Připravovat se na Boží nový svět
KDYŽ se stěhuješ do cizí země, aby ses tam trvale usadil, jsou obyčejně nutné mnohé změny. Abys skutečně dobře obstál, musíš se naučit řeč. Musíš znát něco o zákonech, mravech a zvycích obyvatel. Jsou určité výrazy a zvyklosti, které snad jsou v tvé domovině zcela uznávány, ale kterých se musíš vzdát, protože by vzbuzovaly nevoli mezi obyvateli tvé nové země. Je zapotřebí času, abys změnil své myšlení a svůj způsob života, než se tam zcela přizpůsobíš a můžeš vycházet zcela nerušeně a bez těžkostí.
Jak by tomu bylo, kdybys přešel do jiného, nového světa, kde by panovala dokonalá spravedlnost, správný styk mezi sousedy, ano, dokonce pravé pohostinství a láska, bez ohledu na rasu nebo národnost — kde bys mohl svému bližnímu důvěřovat? Řekl bys, že ve srovnání se světem, který tě obklopuje, by to byla změna snad ještě větší než stěhování do cizí země?
JSOU NUTNÁ VYŠŠÍ MĚŘÍTKA MYŠLENÍ
Bůh slíbil, že provede toto přesídlení. A jistě jsou s tím spojeny mnohé a význačné změny proti měřítkům a zvykům přítomného světa. Musí podniknout takovou změnu i lidé, kteří žijí v „křesťanských“ zemích? I když Izraelité předstírali, že slouží Bohu, žili tak, jako žijí dnes lidé v tak zvaných „křesťanských“ zemích. To znamená, že ‚měli způsob oddanosti Bohu, ale vzhledem k její síle se prokazovali jako falešní‘, protože svůj život nenechali určovat vysokými měřítky Božích zákonů. (2. Tim. 3:5) Pohrdali Božími příkazy a žili svým vlastním způsobem a to je vedlo ke zkaženým zvykům. Proto jim Jehova řekl: „Vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami, ani mé cesty nejsou vašimi cestami . . . Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ — Iz. 55:8, 9.
Vyžadovala by proměna v nový svět změnu tvého myšlení, způsobu vyjadřování a jednání? Jistě. Jak jiné by bylo stýkat se s lidmi, kterým bys při sjednání obchodu mohl důvěřovat, jejichž postoj vůči tobě by ti prospíval, jejichž vyjadřování by bylo čisté a budující! Jistě by bylo zapotřebí změny, když by člověk chtěl náležet k světu s tak vysokými měřítky.
Avšak vyskytuje se otázka: Jak je možné, abychom se uprostřed špatného jednání všude kolem nás již nyní připravovali na život v novém světě? A může někdo v tomto přítomném světě vyjít, je-li zcela poctivý a vede čistý život? Bude možné, aby se staral o svou rodinu? Bude moci v tomto světě zůstat naživu, když se nepřizpůsobí jeho nepoctivým zvykům?
Odpověď zní Ano. A jak? Musíme vzít Stvořitele za slovo. Z jeho Slova pravdy, Bible, se můžeme dozvědět správné zásady, které Stvořitel sám předložil a jež skutečně působí k užitku těch, kteří je poslouchají. Pak záleží na nás, abychom tyto zásady přeměnili ve svém životě ve skutek a důvěřovali Bohu, že nám bude dále pomáhat, jak se k tomu zavázal svým slibem. Avšak chceme vědět, co Bůh vyžaduje a slibuje.
JINÁ „ŘEČ“
Abychom mohli podniknout potřebnou změnu, musíme se podle Bible naučit novou „řeč“. Když Bůh mluvil o vysvobození Izraelitů z babylónského zajetí, řekl: „Neboť potom způsobím národům změnu k čisté řeči, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili bok po boku.“ (Sof. 3:9) To nebyla změna doslovné izraelské řeči, ale změna v tom, jak mluvili; šlo o řeč čisté pravdy, o čistotu řeči, kterou je veleben Bůh a jež působí jednotu uctívání a pokoj.
Nyní činí Bůh to, co tehdy; ‚shromažďuje národy, sbírá dohromady království, aby na ně vylil svou obžalobu, všechen svůj spalující hněv‘. A proto dává nyní ve všech zemích lidem spravedlivého srdce ‚čistou řeč‘ pravdy, bez ohledu na to, jakým jazykem mluví. — Sof. 3:8.
Tato změna řeči znamená změnu v našem celém životě. Je nám přikázáno:
„Ať mezi vámi není ani zmínky o smilstvu a nečistotě žádného druhu, nebo o lakomství, jak se sluší na svaté lidi; ani neslušné chování, ani pošetilé řeči, ani nemravné žertování, věci, které se nehodí, ale spíše díkůvzdání.“ — Efez. 5:3, 4.
Změna, kterou podnikáme, je dobře popsána apoštolem Pavlem:
„Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a lakotu, jež je modlářstvím. Pro tyto věci přichází Boží zloba. Právě v těchto věcech jste i vy kdysi chodili, když jste v nich žili. Ale nyní je skutečně všechny od sebe odložte: hněv, zlost, utrhačnost, potupnou řeč a necudnou mluvu ze svých úst. Neobelhávejte se navzájem. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a odějte se novou osobností, která se přesným poznáním obnovuje podle obrazu toho, který ji stvořil.“ — Kol. 3:5–10.
Abychom mluvili touto novou řečí, je nutné, abychom se osvobodili od svého dřívějšího způsobu vyjadřování, od svých špatných zvyků a od svého způsobu života a nahradili je ‚ovocem ducha‘, a tak splnili předpoklady k osvobození a životu v Božím novém světě. (Gal. 5:22, 23) To jsou ‚důležitější věci‘, o nichž mluví apoštol a které vyžadují přesné poznání a plnou rozlišovací schopnost. (Fil. 1:9, 10) Pro všechny platí slova: „A neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží.“ — Řím. 12:2.
NEBOJ SE PROVÉST ZMĚNU
Tuto změnu života můžeme provést i uprostřed zkaženého světa. Bůh říká, že bude s těmi, kteří poslouchají jeho zásady přímosti a poctivosti. Nemusíme se bát, že tím pro nás vzniknou špatné hospodářské poměry, takže by naše rodina neměla co jíst. „Protože on řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanedbám.‘“ — Žid. 13:5, 6.
Můžeme být bez starostí, kterými je svět tísněn, protože víme: „Je-li Bůh s námi, kdo bude proti nám?“ Mojžíš, který zažil Boží ochranu v mnohých těžkostech, mohl popravdě říci: „Protože jsi řekl: ‚Jehova je moje útočiště‘, učinil jsi samotného Nejvyššího svým příbytkem; žádné neštěstí tě nepotká.“ — Řím. 8:31; Žalm 91:9, 10.
Je ještě další důvod, proč můžeme již nyní žít podle Božích měřítek a proč můžeme mít naději žít v dokonale spravedlivém novém světě. Je to skutečnost, že Bůh má na zemi organizaci, která byla založena, aby pomáhala těm, kteří mu nyní chtějí sloužit. Svědkové Jehovovi přijali měřítka a zásady Božího slova. Používají je ve svém životě. Poznávají, že jsou hříšníky od narození stejně jako celé lidstvo, ale tím, že mluví ‚čistou řečí‘, nově utvářejí svou osobnost a slouží jako jeden muž, „bok po boku“. — Ef. 4:20–24; Fil. 1:27, 28.
Podle svého zaslíbení pomáhal Bůh této skupině lidí, která vyšla ze všech vrstev, národů a ras. Jako společnost jednoho a půl miliónu lidí, kteří spolupracují v jednotě, mohou potvrdit pravdivost slov krále Davida: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ (Žalm 37:25) Svědkové Jehovovi jsou šťastní. Jejich štěstí upoutalo pozornost druhých, kteří se připojili k jejich řadám. Zatímco náboženské systémy křesťanstva jsou stále slabší, sílí svědkové Jehovovi, kteří upřímně vyznávají pravé křesťanství, co do počtu, jednoty a pokoje. Prokazují se jako lid, který se připravuje na život v Božím novém světě.