Dovolí Bůh, aby země byla zničena těmi, kteří ji znečišťují?

„DO ROKU 1984 BY MOHLA BÝT ZEMĚ MRTVÁ“, zněl tučný titulek v londýnském časopise Medical News-Tribune z 27. března 1970. Poplašné oznámení, ale ne poplašnější než podobné projevy sta článků, které byly uveřejněny v posledních deseti letech. Lidé jsou opětovně varováni před vážným nebezpečím, které jim hrozí v celém civilizovaném světě znečišťováním půdy, vody a vzduchu.

Vědci, zákonodárci a státníci to jasně slyší. Ale při pokusu přibrzdit tendence vedoucí do zničení narážejí tito muži na mohutnou překážku — sobectví. Lidé by byli všeobecně ochotni spolupracovat v boji proti znečišťování — za předpokladu, že to neovlivní jejich způsob života a výdělky k jejich živobytí. V průmyslových a hospodářských kruzích nevědí, jak by mohl být vyřešen tento problém, aniž by bylo vážně zasaženo hospodářství nebo zastaven „pokrok“.

Ještě více znepokojující než doslovné znečišťování je mravní rozvrat a poskvrňování země proléváním krve ve válkách, zvláště v zemích národů, které jsou nazývány „křesťanskými“. (4. Mojž. 35:33) A policejní úřady v těchto národech jsou nuceny uznat, že vedou ztracený boj proti zločinnosti a úplatkářství.

Což neexistuje řešení tohoto problému? Zdá se, že ne, protože poměry se stále zhoršují. Ale co Stvořitel této země? Není zneklidněný, že se země stává nehostinným smetištěm a zločinnou džunglí, místo rajskou zahradou, kterou z ní měl podle jeho příkazu učinit první lidský pár? Je mu lhostejné, že ročně tisíce lidí umírají pro doslovné nebo duchovní znečištění nebo že celý lidský rod je v nebezpečí, že bude vyhuben?

Můžeme být jisti, že se Stvořitel neraduje z toho, co vidí. Země je jeho stvoření a měla by mu přinášet čest. Dal lidskému rodu dokonalý začátek. Dnes, když člověk téměř 6 000 let nedbal na Boží zákony, skoro se mu podařilo učinit zemi neobyvatelnou, místo aby z ní vytvořil ráj radosti, jakým měla být podle Božího předsevzetí. Jistě to Stvořitele nebe ošťastňuje. Učiní něco? Jestliže ano, co učiní? Zničí celou planetu i s těmi, kteří na ní žijí?

Není myslitelné, že by všemohoucí Bůh něco takového udělal. Bylo by to plýtváním jeho stvořitelské síly, znamením selhání. Můžeme v této kritické době vědět, co chce učinit, a můžeme se spolehnout, že to udělá? Ano. Můžeme to vědět, a sice nejen na základě toho, co zaslíbil, ale i na základě zprávy o tom, co opravdu udělal. Všimněme si nyní příkladu v malém, který byl zapsán a uchován pro posilnění naší víry a naší důvěry. — Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11.

Bylo to v sedmém století před naším letopočtem. Uplynulo více než 850 let od doby, kdy Bůh přivedl Izrael do Zaslíbené země a vyhnal kananejské obyvatele pro jejich zkaženost. Nyní potomci oné věrné generace, která přišla do země, sami propadli nemravnosti a poskvrňovali zemi tím, že pěstovali modloslužbu a zvrhlým způsobem prolévali nevinnou krev. I půda se zhoršila.

Prorok Ezechiel byl v Babylóně. Byl však použit k tomu, aby vyjádřil Boží nelibost nad zkažeností Izraele a oznámil, co proti tomu Bůh podnikne. Když to dělal, neobracel se k lidu, nýbrž k „izraelským horám“, které ležely sta kilometrů jihozápadně od Ezechielova působiště. Jehova mu řekl:

„Synu člověka, obrať svou tvář k izraelským horám a prorokuj jim. A řekneš: ‚Izraelské hory, slyšte slova Pána Jehovy: Tak řekl Pán Jehova horám a pahorkům, řečištím a údolím:

„Zde jsem! Přivádím na vás meč a jistě zničím vaše výšiny. Vaše oltáře budou opuštěny a vaše stojany na kadidlo budou rozbity a způsobím, že vaši pobití padnou před vašimi hnusnými modlami. A mrtvá těla izraelských synů položím před jejich hnusné modly a vaše kosti rozptýlím všude kolem vašich oltářů. Ve všech místech, kde bydlíte, budou i města zpustošena, a dokonce i výšiny budou opuštěny, aby ležely zpustošené, a vaše oltáře, aby ležely opuštěné a aby byly skutečně rozbity a aby skutečně zanikly vaše hnusné modly. A vaše stojany na kadidlo aby byly zpodtínány a vaše díla aby byla vyhlazena. a zabitý skutečně padne uprostřed vás a budete muset poznat, že já jsem Jehova.“‘“ — Ezechiel 6:1–7.

„Výšiny“ byla místa, kde se pěstovalo uctívání model. Svými oltáři, stojany na kadidlo a svými hnusnými modlami poskvrňovali nevěrní Izraelité hory, pahorky, údolí a břehy řečišť Bohem darovaného vlastnictví. Jehova Bůh měl v úmyslu, aby tato krásná země byla posvěcena jeho čistým uctíváním, ale po tom, co ji Izraelité 860 let obývali, byla znesvěcena. Tím, že se odvrátili od čistého uctívání Boha a již neposlouchali jeho zákony, přišel mravní rozklad. Prolitá krev znečistila zemi.

Poskvrněný stav Izraelitů pocházel od jejich špatného postoje k Jehovovi. Proto mohla být země očištěna pouze drastickým zásahem vůči těm, kteří ji znečišťovali, aby tyto hory, řečiště a údolí byly čisté a země konečně ‚věděla, že bohem je Jehova‘.

DUCHOVNÍ SMILSTVO VEDE K NEJHORŠÍMU ZNEČIŠTĚNÍ

Doslovné smilstvo je něco nečistého a přináší všechny druhy útrap a nemocí těm, kteří je provádějí. Ale duchovní smilstvo je ještě horší. Přináší s sebou každý druh zkaženosti a neštěstí a nakonec odsouzení pravého Boha. Duchovní smilstvo bylo nejhorším hříchem izraelského národa. Jak to? Protože nezůstal věrný svému ‚manželskému svazku‘ s Jehovou Bohem. Bůh se stal na základě smlouvy zákona, kterou s ním uzavřel prostřednictvím proroka Mojžíše v roce 1513 př. n. l., jeho nebeským „manželem“. — Jer. 31:31, 32.

Avšak Izrael neměl ocenění pro tento vztah. Podle rozhodnutí zákonné smlouvy bylo cizoložství trestáno smrtí. Byla duchovní nemravnost, která byla ještě horším hříchem, také trestná? Ano. Trest, který měl utrpět nevěrný Izrael, popsal Jehova proroku Ezechielovi slovy:

„A až se to [Boží drastický zásah] stane, zanechám vám jako ostatek ty, kteří uniknou meči mezi národy, až budete rozptýleni do zemí. A ti z vás, kteří uniknou, budou na mne jistě pamatovat mezi národy, do nichž budou zajati, protože já jsem byl zdrcen jejich smilnícím srdcem, které se ode mne odvrátilo, a jejich očima, které jdou ve smilstvu za jejich hnusnými modlami; a jistě pocítí ve svých tvářích ošklivost nad špatnostmi, které dělali ve všech svých ohavnostech. A budou muset poznat, že já jsem Jehova; ne nadarmo jsem mluvil o tom, že jim způsobím toto neštěstí.“ — Ezech. 6:8–10.

Ti, kteří ušli meči při vykonávání trestu v judské zemi, byli jen ostatkem smilníků. Největší část obyvatel Jeruzaléma zemřela hladem, morem a mečem. Ostatní byli jako otroci odvedeni do zajetí, daleko od hor a údolí, které poskvrnili. Jejich falešní bohové je nemohli uchránit od Jehovova trestního rozsudku. Hořkými zkušenostmi v dalekých zemích těch, kteří je zajali, se poučili, že Jehova k nim nemluvil nadarmo, když je varoval před hroznými následky, které ponesou, když se vzdají jeho uctívání.

KŘESŤANSTVO, NEJHORŠÍ ZNEČIŠŤOVATEL

Jehova nikdy neuznal křesťanstvo jako své vlastnictví, ale ono vznášelo tento nárok. (Srovnej Mat. 7:22, 23.) Předstírá, že zastupuje boha Bible a chrání biblickou pravdu. Tvrdí též, jako tehdy Izrael, že je v manželství s Bohem, když říká, že je s ním ve smluvním poměru skrze novou smlouvu, jejímž prostředníkem je Kristus.

Avšak křesťanstvo provádělo duchovní smilstvo, když vstupovalo do svazků s politickými, vojenskými a obchodními prvky tohoto světa, a uvnitř svých hranic provádělo horší věci než starý Izrael. Tím, že převzalo pohanské náboženské zvyky a kultovní předměty, poskvrnilo hory, pahorky, údolí a řečiště.

Kdo může dnes rozlišit pohnutky a jednání takzvaných křesťanských národů a pohanských národů? Ano, ačkoli křesťanstvo může být bohatší v hmotném ohledu než většina pohanských národů, má v mravním i v jiných ohledech více a obtížnějších problémů než pohané.

Křesťanstvo si tedy dělá neprávem nárok na to, že je křesťanské. Ale Bůh je přece bere za slovo a potrestá je podle toho, jak ošklivým způsobem jednalo v protikladu k tomuto nároku. Jméno a postavení, které si přisvojilo, musí mu být odebráno. Když mu Jehova vezme toto jméno tím, že je zničí, nebudou mít jeho přívrženci, kteří ujdou vykonání rozsudku při jeho zničení, žádnou vyhlídku na budoucí svobodný život. Budou podrobeni nadvládě a moci světských prvků přítomného světa, stejně jako byl Izrael odveden do zajetí a pod moc militaristických Babylóňanů.

BŮH JE VĚRNÝ VŠEM USTANOVENÍM SVÉ SMLOUVY

Stejně jako starý Izrael, i křesťanstvo se musí dozvědět, že Bůh dodržuje svou smlouvu. Bude muset poznat, že on je Jehova. Izrael nemohl považovat smlouvu s Jehovou za pouhý cár papíru. Smlouva s Bohem nemůže být nevěrným smluvním partnerem jednoduše v libovolném čase roztrhána nebo prohlášena za neplatnou. Bůh je věrný; odměňuje a žehná tomu, kdo dodržuje svou smlouvu. (Žid. 11:6) A stejně tak věrně se přidržuje potrestání nevěrného smluvního partnera, a to podle ustanovení smlouvy. (5. Mojž. 7:9, 10) Jinak by byl nespolehlivý. Jehova zdůraznil tuto skutečnost, když dále řekl svému proroku Ezechielovi:

„Tak řekl Pán Jehova: ‚Tleskni rukama a dupni nohou a řekni „běda!“ pro všechny ohavné špatnosti izraelského domu, neboť padnou mečem, hladem a morem. Ten, kdo je daleko, zemře morem; ten, kdo je blízko, padne mečem; a ten, který byl ponechán a byl ochráněn, zemře hladem, a tak skončí má zloba proti nim. A budete muset poznat, že já jsem Jehova, až se jejich pobití ocitnou uprostřed svých hnusných model, všude kolem svých oltářů, na každém vysokém pahorku, na všech vrcholcích hor a pod každým bujným stromem a pod každým košatým velkým stromem, na místě, kde obětovali pokojnou vůni všem svým hnusným modlám. A vztáhnu ruku proti nim a ze země učiním opuštěný úhor, zpustlejší než pustinu u Diblat, na všech místech, kde bydlí. A budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“ — Ezech. 6:11–14.

Z této zkušenosti poznají buřiči, že je to skutečně on, který navrhl svou smlouvu a také ji dodržuje tím, že dbá na všechna ustanovení toto smlouvy. Nikdo nebude moci zapochybovat, že on, Jehova přistoupil k činu.

Jaké zpustošení však zůstalo za zády ostatku přežijících Jeruzaléma a Judy, když byl veden do babylónského zajetí přemožitelem Izraele, králem Nabuchodonozorem! „Zpustlejší než pustinu u Diblat,“ řekl Jehova a zřejmě přitom myslel na kamenitou, nekonečnou rovinu Syrské pouště, která leží jižně a jihovýchodně od Ribla. (Viz překlad H. Mengeho.) Sedmdesát let neměla být země obývána ani lidmi ani zvířaty, dokud nebude podle Božího mínění očištěna a neodpočine od svého poskvrnění. — Jer. 25:11, 12; 2. Par. 36:21.

OČIŠTĚNÁ ZEMĚ

Proto Bůh, stvořitel, dokáže v dnešní době svůj zájem o své stvoření, když zničí všechny, kteří se podílejí na jeho pošpiňování a kažení, a sice uvnitř i vně křesťanstva. V této době, kdy se zdá být nevyhnutelné dokonalé zničení, je velmi blízký Jehovou určený čas, aby ‚zničil ty, kteří kazí zemi‘. (Zjev. 11:18) Když zde nebudou ti, kteří znečišťují, bude volná cesta k obnově podle předsevzetí a směrnic Stvořitele.

Zůstanou pak nějací přežijící, kteří se budou moci těšit z očištěné a zkrášlené země? Ano, protože i v době rozboření starého Jeruzaléma byli lidé, kteří věrně dodržovali smlouvu s Bohem. Byli ochráněni před smrtí, když město padlo. Ve vyhnanství měli potomky, z nichž někteří se vrátili v roce 537 př. n. l., aby znovuzřídili pravé uctívání. Ti našli mír v dříve zničené zemi, která nyní byla zbavena poskvrnění.

Stejně tak jsou i v křesťanstvu a některých jiných národech lidé, kteří jsou zarmouceni znečištěním — zvláště v mravním a duchovním ohledu —, jež vidí všude kolem sebe. Co mohou dělat? Rychle se očistit od poskvrnění v mravním a duchovním ohledu, poznat Boží zákony, vážit si jeho stvoření a zjistit, jak je možné se k Bohu správným způsobem přiblížit a co vyžaduje věrnost k němu. To může někdo dělat pouze tehdy, když získal přesné poznání Božího slova, Svatého Písma.

Tak může každý — i když snad je jeho zdraví ohroženo nynějším znečištěním vzduchu, vody a půdy — zůstat čistý v duchovním ohledu a tak může též získat Boží přízeň a jeho ochranu, i když budou zničeni ti, kteří poskvrňují zemi. Jak je to nádherné, dívat se vstříc době, kdy bude možné dýchat zdravý vzduch, pít čistou vodu, jíst neporušenou potravu a těšit se z čistého způsobu života, až bude země uvedena do stavu, který původně pro ni Stvořitel zamýšlel! — Zjev. 7:15–17; 21:1–4.