Ocenění daru, který se jmenuje „práce“
„Všechno, co rozhodne tvá ruka vykonat, to konej celou svou silou.“ — Kaz. 9:10.
1. Jaký postoj mají někteří lidé k práci a proč? Jaké otázky jsou proto nadhozeny?
V TÉTO DOBĚ, kdy lidé stále méně pracují a chtějí být přitom za svou práci lépe placeni, bylo by moudré, aby všichni, kdo jsou šťastni ve své práci a chtějí mít též Boží schválení, přezkoumali svůj postoj k práci. Mnoho nespokojenosti ve světě pochází dnes z toho, že lidé nejsou spokojeni se svou prací. Stále více zaměstnanců — zvláště mezi mládeží — má sklon vidět v práci prokletí, trest nebo osud, od kterého se má člověk pokud možno osvobodit. Stěžují si, že práce spotřebuje příliš mnoho energie a že již není možno se radovat ze života. Říkají: „Proč máme pracovat, když se tím ničí radost ze života?“ Nebo: „Příliš mnoho lidí pouze pracuje, a nežije.“ Jako důkaz pro neoblíbenost práce se často uvádí mnoho protestů a stávek zaměstnanců v průmyslu, v sociální oblasti a v administrativě, kteří vyžadují nejen větší platy, ale též výhodnější pracovní dobu a lepší pracovní podmínky. Někteří cítí, že ideální život by byl ve světě zbaveném dřiny. Málokdo se dívá na práci jako na požehnání nebo dar od Boha. Jaký je tvůj postoj k práci? Považuješ ji za požehnání od Boha, nebo za nutné zlo? Jak bychom se měli dívat na práci?
2. a) Co je řečeno o práci ve Svatém písmu? b) Co říká Bible o líných lidech? c) Proč bychom neměli mít společenství s línými lidmi?
2 Svaté písmo chválí práci. Říká, že člověk má jíst, pít a „vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci“. Je Boží vůlí, „aby se člověk radoval ze svých skutků“. (Kaz. 5:18; 3:13, 22) Nikde v Bibli nejsme povzbuzováni k lenosti, nedbalosti a povalečství. Naopak je vyžadováno, aby člověk ‚velmi usiloval“. Píle je chválena. Člověk by měl „všechno, co rozhodne jeho ruka, konat celou svou silou“. (Luk. 13:24; Kaz. 9:10; Žid. 6:10, 11) Lenochům platí slova: „Jdi k mravenci, lenochu, pohleď na jeho cesty a staň se moudrým.“ (Přísl. 6:6) Lehkomyslnost je spojována s hloupými. ‚Lehkomyslnost je zničí.‘ (Přísl. 1:32) ‚Líné ruce‘ nejsou předpokladem pro ideální život, ale uvrhnou lidi do trpké chudoby. Kdo miluje spánek, dřímotu a ‚nedbalou ruku‘, není šťastný, ale způsobí si zničení. (Přísl. 10:4; 18:9; 23:33, 34) Proto ti, co mají pravé náboženství, náboženství Bible, nemohou se přátelit s nedbalými, línými lidmi. Boží lid není povolán k nečinnému, línému životu, ale k přičinlivému, pulzujícímu životu, v němž nenapodobuje nikoho menšího než Jehovu, svého Boha. Takový aktivní, plodný život je Božím darem, který skutečně obšťastňuje. — Jan 5:17.
BŮH A JEHO SYN PRACUJÍ
3. Co se dá říci o Božích dílech a o působení, které mají na lidi?
3 Otevři oči a podívej se kolem sebe. Stačí ti jen jediný pohled, aby sis uvědomil, že jsi obklopen nesčíslným množstvím krásných a vzácných děl. Tato díla jsou označena jako „podivuhodná Boží díla“. (Žalm 145:4, 5; 148:3–10) „Nebesa oznamují slávu Boží a o díle jeho rukou obloha vypráví.“ Země se svou rozmanitostí zvířat, ryb a rostlin nutí k velebení. Žalmista s uznáním říká: „Jak mnohé jsou skutky tvé, Jehovo! V moudrosti jsi všechny učinil. Země je plná věcí, které jsi vytvořil.“ (Žalm 19:1–4; 104:24) Celý vesmír je doslova oživen Božími díly. Jejich množství je důvodem k chvále a velebení. Jejich krása vzbuzuje bázeň. Jejich velikost a moudrost vyvolávají chválu a vděčnost. Vzbuzují pokoru. Žalmista řekl: „Když vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že na něj myslíš, a syn člověka, že se o něj staráš?“ (Žalm 8:3, 4; 92:5; 150:2) Všem těmto stvořitelským dílům věnuje Bůh stálou pozornost a péči.
4. Kdo byl prvním Božím stvořením a jaký máme důkaz, že byl činný?
4 Všechna Boží díla jsou nesrovnatelná, věrná a pravdivá. Všechna byla vytvořena v moudrosti. V biblické knize Přísloví je řečeno o zosobněné moudrosti, že byla při stvoření vedle Jehovy Boha jako jeho „mistr v díle“. (Přísl. 8:12, 22–31) Z inspirovaných slov apoštola Jana vysvítá, že mistrem v díle bylo „SLOVO“ první Boží stvoření, jeho jednozplozený Syn, který se později stal na zemi Ježíšem Kristem. Jan řekl: „Ten byl na počátku u Boha. Všechny věci vešly v jsoucnost jeho prostřednictvím a bez něho nevešla v jsoucnost ani jediná věc.“ (Jan 1:1–3; Kol. 1:17) Tento moudrý Boží Syn byl skutečně mistrem v díle i na zemi. Žádný člověk před ním ani po něm tolik nevykonal ani neovlivnil tak silně lidské dějiny. Metuzalém, který žil 969 let, nezanechal ani jediné dílo, které by stálo za nějakou připomínku. Jeho dlouhý život by mohl být považován za zcela promarněný. Naproti tomu Jan, když přehlédl všechna díla, která Ježíš vykonal na zemi, napsal: „Vskutku, je též mnoho jiných věcí, které Ježíš činil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, myslím, že by ani svět nemohl obsáhnout svitky o tom napsané.“ (Jan 21:25) Čí život byl šťastnější — Ježíšův, nebo Metuzalémův? Ano, Ježíš žil pouze krátký čas — třicet tři a půl roku. Ale byl zřejmě pilný pracovník!
5. Čí pracovní zvyky napodoboval Ježíš? Dokaž to.
5 Když mu chtěli bránit, aby dělal v sabatu dobro, Ježíš odpověděl zmínkou o Jehovovi Bohu, který je neustále činný po všechny dny v týdnu: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Proč by neměly být v sabatu konány žádné dobré skutky, Cožpak nenechá Bůh svítit slunce v sabatu? Stojí snad voda v řekách? Přestává růst tráva? Což nezrají plody a nezpívají ptáci? Nestará se Bůh dále o potřeby svého tvorstva? Proč by tedy neměl jeho Pomazaný konat skutky lásky pouze proto, že je sabat? Ježíš ve svých pracovních zvycích napodobil příklad svého nebeského Otce. „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Čí pracovní zvyky napodobuješ? Jaký postoj máš k práci?
ČLOVĚK — STVOŘENÝ K PRÁCI
6. Co dokazuje, že člověk byl stvořen k práci, a proč může být práce označována jako „Boží dar“?
6 Člověk byl Bohem stvořen, aby pracoval. Nejen že to říká Bible, ale celé vzezření lidského těla, stavba jeho svalů, rukou i nohou ukazuje, že práce nějakého druhu je nezbytně nutná, aby zůstal zdráv. Růst závisí od činnosti. Bez úsilí se ani tělo, ani duch nemohou rozvinout a úsilí znamená práci. Práce dává životu smysl a účel. Výkony člověka jsou měřítkem, podle něhož se dá posuzovat. Práce, která vyžaduje síly člověka, jej uspokojuje a dává mu možnost, aby se rozvíjel, je ochranou před bezuzdností a touhou po požitcích. Lidé, kteří těžce pracují, jsou obyčejně nejšťastnější. Ale ten, kdo nepracuje z lásky k práci, ale jen pro peníze nebo z jiného důvodu, nebude v životě nikdy zvlášť šťastný. Těžká práce vzbudí v člověku hlad, a o to lépe chutná jídlo. Působí mu žízeň, a proto pije. Unavuje ho, a tak dobře spí. „Každý člověk má jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci,“ říká Bible. „To je dar od Boha.“ „U člověka není nic lepšího, nežli aby jedl a opravdu pil a aby pro svou lopotu dal své duši vidět dobré. Viděl jsem také i já, že je to z ruky pravého Boha.“ (Kaz. 3:13; 2:24) Díváš se na svou práci jako na požehnání od pravého Boha? To je důležité, máš-li mít ze své práce trvalé štěstí a uspokojení.
7. a) Neměl člověk v dokonalých poměrech pracovat? b) Která skutečnost činí práci významnou?
7 První člověk Adam byl v dokonalém prostředí, ale i v rajských poměrech měl pracovat. Neměl zahálet a trávit čas nečinným odpočinkem. Dostal od Boha příkaz, aby pěstoval zahradu Eden a staral se o ni. (1. Mojž. 2:15) To znamenalo práci. Vyžadovalo to iniciativu, obrazotvornost a tvořivost. Jako ochránce zahrady Eden se mohl Adam považovat za Božího spolupracovníka, který splňoval Stvořitelovu vůli a záměr na zemi. Jeho úkolem bylo učinit z celé země ráj a zalidnit jej dokonalým lidským rodem. (1. Mojž. 1:28) To nebyl malý úkol; Předpokládal odvahu a píli. Měl však učinit jeho život významným. Vědomí, že člověk je Božím spolupracovníkem, přináší uspokojení a radost. Kde chybí toto vědomí, ztrácí i dnes práce smysl a účel. Brzy se stává jednotvárnou, namáhavou a zdlouhavou a nepřináší žádný trvalý užitek nebo zisk.
8. Po čem toužil Adam a po čem touží lidé od té doby a k čemu to vedlo?
8 Avšak Adam volil cestu, která odporovala Boží vůli. Toužil po uspokojení svých vlastních přání a žádostí a to bylo neštěstí pro něj i pro celý lidský rod. (Řím. 5:12) Ohromná většina lidstva od Adamovy doby následovala jeho nehodný příklad. Věnovala se skoro výhradně sobeckým snahám. Zapomněla na Boha. (Žalm 10:4; 14:1) To, co lidé dělají, není v souladu s tím, co Bůh vyžaduje od člověka, a tak se nemohou považovat za Boží spolupracovníky. Jejich práce nemá smysl. Proto je jejich život bezobsažný a neuspokojující. (Kaz. 2:22, 23) Představme si, jak nádherná mohla být v minulých tisíciletích země, kdyby člověk byl ochoten provést Boží záměr a učinit z naší planety ráj! Kolik slzí, kolik krveprolévání, kolik zármutku a bolu by bylo celému lidstvu ušetřeno!
POVOLÁN KE KONÁNÍ ZVLÁŠTNÍ PRÁCE
9, 10. Proč byl Noemovi přidělen zvláštní druh práce a co to bylo?
9 Od Adamova stvoření až do doby, kdy bylo Noemovi 600 let, uplynulo 1656 roků a po celou tu dobu toužilo lidstvo téměř výhradně po hmotných a sobeckých cílech. Mělo to pro ně neblahé následky. Biblická zpráva zní: „A země byla zkažena v Božích očích a země byla naplněna násilím. Viděl tedy Bůh zemi a hle, byla zkažena, neboť všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.“ (1. Mojž. 6:11, 12) Tato slova nám poněkud připomenou dnešní poměry na zemi. Ježíš Kristus poukázal ve svém proroctví o konci přítomného světa na to, že poměry budou takové, když řekl: „Neboť jako byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:37–39) V takových kritických dobách staví Bůh lidi před zvláštní úkoly. Noe na příklad byl pověřen takovým úkolem.
10 Tomuto Božímu muži bylo přikázáno, aby vystavěl archu, v níž měli zůstat naživu on a celá jeho rodina, jakož i zvířata. Tato práce předpokládala zvláštní vypětí sil i rozhodnost, protože bylo nutno shromáždit mnoho stavebního dříví i jiného materiálu. Také muselo být pečlivě naplánováno shromažďování mnohých zvířat, která by pak vstoupila do archy, aby se vše dělo v pořádku. Noe musel něco znát o surovinách, o životních zvycích zvířat, o výživě, o stavitelství, o tesařské práci a o impregnování. Musel však také kázat a konat spravedlnost. A když začal se svou prací — stavbou archy —, byl již více než 500 let starý. — 1. Mojž. 6:9–22; 7:6; 2. Petra 2:5.
11. Proč můžeme říci, že jeho dílo pro něho znamenalo záchranu a nebylo pouze projevem jeho víry?
11 Když byly vykonány všechny přípravy, vstoupil v roce 2370 př. n. l. Noe do archy společně s organizovanou společností, jejíž byl hlavou. Během měsíčního roku a deseti dnů, které strávil v arše, pracoval. Nepochybně vedl ve svými rodinnými příslušníky rozmluvy o Bohu, vedl je v modlitbě, krmil zvířata, odstraňoval odpadky a počítal čas. To byla významná práce. Znamenala pro něj záchranu. Učedník Jakub řekl: „Vidíte, že člověk má být prohlášen za spravedlivého skutky, a ne pouhou vírou.“ (Jak. 2:24) Noemovy skutky byly důkazem jeho víry. O čem svědčí tvé skutky? Noemův příklad nám dává ujištění, že to je Bůh, kdo rozhoduje, které činy jsou vhodné a které nejsou vhodné. Bůh nás varuje, že „přivede každý druh díla na soud, pokud jde o jakoukoli skrytou věc, ať je dobrá nebo zlá“. (Kaz. 12:13, 14) Noe tehdy dokázal, že se vyrovná s výzvou. Je to možno dnes říci i o tobě? Jak se stavíš k práci, k Bohem přikázanému dílu?
NÁROD, KTERÝ SPOLUPRACOVAL S BOHEM
12. Jak se stali Izraelité národem Božích spolupracovníků?
12 Pro svůj záměr vytvořit národ pověřil Jehova některé muže — Abrahama, Izáka, Jákoba a jiné — zvláštními úkoly. V jedenácté kapitole dopisu Židům se pojednává o skutcích víry těchto mužů. V roce 1513 př. n. l. zorganizoval konečně Jehova izraelský národ na hoře Sinaj k zvláštnímu účelu; řekl: „A nyní, budete-li přísně poslouchat mého hlasu a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se zajisté stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech ostatních národů, neboť mě patří celá země. A vy sami pro mne budete královstvím kněží a svatým národem.“ Nato odpověděl lid jednomyslně: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit.“ (2. Mojž. 19:5, 6, 8) Podle slov apoštola Pavla měla smlouva zákona vést Židy ke Kristu, aby „mohli být prohlášení za spravedlivé pro víru“. — Gal. 3:23–25.
13. a) Co se dá říci o povinnostech kněží a rozmanitosti jejich úkolů? b) Jakou skutečnost nám to pomáhá poznat o práci, kterou máme my vykonávat?
13 Uvnitř tohoto zvláštního národa Izraele musely vykonávat různé kmeny určité povinnosti. Na příklad povinnosti kněží byly omezeny na mužské členy Áronovy rodiny a ostatní příslušníci kmene Lévi byli jejich pomocníky. (4. Mojž. 3:3, 6–10) Úprava, stavba a nošení stánku byly úkolem nekněžských Levitů. Jejich práce byla výborně organizována králem Davidem, který ustanovil dohlížitele, úředníky, soudce, vrátné a pokladníky. Později, po vystavění Šalomounova chrámu, mnozí z nich pomáhali kněžím na dvorech a v jídelnách při přinášení obětních darů a obětí, při uklízení, při vážení a měření a různých strážních službách. Mnohé z těchto prací byly namáhavé a nebyli nikterak příjemné. Při jedné příležitosti činil počet kněží dohromady 1760 ‚zdatných mužů, schopných práce ve službě domu pravého Boha“. (1. Par. 9:10–13) Tito kněží měli rozdílné schopnosti. Proto si nemůžeme myslet, že všichni byli od narození zvlášť schopní nebo nadaní, takže jim připadalo snadné dokonale splnit každý úkol, který jim byl svěřen. Seznámili se však důkladně se svou prací a věnovali svým úkolům plnou pozornost, a tak byli během času známí jako zdatní muži pro Jehovovo dílo. To osvětluje skutečnost, že lidé mohou konat práci, ať se jim líbí nebo nelíbí. Pro pilného člověka není žádná práce tak hrubá a nízká, aby ji nemohl povznést; žádná není tak nudná a jednotvárná, aby do ní nemohl vdechnout trochu života; není ani tak ubíjející, aby ji nemohl učinit zajímavější svou fantazií.
14. Zač se považovali kněží a jaký postoj, který vyjádřil apoštol Pavel, nám může pomoci při naší práci?
14 Protože se Jehovovi kněží ve své službě považovali za Boží spolupracovníky, dívali se na svou práci jako na přednost, ne jako na něco, co musí být vykonáno. I když dělali hrubou práci, mohli si zachovat dobrý postoj, k němuž povzbuzoval apoštol Pavel slovy: „Proto ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte ke slávě Boží.“ Dále řekl: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší, jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (1. Kor. 10:31; Kol. 3:23) Ale i když se lidé považují za Boží spolupracovníky, měli by být pilní. Jen ten, kdo je horlivě a pilně činný jako Boží spolupracovník, dosahuje uspokojujících výsledků a je skutečně šťastný. Máš takový postoj k práci?
15. Jak se dívali Hebrejové na práci a co soudili o pilnosti a zručnosti?
15 Hebrejové staré doby nepochybovali o ceně práce o nic méně než jejich kněží. Považovali ji za něco velmi čestného, za svatou povinnost, Boží dar. Talmud učí: „Kdo neučí svého syna řemeslu, jako by jej vychovával ke kradení.“ „Práce má být velmi ceněna, protože zušlechťuje pracujícího a zachovává jej naživu.“ Bible chválí pilnost a zručnost v práci slovy: „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví; nepostaví se před obyčejné lidi.“ (Přísl. 22:29) Píle je srovnávána s bohatstvím. (Přísl. 10:4; 12:27) Křesťanský apoštol Pavel také prohlašuje: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ — 2. Tess. 3:10.
16. Jaký byl názor na práci hebrejských žen a co o tom říká Přísloví?
16 Také u hebrejských žen byla chválena píle. Žena, která ráda pracovala rukama, byla chválena jako „schopná manželka“. „Pracuje na všem, co je potěšením pro její ruce.“ — Přísl. 31:10, 13, 31.
17. Proč byli Židé ceněni jako zajatci?
17 Protože práce byla u Hebrejů v tak velké vážnosti, je možno snadno porozumět, proč se jako národ těšili takovému blahobytu. A též je možno pochopit, proč byli dobyvateli tolik ceněni jako zajatci. Nabuchodonozor a tyrský král jistě našli mezi tisíci zajatými Židy schopné řemeslníky, jako kováře a kováky, tesaře a zedníky, stavitele lodí, mistry v předení a tkaní vlny i plátna, obuvníky, krejčí a malíře. — 2. Par. 2:13, 14.
CENA PRÁCE A ODPOČINKU
18, 19. Co lze říci o odpočinku a proč by neměl být zneužíván účel noci?
18 Život má příjemný rytmus. Je doba k práci a je doba k odpočinku. Podle sabatního zákona, který dal Bůh Izraelitům, neměl člověk v jedné sedmině své pracovní doby vykonávat žádnou těžkou práci. V té době mělo tělo odpočívat a duch se zotavit a tím se měl člověk posílit, oživit a osvěžit. V sabatu měl člověk odpočívat a věnovat se uctívání. Tělo potřebovalo klid, ale srdce a mysl byly posilněny uctíváním a přijímáním Božích myšlenek. (Mat. 4:4) Protože člověk musí uctívat Boha, aby žil, je jen rozumné, aby se to dělo bez každého rozptýlení. I když je práce tak důležitá, musí mít též čas ke klidnému přemýšlení, aby posoudil cenu svého úsilí a tak zjistil, má-li jeho život a jeho práce smysl. Tím nemá být řečeno, že má prosnít den, místo aby pracoval. Ne, ale na sklonku dne má být věnováno trochu času ke klidnému uvažování. K tomu je vhodný večer.
19 Avšak účel noci by neměl být zneužíván nebo překrucován. Pro mnohé lidi je noc k tomu, aby poslouchali moderní taneční hudbu, pili v nočních lokálech alkohol nebo neúnavně tančili; a to vše víc namáhá a víc unavuje než práce, která se vykonává za dne. Bůh nám dal noc k odpočinku, aby se tělo i duch mohly zotavit. Poctivá práce a správný odpočinek podporují zdraví a radost.
20. Proč by si lidé měli klást otázky o skutcích, které nyní konají, a proč není zapotřebí se vzdávat naděje?
20 Nic neurčuje cenu člověka lépe než práce, kterou každodenně koná. Bůh dal člověku ruce a svaly, aby je používal. Jsou to jeho skutky, které určují jeho cenu. Bůh bude skutečně soudit lidstvo podle jeho skutků. (Zjev. 20:12) Proto uděláme dobře, když se zeptáme: „Co jsem učinil ve svém životě? Jaká díla jsem vykonal nebo nač mohu poukázat, abych dokázal svou cenu?“ Jestliže jsi ještě nevykonal mnoho nebo vůbec nic, nevzdávej se naděje. Je pro tebe dobrým poselstvím, že ještě není příliš pozdě, aby ses změnil. Ještě máš čas vykonat užitečnou práci k Boží slávě, která tě navždy uspokojí. Bůh dává provádět v těchto kritických, těžkých dobách dílo, kterého se můžeš zúčastnit a tak se stát jeho spolupracovníkem. Jak je prováděno toto dílo a jak se na něm můžeš ke své věčné radosti podílet, to se dozvíš v následujícím článku.