Otázky čtenářů

● Proč se podle mosaického zákona nesměl pojídat tuk?

Podle zákona, který byl dán Izraelitům, náležela krev a tuk výlučně Jehovovi Bohu. Zákon zní: „To je ustanovení na neurčitý čas pro vaše generace, na všech místech vašeho přebývání: Nebudete jíst vůbec žádný tuk ani žádnou krev.“ — 3. Mojž. 3:17.

Krev představuje život člověka nebo zvířete. Proto je v Bibli řečeno, že „duše je v krvi“. (1. Mojž. 9:4; 3. Mojž. 17:11, 14) Protože pouze Jehova Bůh může dát život, náleží život, nebo to, co jej představuje — krev — právem jemu.

Tuk platil za nejlepší nebo nejhodnotnější díl. To je vidět ze symbolických výrazů, jako „tuk země“, „nejlepší [doslova: tuk] z oleje“ a „nejlepší [doslova: tuk] z nového vína a obilí“. (1. Mojž. 45:18; 4. Mojž. 18:12) Zákaz pojídání tuku měl tedy zřejmě Izraelitům vštípit, že „první“ nebo nejlepší kousky patří Jehovovi a mají mu být přineseny jako oběť. Pojídání tuku by tedy bylo protizákonné přivlastnění něčeho, co bylo Jehovovi svaté. Bylo by to zasahování do jeho práv. Ale když zvíře zemřelo nebo bylo usmrceno jiným zvířetem, mohlo být tuku použito k jiným účelům. — 3. Mojž. 7:23, 25.

Mnozí bibličtí komentátoři věří, že příkaz o tuku se vztahoval pouze na zvířata, která byla přijatelná jako oběť. Ale jsou důkazy, že zákaz požívat tuk se vztahoval na tuk všech zvířat. Byl spojen se zákazem požívání krve a tento zákaz se týká krve všech zvířat. (3. Mojž. 17:13, 14; 5. Mojž. 12:15, 16) Z toho je logický závěr, že se příkaz o tuku vztahoval též na tuk všech zvířat.

Ještě je možno zmínit se o tom, že i při správném vykrvácení není z masa odstraněna každá kapka krve a že maso se zbývající krví nebylo nepoživatelné. Proto i zákaz jíst tuk neznamená, že nesmělo být použito za potravu maso s malým množstvím tuku.

Zákaz jíst tuk nevylučoval krmení a vykrmování ovcí a jiných domácích zvířat, která sloužila za potravu. Bible se dokonce zmiňuje o „vykrmených kukačkách“. (1. Král. 4:23) Protože tuk nesměl být používán za potravu, nebylo účelem „vykrmení“, aby zvířata nasadila tuk, ale aby byla masitá a ne hubená.

„Tuk skopců“, který byl dán Izraelitům podle 5. Mojžíšovy 32:14, je nutno chápat symbolicky. Vztahuje se na nejlepší ze stáda (jak se říká, „výstavní exempláře“). V anglickém vydání Jeruzalémské Bible proto čteme o „výživné potravě pastvin“. Stejně se mají chápat i slova u Nehemiáše 8:10 (Alberfeldská Bible): „Jděte tam, jezte tučné“. „Tučné“ je myšleno symbolicky a naznačuje výživnou, chutnou potravu, k níž jistě náležela dobrá jídla připravená na rostlinném oleji. Překlad Jamese Moffatta zní: „Jezte chutné kousky.“ Některá jídla, na příklad koláče připravené z obilí, se pekla v „tukové lázni“. Přitom nešlo zvířecí tuk, ale o rostlinný tuk, často olivový olej. — 3. Mojž. 2:7.

Zatímco zákaz jíst krev je platný pro celé lidstvo od potopy v Noémových dnech, nejsou křesťané pod omezeními mosaického zákona o jídle. (1. Mojž. 9:4) Apoštol Pavel napsal pod inspirací: „Proto ať vás nikdo nesoudí v jídle a pití, nebo vzhledem k svátku nebo zachovávání novoluní, či soboty; neboť ty věci jsou stínem budoucích věcí, ale skutečnost patří Kristu.“ (Kol. 2:16, 17) Avšak přece by zákon o tuku měl křesťanům připomínat, že by měli dávat Jehovovi Bohu vždy to nejlepší. (Přísl. 3:9, 10) To by se mělo projevovat v každém rysu křesťanova života. Rada Bible zni: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší, jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví.“ — Kol. 3:23, 24.