Jak můžeš být ‚dokonalý, jako je dokonalý tvůj nebeský Otec‘?
V KÁZÁNÍ na hoře řekl Ježíš svým posluchačům: „Musíte tedy být dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mat. 5:48, NS) Zdá se to nemožné? Jak by mohli být hříšní lidé tak dokonalí, jako jejich nebeský Otec? A přece Ježíšova slova ukazují, že musíme být dokonalí, chceme-li se prokázat jako jeho učedníci. Jak je to možné?
Abychom tomu rozuměli, měli bychom se nejprve zbavit myšlenky, že „dokonalost“ musí vždy být něco neohraničeného, vše zahrnujícího a že to musí až do nejmenší podrobnosti vykazovat nejvyšší stupeň znamenitosti. Tak absolutní dokonalost má jedině Bůh. Dokonalost kterékoli jiné osoby nebo věci je relativní. To znamená, že je něco dokonalé vzhledem k účelu, pro který to navrhovatel, tvůrce nebo uživatel určil. Nenacházejí-li na tom nic chybného, označují to právem jako „dokonalé“.
Mohli bychom samozřejmě chodit stále kolem se silným mikroskopem v ruce a všechno přesně zkoušet. Potom bychom viděli, že všechny „dokonale rovné“ čáry jsou vlnité a zubaté; všechny „dokonale čisté“ šaty, které přišly z čistírny, mají na sobě mikroskopická cizí tělíska; „dokonale hladký“ stůl má jakoby malé krátery a údolí a podobá se měsíční krajině. Ale i kdyby byly všechny tyto mikroskopem vnímané nedokonalosti odstraněny, změnilo by to něco na užívání těchto věcí? I když bychom snad mohli být nespokojeni se všemi těmito věcmi, protože jsou „nedokonalé“, proč bychom měli být nespokojeni? Takový náročný postoj by byl nepraktický, dokonce pošetilý; náš život by byl plný nespokojenosti a podráždění.
Bible nepředkládá pojem dokonalost v takovém nepraktickém, nerozumném, náročném smyslu, ale rozumně, realisticky. Ve skutečnosti stejné řecké slovo (teleios), které je ve zprávě o Ježíšově řeči (Mat. 5:48, NS) překládáno slovem „dokonalý“, může být přeloženo také slovem „úplný“ (1. Kor. 13:10, NS), „dospělý“ (1. Kor. 14:20, NS) a „zralý“ (Žid. 5:14, NS). Totéž platí pro hebrejská slova, která jsou v Bibli přeložena výrazem „dokonalý“. V díle Nový standardní biblický slovník (str. 694, angl.) od Funka a Wagnallse čteme o „dokonalosti“ v Bibli toto vysvětlení:
„V použití na neosobní předměty [jako obchodní váhy (5. Mojž. 25:15)] . . . je toto slovo synonymem pro ‚úplný‘ . . . Tento pojem se zde však nevyskytuje ve smyslu precisnosti, ale s touž volností a přibližnou přesností jako se používá i mimo Bibli . . . Při použití na člověka znamená především soulad s momentálním ideálem a je to tedy relativní a obměňovatelný výraz, který může být rozšiřován. V tomto smyslu David říká, že je dokonalý [bezúhonný] (Žalm 18:23), ačkoli jinde přiznává, že je hříšný. (Žalm 51:3).“
„BEZÚHONNÍ“ BOŽÍ SLUŽEBNÍCI
Ano, Bible mluví o Noémovi jako o muži, který byl „bezúhonný mezi svými současníky“, a o Jobovi říká, že byl „bezúhonný a přímý“. (1. Mojž. 6:9, NS; Job 1:8, NS) Hebrejské slovo přeložené jako „bezúhonný“ může být přeloženo také jako „dokonalý“, protože co je bezúhonné, je „dokonalé“. Zřejmě to neznamená, že tito lidé byli bez hříchu, protože všichni pocházeli od hříšníka Adama. V jakém smyslu tedy byli „bezúhonní“?
Bylo je tak možno označit, protože plně odpovídali tomu, co od nich Bůh vyžadoval, a Bůh od nich nevyžadoval více, než čeho mohli dosáhnout. Jak ukazuje Micheáš 6:6–8 (NS) Bůh neklade svým služebníkům žádné nerozumné požadavky. „Řekl ti, ó pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe žádá Jehova, než abys konal spravedlnost, miloval dobrotivost a skromně chodil se svým Bohem?“
Ano, Jehova ve svém milosrdenství rozumně bere ohled na nedokonalost svých pozemských služebníků a na to, čeho nejsou schopni. Otec nebude od svého malého syna očekávat totéž jako od dospělého muže, že ne? Ani hrnčíř nebude očekávat, že váza z obyčejné hlíny bude téže kvality jako váza, kterou vytvoří z hlíny obzvlášť jemné. Jehova Bůh, velký hrnčíř, bere ohled na zděděné slabosti svých lidských služebníků. Protože „jako otec projevuje milosrdenství svým synům, tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí. Protože on sám dobře ví, jak jsme byli vytvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ — Žalm 103:13, 14, NS; Iz. 64:8.
Albert Barnes, znalec Bible devatenáctého století, podává ve svém díle Poznámky k evangeliím (angl.) podobné připomínky o „bezúhonnosti“ (neboli dokonalosti) člověka. O slovu „dokonalý“ říká: „Původně se používalo na nějaký mechanismus, například stroj, který je dokonalý, protože má všechny potřebné součástky. Při použití na člověka vztahuje se na úplnost jeho údů neboli na dokonalost, při níž nechybí žádná část a není závadná. Tak se o Jobovi říká (i. 1.), že byl dokonalý, to neznamená svatý jako Bůh, nebo bezhříšný — protože později o něm bylo zjištěno, že je chybující (Job ix. 20; xlii. 6); ale jeho zbožnost byla úměrná — ve všech částech byla úplná —, byla důsledná a řádná. Své náboženství vyjadřoval jako kníže, jako otec, jako jednotlivec i jako dobrodinec chudých. Nebyl zbožným mužem jen na jednom místě, ale vždy a všude. Byl naprosto důsledný. To je smysl Matouše [5:48] . . . zbožnost ať je úplná a úměrná ve všech částech a řádná.“
Muži víry ze staré doby si zasloužili označení „bezúhonní“, ne proto, že by se nikdy nedopustili nějakého pochybení nebo něčeho nesprávného, ale protože v rámci hranic, které pro ně byly dosažitelné, byla jejich oddanost a loajalita Bohu úplná a zdravá. Projevovali vůči Jehovovi ‚nerozdělené srdce‘ (neboli „dokonalé srdce“, podle některých překladů). (1. Král. 11:4; 2. Král. 20:3) Pokorně přijímali kárání a trestání, když se něčeho dopustili. (Job 42:1–6; Žalm 51:1–4, 7–11) Přes všechny jejich chyby a slabosti přispívalo to, co dělali, vcelku k tomu, co Bůh od nich v oné době a za daných okolností vyžadoval. Jejich uctívání se Jehovovi Bohu líbilo. Kdo by tedy mohl právem najít chybu na jejich upřímné snaze a na jejich celém způsobu života, jestliže to neučinil Bůh? Porovnej s tím to, co řekl apoštol Pavel v Římanům 8:31–34 o pomazaných křesťanech.
Jakou útěchou je pro nás dnes, jestliže víme, že Jehova Bůh s námi bude jednat týmž způsobem plným porozumění a že od nás vyžaduje jen to, čeho jsme skutečně schopni. To by nás mělo povzbudit, abychom mu v každém úseku svého života plně a stále vyjadřovali lásku a oddanost.
ZDOKONALOVAT SE V LÁSCE A MILOSRDENSTVÍ
S touto myšlenkou v paměti uvažujme znovu o Ježíšových slovech: „Musíte tedy být dokonalí jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Slovo „tedy“ [nebo „proto“] poukazuje na něco, o čem Ježíš mluvil se svými posluchači předtím. Co to bylo? Byla to láska a velkomyslnost. Lukášova zpráva ukazuje, že zde Ježíš také mluvil o milosrdenství. (Luk. 6:32–36) Ukázal svým učedníkům, že pro ně není nic velikého, jestliže milují jen ty, kteří milují je, neboť to činili i výběrčí daní a lidé z národů. Jestliže se však učedníci chtěli prokázat ‚jako synové svého nebeského Otce‘, museli napodobovat Boha v tom, jak on projevoval velkomyslnost. Jak? Bůh „působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé“. (Mat. 5:45, NS) Ano, Boží milosrdenství je dosti velké, aby se vztahovalo i na zvířata, jak to bylo ukázáno tehdejším sabatním opatřením a v jiných případech. — 2. Mojž. 20:10; Jonáš 4:11.
Praví křesťané by proto neměli být ve svých projevech lásky a velkomyslnosti malicherní, jednostranní, nedokonalí, ale měli by tyto vlastnosti projevovat široce a úplně, tedy dokonale, přičemž se jejich láska vztahuje i na nepřátele. (Mat. 5:43, 44) Ježíš zde nemluvil o tom, že bychom se měli ve všech ohledech podobat nejvyššímu Bohu, což je pro lidi nemožné, ale zdůrazňoval zvláštní hledisko, že bychom měli projevovat plnou, všestrannou lásku.
Projevujeme dnes tímto způsobem lásku? Projevujeme lásku až do té míry, že milujeme své nepřátele a modlíme se za ty, kteří nás pronásledují? Ježíš sám nám dal příklad. Ve všech těchto věcech se podobal svému nebeskému Otci. Ježíš sloužil lidem všeho druhu a učil je nestranicky, velkomyslně, milujícím způsobem a nakonec položil za nedokonalé, hříšné lidstvo svůj život. Jestliže zdokonalujeme svou lásku tím, že se stále více zajímáme o druhé a nepřipouštíme, aby nám stranickost a předsudky bránily v prokazování dobrotivosti a milosrdenství, pak budeme napodobovat Božího Syna tak, jako on napodoboval svého Otce. Bude-li se tento pocit našeho srdce rozšiřovat stále na další osoby, povede to k vynikajícím vztahům s druhými. Výsledkem bude, že v našem rodinném životě bude panovat pravá vřelost a ohleduplnost, vyloučí to spory a nejednotnost a bude tak podporován soulad a spolupráce v křesťanských sborech. A kromě toho se naše všestranná laskavost bohatě rozšíří i na světské sousedy a povede nás k tomu, abychom byli ohleduplní a ochotní pomáhat jak jim, tak i cizím lidem. Naše milosrdenství se může často projevit i v hmotném ohledu. Ale vždy budeme pamatovat na to, že duchovní pomoc je nejdůležitější, jak to ukázal Ježíš svým způsobem života. Naše srdce nás povede k tomu, abychom ji nabízeli trpělivě a s mírností, kterou s sebou přináší milosrdenství a láska.
‚CHCEŠ BÝT DOKONALÝ?‘
Jednou se k Ježíši přiblížil jeden bohatý mladý muž a ptal se jej: „Učiteli, co dobrého musím činit, abych získal věčný život?“ Přikázání Zákona poslouchal, ale Ježíš mu ukázal, že jeho uctívání chyběly ještě životně důležité věci. Bylo nedokonalé. ‚Chtěl být dokonalý?‘ Pak by musel ještě své uctívání Boha plněji rozvinout. Jak? Ježíš jej vyzval, aby prodal svůj majetek, dal jej chudým, a pak řekl: „Pojď, buď mým následovníkem!“ — Mat. 19:16–21.
Vidíš nyní, jak myšlenka úplnosti patří k námětu ‚Být dokonalý‘? Mladý muž mohl udělat, co mu Ježíš doporučil. Snad byl svobodný a neměl žádné rodinné povinnosti. I kdyby tomu tak nebylo, byl by mohl jednat tak, jako jiní Ježíšovi učedníci, protože ne všichni z nich byli svobodní. Ale ten mladý muž nechtěl, aby se jeho bohatství stalo prostředkem k pomoci druhým, například chudým lidem z jeho spoluizraelitů. Jak se jeho sobecký postoj liší od postoje nebeského Otce, kterého jeho láska a milosrdenství podnítily k tomu, aby dal své nejmilejší vlastnictví, svého vlastního Syna, ve prospěch trpícího lidstva! (Řím. 5:7, 8) „Mnoho majetků“ znamenalo pro mladého muže více než možnost chopit se této velkolepé příležitosti a doprovázet Božího vlastního Syna v jeho službě. — Mat. 19:22, 27–29.
Dnes tedy nevzniká otázka, zda chceš dělat něco nemožného, něco, co je pro tebe nedosažitelné. Jde o to, co můžeš dělat ve službě Bohu a svému bližnímu a zda to děláš celým srdcem. Jednáš tak? Studuješ Boží slovo a jednáš podle něj ve svém životě? Potom snad ke své obšťastňující radosti víš, že to Bůh od tebe přijímá jako dokonalou službu na základě výkupní oběti Božího Syna a na základě tvé víry v ni. Prokaž se jako pravé dítě svého nebeského Otce. Projevuj lásku, dobrotu, velkomyslnost a milosrdenství tak, jak to činí on, a kéž pravé uctívání Boha pronikne každou složku tvého života.