Co naznačuje tvůj postoj k tvým rodičům

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

JAKÝ jsi člověk? Jakým člověkem bys byl rád? To můžeš mimo jiné zjistit, když přezkoušíš svůj postoj k svým rodičům.

Proč právě postoj k rodičům? Co to má společného? Jak mluvíš se svými rodiči a jak s nimi jednáš, ukazuje, co je v tvé mysli a ve tvém srdci. To říká velmi mnoho o tom, jaký jsi nyní člověk. Naznačuje to také jasně, jakým člověkem pravděpodobně budeš v budoucnosti. Je to proto, že způsob, jakým se chováš ve své rodině, se stane součástí tvé osobnosti.

Někteří mladí lidé se staví negativně téměř ke všemu, co rodiče vyžadují. Myslí si, že rodiče jim nerozumějí, jsou beznadějně staromódní a nemohou jim poskytnout užitečné vedení v tomto měnícím se světě. To však budí vzpurnost, která se stane zvykem, není-li krocena. Odráží se to také v jednání s druhými lidmi všeho věku mimo rodinný kruh. Těmto mladým bude také připadat zatěžko poslouchat dobrovolně zákony, které mají sloužit k užitku lidské společnosti jako celku.

Ale jsou i jiní mladiství, kteří nemají takový postoj. Vyrůstají a prokazují rodičům úctu. Tito mladí lidé vědí, proč je svět v takových těžkostech a co jim přinese budoucnost. Proto se nedají přinutit, aby se přizpůsobili negativnímu postoji, který mají druzí ke svým rodičům. Vědí, jak cenné je pro ně vedení rodičů. Proč? Protože tito mladí lidé byli vychováváni rodiči, kteří mají úctu k nejvyšším zásadám lidského jednání — k zásadám, které můžeme najít v psaném Slově stvořitele lidí, Jehovy Boha — a přijali toto vychování s oceněním. (Ef. 6:4) Protože byli vychováváni v pravdě Božího slova, poznávají své místo v rodinném uspořádání. Proto vládne v jejich domově dobrý vztah.

Ale co mladí lidé, jejichž rodiče je neučí biblickým zásadám? Neměli by snad mít úctu ke svým rodičům a neměli by je poslouchat? I když je pravda, že vedení rodičů trpí, vzdálí-li se od Božích měřítek, nezmenšuje to nutnost, aby tito mladí měli správný postoj ke svým rodičům. Proč ne? Jsou k tomu různé důvody.

Přemýšlel jsi například někdy o tom, co pro tebe rodiče dělají? Protože jsi ještě nikdy nebyl samostatný, snad to v plném rozsahu neoceňuješ. Ale zadrž a přemýšlej: Ode dne tvého narození se otec i matka denně o tebe starali. Starali se o tvou potravu, ošacení, bydlení a dbali o tvou výchovu.

Kdyby sis někoho najal, kdo by pro tebe dělal všechno, co pro tebe dělali rodiče od tvého narození, stálo by tě to malé jmění. Proto rodiče zasluhují, aby sis jich vážil. Až se oženíš a budeš mít sám děti, budeš ještě daleko více oceňovat to, co vše pro tebe udělali rodiče. Ale proč to neoceňovat již nyní? Splať rodičům něco z lásky, kterou jsi jim dlužen, váž si jich a poslouchej je. Tak dokážeš, že se vyvíjíš ve zralého člověka, jenž je rozumný a oceňuje lidi, kteří mu prokázali dobro.

To neznamená, že tvoji rodiče jsou dokonalí. Jistě dělají chyby. Ale i ty děláš chyby, asi ještě větší než oni, protože nemáš jejich životní zkušenosti. Máš málo shovívavosti k chybám svých rodičů, zatímco vyžaduješ, aby oni byli ke tvým chybám shovívaví? Chceš-li být důsledný, musíš přehlížet chyby svých rodičů, jako oni musí přehlédnout mnoho chyb, kterých se dopouštíš ty. Protože tvoji rodiče mají daleko těžší odpovědnost než ty, je jen pochopitelné, že někdy udělají chybu. — Žalm 130:3; Jak. 2:13.

V některém případě snad podle tvého mínění udělají rodiče chybu, ale možná, že je to pouze proto, že se dívají na záležitost z jiného hlediska. Co bys měl udělat, když se to stane a rodiče učiní své rozhodnutí?

Mysli na to, že postavení tvých rodičů je jiné než tvé. Rodiče zaujímají v Božím pořádku věcí vyšší postavení než ty. Bůh dal tvým rodičům autoritu a odpovědnost, kterou ty ještě nemáš. Proto konečné rozhodnutí ve věcech týkajících se tebe náleží tvým rodičům. Boží slovo radí: „Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to libé v Pánu.“ (Kol. 3:20) Přirozeně je tím míněna poslušnost všech požadavků rodičů, které neodporují Božím zákonům.

Jak vidíš, musí být v lidské společnosti pořádek. Bez pořádku by byl zmatek, ano, dokonce anarchie. Proto musí být i v rodině určitý pořádek. Bůh dal otci postavení hlavy, zatímco matka s ním úzce spolupracuje. Oběma rodičům byl dán dohled nad dětmi. Když ti tedy rodiče uloží určité věci a například od tebe vyžadují, abys byl večer v určitou dobu doma, říkají ti, s kým se máš stýkat, jaký máš mít účes a jak se máš oblékat a podobně, a ty je posloucháš, pak respektuješ Boží uspořádání. Ale jsi-li neposlušný rodičů, pak si nevážíš Božího upořádání. To znamená, že odporuješ Bohu! A ty víš, kdo nakonec prohraje. To, jak respektuješ příkazy svých rodičů, ukazuje, jaký máš postoj vůči tomu, který je vyšší než oni — k Jehovovi Bohu.

Proto říká Boží slovo: „Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností vůči matce — havrani z řečiště potoka je vyklovnou a synové orla je sežerou.“ (Přísl. 30:17) Tak mladiství zaplatí životem za špatný postoj ke svým rodičům!

Až se jednou staneš plnoletým a snad založíš rodinu, nebudeš chtít, aby si tě děti vážily a aby tě poslouchaly? Ale když ses sám nenaučil mít v úctě své rodiče, stěží se ti podaří vychovat své děti tak, aby k tobě měly úctu. Bible říká, že člověk sklízí to, co zasel. Nauč se vyrovnat se s podřízeným postavením, které máš nyní, a pomůže ti to, aby ses později vyrovnal s většími odpovědnostmi jako dospělý, nebo jako jeden z rodičů.

Máš-li ke svým rodičům negativní postoj, může se to později projevit i v jiných věcech. Když například budeš pracovat pro zaměstnavatele, budeš vždy uznávat jeho autoritu nad sebou. Když ti dá nějakou práci, bude ti obtížné ji vykonat? Budeš si stále stěžovat na práci? A jak se budeš chovat k těm, s kterými budeš pracovat? Snad si budeš na ně stále stěžovat a nikdy je nepochválíš za dobro, které ti prokázali. Nebo půjdeš-li se učit do školy nebo se budeš učit řemeslu, můžeš za několik týdnů cítit, že znáš víc, než tvůj učitel. To vše ti později v životě může způsobit mnoho zármutku. A může to být následek toho, že jsi měl ke svým rodičům špatný postoj.

Uznávej tedy rodinné uspořádání a své místo v něm. Uznávej, že to je Boží uspořádání a že je nejlepší.

Jestliže však nepřijmeš jako mladistvý své povinnosti v rodině, pak si působíš nepříjemnosti. Nejenže to ovlivní tvůj vztah k rodičům i druhým, ale i tvůj celý další život; a co je nejdůležitější, ovlivní to tvé postavení před Bohem. A on je jediný, kdo rozhoduje, budeš-li věčně žít v jeho novém pořádku, nebo budeš vymazán z existence, až bude již brzy zničen tento zlý svět. — Přísl. 3:1, 2.