poškozené kosmické lodi Apollo 13, bojovali oni i jejich pomocníci na zemi zoufalý boj, aby se jim podařilo manévrovat kosmickou lodí v rámci zákonů stvořitele tak, aby se mohla bezpečně vrátit na zem. V podstatě vzato, spočíval problém v první řadě v tom, že nedbali výslovného rozhodnutí velkého Zákonodárce: „Co se týče nebes, nebesa patří Jehovovi, ale zemi dal synům lidským.“ Bohu oddaní křesťané respektují Boží přírodní zákony a jeho mravní zákon. — Žalm 115:16, NS.
JINÉ TEOKRATICKÉ ZÁVAZKY
9. V čem se liší oddanost Bohu členů křesťanského sboru od oddanosti Izraelitů staré doby?
9 V roce 1513 př. n. l. dostal se celý izraelský národ do poddanství vůči Jehovovi, protože se mu oddal. Každý Izraelita tedy od narození patřil k tomuto národu, oddanému Bohu. Jiná situace je však u duchovních Izraelitů pod novou smlouvou, protože každý z nich musí růst v ocenění a v přesném poznání až do chvíle, kdy se osobně oddá Jehovovi. — Efez. 3:14–19.
10. Ukaž na příkladu, jak dnes můžeme mít užitek ze zásad, které platily pro Izraelity?
10 Zásady, které platily pro Izraelity staré doby, jsou však velmi poučné i pro nás a mohou být velkou měrou uplatněny i v dnešním křesťanském sboru. Děti musí být například i dnes poddány svým rodičům a rodiče si mohou i dnes vzít k srdci, co bylo přikazováno Izraelitům o výchově dětí. Kdy by se mělo začít s výchovou? Nuže, kdy se s ní začínalo v Izraeli? Ze zprávy vyplývá, že „malí“ byli již od nejútlejšího dětství při shromážděních Božího lidu. (5. Mojž. 29:10–13; 31:12; 2. Par. 20:13) Tuto zásadu převzali i první křesťané. Timoteus znal Svatá písma, protože byl o nich poučen od Loidy a Euniky. Od kdy? Od pěti let? Od tří let nebo od jednoho roku? Nikoli, již od nejútlejšího dětství. — 2. Tim. 1:5; 3:15; dále viz Lukáš 1:80; 2:40–52.
11. Proč je dobré začít s výchovou dětí již od nejranějšího věku?
11 Proč by i velmi malé děti neměly dostávat to, co jim náleží v teokratickém uspořádání? Kdo nezačne se svými dětmi mluvit o našem podivuhodném Bohu již od nejútlejšího dětství, vystavuje se nebezpečí. Děti, které jsou již od nejranějšího dětství brány s sebou na křesťanská shromáždění, považují je později za součást křesťanského života. — Přísl. 4:1–13.
12. a) Co říká Bible o ukázňování dětí? b) Jak mohou rodiče jednat láskyplně s ohledem na jiné?
12 Co však, jestliže rodiče poznávají pravdu teprve, když jsou děti již větší? V takovém případě mohou nastat těžkosti. Ale rodiče, kteří milují své děti, měli by je ihned začít vychovávat podle teokratických směrnic. (Přísl. 22:6; 23:13, 14) Zákony instinktu vedou medvědí matku k tomu, aby dala svému nevychovanému mláděti výprask. A Boží zákon jasně zapsaný v jeho Slově vyžaduje stejně od lidských rodičů, aby vedli ke kázni své děti — ne v hněvu, ani tak, že by na ně stále hubovali, ale rozumně a s láskou. (Efez. 6:4) Než kázeň na „malé“ správně zapůsobí, bylo by dobře, kdyby rodiče vzali laskavý ohled na druhé a posadili se v sále království na takové místo, kde nevychované děti nejméně ruší.
13. Proč je užitečná výchova dětí doma a jak je možno ji provádět?
13 Nejúspěšnější výchova je každodenní výchova doma. Zde mají rodiče nejlepší příležitost vštěpovat dětem úctu k zákonům a zásadám, rozumně s nimi mluvit, odpovídat na jejich otázky a vštěpovat jim lásku k vlastní rodině a úctu k teokratickému pořádku uvnitř světaširé Jehovovy rodiny. (5. Mojž. 11:18, 19; 32:45, 46) Malé děti mohou být vychovávány k tomu, aby tiše seděly a poslouchaly pět minut, čtvrt hodiny nebo půl hodiny v době, kdy je otec nebo matka s láskou poučuje podle biblické pomůcky o zajímavých událostech z biblických dějin nebo o biblických zásadách a kdy jim tyto věci „vštěpují“ do srdéčka. (Gal. 6:6; Žalm 78:4) V poslední době Strážná věž přináší články, které jsou určeny zvláště ke čtení s dětmi. Mnozí rodiče těchto článků dobře použili a podporovali jimi u svých dětí ocenění pro duchovní věci. To ovšem předpokládá, že rodiče nešetří námahou. Musejí plánovat a musejí na to věnovat čas. Ale rodiče, kteří se denně věnují výchově svých dětí, přispívají k posílení rodinných pout. Jejich děti je budou milovat, protože v nich uvidí kamarády, a budou si vážit obětí, které pro ně rodiče přinášejí. Bude je to povzbuzovat, aby se staly užitečnými, a tak se budou v mravním, duchovním a teokratickém ohledu rozvíjet do té míry, že se samy rozhodnou oddat se Jehovovi Bohu. — 5. Mojž. 29:29.
14. Jak mohou být posilována cenná pouta?
14 Závazek, který vznikl naší oddaností Jehovovi, také znamená, abychom měli úctu k rodinným poutům, k manželskému svazku a k poutu lásky, které váže křesťanský sbor. (Efez. 5:33; 6:1–4; Kol. 3:14) Co všechno jen mohou společně konat Boží služebníci! Rodina může každý den společně uvažovat o biblickém textu pro dotyčný den a může tak mít stejné požehnání jako největší rodina: rodina Bétel v Brooklynu se svými více než 1 500 členy. Při jídle nebo v jiné době je možno v rodinném kruhu mluvit o zajímavých biblických otázkách nebo o zprávách, které byly nedávno v časopisu Strážná věž, nebo je možné si vyměňovat zkušenosti z kazatelské služby. Je možno společně se věnovat nějaké zálibě nebo jít tu a tam s celou rodinou na výlet. Jestliže členové vlastní rodiny nejsou ochotni studovat Jehovovo slovo, je možné dělat mnohé z těchto věcí společně s křesťanskými bratry a sestrami. — Mat. 19:29; Řím. 12:13.
15. Jak bychom se měli dívat na závazek, který vzniká naší oddaností Bohu?
15 Je tedy závazek, který nám vznikl naší oddaností Bohu, nějakým obtížným břemenem? Naopak, neustále nám působí radost, osvěžuje nás a dává nám uspokojení, které jiní lidé nepociťují. — Matouš 11:28–30.
ZÁJMY KRÁLOVSTVÍ
16. O co bychom měli mít hlavně zájem a proč?
16 Jaké zájmy máme? Neměl by Jehova, náš Bůh, zaujímat první místo v našem životě? Mělo by být naším přáním, abychom znali tohoto milujícího Boha, abychom jej mohli napodobovat. Odlesk jeho podivuhodných vlastností nacházíme u jeho Syna, Ježíše Krista, který na zemi oznamoval svého nebeského Otce. (Jan 1:14, 18; 8:19; 15:15; 17:3–6) Měli bychom se méně snažit oslavovat Jehovovo jméno, než ten, kdo je nám příkladem? Ježíš Kristus řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34, NS) To by mělo být i naším pokrmem a o tuto věc bychom měli mít hlavní zájem. Platí-li náš zájem především Jehovovi a jeho uctívání a milujeme-li pravdu, pak se radujeme z toho, že jsme výlučně oddáni svému Bohu. — 5. Mojž. 6:4–7; Mar. 12:28–30.
17, 18. a) S čím musejí souhlasit zájmy těch, kteří milují Jehovu? b) Jaký rozdíl můžeme pozorovat mezi těmi, kteří milují Boží mravní zásady, a těmi, kteří jich nedbají? c) Jak můžeme mít pokoj s Bohem?
17 Křesťanovy zájmy musejí odpovídat Jehovovu spravedlivému mravnímu měřítku. Žalmista říká: „Vy, kteří milujete Jehovu, mějte v nenávisti to, co je zlé“ (97:10, NS). Jehova nebude snášet to, co je zlé. To se jasně ukázalo v době Mojžíšově, kdy se Izrael oddal Bálovi z Peoru a začal se dopouštět nemravnosti. Jehova tehdy zabil pohromou 24 000 Izraelitů a rána byla odvrácena teprve tehdy, když bezúhonný Fínes podnikl rozhodný krok a kopím probodl nemravného Zamri a jeho madiánskou „přítelkyni“. Kněz Fínes nenáviděl to, co nenáviděl Jehova, a jednal podle toho. Dnes se mnozí kněží chovají jinak. Zprávy tisku to vždy znovu potvrzují. Tak například podle zprávy francouzské tiskové agentury (AFP) z 5. června 1970 došlo k „setkání plnému porozumění“ mezi holandskou společností homosexuálů a kardinálem, římsko-katolickým primasem Holandska. Podle zprávy bylo námětem diskuse „náboženské požehnání“ pro homosexuály. Jak se může někdo, kdo miluje Boha a spravedlnost, posadit s homosexuály a dokonce s nimi vyjednávat! — Gal. 5:19–21; Řím. 1:24–27, 32.
18 Dnes se řítí celým lidstvem lavina nemorálnosti, vyvolaná sdělovacími prostředky a zábavnými podniky. My však nemusíme přijímat tuto otrávenou stravu jako svět. Bylo by to nebezpečné! Zastávejme se horlivě čistého mravního měřítka jako Fínes! Kéž máme dále pokoj s Bohem tím, že svou mysl sytíme čistými myšlenkami z jeho Slova a že mu sloužíme. — Filip. 4:8, 9.
19. Jaké smýšlení mají křesťané na rozdíl od světa?
19 Svět jako celek je dnes pyšný a sebejistý, vzpurný a náročný. (2. Tim. 3:1–13) Jak se liší od Jehovových ctitelů, kteří si berou příklad z Ježíše a cvičí se v pokoře a poslušnosti! „Zachovávejte si tento postoj mysli, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli byl v podobě Boží, nemyslel na to, aby si něco přivlastnil, totiž aby byl rovný Bohu. Nikoli, ale vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to, když se octnul v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, až do smrti na mučednickém kůle.“ (Filip. 2:5 až 8, NS) Jaký je to vynikající příklad pro všechny, kteří staví zájmy Jehovova království před všechno ostatní! — Mat. 6:33.
CHRAŇ SE PŘED SVĚTSKÝMI ZÁJMY
20, 21. a) Proč je neužitečné a dokonce nebezpečné sledovat světské zájmy? b) Kterého cíle, jenž je hoden úsilí, je možno dosáhnout a jak?
20 Pro co žijí dnešní lidé? Aby se líbili Bohu nebo aby se líbili sami sobě? Nesnaží se většinou vytěžit ve svém krátkém životě co nejvíc pro sebe? Někteří shromažďují peníze, protože milují peníze. Jiní hromadí majetek. Opět jiní se ničí mravně a tělesně, protože mají rádi „napínavé věci“. A opět jiní usilují o společenské uznání nebo o vysoké postavení. Jak je to krátkozraké! Jeden z nejbohatších mužů dějin, moudrý král Šalomoun, řekl: „A ohlédl jsem se na všechny své skutky, které konaly mé ruce, a na práci, se kterou jsem se lopotil, abych ji vykonal, a hle, všechno byla marnost a honění za větrem; nebylo nic prospěšného pod sluncem.“ (Kaz. 2:11, NS) Také se tak marně namáháš? Nebo usiluješ o trvalé místo v Božím novém světě?
21 Láká tě svět se svým nápadným vystavováním hmotných věcí? Jestliže ano, pak jsi v nebezpečí, protože nesprávně zaměřená žádost, „když . . . se stane plodnou, porodí hřích“. Světské zájmy nás mohou tak zaujmout, že se nakonec dopustíme hříchu. „Hřích pak, když je vykonán, přináší smrt.“ Kdo naproti tomu vyhradí Jehovovi ve svém srdci první místo a činí Boží vůli, „zůstává navěky“. — Jak. 1:14, 15, NS; 1. Jana 2:15–17, NS.
22. Jak můžeme projevovat ocenění pro Ježíšovu oběť?
22 Drahocennou krví Ježíšovou byli Jehovovi oddaní svědkové osvobozeni od hříchu, aby se stali otroky spravedlnosti. Proto bychom měli zůstat pevní a nebýt již otroky světských zájmů. — Řím. 6:17, 18; Gal. 5:1.
SLOUŽIT JEHOVOVI „SRDCEM“
23, 24. a) Jak můžeme působit Jehovovi radost? b) Proč v dávné minulosti i později mnozí v tomto ohledu selhali?
23 Pouhá služba rty neodpovídá Jehovovým požadavkům. Ježíš připomněl tuto skutečnost svým náboženským současníkům a použil na ně Izaiáše 29:13: „Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.“ (Mat. 15:8, NS) Jehova se raduje z poslušnosti, která vychází z vděčného srdce. Musíme Jehovu, svého Boha, milovat svým celým srdcem a všemi svými schopnostmi. (Mar. 12:29, 30) Rok po roce musíme radostně vytrvávat a neochvějně mu sloužit. Když Jozue oznámil Izraelitům jednoznačné rozhodnutí svého domu, že bude sloužit Jehovovi, odpověděl mu celý lid: „Je nemyslitelné, abychom opustili Jehovu a sloužili jiným bohům . . . a my také budeme sloužit Jehovovi, protože on je náš Bůh.“ — Jozue 24:15–18, NS.
24 „Nemyslitelné“, řekli. Později však jejich potomci přece odešli za jinými bohy. Proč? Protože připustili, aby jejich láska k Jehovovi postupně ochladla. Jejich služba přestala mít správnou sílu. Přestali denně uvažovat o Božím slově a přestali dělat pokroky. Vzdali se své víry a svého duchovního smýšlení. Začali smýšlet jako svět a zatvrdili své svědomí, takže již nemohli rozlišovat mezi správným a nesprávným. Kdyby byli Jehovovi dále sloužili celým srdcem, byli by uchráněni před vším neštěstím, které na ně nakonec přišlo. — 5. Mojž. 4:3–10; Jozue 1:7–9; Žid. 10:36–39; 1. Tim. 4:1, 2.
25. Jakými Jehovovými dětmi bychom se měli stát?
25 To by dnes mělo sloužit Jehovovým služebníkům jako výstraha. Jak je to správné, sloužit Jehovovi neustále a s radostí! Jak je důležité pravidelně studovat a scházet se s druhými, abychom si zachovali duchovní smýšlení a radost! Jak je to správné, jestliže jako drahocenný poklad radostně chráníme onu nesrovnatelnou přednost, že smíme sloužit Jehovovi jako svědkové! Stále pamatujme na to, že Jehova, který stvořil zemi a kterému země také patří, má radost, jestliže z lásky posloucháme jeho hlas. — 2. Mojž. 19:5; 1. Petra 1:13–16.
26. Jaký postoj bychom měli mít a) k Božímu království, b) ke světu a jeho národům a c) k oznamování Božího slova?
26 Boží království by mělo být středem našich nadějí, našeho jednání a našeho každodenního života. Jediné zájmy, které pro nás mají cenu, jsou zájmy království. Každý den se modlíme, aby přišlo království ve spojení se slavným zjevením Kristovy moci a aby se děla Boží vůle jak v nebi, tak i na zemi. (Mat. 6:9, 10; 2. Tess. 1:6–8) Nechceme mít nic společného se světskou špatností a nepřipustíme, aby nás znepokojovaly starosti státníků a bezradnost národů. Národy jsou proti Jehovovi a proti Ježíši, jeho pomazanému. Zakrátko budou rozbity. (Luk. 21:25, 26; Žalm 2:2–9) Lidstvo se mílovými kroky blíží soužení, které je označeno jako „velké soužení“, „jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude“. Zatímco přibývá ‚tísnivých bolestí‘, měli bychom se modlit k Jehovovi jako křesťané prvního století, aby nám pomáhal, abychom neustále směle oznamovali jeho Slovo. — Mat. 24:7, 8, 21, NS; Skut. 4:24–30.
27. Jak můžeme dosáhnout cíle, věčného života?
27 Jak tedy chceme utvářet svůj život? Jistě nechceme žít podle mravních měřítek, jež platí ve světě a v poslední době se stále více uvolňují, takže se podobají bořící se písčině, ve které neopatrný člověk přichází o život. Nechceme se také nechat ovlivňovat náboženstvím tohoto světa, které je v úpadku, ani světskými úplatnými politiky, ani jeho ideologiemi a pocity nenávisti, ani jeho beznadějí a zmatkem. Nikoli, chceme žít skutečný živost. Potom však musíme jako Jehova milovat spravedlnost a nenávidět bezzákonnost a musíme si vytvořit „pravý základ pro budoucnost“. (Žalm 11:7; Přísl. 6:16–18; 1. Tim. 6:17–19, NS) Dále musíme ještě více překypovat láskou, musíme přijímat biblické poznání a musíme být „naplnění spravedlivým ovocem“ v Boží službě. (Filip. 1:9–11, NS) Stále upírejme svůj pohled k věčnému životu a nadále služme Jehovovi spolu s Kristem Ježíšem a se všemi jeho věrnými svědky „nerozděleným srdcem a rozradostněnou duší“. — 1. Par. 28:9, NS.