Až peníze nebudou mít cenu
JEDNO světské přísloví říká: „Peníze mluví víc než dvanáct soudců.“ Kdo má peníze, může překonat nejhorší „bouře“. Může obejít nepříjemnosti a může se vyrovnat s každou situací.
Bible potvrzuje, že peníze jsou pro majitele jistou ochranou:
„Moudrost je pro ochranu, stejně jako jsou pro ochranu peníze.“ Ale čemu by měl člověk přece víc důvěřovat? Bible říká dále: „Ale výhoda poznání je, že právě moudrost zachová naživu ty, kteří ji vlastní.“ — Kaz. 7:12.
Již byly také situace, kdy peníze „nemluvily“, kdy byly umlčeny a nemohly majiteli pomoci. Bylo tomu například v sedmém století př. n. l., když Babylóňané oblehli Jeruzalém. Tehdy na tom byli mnohem lépe ti, kdo měli pravou moudrost, než bohatí. Protože své poznání dobře uplatnili, zůstali naživu. Nastane někdy podobná situace v celosvětovém rozsahu? — Jer. 35:18, 19; 36:16–18; 40:1–6.
Díváme-li se kolem sebe, zjišťujeme, že nejbohatší národy dnes patří ke křesťanstvu. Je to hlavně křesťanstvo, které se spoléhá na peníze, ano, pro některé lidi se tam peníze staly „bohem“. Mnozí tak zvaní křesťané se po celý život honí za penězi.
DUCHOVENSTVO SI UDĚLALO Z NÁBOŽENSTVÍ OBCHOD
Ještě horší zneužití peněz provádějí církve a mnozí duchovní, když si dávají platit za služby, které prokazují svým církevním příslušníkům. Vyžadují peníze za křty a sňatky, za žehnání domů a pozemků členů své obce, za sloužení mše v kostele a za modlitby ve prospěch „duší zemřelých v očistci“, za poskytnutí odpustků, za přijetí do církve nebo za čestná místa v kostele, za vyučování v nedělních školách a za službu polních duchovních. Zároveň berou peníze od státu v těch zemích, kde je spojen stát a církev nebo kde existuje státní církev. Takovým způsobem přišli k mnoha penězům.
Peníze, jež byly vybrány za církevní služby, jsou částečně dále vkládány do podnikání, které je zároveň církvemi označováno jako Bohem odsouzené. Tato hanebná žádostivost peněz a pozemského bohatství způsobila, že se církevní vůdcové křesťanstva provinili proti Bohu. — 1. Tim. 6:10.
Pozoruje to Bůh a bude žehnat takovým organizacím a jejich mužům pro jejich bohatství? Podívejme se, jak Bůh za stejných okolností jednal s izraelským národem.
Izraelský prorok Micheáš musel podat zprávu o hanebných a Boha zneuctívajících činech těch, kteří před světem nesli Boží jméno. Musel o tom mluvit, protože Bůh chtěl, aby to bylo známo. Musel říci: „Jeho vlastní vůdcové soudí pouze za úplatky a jeho kněží vyučují jen za mzdu a jeho proroci věští jen za peníze; přesto se stále spoléhají na Jehovu a říkají: ‚Není Jehova v našem středu? Žádné neštěstí na nás nepřijde.‘“ Budou je peníze dále chránit? Učiní Bůh pro ně něco? Bůh odpovídá: „A proto kvůli vám bude Sión zorán jako pouhé pole a ze samotného Jeruzaléma budou jen hromady trosek a hora domu [Jehovova] bude jako zalesněné výšiny.“ — Mich. 3:11, 12.
PENÍZE MAJÍ BÝT VYHAZOVÁNY NA ULICE
Šest let před tímto neštěstím — zničením Jeruzaléma Babylóňany — varoval jeruzalémské obyvatele prorok Ezechiel, který žil v Babylóně. Podobně neštěstí, jímž však mají být postiženy větší oblasti a více lidí, přijde ještě v naší době, a to zvláště na křesťanstvo, protože má stejný postoj k penězům jako tehdy Izraelité. chce-li Bůh zůstat věrný svým zásadám, musí stejným způsobem postupovat proti pokryteckým náboženským přívržencům, kteří dnes přinášejí potupu jeho jménu. Ezechielovo proroctví se proto splní v ještě větším rozsahu na křesťanstvu. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11) Sledujme tedy pozorně, co se v nejbližší budoucnosti přihodí křesťanstvu:
[Tabulka]
Boží slovo
Předané Ezechielem
(Ezechiel 7:19–22) Splnění
„I své stříbro budou vyhazovat Peníze již nebudou mít cenu.
na ulice a jejich vlastní Budou něčím ‚odporným‘ pro své
zlato se stane něčím odporným. majitele, kteří konečně
pochopí, že žádostivost peněz zavinila jejich zničení.
Jejich stříbro ani zlato Nebudou moci vykoupit svůj
je nebude moci vysvobodit život tím,že by podplatili
v den Jehovovy zuřivosti. Jehovu a jeho vykonavatele
rozsudku na zemi. Politické
a ostatní světské složky
neušetří křesťanstvo stejně
jako babylónská vojska
neušetřila Jeruzalém.
(Srovnej Skutky 8:9–20.)
Nenasytí své duše a nenaplní Nemohou při nedostatku
svá střeva, protože se to potravin jíst zlato a stříbro,
stalo kamenem úrazu, který aby naplnili svá střeva.
působí jejich omyl.
A okrasa něčí ozdoby — někdo Ozdobili se zlatými
ji zřídil jako důvod pýchy; a stříbrnými kříži, mitrou
a tak si udělali své odporné a biskupskou berlou,
obrazy, své ohavnosti. Proto insigniemi a trůny. Učinili
jim z toho udělám něco tyto cenné věci ‚okrasou
odpuzujícího. něčí ozdoby‘, považují je
za důvod, aby byli pyšní,
nápadní a aby si připadali
vedle obyčejných laiků jako
něco „lepšího“. Používali
zlata a stříbra k ozdobování
obrazů a symbolů ve svých
kostelích. V Božích očích to
jsou „odporné obrazy“,
„ohavnosti“, i když jsou snad
umělecky provedeny.
A dám to do ruky cizinců Jako tehdy v Jeruzalémě, tak
k plenění a zlým na zemi jako i v naší době, až vzplane
kořist, a oni to jistě Jehovův hněv proti
zneuctí. křesťanstvu, budou tyto zlaté
a stříbrné, drahými kameny
ozdobené předměty falešného
uctívání pleněny
protináboženskými ‚cizinci‘
a padnou nenáboženským „zlým“
do rukou jako „kořist“. Ti
nebudou takové předměty
považovat za nedotknutelné,
i když to budou náboženské
obrazy, které byly
křesťanstvem považovány za
svaté. Zneuctí tyto zdánlivě
svaté věci.
A budu muset od nich odvrátit Babylóňané vnikli do Jehovova
svou tvář a oni skutečně ‚skrytého místa‘,
zneuctí mé skryté místo do nejsvětější svatyně. Jehova
a opravdu do něho přijdou je neusmrtil a nepostihl je
lupiči a zneuctí je.“ malomocenstvím, protože ono
místo, zneuctěné Židy, předtím
opustil. Nesmí se očekávat, že
ujdou zneuctění, zneužití
a zničení věcí, které
křesťanstvo dnes považuje za
svaté — například Vatikán nebo
paláce patriarchů
a arcibiskupů různých církví.
BŮH NEBYDLÍ V KŘESŤANSTVU
Věci, před kterými Ezechiel varoval, se skutečně v Jeruzalémě udály. Je přepjaté věřit, že se takové věci stanou i v křesťanstvu? V žádném případě. Bůh jednal s izraelským národem jako se smluvním národem a s Jeruzalémem jako s místem, na němž stál královský trůn, jehož prostřednictvím byl On na zemi zastoupen. Vysílal své proroky izraelskému národu, aby jej poučovali a varovali a napravovali, když jednal špatně, ale on neposlouchal. (2. Par. 36:15, 16) Křesťanstvo si činí nárok na službu Bohu. Bůh je ve skutečnosti nikdy neuznal jako svůj lid, ale činí je zodpovědné za to, zač se vydává, protože před světem chce zastupovat Boha. Svým pokrytectvím přineslo jeho jménu mnoho potupy.
Přesto byl Bůh k němu velmi trpělivý. Má Svatá písma a předstírá, že jim rozumí. V jeho středu jsou praví křesťané, kteří jsou ve smlouvě pro Boží království. Ti učí mezi příslušníky křesťanstva a varují před neštěstím, které Bůh na křesťanstvo dopustí, protože jej falešně představovalo. Když tedy na něm bude proveden Boží rozsudek, nemůže říci, že by nevědělo o svém špatném jednání.
Kdyby křesťanstvo dbalo na Boží slova a slova Ježíše Krista, jeho Syna, pak mu mohlo být pomoženo. Jehova Bůh však nebydlí v jeho „chrámě“ a věci, které platí pro jeho příslušníky jako nejsvětější, nejsou v Božích očích svaté a nejsou jím ochraňovány. Místo aby v něm bydlel Bůh, je — jako vedoucí část Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství, — „bydlištěm démonů a doupětem všech nečistých výparů a doupětem všech nečistých a nenáviděných ptáků“. — Zjev. 18:2.
Proto nemůže křesťanstvo uniknout tomu, co se v malém přihodilo Jeruzalému. Je pro ně příliš pozdě chovat ještě takovou naději. I když snad náležíš k některému vyznání křesťanstva, můžeš si jako jednotlivec zachránit život. Musíš však učinit důležitý krok: odvrátit se nyní od všech falešných bohů a jakýchkoli obrazů a nespoléhat již na peníze.
Izaiášovo proroctví o „konci dnů“ tě může zajímat. Izaiáš napsal: „Zpupnost pozemského člověka se musí sehnout a povýšenost lidí se musí ponížit; a pouze Jehova musí být vysoko vyzdvižen v tom dni. A bezcenní bohové sami zcela zaniknou. A lidé budou vstupovat do skalních jeskyň a do prašných děr pro hrůzu z Jehovy a před jeho nádhernou nadřazeností, když povstane, aby země utrpěla rány. V ten den bude pozemský člověk odhazovat rejskům a netopýrům své nicotné bohy ze stříbra a bezcenné bohy ze zlata, které si učinil, aby se před nimi klaněl.“ — Iz. 2:1, 2, 17–20.
ZÍSKÁVEJ SPÍŠE MOUDROST NEŽ PENÍZE
Když ses odvrátil od falešných bohů, měl bys, pokud je ještě čas, získat pravou moudrost, protože jenom ta tě bude chránit v nesnázích Jehovova ‚dne‘. Taková moudrost je. Ale kde ji nalézt?
Bible říká: „Což moudrost neustále nevolá a rozlišovací schopnost nevydává stále svůj hlas? Na vrcholu výšin, u cesty, na křižovatce silnic sama se postavila. Vedle bran, při vjezdu do města, u vchodů stále hlasitě volá: ‚K vám, lidé, volám a můj hlas je k lidským synům.‘“ — Přísloví 8:1–4.
Bible je k tvému použití; snad ji máš dokonce doma. Svědkové Jehovovi nelitují námahy, aby k tobě přišli a ukázali ti, jakou moudrost obsahuje. Snad máš spolupracovníky, spolužáky nebo sousedy, kteří jsou svědky Jehovovými, nebo snad znáš svědky, protože již jsi s nimi mluvil. Nemohou ti pomoci získat peníze, ale moudrost, která své majitele udrží naživu a umožní jim dostat se do Božího nového pořádku.
Svědkové Jehovovi se jistě nezajímají o tvé peníze. Nevyžadují nic za svou učitelskou činnost. Zajímá je tvůj život a velebení Jehovova jména, protože jen o Jehovovi se může říci: „Jméno Jehovovo je pevná věž. Do té utíká spravedlivý a je ochráněn.“ (Přísl. 18:10) Moudrost, která přikazuje uprchnout do tohoto útočiště, je pro všechny snadno a bezplatně dosažitelná. Jehova na všechny lidi blahovolně volá:
„Hej, všichni žízniví, pojďte k vodám! A vy, kteří nemáte žádných peněz, pojďte, kupujte a jezte! Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez udání ceny. Proč, lidé, vydáváte peníze za to, co není chléb, a lopotíte se pro to, co nepřináší uspokojení? Poslouchejte mne dychtivě a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde v tuku největší potěšení. Nakloňte své ucho a pojďte ke mně. Poslouchejte a vaše duše zůstane naživu.“ — Iz. 55:1–3.
Uděláš to?