Povzbuzovat ostatní k tomu, aby vytrvali
1. a) Co vštěpoval apoštol Pavel svým židovským bratrům? b) Jak často se máme navzájem povzbuzovat?
BYLO to asi devět krátkých let před zničením Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l., kdy apoštol Pavel napsal svůj dynamický dopis židovskému sboru křesťanů v tomto městě. V předchozím článku jsme uvažovali o tom, co řekl v prvních dvou kapitolách tohoto dopisu. Ve třetí kapitole dopisu pokřesťanštělým Hebrejcům naléhal Pavel na své židovské bratry, aby uvažovali o apoštolovi a veleknězi Ježíši, který byl jako Syn věrný v Božím domě. Křesťanům se nabízí příležitost, aby patřili k této domácnosti, jestliže se až do konce budou pevně držet volnosti řeči a vyzdvihování své naděje. To vyžaduje vytrvalost. Křesťané se musí vyvarovat toho, aby se v nich nevyvinulo „zlé srdce postrádající víru, které se odtahuje od živého Boha“, ale spíše se musí dále napomínat a navzájem povzbuzovat tak dlouho, pokud ještě můžeme říkat „dnes“. — Žid. 3:12, 13.
2. Jak povzbuzoval apoštol Pavel své bratry ve 4. kapitole dopisu Židům?
2 V Písmu jsou mnohá znamenitá slova rad, mnohé příklady pro nás, abychom nad nimi uvažovali. Pavel připomínal židovským křesťanům, kteří byli v Jeruzalémě, některé z těchto příkladů, aby je povzbudil. Vylíčil jim, jak se Bůh rozhořčil nad starověkým Izraelem a nedovolil většině starších Hebrejců, kteří vyšli z Egypta, aby vstoupili do zaslíbené země. Proč ne? Protože postrádali víru, a tak jednali neposlušně. My si však nepřejeme, aby se nám vedlo podobně a tím jsme ztratili zaslíbení. Bylo nám oznámeno dobré poselství a jestliže budeme projevovat víru, můžeme být jisti, že vejdeme do ‚Božího odpočinku‘. Proto se vzájemně napomínáme a povzbuzujeme, abychom nejednali podle stejného vzoru neposlušnosti jako ti, kteří vyšli z Egypta. Měli bychom mít vždy velké ocenění pro dobré poselství, které nám bylo oznámeno, a měli bychom si zachovat silnou víru. Kéž v našich životech působí Boží slovo svou celou silou. „Neboť Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ — Žid. 4:1–5, 11, 12.
3. Jaké okolnosti se mohli stát pro hebrejské křesťany osidlem?
3 Tito hebrejští křesťané prvního století žili uprostřed velkého zástupu Židů, kteří pěstovali tradiční rabínské náboženství a kteří se snažili dodržovat zákonnou smlouvu navzdory skutečnosti, že smlouva již ztratila platnost. Křesťané byli v menšině, a tak byli neoblíbeni, pronásledováni a nenáviděni. Přesto nemohli pomýšlet na návrat k judaismu jen proto, aby se vyhnuli nenávisti z pronásledování, ani se neměli dát zlákat společenskými slavnostmi spojenými se synagógou. Měli projevovat zdravé poznání a porozumění toho, že Kristus naplnil Zákon, aby se snad nevrátili k judaismu se zvířecími oběťmi, což vše nyní bylo v Božích očích jen prázdným, neúčinným obřadem.
4. Uveď některé z nauk, které Pavel zahrnul ve svém dopisu Židům, aby je budoval.
4 Kdo byl za těchto poměrů způsobilejší, než apoštol Pavel, aby porozuměl tlaku a pronásledování, kterému byli vystaveni židovští křesťané v Jeruzalémě? Kdo byl vyzbrojen lépe než Pavel, dřívější farizej, aby je vybavil mocnými důkazy k vyvrácení židovské tradice? Se znalostí mosaického zákona, kterou nabyl u nohou Gamaliele, byl schopen předložit nepopiratelný důkaz, že Kristus je naplněním Zákona s jeho ustanoveními a oběťmi a že dřívější uspořádání bylo nyní nahrazeno mnohem slavnější skutečností. Všechny tyto skvělé nové nauky o Kristu zde byly předloženy židovským konvertitům s hojností důkazů z Hebrejských písem, takže by byl nepochybně přesvědčen a duchovně budován každý rozumný člověk. Dopis Židům ukazuje Pavlovu hlubokou lásku k jeho bratrům a jeho vřelé přání, aby jim v duchovním ohledu prakticky pomohl v době, kdy to naléhavě potřebovali.
PŘEVAHA NOVÉHO NAD STARÝM
5. Jak Pavel zdůraznil převahu nového křesťanského uspořádání?
5 Když uvažujeme nad dopisem Židům, shledáme, jak Pavel zdůrazňoval převahu nového uspořádání, které Bůh učinil pro svůj lid. V tomto novém systému věcí se stal Ježíš navždy veleknězem, který nikdy nebude potřebovat nějakého nástupce, jako ho potřebovali velekněží staré doby za časů Levitů. Nemusí denně předkládat oběti za vlastní hříchy a pak za hříchy lidu, jako to museli dělat velekněží. Byl schopen předložit natrvalo jedinou oběť za hříchy lidu, a pak se posadil po Boží pravici. — Žid. 6:20; 7:11–28; 8:1; 9:6–28.
6. Proč předčila nová smlouva zákonnou smlouvu?
6 Nyní vstoupila v platnost nová smlouva, která má takou působnost, jakou nikdy nemohla nabýt zákonná smlouva. Zákonná smlouva lidem neustále připomínala jejich hříchy, vyžadovala, aby stále přinášeli oběti. Přesto ale člověku nikdy nemohla otevřít cestu k získání věčného života. Pavel citoval z Jeremiášova proroctví o nové smlouvě, kterou Jehova uzavře: „‚To je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těchto dnech‘, říká Jehova. ‚Vložím své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli.‘“ V citátu dále pokračuje: „A rozhodně již nikdy nebudu připomínat jejich hříchy a jejich bezzákonné skutky.“ „Kde je jejich odpuštění“, vyvozuje Pavel, „tam již není oběť za hřích.“ (Žid. 10:16–18; 8:7–13; Jer. 31:31–33) Tak nové uspořádání mnohonásobně předčí staré.
7. a) Jak Pavel zdůraznil důležitost víry? b) Jak znázornil Kristův příklad vztah mezi vírou a vytrvalostí?
7 V jedenácté kapitole Pavlova dopisu Židům se zdůrazňuje naprostá nezbytnost víry, protože bez ní je nemožné, abychom se líbili Bohu. Pokřesťanštělí Hebrejci znali své předky, věrné muže starých dob. Proto mohl Pavel použít zkušenosti Abrahama a ostatních věřících mužů, aby je povzbudil. Tito Bohu oddaní muži prokázali, jak je nezbytné uchovat si pevnou víru, jsme-li vystaveni mnoha zkouškám. Své dokazování Pavel dovršil ve dvanácté kapitole odkazem na hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry; řekl: „Protože tedy máme kolem sebe tak velký oblak svědků, odložme rovněž všechnu přítěž a hřích, do kterého se snadno zapleteme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen a hleďme přitom upřeně na Ježíše, hlavní prostředníka a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu. Vskutku, důkladně si povšimněme toho, jež snesl od hříšníků takový odpor, abyste nezemdleli a neochladli ve svých duších.“ (Žid. 12:1–3) Kristova věrná vytrvalost je pro nás příkladem k napodobení. Vytrval navzdory pomluvám a bolestem, protože svou víru mohl vidět až na svou smrt, totiž na radost, která ho tam čekala. Je-li naše víra tak pevná, že vidíme jako skutečnost nový pořádek, který je před námi, pak bychom také my měli vytrvat. Tímto způsobem Pavel soustředil duchovní pozornost na Kristův nade vše vynikající příklad a na křesťanské uspořádání a tak mohl také napomenout ty, kteří spolu s ním sloužili Bohu, aby si uchovali vysoké ocenění pro svaté věci.
JSME POVZBUZOVÁNI, ABYCHOM SI CENILI SVATÝCH VĚCÍ
8. Jaký vztah k vytrvalosti má posvěcení a ocenění pro svaté věci?
8 Pavel také ukázal na důležitost a posvěcení a čistoty, neboť je navzájem spojil ve slovech: „Usilujte o mír se všemi lidmi a posvěcení, bez něhož nikdo nespatří Pána, a dávejte bedlivě pozor, aby nikdo z vás nepřišel o Boží nezaslouženou dobrotivost; aby nevypučel žádný jedovatý kořen a nezpůsobil těžkosti a aby jím mnozí nebyli poskvrněni; aby tu nebyl žádný smilník ani někdo, kdo si neváží svatých věcí, jako Ezau, který se vzdal svých prvorozenských práv výměnou za jeden pokrm. Neboť víte, že také potom, když chtěl zdědit požehnání, byl zavržen, protože nedosáhl změny smýšlení [svého otce], ačkoli ji vážně hledal v slzách.“ (Žid. 12:14–17) Ano, Ezau si nedovedl uchovat ocenění pro svaté věci ani pod lehounkým nátlakem, když měl hlad. Neměl víru, jež je potřebná k tomu, aby si živě představil radost, která čeká na věrné. Nevytrval ani v tak malé zkoušce. V dnešních „posledních dnech“ nastanou nedostatky potravin a i my někdy můžeme pocítit hlad. To však není důvod k tomu, abychom se vzdali svého požehnaného postavení Božích služebníků. Jehova nám pomůže ve všech našich zkouškách, ať jsou malé nebo velké. (Mat. 4:1–11) V tomto ohledu je nám Ježíš velkým příkladem.
9. Jaký je jeden z nejlepších způsobů, jak pomáhat sobě i ostatním, aby měli ocenění pro duchovní věci a pro nutnost vytrvat?
9 Těm, kterým snad hrozí, že by se mohli stát otupělými ve svém naslouchání, kteří se stávají nečinnými, radí Pavel: „Držme se pevně bez kolísání veřejně svého prohlašování své naděje, neboť věrný je ten, který dal zaslíbení. A pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Žid. 10:23–25) Tím je nám vštěpována důležitost jak návštěvy shromáždění, tak pravidelné účasti na shromážděních, abychom si tak uchovali ocenění pro duchovní věci. Ti, kteří zeslábli nebo otupěli v naslouchání, mohou se obnovit a roznítit k lásce a znamenitým skutkům tehdy, když je přivedeme na křesťanská shromáždění. Pro toto Boží opatření skutečně neexistuje žádná náhrada.
10. a) Proč bychom se měli nyní navzájem povzbuzovat? b) Jaká vlastnost nás přiměje, abychom povzbuzovali své bratry?
10 Pavel nám poradil, abychom se navzájem povzbuzovali, a to tím více, když vidíme, že se ten den blíží. Dnes jsme dosáhli časového období v dějinách, kdy konec satanova panství je na blízku, a proto trvalé vzájemné povzbuzování se stává velmi naléhavé. Přestože dnes většina pravých křesťanů zřejmě nevyšla z židovského náboženského systému, který odporoval prvním křesťanům a pronásledoval je, jsme nicméně i my obklopeni pokušeními a jsme pod tlakem pronásledovaní a nenávisti z mnoha různých stran. Vyšli jsme z Velikého Babylóna, kterému se po hmotné stránce v některých místech na pohled stále ještě dobře daří, ale rozhodně si nepřejeme, abychom se navrátili k jeho zlým zvykům. Petr nás varoval před něčím takovým. (2. Petra 2:21, 22) Teď je čas, abychom si udrželi vysoké ocenění pro svaté věci, které jsme se naučili. Na základě lásky, která vládne v křesťanském sboru, všichni si přejeme, abychom viděli, jak naši křesťanští bratři a sestry vytrvávají a pokračují na cestě, která vede k věčnému životu. Proto je dnes doba, abychom se napomínali a navzájem se povzbuzovali. Každý z nás si může pamatovat, co udělal apoštol Pavel, aby své bratry povzbudil a pomohl jim. Zdůrazňoval jim nové a lepší uspořádání, které Bůh učinil pro svůj lid. Proto bychom měli v sobě vymýtit každý sklon, který nás zavléká ke světu a jeho náboženským systémům.
11. Jaký máme užitek z duchovních věcí, o kterých psal Pavel Židům?
11 Rovněž my můžeme mít užitek z toho, co Pavel napsal Hebrejcům, a můžeme si připomínat Jehovovo velké opatření, které učinil prostřednictvím věčného kněžstva, přínos nové smlouvy a trvalé vymazání hříchů Kristovou obětí. Ačkoli jsme snad tyto věci slyšeli již mnohokrát, nejsou něčím běžným nebo obyčejným. Jsou něčím vynikajícím. Opakování pravdy buduje. Je mnoho výborných příležitostí k tomu, abychom mluvili o duchovním užitku, ze kterého se v těchto „posledních dnech“ těšíme jako Jehovovi oddaní služebníci. Vzájemným připomínáním těchto nanejvýš důležitých věcí si budeme pomáhat, abychom nebyli pomalu zavlečeni na scestí.
DUCHOVNÍ POŽEHNÁNÍ
12. a) Proč je dnes znalost o tom, jak získat věčný život, něčím, tak zvláštním? b) Které z jiných věcí zná poměrně malý počet lidí?
12 Jaká jsou to duchovní požehnání, o kterých můžeme jako Jehovovi křesťanští svědkové navzájem mluvit? Je jich velmi mnoho. Můžeme začít tím, že víme, jak získat život; vážíme si Kristovy výkupní oběti. (Řím. 6:23) Představ si situaci těch, kteří stále ještě pěstují judaismus a očekávají Mesiáše, nebo pomysli na ty pohany, kteří vědí jen málo nebo vůbec nic o Kristu a o naději na život. (1. Kor. 1:18, 23) Nebo uvažuj o křesťanstvu, které je znečištěno mnoha falešnými teoriemi a filosofiemi, a nesměřuje k záchraně prostřednictvím Krista. (Srovnej Matouše 15:1–9) Jehovovi služebníci byli naproti tomu osvobozeni od tradic Velikého Babylóna. (Jan 8:31, 32) Nežijeme ve strachu z utrpení v očistci nebo pekle. Víme, že mrtví spí. Máme nádhernou naději na vzkříšení. (Jan 5:28, 29; 1. Tess. 4:13–18; Zjev. 20:4–13) Nejsme zmateni nějakým falešným učením o trojici. Byli jsme vysvobozeni z pověrčivosti — nespoléháme se na amulety, obrazy a modly a nemusíme se při náboženských obřadech plazit na kolenou po svazích hor nebo padat před oltáři. Netrpíme duchovní nedbalostí falešných pastýřů křesťanstva ani nejsme utiskováni jeho duchovenstvem. (1. Kor. 10:14; Mat. 9:36; Luk. 22:25, 26; 2. Kor. 1:24) Tyto pravdy jsou něčím zvláštním a rozumí jim poměrně malý počet lidí.
13. Jakou ochranu před démonismem nacházejí ti, kteří slouží Jehovovi?
13 Pomysli na to, jak Jehova otevřel mysl a porozumění svého lidu, aby si uvědomil nebezpečí démonismu a mnoha jeho projevů, jako třeba astrologie nebo předpovídání budoucnosti, a jak ho Jehova před ním chrání. (5. Mojž. 18:10–12; 1. Kor. 10:21; Gal. 5:19, 20; 1. Tim. 4:1; Zjev. 18:4, 23) Ačkoli jiní mají strach, my se nemusíme bát spiritismu. — 4. Mojž. 23:21, 23; Přísl. 18:10.
14, 15. Jaké výhody mají Boží služebníci v této době světových dějin?
14 Světové poměry se den ze den zhoršují. Lidé omdlévají strachem z toho, co přichází. Mezi všemi lidmi mají jedině křesťanští svědkové Jehovovi skutečnou naději do budoucnosti. Tito křesťané mají milující bratry, kteří je utěšují a budují; když je jeden v tísni, jsou tu ostatní, aby mu pomohli. Zvláště až bude uprostřed hrubého násilí zničen Veliký Babylón, bude čas, aby se tito věrní křesťané navzájem utěšovali a pomáhali si a aby viděli přicházet Jehovovu záchranu. Tehdy to bude velké požehnání, budeme-li v řadách Jehovova lidu. — Luk. 21:26; 1. Tess. 5:12–15; Zjev. 17:15–18; 19:1.
15 Víme, proč bylo až do dnes připuštěno zlo. Rozumíme významu „posledních dnů“, a proto se nemusíme zaplétat do světové politiky a zmatku. Praví křesťané se nedají zmást stávkami, výtržnostmi, povstáními a bezzákonností těchto „posledních dnů“. Poznání nám slouží jako ochrana. — 2. Mojž. 9:15, 16; Job 1:6 až 2:10; Jan 17:16; Řím. 13:1–9.
16. Jmenuj některé věci, které nám přinášejí osobní požehnání, protože známe a žijeme podle Božího slova?
16 Svědkové Jehovovi mají osobně mnoho požehnání. Protože neprožíváme úzkost lidí starého světa, kteří nemají žádnou naději, můžeme si ušetřit hodně trápení. Úzkost je jednou z hlavních příčin onemocnění srdce. Dodržujeme-li Jehovovy zákony o mravném chování, vyhneme se pohlavním chorobám, které se dnes ve světě, v jeho „posledních dnech“, tak rychle šíří. Uchováváme si čistotu a nepoužíváme tabák, čímž se chráníme proti rakovině, která dnes postihuje takový počet lidí. Nejsme pijani, a tak na naši mysl a tělo zhoubně nepůsobí alkoholismus. Netrpíme neštěstím, které způsobují prohry v hazardních hrách. Světské svátky vedou k tomu, že se mnoho lidí zadluží, jen aby se o svátcích ukázali, a pak musí strávit mnoho měsíců námahou, aby své dluhy urovnali. Nás naproti tomu obšťastňuje znalost pravdy z Božího slova a říká se přece, že šťastné srdce je nejlepší lék. Mnoho štěstí také prožijeme, když předáváme pravdu jiným lidem. V každém směru tedy máme mnoho požehnání! — Fil. 4:6,7; Gal. 5:19–23; Přísl. 4:20–22; Mat. 5:3–12; Skutky 20:35.
17. Jaký užitek přináší křesťanské rodině dodržování Božích zákonů?
17 Velmi mnoho světských rodin se dnes rozpadá, protože nemají úctu k Jehovovým zákonům. Jehovovo učení nám však pomohlo k tomu, abychom zachovali rodinou jednotu. I děti, jsou-li svými rodiči podle písma správně poučovány o křesťanské činnosti, jsou chráněny před škodlivým vlivem zločinnosti a narkomanií, které se dnes tak rozšířily a vedou k velkému utrpení a neštěstí. — Efez. 6:1–4; Přísl. 3:1, 2.
18. Ukaž biblicky, jak předčí křesťanské společenství světské?
18 Společenství s křesťanským sborem a přátelská setkání s našimi bratry jsou velkým požehnáním, protože je opravdovou radostí být pohromadě s lidmi, kteří přinášejí ovoce ducha. Tak se nezapleteme do skutků těla, které jsou tak zhoubné. — Přísl. 17:17; Gal. 5:22–26; 1. Kor. 15:33.
19. a) Napadají tě další důvody, proč být vděčný Jehovovi? Jmenuj některé. b) Jak můžeme vytrvat až do konce?
19 Bylo by možné neustále pokračovat a strávit mnoho hodin, kdybychom si chtěli připomenout požehnání, která poskytuje Jehovovo uspořádání jeho služebníkům. Kdo může vidět lépe než Jehovovi služebníci, co učinilo Boží království od doby, kdy král Ježíš Kristus začal panovat v nebesích v roce 1914 n. l.? (Žalm 2:4–6; 110:1, 4; Dan. 2:44; 7:13, 14; Mat. 11:25–27; 13:44; Zjev. 11:15–17; 19:11–21) Kdo jiný rozumí, jak Jehova udělá pod tímto královským panstvím z této země ráj, ve kterém bude člověk navždy žít? (Zjev. 21:1–5; Žalm 37:9–11, 29; Kaz. 1:4; Iz. 65:17–23; Ezech. 34:25–27; Luk. 23:42, 43) Když čteš Boží slovo, mysli neustále na to, že Jehova opatřuje vše, co potřebujeme, a nikdy neopomeň Jehovovi děkovat. (Řím. 8:28) Právě takové ocenění Jehovových dobrých věcí a takové smýšlení o jeho mnoha požehnáních buduje a povzbuzuje. To jsou pro nás věci, o kterých bychom měli mluvit. (Skutky 14:21, 22; 1. Kor. 14:3) Tak si můžeme navzájem pomoci, abychom si uchovali duchovní smýšlení. I když snad přijdou zkoušky, Jehova již učinil tolik opatření k tomu, aby nám pomohl vytrvat! (Jak. 1:12) Jako jednotlivci i jako sbory jsme posílili svou víru, takže jsme ve výborném stavu, ve kterém můžeme vytrvat až do konce, jestliže totiž budeme nadále odolávat pokušením a zlým vlivům těchto „posledních dnů“ a budeme se podílet na oznamování dobrého poselství. Kéž přitom máme stejnou rozhodnost, kterou vyjádřil apoštol Pavel: „My pak nepatříme k těm, kteří odstupují k zahynutí, ale k těm, kteří mají víru v zachování duše naživu.“ — Žid. 10:39.