Mít užitek z Kristova vedení

HLAVOU křesťanského sboru není ani jeden člověk ani skupina lidí, nýbrž Ježíš Kristus. Nepřivlastnil si sám tuto čest, ani ji nezískal hlasováním lidu. Nedal mu ji nikdo jiný, než jeho Otec. Apoštol Pavel napsal bratrům ve víře v Efezu, že Bůh ‚učinil Ježíše hlavou nad všemi věcmi sboru‘. — Ef. 1:22.

Ježíš Kristus zaujímá v sboru právem postavení hlavy. Sbor vlastně děkuje za svou existenci jeho učení a jeho životní cestě a zvláště jeho obětní smrti. Nikdo nemůže být členem sboru, aniž je spojen s Kristem. Řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ — Jan 14:6.

Utiskovalo někdy někoho Kristovo vedení? Ne, naopak. Způsob, jakým jednal, když byl jako člověk na zemi, dokazuje, že jako hlava projevuje lásku a soucítění. Svým učedníkům trpělivě vysvětloval obtížné věci a nikdy je nezatěžoval více, než mohli pochopit. S láskou se staralo jejich potřeby a dbal na to, aby měli nutný odpočinek a soukromí. Při jedné příležitosti, když „nebyla ani vhodná chvíle, aby pojedli pokrm“, Ježíš řekl učedníkům: „Pojďte vy sami soukromě na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ (Mar. 6:31) Nakonec Ježíš položil život za své učedníky. On sám se vyjádřil: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ — Jan 15:13.

Ježíš Kristus jako hlava nikdy nevzbudil dojem, že nedůvěřuje svým následovníkům. Vyjadřoval důvěru, že mají přání konat dílo a vůli jeho Otce. Jednou například řekl: „Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, které já konám; a bude konat skutky větší než tyto.“ — Jan 14:12.

Jak muselo být povzbudivé pro jeho učedníky, když slyšeli tato slova!Jako jednotlivec nemohl žádný z jeho učedníků vykonat tolik jako jejich Pán. Ale jako kolektiv byli schopni konat větší skutky. V Bohem určeném čase byli schopni oznamovat dobré poselství Židům i Nežidům daleko za Judeou, Galilejí a Pereou, kde kázal Ježíš. Učinili mnohem více učedníků než Ježíš za tři a půl roku své služby na zemi. Ježíšova důvěra ve věrné učedníky jistě nebyla nevhodná.

JEŽÍŠ JAKO HLAVA DNES

Skutečnost, že Ježíš Kristus dnes není přítomen v těle, nezmenšuje jeho vliv na učedníky. Mají jeho pomoc, vedení a ochranu stejně, jakoby byl na zemi. (Mat. 28:20) Jak je to možné?

Křesťanský sbor má spolehlivou zprávu o Ježíšově učení a životě ze čtyř nezávislých pramenů: z evangelií Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Ostatní Křesťanská písma se také zaměřují na Ježíše Krista a zprostředkují ducha jeho učení. Když tedy čteme tato inspirovaná Písma a uplatňujeme je, ukazujeme, že uznáváme Krista jako hlavu.

Navíc propůjčil Jehova Bůh svému Synu autoritu nad mocnou silou — nad

svým svatým duchem. To je zřejmé ze slov apoštola Petra po vylití ducha o letnicích roku 33 n. l.: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti. Protože byl tehdy vyvýšen k Boží pravici a dostal od Otce zaslíbeného svatého ducha, vylil to, co vidíte a slyšíte.“ — Sk. 2:32, 33.

Jestliže mohl Ježíš Kristus vylít ducha na učedníky, je schopen je také jeho prostřednictvím vést. Stojí-li tedy praví křesťané před tíživými problémy nebo zkouškami, mohou být jisti pomocí svého Pána. Může jim prostřednictvím Božího ducha vyvolat v mysli vhodné biblické směrnice a dát jim schopnost, aby poznali správnou cestu. po které mají jít.

Starší, kteří se vzájemně považují za rovné a vzhlížejí ke Kristu jako ke své hlavě, dostávají tak pomoc, aby učinili správná rozhodnutí, když v modlitbách uvažují o záležitostech sboru. Když se vzájemně vidí ve správném světle a plně uznávají Krista jako hlavu, může na ně volně působit Boží duch. (Ef. 4:15, 16) Ten se staví proti nedokonalým lidským vlastnostem, včetně sklonu k pýše a ctižádosti, které by se jinak mohly projevit, když se starší jako skupina snaží řešit problémy nebo činit závažná rozhodnutí.

Kromě pomoci svatým duchem může Ježíš Kristus podporovat svůj sbor také anděly. Když byl na zemi, měl moc zavolat si na pomoc anděly. Řekl Petrovi: „Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku víc než dvanáct legií andělů?“ (Mat. 26:53) Tehdy měla legie obyčejně 6000 mužů. Proto mohl Ježíš počítat s okamžitou pomocí více než 72 000 andělů.

Můžeme si představit nesmírnou moc těchto andělů, když pomyslíme, že v době Ezechiáše, judského krále, jediný anděl zabil v jedné noci 185000 mužů asyrského vojska. (2. Král. 19:35) Ježíš Kristus může mocnými anděly chránit své učedníky před zlými protivníky a starat se, aby přes silný odpor byl prováděn jeho příkaz činit učedníky. Že andělé podporují sbor, je potvrzeno tím, že žádné těžkosti nezadržely dílo činění učedníků. Členové sboru mohou odpovědět ANO! na otázku nadhozenou Židům 1:14: „Cožpak to nejsou všichni duchové k veřejné službě, vyslaní, aby sloužili těm, kteří mají zdědit záchranu?“

POSTAVENÍ STARŠÍCH V POMĚRU KE KRISTU

Ježíš Kristus vykonává své vedení také prostřednictvím mužů, kteří slouží celosvětovému sboru, jenž sestává z tisíců skupin učedníků po celé zemi. (Ef. 4:7, 11–13) Každá z těchto skupin nebo sborů učedníků, která tvoří jediný sbor, má obyčejně radu starších. Když se tito starší snaží napodobovat příklad Ježíše a skutečně projevovat Kristovu mysl v učení, radách a napomínání, dostávají jednotlivé sbory rady a napomínání od Ježíše Krista. Kdo jedná podle rozumné rady starších a uznává její biblický základ, dokazuje, že uznává jako hlavu samotného Ježíše. Je si vědom toho, že když se starší drží Bible, neopírají se o vlastní autoritu.

Znamená to však, že všechno co řekne starší se má považovat, jako by přicházelo od Krista? Není to vždy bezpodmínečně tak. Starší je jako každý jiný člen sboru nedokonalý člověk a může se dopustit chyb veslově i skutku. Učedník Jakub řekl: „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá slovem, je dokonalý muž.“ — (Jak. 3:2) Vzhledem ke svým slabostem a nedokonalostem musí starší dbát na to, aby se přiučení, radách a napomínání nedali ovlivnit svými osobními názory.

Kdyby starší jednal podle svého osobního mínění, podle svých chutí a nechutí, pak by se provinili tím, že nedbají Kristova vedení. Stavěli by se nad Ježíše Krista a dělali dojem, jakoby on poskytoval sboru nedostatečné vedení. Vlastně by tím říkali, že je potřeba jejich osobních názorů, aby nauky Ježíše Krista byly doplněny. — Srovnej 1. Kor. 3:4–11.

Co by se stalo, kdyby starší neuznával Krista jako hlavu? Pak by bylo úkolem ostatních starších, aby mu pomohli k správnému ocenění jeho vztahu k Ježíši Kristu a k bratrům. (Fil. 2:2–5) Starší, který učinil takovou chybu, by měl jistě uposlechnout biblicky podloženou radu svých spolustarších a dokázat, že Krista jako hlavu uznává. Byl by starší pro tuto chybu nevhodný, aby sloužil ve svém postavení? Jen tehdy, jestliže by nedbal biblicky podloženého pokárání spolustarších.

Případ apoštola Petra (Kéfase) ukazuje, že závažné chybné rozhodnutí nečiní automaticky někoho nevhodným pro úřad staršího. Když udělal chybu tím, že se stahoval ze společnosti nežidovských křesťanů, apoštol Pavel jej pokáral. Pavel o tom napsal: „Když však Kéfas přišel do Antiochie, odporoval jsem mu tváří v tvář, protože byl odsuzován. Před příchodem jistých lidí od Jakuba totiž jídával s lidmi z národů; ale když přišli, stáhl se a odděloval se, ze strachu před těmi z třídy obřezaných. Zbytek Židů se k němu v této přetvářce též připojil, takže i Barnabáš byl s nimi sveden k jejich přetvářce. Ale když jsem viděl, že nešli přímo podle pravdy dobrého poselství, řekl jsem Kéfasovi před nimi všemi: ‚Jestliže ty, ačkoli jsi Žid, žiješ jako žijí národy, a ne jako Židé, jak to, že nutíš lidi z národů, aby žili podle židovského zvyku?‘“ (Gal. 2:11–14) Petr přijal toto pokárání a jednal podle něho a dále věrně sloužil jako starší a jako apoštol.

Ale dejme tomu, že nejsi starší a myslíš si, že jeden nebo více starších v tvém sboru vnucují druhým své osobní názory. Jak by ses měl pak zachovat? Uvaž v modlitbě, vidíš-li věc skutečně z biblického hlediska. Důvěřuj, že Ježíš Kristus nepřipustí, aby sbor v duchovním ohledu opravdu utrpěl škodu, je-li zde opravdu problém. Ježíš ví, co se děje. (Srovnej 2. Tim. 2:18, 19 a Zjevení 2:2–7) Jestliže tě však dále trápí svědomí, můžeš o tom promluvit s jedním ze starších, abys uklidnil srdce i mysl. Modli se stále o to, abys mohl dále jednat jako věrný učedník Ježíše Krista a měl užitek z jeho vedení.

Není pochyby, že křesťanský sbor je skutečně veden Ježíšem, hlavou. (Kol. 1:13, 14, 18) Když to uznáme, bude nás chránit, vést a rovněž v jiných ohledech stát při nás. (1. Kor. 11:3) Podřiďme se tedy našemu Pánu, hlavě, a užívejme dále požehnání, které vyplývají z jeho vedení. — Jan 14:23.