Otázky čtenářů
● Poukazuje Bible na to, že ten, kdo chce sloužit Bohu, musí se vyvarovat užívání tabáku?
V Bibli nenajdeme o tabáku nic, protože — pokud víme z dějepisných zpráv — nebyl ještě používán v době, kdy byla psána Bible. Ale pokud jde o tabák, můžeme dojít zkoumáním biblických zásad k určitému závěru.
Křesťan běží závod, při němž jde o život. Na tuto skutečnost upozorňuje apoštol Pavel křesťany v Korintu, kteří znali Isthmické hry, konané v blízkém okolí. Účastníci těchto hro se museli podrobit přísnému tréninku, který zaujal většinu jejich času a byl prováděn pod přísným dohledem sboru soudců. Kdo porušil pravidla, byl diskvalifikován.
Pavel, který upozorňoval na tuto skutečnost, vštípil křesťanům, že jsou ustavičně pozorováni velkým Soudcem, Jehovou. Poukázal na to, že život podle pravidel křesťanského závodu s sebou přináší boj proti žádostem těla, když řekl: „Každý, kdo se účastní zápasu, pěstuje sebeovládání ve všech věcech. . . podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych, když jsem kázal jiným, nebyl sám nějak neschválen.“ — 1. Kor. 9:24–27.
Později napsal týž apoštol křesťanům v Římě: „[Předkládejte] svá těla jako oběť, která je živá, svatá, Bohu přijatelná, svatou službu, se svou silou rozumu.“ (Řím. 12:1) „Svatost“ znamená mimo jiné tělesnou a duchovní čistotu. „Očisťujme se od každého poskvrnění těla i ducha tím, že zdokonalujeme svatost v Boží bázni.“ — 2. Kor. 7:1.
Tělesná nečistota se nehodí pro křesťana a působí ke škodě. Kdo si libuje ve zvyku znečisťovat své tělo přijímáním jedovatých látek, zabraňuje sám sobě ve službě Bohu. Když je někdo cítit tabákem nebo když jsou stopy po tabáku na jeho rtech a zubech, je odvracena pozornost lidí, s nimiž mluví o dobrém poselství o království. Ovlivňuje to také cenu, vznešenost a přitažlivost náboženství, které on zastupuje a doporučuje.
Kdo povolí žádosti padlého těla a zvykne si příliš mnoho jíst nebo stále něco požívá, co škodí jeho tělu, je otrokem svého přejídání. Apoštol řekl: „Všechno je pro mne zákonné. . . ale já se nechci dát ničím ovládnout.“ Pak řekl, že ten, kdo se něčím dá ovládnout, neexistuje déle než to, co jej ovládá. „Jídlo pro břicho a břicho pro jídlo; ale Bůh oboje obrátí v nic.“ (1. Kor. 6:12, 13) Jistě bychom se nechtěli dát ovládnout něčím, co je používáním zničeno, ani jídlem, ani tabákem, ani něčím jiným.
Tyto biblické myšlenky o používání tabáku nejsou nové. Někteří lidé, kteří o tom již dříve slyšeli, si mysleli, že je uskuteční, ale pak to odsunuli na pozdější dobu. Věřili, že mohou být spojeni se svědky Jehovovými, aniž se úplně vzdají kouření. Ačkoli nyní mají ustavičně poněkud špatné svědomí, opravdu se nenamáhají skoncovat s tímto zvykem.
Takoví lidé by se však měli jednou ve vší vážnosti zeptat: „Může se Jehovovi líbit takové jednání, které prozrazuje lhostejnost k používání biblických zásad? Může Jehovu opravdu ‚celým srdcem‘ milovat ten, kdo stále dělá něco, co nepovažuje za správné? Nelíbí se mu spíše něco, co Jehova neschvaluje?“ Kdyby skutečně chtěl patřit k těm, kterým Jehova dopřává přízeň žít ve svém novém pořádku, měl by se vážně snažit, aby si nyní zařídil svůj život podle Božího slova. Mysleme na to, že když se Ježíše ptali jeho učedníci: „Pane, je málo těch, kteří mají být zachráněni?“, dal jim radu, aby o to usilovali, protože „mnozí se budou snažit vejít [do Božího království], ale nebudou schopni“. — Luk. 13:23, 24; Mat. 22:37.
Pavel se vyjádřil podobným způsobem. Napsal: „Dávejte proto přísně pozor, abyste chodili ne jako nemoudří, ale jako moudří, a vykupujte si pro sebe příhodný čas, neboť dny jsou zlé. Proto přestaňte být nerozumní [neměli bychom se snažit falešnými nebo zdánlivě zřejmými důkazy odůvodňovat něco, co bychom chtěli ospravedlnit], ale dále si všímejte, co je Jehovova vůle.“ (Ef. 5:8–17) Měli bychom „vykupovat čas“ a neváhat vzdát se špatného zvyku. Dny jsou zlé a kdo nyní váhá poslouchat v jednom ohledu, může později ještě méně poslouchat v jiném ohledu.
Křesťané mají mít již dnes vůči Bohu dobré svědomí, protože to je nezbytné, abychom jej mohli uctívat nerozděleným srdcem. Kdo se chce dát pokřtít, ale stále ještě kouří, měl by o tom vážně přemýšlet, protože křest znamená „ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí“. (1. Petra 3:21) Měl by předtím odložit každou nečistotu těla. Bylo by v určitém smyslu nedůsledné, kdyby prosil o dokonale dobré svědomí, a věděl by, že se ještě nenamáhal nebo nechce namáhat odložit nečistý, škodlivý zvyk. A je-li již pokřtěn, pak by měl ihned přestat s tímto zvykem, aby mu již nic nebránilo mít dobré svědomí, a měl by být Bohu vděčný za jeho nezaslouženou dobrotivost. — Žid. 4:16.
Někteří lidé, kteří se chtějí vzdát kouření, jsou snad zbaveni odvahy a skleslí. Ale máme ujištění apoštola Pavla, že vírou v moc Kristovy výkupní oběti a s Boží pomocí můžeme odložit každý špatný zvyk. Pavel popisuje svůj vlastní boj s padlým, hříšným tělem a uzavírá slovy: „Já ubohý člověk! Kdo mě osvobodí z těla propadlého této smrti? Díky Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ Dále napsal: „Pro všechno mám sílu skrze něj, který mi propůjčuje moc.“ — Řím. 7:21–25; Fil. 4:13.
Jestliže ti připadá zatěžko vzdát se kouření, pak by ses měl vroucně modlit k Bohu a prosit jej o pomoc. Kromě toho bys měl poslouchat radu: „Pamatujte na ty, kteří vás vedou, kteří vám mluvili Boží slovo, a protože pozorujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Žid. 13:7) Tak si vezmeš za příklad lidi, kteří se líbí Bohu. To ti dá sílu, protože mnozí z nich museli bojovat se stejnými těžkostmi jako ty. Pomohou ti. Mluv s nimi, zeptej se jich na radu a ať se za tebe modlí. — Jak. 5:13, 18.
Stýkej se, pokud je to jen možné, s lidmi, kteří nemají tento zvyk. Také by bylo dobré, kdybys měl přítele, kterého bys mohl rychle zavolat nebo navštívit, jakmile tě začne ovládat touha po kouření. Věnuj se biblickým studiím, vykonávej své rodinné povinnosti, navštěvuj shromáždění, která jsou věnována studiu Bible, a služ Bohu nějakým pro tebe vhodným způsobem. Jen pak můžeš doufat s důvěrou, že skoncuješ se špatným zvykem a nahradíš jej dobrými zvyky. Děláš to proto, abys lépe a bohulibým způsobem oslavil Jehovovo jméno. Bůh potom bude mít z tebe radost. — Přísl. 27:11.
● U Izaiáše 7:8 čteme: „V pouhých pětašedesáti letech bude Efraim rozbit na kusy, takže nebude lidem.“ Kdy se to stalo?
Toto proroctví bylo vyřčeno v době, kdy izraelský král Pekach vtrhl za vlády krále Achaze do Judska. (Iz. 7:1) Podle Bible vládl Pekach asi dvacet let a v sedmnáctém roce jeho vlády (v roce 762 př. n. l.) se stal králem Achaz. (2. Král. 15:27; 16:1) Podle toho muselo začít šedesát pět let z Izaiášova proroctví nedlouho po roce 762 př. n. l. V roce 740 př. n. l. vtrhli Asyřané do severního Izraelského království. Toto království, v němž hrál vedoucí roli kmen Efraim, končilo tedy přibližně dvacet let po Izaiášově proroctví, že Efraim bude „rozbit na kusy“. Ale teprve pod vládou asyrského krále Esarchaddona byli přesídleni do izraelských oblastí cizinci. (Ezd. 4:2) Zdá se, že odvedením Izraelitů a pozdějším osídlením cizinci byl Efraim ‚rozbit na kusy, takže nebyl lidem‘. Do doby mezi pádem severního království a vládou Esarchaddona spadá vláda asyrských králů Sargona a Senacheriba. Z nadpisů vysvítá, že Esarchaddon byl současníkem Manassese, judského krále, který vládl v letech 716–661 př. n. l. Šedesát pět let, uvedených v Izaiášově proroctví, může spadat do doby mezi vynesením slov u Izaiáše 7:8 a osídlovacím úsilím Esarchaddona.