Vedení pozemského sboru jeho nebeskou hlavou
KDO převzal vedení Ježíšových učedníků na zemi po jeho smrti, vzkříšení z mrtvých a vystoupení do nebe?
Nebyla to jednotlivá osoba. Již nějaký čas předtím řekl Ježíš svým učedníkům: „Ani ať vás nenazývají ‚vůdci‘, protože jeden je váš vůdce, Kristus.“ (Mat. 23:10) Ačkoli Ježíš Kristus ‚seděl v nebeských místech po Boží pravici‘, Bůh „jej učinil hlavou nade vším pro sbor“. „On je hlava těla, sboru.“ — Ef. 1:20, 22; Kol. 1:18.
Avšak jak mohl Kristus Ježíš z nebe vykonávat svůj úřad hlavy? Vysílal po určité době anděly jako posly? Jestliže tomu tak nebylo, nepoužil člověka, na příklad Petra, aby sloužil na zemi jako jeho zástupce?
Biblická zpráva ukazuje, že novému křesťanskému sboru byly příležitostně předávány pokyny anděly, ale přece Ježíš nepoužíval hlavně tyto posly k vedení křesťanského sboru. A i když někteří Ježíšovi apoštolové a učedníci, jako Pavel, Petr a jiní, byli dosazeni, aby v určitém ohledu sloužili svým bratrům, přece nebyl zmocněn žádný jednotlivec k tomu, aby dozíral nad celosvětovým sborem.
Neměl však Petr vedoucí postavení v záležitostech sboru o letnicích roku 33. n. l., jakož i předtím a potom? Ano, protože on to byl, kdo doporučil shromážděným učedníkům, aby nahradili nevěrného Jidáše, a předložil pro to biblické důvody. Hlavně o letnicích hrál vynikající úlohu a pak sloužil více než jednou (někdy společně s Janem) jako mluvčí učedníků a zřejmě předsedal při určitých shromážděních. (Skut. 1:15–22; 2:14, 37; 4:8–20; 5:1–9, 27–32) Stal se tím však viditelnou hlavou sboru? Byli poddáni jeho postavení a dozoru všichni ostatní apoštolové a učedníci na celé zemi?
Ne, nebylo tomu tak. Nebyl to na příklad Petr, kdo vyvolil náhradu za Jidáše do sboru apoštolů. Sbor zvolil dva uchazeče a pak Jehova projevil svou volbu. (Skut. 1:23–26) Peněžité dary nebyly přinášeny Petrovi, ale byly kladeny „k nohám apoštolů“. (Skut. 4:34–37; 5:1, 2) Když se zdálo, že vážný problém vyvolá rozkol uvnitř sboru, jmenoval sbor apoštolů muže, kteří by vyřešili těžkosti. (Skut. 6:1–6) Po tom, co činností Filipa, hlasatele evangelia, bylo učiněno v Samaří mnoho učedníků, stalo se podle zprávy ve Skutcích 8:14, 15: „Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana; a ti tam přišli a modlili se za ně, aby přijali svatého ducha.“ Petr přitom nejednal sám za sebe, jako „apoštolský kníže“, ale přijal pověření a byl podřízen vedení sboru apoštolů. V takovém pověření jednal jako jejich zástupce.
VEDENÍ SVATÝM DUCHEM A BOŽÍM SLOVEM
Ježíš Kristus slíbil svým učedníkům, že jim pošle „pomocníka“. Byl to člověk? Ne, byl to Boží svatý duch (neboli jeho účinná síla), který měl působit, že si připomenou všechno, co Ježíš říkal a dělal, a který je měl uvést do celé pravdy. (Jan 14:16, 17, 26; 15:26; 16:13) Měl je naplnit silou, aby mohl provést svěřené dílo. (Skut. 1:4, 5, 8) Toto zaslíbení se splňovalo zvláště od letnic roku 33 n. l. V postavení dozorce křesťanského sboru používal Ježíš Božího ducha jako vedoucí sílu, aby řídil výběr mužů pro určité úkoly a pro dozorčí postavení v místních sborech. (Skut. 13:2–4; 20:28) Duch jim též nařizoval, na kterou oblast se mají soustředit při kázání evangelia, a to tak, že je poháněl vpřed, nebo je zdržoval. (Skut. 16:6–10; 20:22) Dělo se to vše automaticky, aniž pro to něco dělali? Ne! Ačkoli mohli přijmout všichni tohoto ducha jako „volný dar“, museli se o letnicích dát pokřtít a pak apoštolové na ně museli vkládat ruce. Po křtu svatým duchem chtěli tito pomazaní křesťané přinášet ovoce svatého ducha. Proto mohli prosit svého nebeského Otce, ale museli o to prosit vážně a úpěnlivě. — Skut. 2:38; Luk. 11:9–13.
Ale bylo zapotřebí ještě více, aby měli Kristovo vedení svatým duchem. Museli ustavičně uznávat Jehovovu svrchovanost a oddávat se jí. Tak řekl apoštol Petr před nejvyšším židovským soudem, sanhedrinem, že Bůh dává svatého ducha „těm, kteří jej poslouchají jako vládce“. (Skut. 5:32) To také vyžadovalo, aby uznali vedení Božím Pomazaným, Pánem Ježíšem, jak to bylo zřejmé u učedníků v Efezu, kteří nepřijali Božího ducha, až „se dali pokřtít ve jménu Pána Ježíše“. (Skut. 19:1–6) Bylo zapotřebí i to, aby učedníci se celým srdcem pevně drželi Božího slova, které jim Ježíš oznámil, a plně důvěřovali tomu, čemu je učil. Kdyby nedali ovlivnit tímto slovem své životy a svá rozhodnutí, znamenalo by to, že odporují svatému duchu. (Skut. 7:51–53; 1. Tess. 4:8) Jestliže učedníci v pokoře a upřímnosti využívali tato opatření, Božího ducha a Slova, pak byli ve společenství s hlavou, Kristem Ježíšem, a mohli zůstat v jeho lásce. — Jan 17:6, 20, 21; 15:7, 10.
VEDENÍ SBOROVÝM USPOŘÁDÁNÍM
Ježíš přirovnal své učedníky jako jednotlivce k větvím, které jsou spojeny s ním, ‚pravým vinným kmenem‘. (Jan 15:1–5) O křesťanech jistě může být řečeno, že „hlavou každého muže je Kristus“. Znamená to však, že křesťan může jednotlivě a samostatně udržet vztah ke své hlavě, Ježíši Kristu, a to odděleně od ostatních pravých Ježíšových učedníků? (1. Kor. 11:3) V žádném případě, protože apoštol Pavel napsal: „Ať pokoj vládne ve vašich srdcích, neboť jste byli k němu vskutku povoláni v jednom těle.“ (Kol. 3:15) Projevujeme společenství s Ježíšem Kristem, když se vážně snažíme „o zachování jednoho ducha ve spojujícím svazku pokoje. Je tu jedno tělo a jeden duch, jako jste byli povoláni k jedné naději, k níž jste byli povoláni; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všemi a je ve všech.“ (Ef. 4:3–6) Tak tedy vyjadřuje Ježíš Kristus své vedení jako hlava vůči jednotlivcům sborovým uspořádáním, podobným tělu. Jestliže by se člověk od něho oddělil, odmítá Ježíšovo vedení. Dával by tím najevo, že buď nedůvěřuje Kristově schopnosti dohlížet jako hlava na své tělo, nebo že není spokojen se způsobem, jak to dělá.
Stejně jako Bůh mohl označit tělesný Izrael, když mu byl věrný, jako ‚mého služebníka‘, tak tvoří i duchovní izrael, křesťanský sbor, kolektivní třídu ‚služebníka‘. (Iz. 41:8, 9; 43:10) Ježíš Kristus ho označil jako ‚věrného a rozumného otroka‘ nebo „správce“. Protože se při jeho druhé přítomnosti jednotlivci prokáží jako ‚věrní nad málem‘, slibuje, že třídu otroka pomazaných křesťanů „ustanoví nade vším svým majetkem“. (Mat. 24:45–47; Luk. 12:42; Mat. 25:21, 23) Jakým způsobem se ujme duchovní izrael správy nad všemi Kristovými pozemskými zájmy?
Můžeme si o tom udělat představu, když pomyslíme na to, jakým způsobem Kristus jako hlava křesťanského sboru prováděl vedení v prvním století. Jak jsem viděli, sloužili nejprve apoštolové jako vedoucí sbor. Později se k nim připojili další mužové ze sboru v Jeruzalémě, kteří splňovali požadavky na „starší muže“ neboli „starší“. Z podrobného popisu, který máme o jednom z jejich shromáždění, jasně vysvítá, že byli vedeni mocí ducha a Božího slova ve svých rozhodnutích. Ačkoli na začátku shromáždění, které bylo svoláno k projednání problému obřízky, byly zcela rozdílné názory, přivodily obě síly, Boží duch a Boží slovo, jednohlasné rozhodnutí učedníků.
Nejprve podal zprávu apoštol Petr, jak byl poskytnut duch neobřezaným lidem z národů. Pak dosvědčil Pavel a Barnabáš, jak působil duch při jejich kazatelské službě mezi těmito lidmi. Nakonec Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, jehož paměť byla nepochybně zostřena svatým duchem, obrátil pozornost k inspirovanému proroctví, v němž bylo předpověděno, že Boží jméno bude vzýváno lidmi z národů. Pro učedníky by bývalo lehčí, kdyby se prostě řídili podle minulosti neboli „zůstali při starém“. Ale tlak ducha a Božího slova mířil směrem, který vyžadoval úpravu jejich myšlení. Proto přijali jednohlasně rozhodnutí, které předložil Jakub, a tím byl problém vyřešen. Působil přitom Kristus jako hlava prostřednictvím svatého ducha? Tento sbor věděl, že je tomu tak, protože v dopise, v němž oznamoval své rozhodnutí, napsal: „Neboť [v prvé řadě] svatý duch i [v druhé řadě] my sami jsme usoudili nepřidávat vám dalšího břemene, kromě těchto nezbytných věcí.“ — Skut. 15:1–29.
Tento dopis byl pak všem křesťanským sborům předán muži, kteří zastupovali vedoucí sbor v Jeruzalémě. Sbory ocenily toto rozhodnutí a přijaly je a tím projevily své upřímné uznání Ježíšova vedení jako hlavy. To přineslo bohaté požehnání, byly upevněny ve víře a přibývaly co do počtu. — Skut. 15:22, 30, 31; 16:4, 5.
Máš užitek z vedení Božího Syna jako hlavy? Který sbor dnes ukazuje, že se drží pevně Božího slova a podrobuje se vedení jeho ducha, a tak zrcadlí toto řízení? Prozkoumej důkazy, které můžeš najít v křesťanském sboru svědků Jehovových!