„Mocně usilujte“!
„Mocně usilujte vejít těsnými dveřmi, neboť vám říkám, že mnozí se budou snažit, ale nebudou schopni.“ — Luk. 13:24, NS.
1. Jakou praktickou radu dostala třída absolventů školy Galád?
PŘI závěrečné slavnosti biblické školy Strážné věže Galád před několika lety dal hlavní řečník nastávajícím misionářům radu: „Každý den svého života bychom měli strávit tak, abychom večer mohli uléhat k odpočinku radostní a šťastní za ten den života, protože můžeme vidět dobro, které jsme učinili svou usilovnou prací . . . Usilovně pracujte a budete se radovat z věcí, které vykonáte.“ Rada presidenta Společnosti Strážná věž byla praktická a byla také dobře založena na Bibli. Abychom byli šťastni, musíme usilovně pracovat, zvláště tehdy, zabýváme-li se oznamováním Jehovova nadcházejícího nového světa.
2. Popiš postoj k práci, jaký dnes převládá ve světě.
2 Účastníš se tohoto křesťanského kazatelského díla? Jestliže ano, jak se díváš na svůj podíl v něm? Jsi ochoten věnovat se mu se vší pílí? Považuješ tuto činnost za hlavní zdroj své radosti v životě? Nacházíš v kázání a učení pravé vnitřní uspokojení? Snažíš se nabýt v tom zručnosti, abys tak mohl pomoci co největšímu počtu lidí? To je velmi dobré, neboť kdo z nás by chtěl opět zaujmout stejný postoj k práci, jaký převládá ve světě? Zdá se, že nechuť k práci je rozšířeným zlem a mnozí zaměstnavatelé si naříkají, že zaměstnanci pracují stále pomaleji a nedbaleji a projevují stále větší lhostejnost. Zdá se, že mnozí se řídí heslem: „Pracuj pomaleji; snad si tím udržíš své místo“. V mnoha zemích jsou stávky metlou společnosti a nepokoje pracovníků přinášejí zaměstnavatelům stále větší těžkosti. Změněný postoj k práci je patrný z poznámky jednoho mladistvého: „Nedám si předpisovat, jak mám pracovat. Patřím k jiné generaci a my prostě tolik nepracujeme.“
3. Která je další stránka problému nechuti k práci?
3 Usilovná práce je stále méně populární, ale mnozí lidé se zřejmě snaží za každou cenu nedělat vůbec nic. Tato stránka problému nechuti k práci byla rozebírána v článku časopisu U. S. News and World Report z 8. února 1971 pod nadpisem: „Blahobyt bez dozoru“. V tomto článku bylo s politováním poukázáno na všeobecnou situaci a jako příklad bylo uvedeno město New York, kde údajně každá šestá osoba žije z podpory, a to zvláště proto, že otcové, kteří odmítají pracovat, se vyhýbají své odpovědnosti vůči svým dětem a matkám těchto dětí a neplní vůči nim svou finanční povinnost. 22. ledna 1971 mluvil president Spojených států ve svém poselství o stavu národa a předložil určité návrhy k řešení tohoto vážného problému. Řekl: „Vytvořme také účinnou iniciativu k práci a účinné pracovní požadavky.“
4. a) Musejí být křesťané nuceni k práci? b) Proč by měl člověk mít radost ze své práce?
4 Praví křesťané nemusejí být nuceni k práci. Bible odsuzuje takovou lenivost; je v ní poučení: „[Usilujte] o to, žít pokojně a starat se o své vlastní záležitosti a pracovat svýma rukama tak, jak jsme vám přikázali.“ (1. Tes. 4:11, NS) Bůh učinil člověka tak, aby nacházel radost ve své práci a získal z ní hluboké uspokojení a potěšení. Takové opatření je skutečně velkým darem a požehnáním od Jehovy. „Každý člověk má jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. To je dar od Boha. A viděl jsem, že není nic lepšího, než aby se člověk radoval ze svých skutků, protože to je jeho úděl.“ — Kaz. 3:13, 22, NS; 2:10, 24; 5:18.
5. Proč by se měl Boží služebník chránit světského postoje k práci?
5 Boží služebníci by se proto měli chránit světského postoje k práci. Musí pracovat pro svou vlastní obživu a pro členy své rodiny musí učinit „poctivé zaopatření, nejen v očích Jehovových, ale také v očích lidí“. (2. Kor. 8:21, KS; 2. Tes. 3:10; 1. Tim. 5:8) Jsou si dobře vědomi skutečnosti, že lenost povede k chudobě a zkáze, nejen při opatřování hmotné obživy, ale především pokud jde o duchovní věci. (Přísl. 10:4; 24:33, 34; 21:25) Domnívat se, že tyto věci prostě patří k životu, by bylo nebezpečné, zvláště kdyby pod vlivem lenosti trpěly skutky víry a duchovní smýšlení člověka. Je pravda, že „lenost působí hluboký spánek a pomalá duše chodí hladová.“ — Přísl. 19:15, NS.
PROČ JSOU SVĚDKOVÉ JEHOVOVI STÁLE ZAMĚSTNÁNI
6. a) Proč jsou svědkové Jehovovi velmi zaměstnaní lidé? b) Proč působí práce jako ochrana a proč přináší štěstí?
6 Jak lze očekávat, jsou svědkové Jehovovi stále velice zaměstnáni. Je proto nutno je litovat? Starají se o svou obživu a o obživu svých rodin a přitom se pilně věnují osobnímu studiu Bible, pětkrát týdně se účastní shromáždění sboru a v měsíci věnují mnoho času kázání dobrého poselství o Božím království a činění učedníků z lidí. Všechna tato práce jim působí radost a přináší jim uspokojení, protože tak mohou vyjadřovat čest Jehovovu jménu a přinášet útěchu lidem, kteří hledají pravdu, a kromě toho mají příslib odměny v podobě věčného života. Pilné zaměstnání slouží jako ochrana před mnoha pokušeními a léčkami světa, těla i ďábla. Navštívíš-li sbor svědků Jehovových, zjistíš, že to jsou šťastní lidé a snad nejšťastnější z nich jsou ti, kteří mají nejvíce práce ve spojení s kázáním Božího slova a s poučováním druhých. — Žalm 144:15; Skut. 20:35.
7. a) Ze kterých dalších důvodů musejí křesťané tvrdě pracovat? b) Proč je předností být služebníkem ve sboru a jak by se měli jiní dívat na tvrdou práci služebníků?
7 Svědomití, pilní křesťané jsou stále zaměstnáni také proto, že pomáhají svým křesťanským bratrům v přípravě na programu různých schůzek a podobně. Služebníci ve sborech mají ještě více povinností, které musejí plnit. Jaká je to však přednost a jak hluboké uspokojení s sebou přináší možnost pomáhat těmto pokorným „ovcím“ z Jehovova stáda, které jsou za to vděčné. (1. Tes. 5:14; Filip. 2:3, 4; 1. Kor. 10:24, 33; Řím. 15:1, 2) Takovým těžce pracujícím dozorcům sborů prokazují jejich bratři hluboké ocenění a úctu. — 1. Tim. 5:17; Žid. 13:7.
8. Uveď další důvod, proč musejí křesťané tvrdě pracovat.
8 Jiným důvodem, proč mají tito Boží služebníci tolik práce, je skutečnost, že tomuto světu zbývá již jen krátký čas. Proto musí být pilní. „Neloudejte se ve svém zaměstnání. Buďte zaníceni duchem. Buďte otroky Jehovovými. Radujte se v naději.“ Naléhavost doby vyžaduje, aby na tom pracovali „celou duší, jako pro Jehovu“. Je to dílo zachraňující život a Ježíš jednou řekl: „Musíme konat skutky toho, který mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat.“ — Řím. 12:11, 12, NS; Kol. 3:23, 24, NS; Jan 9:4, NS.
9. a) Proč není kazatelská činnost jednotvárná, ale vzpružující? b) O jaký druh zaměstnání má zájem dnešní mládež?
9 Jak osvěžující, podnětné, i když náročné je toto životodárné dílo, které se již nikdy nebude opakovat! Tato činnost není nudná ani jednotvárná nebo nezajímavá, ale poskytuje mládeži právě to, co hledá. Ve zprávě o studentech, kteří v roce 1970 absolvovali Harvardskou universitu, bylo řečeno: „Stále větší počet studentů neví po ukončení vysokoškolského studia, co mají dělat, a mnozí rádi přijmou manuální práci . . . v poslední době mnoho absolventů vysokých škol přijalo místa taxikářů, skladníků, zaměstnanců v knihkupectvích a řemeslníků, protože se báli, že v tradičních zaměstnáních se budou muset vzdát své individuality a že jejich síly nebude správně použito.“ (New York Times, 3. března 1971)
10. Jaké práce se ujal Ježíš jako mladý muž, a uspokojovala jej?
10 Pracovat rukama je dobré a uspokojující, protože to přináší příjemný pocit z vykonané práce, ale není to nejdůležitější zaměstnání, jímž by se člověk měl zabývat. Stvořitel člověka dobře ví, jaký druh práce přináší skutečné uspokojení. Je velice zajímavé, povšimneme-li si, jakou práci svěřil svému Synu. Přišel čas, kdy Ježíš zanechal svého světského tesařského zaměstnání, aby se věnoval daleko důležitějšímu a významnějšímu úkolu, který pro něj byl potěšením. (Jan 5:17; Žalm 40:8; Žid. 10:7) Konal práci, kterou mu určil Jehova, a shledal, že přináší takové uspokojení a osvěžení jako pokrm. Když jej jednou jeho učedníci pobízeli, aby jedl, odpověděl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ Na konci této práce cítil pravé uspokojení a osvěžení radostí z toho, co vykonal. — Jan 4:34, NS.
TVRDÁ PRÁCE PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ
11. a) Pracoval Ježíš tvrdě a přinášela mu jeho práce štěstí? b) Co chtěl říci podobenstvím, které je zapsáno u Matouše 25:14–30?
11 Upřeně hleďme „na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl“ i postupnou smrt na mučednickém kůle. (Žid. 12:2, NS) Jeho příkladný život byl životem plným tvrdé práce ve službě Bohu, ale byl to šťastný život. Vzpomeňme si také na to, že výslovně odsoudil nedbalého a lenivého otroka, který nepracoval s penězi, jež mu byly svěřeny, a nic nevydělal do příchodu svého pána. Ježíš však ve svém podobenství také ukazuje, že práce přináší odměnu v podobě radosti. Pilný otrok, kterému bylo svěřeno pět talentů, zdvojnásobil jejich počet, a ten, kterému byly svěřeny dva, je také zdvojnásobil. Jakou dostali odměnu? „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.“ Co však se stalo s lenivým otrokem, který nepracoval? Talent mu byl vzat a místo radosti odešel s pláčem. (Mat. 25:14–30, NS) Ano, abychom byli šťastní, musíme pracovat a plnit své povinnosti.
12. a) Jaký postoj má mládež k tradičním zaměstnáním a k tvrdé práci? b) Které skutky jsou marné a které skutky přinášejí uspokojení a štěstí?
12 Dnešní mládež se dívá se stále většími pochybnosti na tradiční zaměstnání. Pozorují, jak málo lidí, kteří je vykonávají, má skutečnou radost. Jejich stavy úzkosti, nervosita a duševní i tělesné poruchy jsou důkazem nesprávnosti jejich způsobu života. Jeden z těchto zklamaných lidí řekl cynicky: „Pracujme tvrdě a šetřme peníze a potom, až budeme staří, budeme si moci dovolit věci, kterých mohou užívat jen mladí.“ Před dávnou dobou, dokud byl Šalomoun ještě věrný Bohu, byl použit k napsání mnoha poučení o zklamání a marnosti lidské práce. Je možno říci, že obsahem knihy „Kazatel“ měl být Boží lid shromážděn, aby se nevěnoval marným a neplodným skutkům tohoto světa, ale skutkům hodným Boha, jemuž se oddali. Hmotařské úsilí se nakonec projeví jako marnost a přinese zklamání, ale Šalomoun radí mladému muži, aby pamatoval na svého vznešeného stvořitele, dokud mu může sloužit celou silou. To nevede k marnosti, ale k věčnému štěstí. — Kaz. 12:1; Žalm 128:1, 2.
13. a) Co kladně zdůraznil Ježíš ve svém podobenství u Matouše 25:14–30? b) Proč bychom měli věnovat pozornost slovům u Lukáše 13:23, 24?
13 Co by mohlo přinést mladým i starým větší štěstí než úsilí zalíbit se Jehovovi, aby „byli zachráněni“? Ve svém podobenství o člověku, „který se chystal na cestu do ciziny“, nás Ježíš poučuje o tom, že když se tento „muž“ vrátil, vyhnal neužitečného otroka. Zároveň však také zdůrazňuje ve svém podobenství kladné poučení, neboť ujišťuje, že pilní otroci vejdou do radosti svého pána. (Mat. 25:14–30) Kladná a přímá byla také jeho odpověď na otázku: „Pane, je málo těch, kteří mají být zachráněni?“ Ve své odpovědi vyloučil Ježíš každou polovičatost: „Mocně usilujte vejít těsnými dveřmi, neboť vám říkám, že mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.“ (Luk. 13:23, 24, NS) Všichni bychom měli věnovat pozornost jeho slovům a zvláště bychom měli uvažovat o tom, jak platí pro nás dnes a co to pro křesťany znamená, že mají mocně usilovat.
14. Co měl Ježíš na mysli slovy, že bychom měli mocně usilovat?
14 Když Ježíš řekl, že bychom měli mocně usilovat, abychom vešli těsnými dveřmi, neměl tím na mysli, že nám svět postaví do cesty mnoho překážek a bude nám bránit, abychom nevešli. Chtěl tím říci, že Boží vlastní požadavky jsou takové, že nehodní budou vyloučeni. Jehova si nepřeje mít lidi, kteří nemilují spravedlnost a nejsou mu oddáni celou duší. „Šel jsem kolem pole lenivého člověka a kolem vinice muže, kterému se nedostávalo srdce. A hle, rostl tam jen plevel. Celý povrch byl porostlý kopřivami a jeho kamenná zeď se zřítila. Já sám jsem to pozoroval; začal jsem si to brát k srdci; viděl jsem a přijal jsem kázeň: Trochu pospíš, trochu si zdřímneš, maličko složíš ruce, aby ses položil, a jako loupežník jistě přijde tvá chudoba a tvá nouze jako ozbrojený muž.“ (Přísl. 24:30–34, NS) Nechce-li někdo skutečně pracovat, zachová Jehova takového člověka naživu a dovolí mu vejít do svého nového světa?
15. Proč by měli křesťané chtít být pilní a s jakým výsledkem?
15 Křesťané mají všechny důvody k tomu, aby byli stejně pilní jako byl Kristus, jehož přízně by chtěli dosáhnout. Pilně se snaží zalíbit se jemu a jeho Otci kvalitou své práce. „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Postaví se před krále; nepostaví se před obyčejnými lidmi.“ (Přísl. 22:29, NS) Takový člověk pokročí nad své počáteční přání líbit se Jehovovi a nad své první snahy v kazatelské službě, neboť vyroste v přesném poznání Bible a bude dělat další duchovní pokroky a bude vyjadřovat tutéž tužbu jako Ježíšovi apoštolové, kteří řekli: „Dej nám více víry.“ — Luk. 17:5; Přísl. 27:11.
16. Vysvětli, proč Jehova vyžaduje oddanost při práci celým srdcem?
16 Jestliže je k získání záchrany nutné nejvyšší úsilí, kdo by byl spokojen s polovičatostí? Muži, který se ptal na to, jak lze získat věčný život, Ježíš odpověděl, že musí milovat Jehovu celým srdcem, celou myslí, celou duší a celou silou. (Luk.10:27) Co může vykonat člověk, který nemá správný podnět, jedná bez nadšení a bez srdce? Nic, co je hodno úsilí, nepřijde bez námahy. Poloviční úsilí obvykle nepřináší poloviční výsledky, ale vůbec žádné. Abychom dosáhli trvalých výsledků, musíme neustále, pilně a tvrdě pracovat.
JEHOVOVY POŽADAVKY JSOU ROZUMNÉ
17. Je Jehova nerozumný, nebo vyžaduje příliš mnoho?
17 Jehovovy požadavky, které musí lidé splnit, aby byli zachráněni, nejsou příliš vysoké. Jehova není nerozumný, ale je štědrý, laskavý, milující a ohleduplný. Nemá zalíbení ve smrti zlých a projevoval velkou trpělivost a shovívavost, aby lidé mohli být zachráněni. Jeho vůle je, aby křesťané dále vedli „pokojný a tichý život v plné oddanosti Bohu a v opravdovosti.“ (1. Tim. 2:2–4, NS; Ez. 33:10, 11) Život je cena, je to poklad nesrovnatelné hodnoty, který Jehova uděluje těm, kteří jej jsou hodni. Lidé, kteří celým srdcem následují Krista Ježíše, dokazují, že toho jsou hodni. Vzpomínáš si, jaké poučení dal Ježíš onomu mladému muži s velkým majetkem? „Nyní, hle, přišel k němu nějaký člověk a řekl: ‚Učiteli, co dobrého musím činit, abych získal věčný život?‘ Ježíš mu řekl: ‚Chceš-li být dokonalý, pak jdi a prodej, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi, a pojď a buď mým následovníkem.‘“ (Mat. 19:16, 21, NS; Skut. 4:12) Protože život v plném zdraví s nevýslovným požehnáním po celou věčnost je něco tak velikého a vznešeného, nebylo by realističtější a rozumnější oceňovat jej tak, jak to učinil jeden muž v jiném Ježíšově podobenství? „Nebeské království se podobá pokladu skrytému v poli, který nějaký člověk našel a ukryl; a z radosti nad tím jde a prodá, co má, a koupí to pole.“ — Mat. 13:44, NS.
18. Proč jsou tyto požadavky praktické a proč je v nich patrná láska?
18 Zcela jistě je rozumné co Jehova vyžaduje. (Jak. 3:17; Mich. 6:8) Je to také laskavé a praktické, neboť je dosud mnoho lidí, kteří by si rádi vyslechli „dobré poselství o království“, a proto je nutné vyhledat je. Je sice již mnoho těch, kteří káží toto poselství, a jejich počet rychle roste, ale těch, kteří „zachovávají Boží příkazy a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“, je poměrně málo. Je stále ještě mnoho práce a čas, který pro to zbývá, se krátí. — Mat. 24:14, NS; Zjev. 12:17, NS.
19. Vysvětli, co je mocné úsilí a proč je nutné.
19 Účast na kazatelské službě je radostná práce. Protože však v tomto díle je ještě tolik co dělat, neměli bychom se spokojit jen s malým podílem, jsme-li schopni vykonat víc. Úsilí je účinně vynaložená energie neboli síla. Mocně usilovat znamená pracovat s vypětím, velmi se namáhat. Síla je opakem slabosti nebo malátnosti. Nezapomeň, že křesťané mají činit učedníky a křtít je. (Mat. 28:19, 20) Činit pravé učedníky není maličkost; je k tomu třeba vytrvalého, intenzivního úsilí po celé měsíce a snad i roky. Poučování jiných a pozorování jejich pokroku však přináší velkou radost. Stejně jako obětaví, milující rodiče jsou hotovi pomáhat svým dětem, aby postupovaly k tělesné, duševní i citové zralosti, tak i křesťanští svědkové Jehovovi rádi pomáhají těm, s nimiž studují Bibli, aby činili pokroky. Prožívají při tom jedinečnou radost, když sledují, jak tito lidé rostou v poznání a porozumění, až se také stanou činnými Božími služebníky.
20. Byli první křesťané horliví? Co bylo výsledkem?
20 První křesťané napodobili Ježíše Krista jako svůj příklad a proto byli ve své práci energičtí a horlivě oznamovali evangelium. O letnicích roku 33 n. l. Petr „důkladně svědčil a neustále je pobízel“, což vedlo k tomu, že onoho dne bylo připojeno tři tisíce osob. Od té doby působilo křesťanství jako dynamická síla a nic nemohlo zadržet jeho rozšiřování. Křesťané byli potíráni a pronásledováni, ale statečně vytrvali. „Apoštolové také dále s velkou mocí vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše; a nezasloužená dobrotivost na nich všech spočívala hojnou měrou.“ Zázračně byli vysvobozeni z vězení a Jehovův anděl je vyzval, aby pokračovali. Potom byli apoštolové obviněni, že naplnili celý Jeruzalém svým učením. Ačkoli byli zbiti a byla jim zakázána činnost, pokračovali v učení a kázání bez přestání, „radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.“ (Skut. 2:40, NS; 4:33, NS; 5:28, NS, 41, 42). Když byli křesťané rozptýleni pronásledováním, „procházeli zemí a oznamovali dobré poselství“, a „vskutku vstoupil sbor v celé Judeji, Galileji a Samarii do údobí pokoje a byl budován; a protože chodil v bázni Jehovově a měl útěchu svatého ducha, stále se množil.“ (Skutky 8:4, NS; 9:31, NS) Pro křesťany to byly doby velkého úsilí a vzrušení, ale také radosti!
KŘESŤANÉ V NOVÉ DOBĚ ZNOVU OŽIVENI
21. Jakým duchem se vyznačuje činnost svědků Jehovových v dnešní době?
21 Duch mocného usilování, který byl charakteristickým rysem prvních křesťanů, byl v dnešní době obnoven a znovu oživen. Jak by se mělo splnit staré proroctví: „Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly“? (Žalm 110:2, 3, NS) Jehovův Syn a Král má nyní moc a ‚podmaňuje uprostřed svých nepřátel‘. Jeden novodobý dějepisec podává zevrubný přehled o činnosti dnešních křesťanských svědků a píše: „Svědkové Jehovovi doslova pokryli zemi svou svědeckou činností . . . Je možno pravdivě říci, že žádná jednotlivá náboženská skupina na světě neprojevila větší horlivost a vytrvalost v úsilí o rozšíření dobrého poselství o království, než svědkové Jehovovi.“ (Také tito věří, od C. S. Bradena, angl. [New York, 1950: The Macmillan Co.], str. 370.)
22. Co lze říci o celosvětovém rozšíření díla v nejnovější době?
22 Svědkové Jehovovi rozšířili v dnešní době svou kazatelskou činnost doslova na všechny světové strany, ale úsilí, o kterém psal historik Braden, bylo pouze začátkem. Jak vyplývá z knihy Svědkové Jehovovi v božském předsevzetí (Biblická a traktátní společnost Strážná věž, 1960) mělo se dílo rozšiřovat ještě dále: „Zvláště od roku 1945 bylo tedy v chodu rozšiřování po celém světě. Přišel čas, kdy se měli objevit další nespočetní členové velkého zástupu. To se skutečně stalo, když doslova tisíce lidí vešlo do spojení se společností nového světa a začali se podílet na kazatelském díle. Dveře k teokratické činnosti byly nyní široce otevřeny, alespoň na několik let, a sjednocená společnost horlivých hlasatelů dobrého poselství o království v zástupech jimi vstoupila a přišla tak na bohatá pole, která byla připravena ke žni a čekala.“ (Str. 221) Nebylo ani stopy po duchovní ospalosti! A jak požehnaná a šťastná doba to byla pro všechny, kteří se plnou měrou účastnili tohoto rozšiřování po celém světě!
23. Proč chtějí svědkové Jehovovi dále tvrdě a trpělivě pracovat?
23 Je nepochybné, že věrná a horlivá služba Jehovovi znamená práci. Jeho služebníci stále ještě vkládají všechnu sílu do této činnosti a Bůh jim neustále žehná. Jsou stále zaměstnáni, ale jsou šťastni; jejich život není nudný ani jednotvárný; jsou vděčni za své služební přednosti a radují se, že mají stále mnoho práce. Plně se oddali Jehovovi a jsou rozhodnuti sloužit mu celou duší, protože vědí, že jim to přinese život. (Luk. 10:27, 28) Ve svém životě nevyhražují první místo hmotným věcem a osobnímu pohodlí nebo příjemnostem; křesťanské kazatelské službě se nevěnují jen malou měrou. Pozorují, co se děje v těchto „posledních dnech“, a jednají tak, jak to doporučil Jakub, totiž jako tvrdě pracující hospodář, který trpělivě očekává svou žeň. „Buďte proto trpěliví, bratři, až do dne Pánovy přítomnosti. Hle, rolník neustále čeká na vzácné plody země a je vzhledem k nim trpělivý, dokud neobdrží časný a pozdní déšť. Vy buďte rovněž trpěliví; upevňujte svá srdce, neboť Pánova přítomnost se přiblížila.“ — Jakub 5:7, 8, NS.
24. Jak je možno zachovat si radost v Jehovovi a jaký to přinese výsledek?
24 „Mocně usilujte“, vybízí Ježíš všechny, kteří chtějí být zachráněni. „Neloudejte se ve svém zaměstnání“, odpovídá Pavel jako ozvěnou a tak křesťanům připomíná naléhavost jejich činnosti. Chceš-li si zachovat svou radost v Jehovovi, pak čiň po celý svůj život celou svou silou to, k čemu jsi přiložil ruku. Bez ohledu na to, zda zůstaneš naživu a nepocítíš osten smrti předtím než Jehova přivodí svůj nádherný nový svět, nebo zda usneš ve smrti a budeš čekat na vzkříšení — bude pak Jehova na tebe pamatovat s „dokonalou odměnou“. „Proto, moji milovaní bratři, staňte se pevnými a nepohnutelnými a mějte stále mnoho práce v díle Páně, vědouce, že vaše práce ve spojení s Pánem není marná.“ — Rut 2:12, NS; 1. Kor. 15:58, NS; Kaz. 9:7, 10.