Postupovat nyní kupředu s teokratickou organizací
1. a) Čím bylo podle žalmu 68:19 oněch dvanáct apoštolů? b) V jakém postavení společně sloužili a k čemu proto byli oprávnění?
„DVANÁCT apoštolů Beránkových“ bylo dáno křesťanskému sboru jako dary od Jehovy, velkého Teokrata, skrze Ježíše krista. O těchto darech mluvil prorocky David v jednom ze svých žalmů (68:19) a apoštol Pavel poukazuje na splnění tohoto žalmu a říká: „Proto říká [v žalmu 68:18, NS]: ‚Když vystoupil do výše, uchvátil zajatce; dal dary na lidech.‘ . . . A dal některé za apoštoly, některé za proroky, některé za evangelisty, některé za pastýře a učitele s ohledem na školení svatých pro služební dílo, pro vybudování těla Kristova.“ (Efez. 4:8–12, NS) Na začátku sloužilo těchto dvanáct apoštolů pro své postavení jako vedoucí sbor celého sboru věřících. Jmenovali proto ve sboru způsobilé muže, kteří jim měli pomáhat v méně důležitých záležitostech. Když například jeruzalémský sbor vzrostl na pět tisíc členů a nastala znepokojující situace, povšimněme si, co se stalo:
2. Jak apoštolové vyřešili problém rozdělování pokrmu a jaký vliv to mělo na rozšiřování Božího slova?
2 „A tak dvanáct k sobě zavolalo množství učedníků a řekli: ‚Není žádoucí, abychom opustili Boží slovo a rozdělovali pokrm pro stoly. Proto si, bratři, vyhledejte mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných ducha a moudrosti, abychom je ustanovili nad touto důležitou věcí; ale my sami se věnujeme modlitbě a službě slova.‘ A ta řeč se líbila celému množství a vybrali . . . a postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vložili své ruce. Proto slovo Boží dále rostlo a velice se zvětšoval počet učedníků v Jeruzalémě.“ — Skut. 6:1–7, NS.
3. a) Proč bylo jmenování sedmi pomocníků teokratické? b) Byli do vedoucího sboru přijati ještě další muži a co ukazuje zpráva o rozhodnutí sporné otázky týkající se obřízky?
3 Protože těchto sedm pomocníků bylo jmenováno apoštolským vedoucím sborem, který na ně vložil ruce na znamení schválení, bylo jejich jmenování teokratické a nikoli sborové nebo demokratické. Později byli teokraticky jmenováni „starší muži“ neboli „starší“ (presbyteři) v úředních postaveních a byli přijati do vedoucího sboru v Jeruzalémě. Když Pavel a Barnabáš přišli do Jeruzaléma asi v roce 49 n. l. a předložili tam otázku o obřízce nežidovských věřících, vedoucí sbor, který tuto spornou otázku projednával a rozhodl, sestával z „apoštolů a starších mužů“ pod vedením Božího svatého ducha. — Skut. 15:1–29; 16:4.
4, 5. a) Co dokazuje, zda sbor prvního století byl nebo nebyl zákonnou a světskými úřady uznanou korporací? b) Čím byl sbor jako celek a jak je to ukázáno slovy u Izaiáše 43:10?
4 Tento sbor v prvním století nebyl zákonnou korporací, která by byla zapsána a schválena židovskou vládou v Jeruzalémě nebo senátem Římské říše a jejíž úředníci by byli jmenováni podle césarova určení. Nikoli, byla to teokratická organizace s úředníky a pomocníky, kteří byli teokraticky dosazeni vedoucím sborem a Ježíšem Kristem, ‚hlavou sboru‘. „Dary na lidech“, které dostali, nebyly dány římským císařem neboli césarem, ale pocházely od Jehovy Boha, velkého Teokrata, skrze Ježíše Krista. Proč byly dány? „S ohledem na školení svatých, pro služební dílo.“ (Efez. 4:11, 12, NS) Celý sbor byl služebním sborem, jehož všichni členové přinášeli svatou službu Jehovovi, velkému Teokratu. Jeho členové tvořili společně kolektivního „služebníka“ svého božského vládce, jehož svědky byli. Vydávali svědectví o tom, že poslal zaslíbeného Mesiáše v osobě Ježíše Krista, svého Syna. Byli duchovními Izraelity, a proto na ně platila slova:
5 „‚Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil.‘“ — Izaiáš 43:10, NS.
6. Kdo je podle toho „správce“ a „otrok“, o němž mluvil Ježíš u Lukáše 12:42–44, NS?
6 Tito mnozí svědkové tedy tvoří jednoho „služebníka“, jehož Jehova označuje slovy „můj služebník, kterého jsem vyvolil“. Tohoto kolektivního „služebníka“ měl na mysli Ježíš Kristus, když mluvil o svém odchodu a o svém příchodu slovy: „Kdo je skutečně věrný, rozumný správce, jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim neustále dával jejich vyměřenou zásobu potravy v pravý čas? Šťastný je ten otrok, jestliže jej jeho pán najde při svém příchodu, že to činí! Říkám vám pravdivě, že jej ustanoví nade vším svým majetkem.“ — Luk. 12:42–44, NS.
7. Jak Ježíš mluvil o této třídě ve svém proroctví o skonávání světa?
7 Povšimni si, že Ježíš nazývá tohoto „správce“ také „otrokem“ jeho pána. Ve svém proroctví o skonávání světa poukazuje na tutéž třídu otroka slovy: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozumný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, najde-li jej jeho pán při svém příchodu, že tak činí. Vpravdě vám pravím, že jej ustanoví nade vším svým majetkem.“ — Mat. 24:45–47, NS.
8. Kdy a jak Ježíš dosadil tuto třídu „správce“ neboli „otroka“ a co činila?
8 Předtím, než Pán Ježíš Kristus odešel a vystoupil do nebe, shromáždil své věrné učedníky, k nimž patřili i jeho loajální apoštolové. V den letnic po svém návratu ke svému nebeskému Otci dostal svatého ducha, jehož vylil na své učedníky shromážděné v Jeruzalémě. Tímto způsobem jmenoval tuto třídu otroka neboli „správce“ k tomu, aby dávala jeho „čeledi“, jeho „služebnictvu“, duchovní pokrm, „jejich vyměřenou zásobu potravy v pravý čas“. Třída otroka to pak činila.
ZKOUMÁNÍ, JMENOVÁNÍ, „DARY NA LIDECH“
9. Kdy Pán Ježíš Kristus začal zkoumat třídu „otroka“ a co při tom zjistil?
9 V roce 1914 n. l., na konci „ustanovených časů národů“ byl Pán Ježíš Kristus dosazen do svého úřadu v nebeském mesiášském království. Potom podnikl zkoumání třídy „otroka“ neboli „služebníka“ na zemi. (Mat. 25:14–30; Luk. 19:11–27) Našel na zemi Bohu oddané, pokřtěné a pomazané učedníky, kteří přesto, že byla první světová válka, a přes pronásledování a jiné těžkosti usilovali o to, aby sloužili zájmům Jehovova mesiášského království. Snažili se v duchovním smyslu sytit věrnou „čeleď“ neboli „služebnictvo“ nyní vládnoucího Pána a Mistra, Ježíše Krista.
10. K čemu jmenoval v roce 1919 tuto věrnou třídu „otroka“ a které jméno přijala tato třída v roce 1931?
10 Novodobé dějiny ukazují, že v roce 1919 Ježíš Kristus oživil tyto učedníky, kteří byli tehdy velmi sklíčeni, a že je shromáždil v jednotný celek. Potom je jmenoval jako svou třídu „otroka“ „nade vším svým majetkem“, to jest nade všemi svými královskými zájmy na zemi. (Zjev. 11:7–12) Tato skupina Bohu oddaných, pomazaných křesťanů přijala v létě 1931 jméno svědkové Jehovovi, aby se odlišila od sekt křesťanstva. — Izaiáš 43:10–12; 44:8.
11. Co lze říci o vedoucím sboru této třídy „věrného a rozumného otroka“?
11 Tato třída „věrného a rozumného otroka“ má dnes viditelný vedoucí sbor, jako měla vedoucí sbor tato třída v prvním století od letnic roku 33 n. l. nadále.
12, 13. a) Které služby, jež vykonávají „dary na lidech“, vykonávali apoštolové po vylití ducha? b) Která zpráva dokazuje, že konali evangelizační práci neboli oznamovali evangelium?
12 Jak jsme již viděli, dostala tehdy tato třída „věrného a rozumného otroka“ od Jehovy Boha skrze Ježíše Krista dary na lidech neboli dary v podobě lidí. Podle Efezským 4:7–11 nebyli všechny tyto dary apoštolové. Někteří byli proroci, jiní evangelisté, jiní pastýři a opět jiní učitelé. Apoštolové byli ovšem současně proroky, evangelisty, pastýři (pastory) a učiteli. V den letnic prorokovalo dvanáct apoštolů pod vlivem vylitého svatého ducha a tak se splnila slova u Joele 2:28, 29. (Skut. 2:16–18, 21) Konali také evangelizační práci, protože oznamovali dobré poselství. Když bylo dvanáct apoštolů zatčeno, když byli uvrženi do vězení, postaveni před soud, bičováni a pak propuštěni, co dělali potom? Čteme o tom ve Skutcích apoštolů 5:42:
13 „Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati [řecky: evangelízein] Ježíše Krista.“
14. Jakou povinnost mělo dvanáct apoštolů na základě skutečnosti, že sbor byl označen jako „Boží stádo“, a splnili tuto povinnost?
14 Tato zpráva ukazuje, že nebyli jen zvěstovateli evangelia, ale také učiteli. Byli apoštolové také pastýři neboli pastory? Ano. Vzpomínáme si, že vzkříšený Ježíš řekl u Galilejského moře Petrovi, aby dokazoval svou lásku a náklonnost poslušností příkazu: „Pas mé beránky . . . Opatruj mé ovečky . . . Pas mé ovečky.“ (Jan 21:15–17, NS) Také ostatní apoštolové se stali ve sboru duchovními pastýři a jednali podle toho. Již skutečnost, že sbor byl označen jako „Boží stádo“, zavazovala apoštoly, aby byli pastýři tohoto stáda.
15. Jak zpráva ukazuje, že apoštolové se nedívali na službu prorokování jako na svou výhradní přednost?
15 Ačkoli dvanáct apoštolů i apoštol Pavel byli způsobilí, aby sloužili jako proroci, zvěstovatelé evangelia, pastýři a učitelé, nedomnívali se, že tyto křesťanské služby jsou jejich výsadní předností. Byli také jiní Bohu oddaní, pokřtění muži, kteří se soustředili na tyto různé služby nebo v nich vynikli. (1. Kor. 12:4, 5) Když například apoštol Pavel v Efezu pokřtil oněch dvanáct mužů „ve jménu Pána Ježíše“ a potom na ně položil ruce, „sestoupil na ně svatý duch a začali mluvit jazyky a prorokovat“. (Skut. 19:1–7, NS) Nadpřirozený dar prorokování byl dán ve dnech apoštolů působením svatého ducha mnoha dalším Bohu oddaným, pokřtěným křesťanům. (1. Kor. 12:7–10, 27–29; 14:29–32; Skut. 13:1; 21:10) Prorokovali tedy nejen apoštolové.
16. Jak ukázal Pavel v Milétu, že kromě apoštolů měli také jiní muži sloužit jako duchovní pastýři?
16 A jak je to s darem v podobě duchovních „pastýřů“? Dějiny ukazují, že jich nebylo nedostatek. Když byl Pavel, „apoštol pro národy“, asi v roce 56 n. l. na cestě do Jeruzaléma, zastavil se v námořním přístavu Milétu a poslal pro starší, kteří měli úřední postavení v blízkém městě Efezu, aby k němu přišli před odplutím jeho lodi. Ve svých slovech na rozloučenou připomněl Pavel těmto starším neboli presbyterům jejich duchovní dílo, které jim bylo svěřeno. Řekl: „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste opatrovali Boží sbor, který vykoupil krví svého vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás tyranští vlci a nebudou laskavě zacházet se stádem.“ (Skut. 20:28, 29, NS) Tito starší byli tedy jak dozorci, tak i duchovními pastýři.
17. Koho znázorňovali „andělé“ podobní hvězdám, o nichž se mluví ve Zjevení 1:20 a 2:1, a jakou odpovědnost proto měli?
17 Oslavený Ježíš Kristus jistě neoznačil jednotlivého staršího, presbytera, dozorce nebo pastýře jako „anděla“, který byl srovnán s nebeskou hvězdou, ale označil tak celou „radu starších“. Proto řekl asi v roce 96 n. l. na ostrově Patmos apoštolu Janovi, který byl již pokročilého věku, tato slova: „Andělu sboru v Efezu piš: ‚Toto říká ten, jenž drží ve své pravici sedm hvězd a kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů.‘“ (Zjev. 2:1; 1:20) „Rada starších“ (neboli presbyterium) v Efezu měla být jako hvězda, neboť měla poskytovat nebeské, duchovní světlo sboru, nad nímž měla bdít v pastýřském postavení působením svatého ducha. Tímto světlem měli tito duchovní pastýři správně vést sbor. — 1. Tim. 4:14, NS.
18. Jak vyplývá z 1. Petrovy 5:1–4, že Petr uznával skutečnost, že dary v podobě pastýřů zahrnovaly i jiné muže mimo apoštoly?
18 Asi v letech 62–64 n. l. psal apoštol Petr rovněž o daru v podobě pastýřů, které dostal sbor v prvním století. Petr sám se staví na stejnou úroveň se „staršími“ sborů v Malé Asii a píše: „Proto dávám starším mužům mezi vámi toto napomenutí, neboť jsem též starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, účastník slávy, která má být zjevena: paste svěřené vám stádo Boží, . . . tím, že se stáváte příkladem stádu. A až bude zjeven hlavní pastýř, obdržíte nevadnoucí korunu slávy.“ (1. Petra 5:1–4, NS) Petr tedy uznával, že dar v podobě pastýřů zahrnoval mimo apoštoly i jiné muže.
19. Kdo jsou podle slov Pavlových v Titovi 1:5–9 „učitelé“, kteří patří k ‚darům na lidech‘?
19 K ‚darům na lidech‘ patřili také „učitelé“. Tím nejsou míněni rodiče, kteří doma poučují své děti, ani jednotliví členové sboru, kteří poučují o Bibli lidi, kteří o to mají zájem, v jejich domovech, ale jsou to muži, kteří mají obzvláštní nadání k vyučování, a proto jsou jmenováni, aby působili jako učitelé při pravidelných sborových biblických studiích. Když byl apoštol Pavel propuštěn ze svého prvního uvěznění v Římě, napsal například Titovi, kterého zanechal na Krétě, aby v různých městech jmenoval sborům starší, kteří měli mít úřední postavení. O vlastnostech těchto starších, kteří měli být také dozorci, napsal Pavel tato slova: „Dozorce . . . [se musí . . . pevně přidržovat] věrného slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak napomínat zdravým učením, tak i kárat ty, kteří odporují.“ — Titovi 1:5–9, NS.
20. Jak Pavel ukázal ve svém dopisu Timoteovi, že „starší“ ve sborech jsou „dary“ v podobě „učitelů“?
20 Asi v téže době psal apoštol Pavel také Timoteovi, který dostal plnou moc ke jmenování. Ve svém výkladu o požadavcích, které měly sloužit jako podklad pro jmenování dozorců ve sboru, uvádí Pavel šestnáct vlastností. Jako sedmou z nich jmenuje schopnost učit. (1. Tim. 3:1–7) Skutečnost, že dozorce nesměl být „nově obrácený“, ukazuje, že musel být „starším“ ve služebním postavení. Ve svých dalších slovech Timoteovi apoštol Pavel ukázal, že k darům v podobě učitelů patřili „starší“, kteří nebyli apoštoly. Napsal: „Starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, ať jsou považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří usilovně pracují v řeči a učení.“ (1. Tim. 5:17, NS) Proto dnes svědkové Jehovovi usilují o to, aby biblická studia, která se týdně konají na místě, jež je snadno dostupné členům sboru, kteří bydlí v blízkosti, vedl „starší“ v úředním postavení. Pouze v případech, kdy není dostatek starších, je vedení takového místního biblického studia svěřeno „služebním pomocníkům“. — 1. Tim. 3:8, 9, 12, 13.
OZNAMOVÁNÍ EVANGELIA
21, 22. a) Koho Pavel jmenuje mezi „dary na lidech“ na třetím místě a jmenoval Ježíš do tohoto postavení pouze apoštoly? b) Kdo byl osobně označen jako „evangelista“ a co všechno činil v tomto postavení?
21 Na třetím místě mezi „dary na lidech“ jmenuje apoštol Pavel „evangelisty“. (Efez. 4:8, 11, NS) Když byl Pán Ježíš Kristus v těle na zemi, vyslal kromě svých dvanácti apoštolů ještě jiné, aby oznamovali evangelium. (Luk. 9:1–6; 10:1–11) Také, když po svém vystoupení na nebe vylil o letnicích svatého ducha na své čekající učedníky, „dal“ mimo dvanácti apoštolů ještě jiné, kteří měli oznamovat evangelium.
22 Filip z Cézareje, jehož apoštolové jmenovali spolu se šesti jinými muži, aby se staral o přidělování potravy potřebným učedníkům v Jeruzalémě, nezůstal dlouho v této práci, kterou mohl vykonávat ve sboru služební pomocník. Když jeho spolupracovník Štěpán zemřel mučednickou smrtí, začalo na podnět Saula z Tarzu pronásledování křesťanů a učedníci, kromě apoštolů, byli rozptýleni z Jeruzaléma. Mezi těmito rozptýlenými učedníky byl také Filip. Šel do Samaří a s úspěchem tam oznamoval evangelium. Potom oznámil dobré poselství jednomu eunuchovi, úředníku královny Kandáce, který se právě vracel do Etiopie. Potom procházel pobřeží Středozemního moře od Azotu až do Cézareje a konal evangelizační práci. (Skut. 8:1–40) Filip oznamoval evangelium ještě více než o dvacet let později, neboť když jej v Cézareji navštívil Pavel se svými misionářskými druhy, stále ještě byl nazýván „Filip evangelista“. (Skut. 21:8) Ukázalo se, že Filip byl velmi cenným ‚darem na lidech‘.
23. Koho Pavel vybízel v dopise, aby pokračoval ve své činnosti jako evangelista?
23 Jiným z těchto „darů“ byl Timoteus, misionářský druh apoštola Pavla, který působil jako evangelista. Asi v roce 65 n. l. napsal Pavel krátce před svou smrtí druhý dopis Timoteovi, v němž řekl: „Konej práci evangelisty, plně vykonej svou službu [řecky: diakonía].“ — 2. Tim. 4:5, NS; 1. Tess. 1:1, 5; 2:2, 4, 8, 9; 3:2, 6.
A DNES?
24. Kdo dnes vykonává kazatelské dílo a kdo toto dílo vede?
24 Křesťanští svědkové Jehovovi dnes dbají těchto slov, která byla před devatenácti sty lety určena Timoteovi. Starší v úředních postaveních, kteří jsou způsobilí k přednášení veřejných proslovů s pódia, nejsou jediní, kteří oznamují evangelium. Všichni Bohu oddaní, pokřtění členové více než 27 150 sborů v celém světě se účastní tohoto evangelizačního díla. Zjevení 14:6 nás ujišťuje, že toto dílo je konáno pod vedením andělů, neboť v tomto verši se prorocky mluví o andělu, který letí uprostřed nebe a má „věčné dobré poselství, aby je oznamoval jako radostnou zvěst těm, kteří přebývají na zemi, a všem národům a kmenům a jazykům a lidem“ (NS).
25. Kdo byl v roce 1919 vyzván k ještě bezprostřednější evangelizační činnosti a co o tom bylo řečeno ve Strážné věží?
25 V prvním poválečném roce (1919) došlo k oživení naší veřejné křesťanské činnosti. Všichni členové jednotlivých sborů, starší v úředních postaveních a diakoni neboli služební pomocníci i všichni ostatní Bohu oddaní muži a ženy, všichni byli povzbuzeni, aby se účastnili kázání Božího království, a to nejen rozšiřováním čtyřstránkových traktátů, ale také nabízením knih a brožur jako pomůcek k biblickému studiu, jak to tehdy činili „kolportéři“. V článku „Oznamování království“, který vyšel ve Strážné věži, bylo napsáno:
Otevírají se před tebou dveře příležitosti. Rychle vstup. Uvědom si, že v této práci nepůsobíš jenom jako zástupce nějakého časopisu, ale že jsi vyslancem Krále králů a Pána pánů a že tímto vznešeným způsobem oznamuješ příchod Zlatého věku, slavného království našeho Pána a Mistra, v něž doufali a o něž se modlili praví křesťané po mnohá staletí. Jsi andělem pokoje, který přináší radostné poselství záchrany světu, jenž je rozdrásán válkou, nemocný hříchem, smutný a sklíčený. Jak podivuhodná je naše přednost! (Strážná věž z ledna 1920, str. 9, 10, odst. 10, něm.).
26. V jaké významné době žijeme podle existujících důkazů? Co musí zaniknout a co musí přijít?
26 Dnes, po všech těch letech, která zatím uplynula, máme více než kdy dříve důkaz o tom, že Jehova Bůh dosadil svého Syna Ježíše Krista v roce 1914, na konci časů národů, na trůn mesiášského království v nebi. Víme, že žijeme v „času konce“ národů tohoto světa a že jejich zničení je, v nadcházejícím „velkém soužení“, které přijde na celý svět, nebezpečně blízko. (Dan. 12:1–4; Mat. 24:21, 22; Zjev. 7:14) Pokud jde o nás, blížíme se k branám spravedlivého nového pořádku, který Jehova zaslíbil a určil pro celou zemi a kterým bude zcela nahražen kolísající zlý svět. Starý pořádek, který trvá již tisíciletí, musí být odstraněn v nadcházejícím ohnivém soužení. Musí přijít nový svět pod Jehovovým panstvím!
27, 28. a) Čím tedy je toto poselství a co se s ním musí dít? b) Co nám Jehova opatřil, aby mohlo být vykonáváno toto dílo, a jaký je postoj této organizace k tomuto dílu?
27 To je jediné dobré poselství, které dnes existuje na zemi. Je to evangelium. S ním můžeme vykonávat nádherné evangelizační dílo! Ve svém proroctví, které je zapsáno u Matouše 24:14 a Marka 13:10, Ježíš řekl, že „toto dobré poselství o království“ bude muset být kázáno všem národům, než přijde konec tohoto světa. Jehova, velký Teokrat, nám nyní dal teokratickou organizaci, aby mohlo být kázáno toto dobré poselství až do konce.
28 Má tato viditelná pozemská organizace horlivý zájem o vykonávání tohoto podivuhodného díla? Podívej se! Starší a dozorci jmenovaní ve sborech se aktivně účastní tohoto díla. Svým dílem k němu přispívají služební pomocníci ve sborech. Tohoto díla se účastní všichni ostatní členové sborů, Bohu oddaní muži i ženy i děti. Vedoucí sbor, který je nad všemi těmito teokratickými sbory, cele podporuje toto evangelizační dílo a činí všechna opatření, aby toto dílo mohlo být vykonáno, v čase, který určil Bůh. Dnešní třída „věrného a rozumného otroka“ byla jmenována nad všemi zájmy království, jež patří Pánu Ježíši Kristu, a jako věrný správce jeho zájmů poskytuje evangelizačním dílem duchovní pokrm.
29. a) Podle jakého vzoru je vybudována tato organizace a jaká je to tudíž organizace? b) Jak dlouho bude sloužit jako Boží nástroj?
29 Tato světaširá evangelizační organizace se neřídí podle žádné dnešní zákonné korporace, kterou snad schvalují zákony některé z lidmi vytvořených organizací, jež nyní očekává zničení v boji „velkého dne Boha všemohoucího“, v Armageddonu. (Zjev. 16:14–16, NS) Tato evangelizační organizace není usměrňována ani řízena žádnou zákonnou korporací na zemi. Naopak, ona řídí takové korporace, které slouží pouze dočasně jako užitečný nástroj v díle velkého Teokrata. Je proto vybudována podle účelu, který ji určil Bůh. Je to teokratická organizace, řízená shora, od Boha, dolů. Nikoli zdola, od lidí, nahoru. Její Bohu oddaní, pokřtění členové jsou pod teokracií! Pozemské, zákonné korporace přestanou existovat, až v blízké době zanikne lidmi vytvořené panství, které je povolilo. Teokratická organizace, která slouží svému nejvyššímu teokratickému Vládci, bude však trvat dále. Pod jeho ochranou vstoupí do jeho spravedlivého nového pořádku. Bude zde i po „velkém soužení“ a v jeho novém pořádku mu bude ihned k dispozici jako jeho nástroj.
30. Proč máme dobrý důvod, abychom postupovali kupředu a snažili se v jednotě dospět do Božího nového pořádku?
30 Postupujme tedy kupředu pod teokracií do nového pořádku! Náš vůdce, vládnoucí nebeský král Ježíš Kristus, jde v čele našeho postupujícího zástupu. Kéž nikdo z nás neodejde z našich řad, kéž nikdo neuprchne ze strachu a v panice. Nemusíme se bát všech těch mnohých nepřátel, kteří se nyní soustřeďují. Na naší straně je všemohoucí Bůh, velký Teokrat, jehož posloucháme jako vládce více než lidi. On je nad námi. Konáme jeho dílo na jeho příkaz, který byl dán prostřednictvím Ježíše Krista. Jsme jeho „lidmi dobré vůle“ a on má z nás radost. Jeho duch proniká celou organizací a tento svatý duch je účinná síla, která nás nezlomně sjednocuje.
31. Proč máme velkou přednost ve spojení s Božím slovem a co bychom měli všude oznamovat?
31 Naše životodárné poselství, evangelium, které kážeme a učíme, pochází od Boha a je vzato z jeho zjeveného Slova, z Bible. Naše poselství je spolehlivé a brzy musí dojít k jeho obšťastňujícímu splnění. Považujeme za velkou čest a zvláštní výsadu oznamovat je lidem a poučovat je o něm. Brzy nám bude dána podivuhodná odměna za to, že jsme se chopili této jedinečné přednosti. Proto jednotně postupujme do nového pořádku pod teokracií. Všude oznamujme, jak velmi si vážíme skutečnosti, že Jehova nyní vládne jako Bůh a Král. — Žalm 96:10.