Proč sloužit Jehovovi?

SLOUŽÍŠ Jehovovi teprve krátkou dobu? Líbí se ti tato služba? Jistě, neboť konáme-li Boží vůli, nacházíme mnoho uspokojení; a společnost s lidmi, kteří se správně chovají a vzájemně se upřímně milují, činí život skutečně příjemným.

Vytrváš však ve službě Jehovovi? To z velké části závisí na pohnutce, proč Jehovovi sloužíš. Miluješ-li skutečně Jehovu a sloužíš mu celým srdcem z vděčnosti za to, co pro tebe učinil, pak nebudeš považovat za obtížné vytrvat v jeho službě. Kdo však začíná sloužit Jehovovi s úmyslem, že mu bude sloužit jen do určitého roku, a jestliže do té doby nebude odstraněn zlý svět, že mu pak již nebude sloužit, ten mu jistě slouží z nesprávné pohnutky. Sloužíme-li Jehovovi, dostává se nám požehnání v mnoha ohledech, a je důležité, abychom si toho vážili; kdo mu však slouží jen pro osobní výhody, pravděpodobně se brzy této služby vzdá, když se setká s těžkostmi a pronásledováním.

Proč bychom tedy měli sloužit Jehovovi? Můžeme říci, že jsou tři hlavní důvody, proč sloužit Jehovovi, a tyto důvody se podobají trojnásobnému lanu, které se tak snadno nepřetrhne. — Kaz. 4:12.

MOUDRÝ ZPŮSOB JEDNÁNÍ

Sloužíme-li Jehovovi, jednáme moudře. Proč? V prvé řadě proto, že bez života se nemůžeme z ničeho těšit, a Jehova nám dá život, věčný život, jen tehdy, jestliže mu sloužíme. Moudrý člověk by rád žil. Jehova nám vštípil lásku k životu. Jestliže milujeme Jehovu, posloucháme jej a pevně se jej držíme, volíme si život. Ano, „mzda, kterou platí hřích, je smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána“. — Řím. 6:23, NS; 5. Mojž. 30:19, 20.

Kdo slouží Jehovovi, jedná moudře také proto, že je tím osvobozován od otroctví v mnoha formách. Kdo by chtěl sloužit Jehovovi, musí se stát učedníkem Ježíše Krista, a Ježíš zaslíbil svým učedníkům svobodu. (Jan 8:31, 32) Kdo se oddal Jehovovi Bohu a žije podle svého slibu oddanosti, je osvobozován od sobeckých žádostí, od strachu z lidí, od otroctví falešnému náboženství a od lásky k penězům, která je ‚kořenem škodlivých věcí všeho druhu‘. Je osvobozován i od otroctví hříchu. Nepřipouští již, aby hřích panoval jako král nad jeho smrtelným tělem, a neposlouchá již jeho žádosti. — 1. Tim. 6:9, 10, NS; Řím. 6:12–20; Žid. 13:6.

Kdo slouží Jehovovi Bohu, jedná kromě toho moudře též proto, že to pro něj znamená ochranu a bezpečí. Pisatel Přísloví to potvrdil slovy: „Jméno Jehovovo je pevná věž. Do té utíká spravedlivý a je ochráněn.“ A apoštol Jan řekl: „Celý svět . . . je v moci zlostníka.“ Před satanem se můžeme chránit jen tím, že sloužíme Jehovovi. Kdo neslouží Jehovovi, slouží ďáblu, a jak by to bylo pošetilé, sloužit svému nejhoršímu nepříteli! — Přísl. 18:10; 1. Jana 5:19, NS; 2. Kor. 4:4.

Skutečně pravdivé je přísloví: „Požehnání Jehovovo obohacuje, on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísl. 10:22, NS) Sloužíme-li mu, učíme se žít způsobem, který přispívá k našemu duchovnímu i tělesnému blahu. (1. Tim. 4:8) Stáváme se částí velké rodiny křesťanských bratrů a sester, kteří dbají Jehovových zásad pravdy a spravedlnosti. Ježíš slíbil každému, kdo opustí všechno, aby jej následoval, že v tomto časovém období obdrží stonásobně: matek, sester a bratrů. — Mar. 10:28–30.

Moudrý člověk by chtěl být šťastný, a služba Jehovovi jej činí nejšťastnějším. Proč? Protože „více štěstí je v dávání, než v přijímání“. A v dnešní době spočívá služba Bohu hlavně v tom, abychom věnovali čas, sílu a prostředky a mluvili s druhými o Božím království. — Skut. 20:35, NS; Mat. 24:14.

JAK JEDNAT SPRÁVNĚ A ROZUMNĚ?

Ještě důležitější důvod, proč sloužit Jehovovi, je skutečnost, že je to správné. Jsme Jehovovi Bohu dlužni svou službu. Proč? Především proto, že on je nejvyšším vládcem vesmíru. Jehova je zdroj vší zákonné moci. Má právo říkat svým tvorům, co smějí dělat a co nikoli. Prorok Jeremiáš to vyjádřil těmito slovy: „Není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.“ Bůh stvořil všechny věci, viditelné i neviditelné; proto mu patří všichni tvorové. Jsou pouze usídleni na Boží zemi, na jeho vlastnictví. „On učinil nás, a ne my sami sebe.“ Proto je jedině správné, že sloužíme Jehovovým záměrům, a ne svým vlastním zájmům. — Jer. 10:23; Žalm 100:3.

Jehova Bůh nám však nejen život dal, ale také jej udržuje, neboť nám dává déšť a sluneční svit a všechny ostatní věci, které potřebujeme k životu. Apoštol Pavel to vysvětlil řeckým filosofům na areopágu na Martově pahorku, když řekl: „Neboť jeho prostřednictvím máme život a pohybujeme se a existujeme.“ — Skut. 17:28, NS; Žalm 36:10; Mat. 5:45.

Sloužit Jehovovi Bohu prostě znamená dávat mu to, co mu patří, co mu jsme dlužni. Proto Ježíš výstižně řekl: „Splácejte . . . Boží věci Bohu.“ (Mar. 12:17, NS) Bůh nám propůjčil život a dal nám také duchovní, tělesné i citové schopnosti a síly. Tyto věci mu musíme splácet tím, že mu sloužíme. Jinak to nejde. V Božím pořádku věcí máme své místo jen tehdy, posloucháme-li obě jeho velká přikázání: milovat jej celým srdcem, celou duší a celou myslí a svého bližního milovat jako sami sebe. (Mat. 22:37–39) Měli bychom tedy sloužit Jehovovi proto, že je to správné, poctivé a spravedlivé. Jsme mu dlužni svou službu. To bychom mohli označit jako druhé vlákno trojnásobného lana.

JAK MŮŽEME DOKÁZAT SVOU LÁSKU?

Svou lásku dokazujeme především tím, že sloužíme Jehovovi. Sloužíme mu z lásky, nejen proto, že jsme mu vděčni za to, co pro nás učinil, ale také protože víme, kdo on je.

Jehova Bůh je nejspravedlivější, nejmoudřejší a nejvíce milující Pán, jakému vůbec můžeme sloužit. Měl-li ve starém Izraeli některý otrok mimořádně laskavého, milujícího a ohleduplného pána, mohl na konci své služební doby odmítnout osvobození, pokud chtěl. Mohl poprosit o to, aby směl z lásky ke svému laskavému pánu zůstat otrokem do konce svého života. Jehova Bůh je takový milující, laskavý a ohleduplný Pán, a všichni tvorové by mu měli chtít navždy z lásky sloužit jako otroci. — 5. Mojž. 15:12–17.

Ano, podnětem ke službě Jehovovi by nám měla být pravá, milující vděčnost. Jehova Bůh je dárce každého dobrého a dokonalého daru. (Jak. 1:17) On sám je láska, je ztělesnění nesobecké náklonnosti založené na zásadách. (1. Jana 4:8) Tak velice milovat svět lidí, že poslal na zem svého jednozplozeného Syna, aby zemřel za lidstvo jako Beránek Boží, který snímá hřích světa. Apoštol napsal: „Láska je v tom, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako smírčí oběť za naše hříchy.“ — 1. Jana 4:10, NS; Jan 1:29; 3:16.

Ke službě Jehovovi by nás měla vést nejen láska k Jehovovi Bohu, ale též láska k našim bližním. Svým bližním můžeme nejlépe činit dobro tím, že jim pomáháme získat poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. Proč? Protože Ježíš sám řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi poslal, o Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3, NS.

Skutečně, kdo slouží Jehovovi Bohu, jedná moudře, neboť tato služba je spojena s mnoha odměnami — nyní i v budoucnosti. Ještě důležitější důvod ke službě Jehovovi je ten, že to je správné. Ale nejdůležitější důvod, proč bychom měli sloužit Jehovovi, je láska; sloužíme mu z lásky, nejen proto, že víme, kdo on je, ale z vděčnosti za to, co pro nás učinil a ještě učiní. Tyto tři hlavní důvody mohou skutečně působit jako trojnásobné lano. Vedou nás k tomu, abychom sloužili Jehovovi, ale také nám pomáhají v této službě vytrvat, bez ohledu na to, jak dlouho ještě bude trvat tento svět.