Dopis Židům: Popis lepšího způsobu uctívání a jeho požadavků
MŮŽEŠ se snad udiveně ptát, jakou cenu by mohl mít starý dopis, který obšírně pojednává o ještě starším způsobu uctívání. Ano, jaký užitek by pro tebe dnes mohl mít 1 900 let starý dopis? Jak dále uvidíme, rozhodně však každému z nás může velice prospět to, co máme k dispozici v biblické knize Židům.
Svědkové Jehovovi (před rokem 1931 známí jako Badatelé Bible) vždy oceňovali hodnotu této knihy. Někteří nezasvěcení lidé si v dřívějších letech mysleli, že citování z dopisu Židům označuje někoho za Badatele Bible. Jejich nejzákladnější a nejužívanější pomůcka ke studiu Bible byla totiž po čtyři desetiletí brožura Stíny svatostánku, vydaná anglicky v roce 1881. Zabývala se všemi hledisky izraelského uctívání ve světle dopisu Židům. ‚V něm,‘ je nám řečeno, ‚byl „božský plán“ poprvé jasně předložen: Bude existovat nebeské určení pro 144 000 a pozemský ráj pro obnovené lidstvo.‘ — Strážná věž z 15. července 1909, str. 216, angl.
Kdo napsal tento důležitý a poučný dopis Židům? Existuje mnoho důvodů pro to, abychom věřili, že to byl apoštol Pavel. Argumenty jsou v dopise logicky rozvíjeny podle Pavlova způsobu. Autor dopisu byl zřejmě dobře obeznámen s Hebrejskými písmy. A to Pavel jistě byl. O volbě slov, slovních obratech a narážkách lze také říci, že ukazují na Pavla. Je to dokázáno i tím, že se pisatel důvěrně znal s Timoteem a doufal, že s ním pocestuje, a že psal z Itálie.
Řečtí a asijští křesťané rané doby věřili, že Pavel napsal tuto biblickou knihu. Mezi nejpoučnější důkazy patří papyrus Chester Beatty, číslo 2 (P 46), nalezený v roce 1931. Je to část kodexu a obsahuje osmdesát šest listů. Začíná dopisem Římanům, po němž následuje dopis Židům a sedm dalších Pavlových dopisů. Z toho je jasné, že dopis Židům byl kolem roku 200 n. l. považován za jeden z Pavlových listů.
Je pravda, že mnoho biblických učenců z poapoštolských časů až dodnes s tím nesouhlasí. Ovšem každý důkaz, který předkládají, může být úspěšně vyvrácen. Často se poukazuje na to, že část slovní zásoby, používané v dopise Židům, není pro Pavla typická. Když však chápeme záměr, se kterým Pavel psal, a jeho možné přání zůstat neznámým, můžeme porozumět tomu, že měl dostatečný důvod, aby používal poněkud odlišná slova. Mohlo by to být rovněž vysvětleno tím, že použil vytříbenější řečtiny než ve svých ostatních dopisech. Opravdu, sepsal spíše pojednání než dopis, jak je to vidět už z jeho úvodu.
Často se také namítá, že ve svých dalších třinácti dopisech Pavel opakovaně uvádí své jméno, ale ani jednou to nedělá v dopise Židům. Proč chtěl zůstat anonymním? Bezpochyby pro předsudek, který Židé měli k jeho osobě, a protože byl známý jako apoštol pro národy neboli pohany. A ačkoli byl Pavel vyslán jako apoštol k pohanům, Ananiášovi bylo řečeno, že Pavel bude kázat také „synům Izraele“. — Sk. 9:15.
Pavel napsal tento dopis ve shodě se svým hlubokým zájmem o své židovské krajany. Jejich nevíra ho velmi zarmucovala. (Řím. 9:1–5; 10:1–4) Namáhavě pracoval, aby podpořil židovské křesťany v Jeruzalémě. (2. Kor. 8. a 9. kapitola) Pavlově způsobu odpovídalo také to, že napsal těmto Židům obráceným na křesťanství dopis, když viděl pronásledování a náboženský tlak, se kterým museli zápolit. Jeho dopis je plný napomínání, nabádání, objasňujícího výkladu, povzbuzení a vážného varování.
Nelze sice dogmaticky tvrdit, že název tohoto pojednání či dopisu „Židům“ byl napsán samotným Pavlem, ale jistě se nejlépe hodí. Zvláště křesťané, kteří byli Židy, mohli plně ocenit důvody, které Pavel uvádí, aby ukázal převahu křesťanského systému věcí nad starým systémem. Ale jakým Židům Pavel psal? Těm, kteří byli rozptýleni po celé Římské říši? To je pravda, že z dopisu mohli mít prospěch všichni, ale z některých závěrečných slov je patrné, že dopis byl poslán židovským křesťanům na zcela určitém místě. Proto Pavel mluví o tom, ‚aby vám byl tím dříve navrácen‘, a říká, že „byl propuštěn Timoteus, se kterým vás uvidím, jestliže přijde dost brzy“. (Žid. 13:19, 23) Tím místem byl nejpravděpodobněji Jeruzalém.
Kdy psal Pavel tento dopis? Ze samotného dopisu je zřejmé, že stále ještě pokračovalo uctívání v chrámu, takže musel být napsán před rokem 70 n. l., kdy byl chrám zničen. A poněvadž Pavel buď očekával osvobození z vězení, nebo byl právě propuštěn, nejpravděpodobnější datum je rok 61 n. l. Odkud napsal svůj dopis? Protože posílá pozdravy od těch, kteří jsou s ním v Itálii, musel jej napsat v době, kdy pobýval v té zemi, a to zřejmě z Říma.
PŘEVAHA KŘESŤANSKÉHO SYSTÉMU
Podle rabínského učení měl být zaslíbený Mesiáš větší než Abrahám a než Mojžíš, a dokonce větší než andělé. Když Pavel dokazuje převahu křesťanského systému, s jistotou dotvrzuje, že tomu tak je. Začíná svůj dopis s poukazem na to, že zatímco Jehova mluvil se svým lidem v dřívějších dobách prostřednictvím proroků, nyní mluvil skrze daleko většího mluvčího, svého Syna, jehož prostřednictvím Bůh stvořil všechny věci. Je tedy dokonce větší než andělé, neboť má vznešenější jméno než oni! Jeho jméno je mnohem vyvýšenější. Je jim nařízeno, aby ho ctili. A on je Syn, zatímco oni jsou jen služebníci. — Žid. 1:1–14.
Křesťanský nový systém uctívání má také vyššího velekněze. Velekněží pod Zákonem museli přinášet oběti jak za sebe, tak za svůj lid, a to den za dnem, rok po roce. Ježíš byl jako velekněz „nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“ a nepotřeboval přinášet oběti za sebe, ale pouze za ostatní lidi. A protože byl dokonalou obětí, musel být obětován pouze jednou. Velekněží pod Zákonem vstupovali s krví býků a kozlů do svatyně udělané rukama. Ježíš však vstoupil se svou vlastní krví do samotného nebe, aby vykoupil celé lidstvo. — Žid. 4:14, 15; 5:5, 10; 7:26–28; 8:1–3; 9:7–12, 25–28.
Velekněží pod Zákonem umírali a měli nástupce. Ježíši však byla dána při jeho vzkříšení nesmrtelnost, a proto již neumírá a nepotřebuje nástupce. Také není jen veleknězem, ale králem a knězem, po Melchisedechově způsobu. Nadřazenost Melchisedechova kněžství nad árónským je patrná z toho, že Abrahám přinesl desátky Melchisedechovi, a totéž vlastně udělal Árón, protože byl tehdy ještě v Abrahámových bedrech. Přes svou nadřazenost byl tento velekněz vyzkoušen. Nyní je tedy schopen pomáhat svým následovníkům, když jsou podrobeni podobné zkoušce. — Žid. 7:1–24; 2:17, 18.
Křesťanský systém věcí má v souladu s tím také vyšší oběti, neboť krev býků a kozlů by nikdy nemohla odstranit hříchy. Ježíšova krev to může udělat, a také to činí. Křesťanský systém věcí má také lepšího prostředníka, tak jako je dokonalý Boží Syn lepší než nedokonalý služebník Mojžíš. Ježíš je prostředníkem lepší smlouvy, která plní svůj účel a vytváří „království kněží“, tedy to, co stará smlouva neučinila. (2. Moj. 19:5, 6) Zákony křesťanského systému věcí nejsou napsány na kamenných deskách, ale na masitých lidských srdcích. Starý systém měl různé sabaty, ale Izraelitům se nepodařilo pod nimi vejít do Božího odpočinku. Nový systém však poskytuje sabat, do kterého všichni křesťané mohou vstoupit vírou a poslušností. Křesťanský systém věcí je opravdu daleko vyšší než starý. — Žid. 10:1–20; 4:1–11.
POVZBUZOVÁNÍ, NAPOMÍNÁNÍ, VAROVÁNÍ
V Pavlově dopise Židům nacházíme jak mnoho povzbuzení a napomínání, tak i přísné varování před odpadnutím. Dnes mohou být všichni křesťané prostřednictvím tohoto pojednání skutečně posíleni ve víře a jako židovští křesťané Pavlových dnů lépe vyzbrojeni k jednání s odpůrci. Pavlova znamenitá slova nás povzbuzují, abychom správně sloužili Jehovovi a snášeli odpor a pronásledování. Svou první kapitolu uzavírá povzbuzující myšlenkou, že Bůh používá anděly, aby sloužili následovníkům Kristových šlépějí.
Pavel nás dále nabádá, abychom věnovali více než obvyklou pozornost věcem, jež jsme slyšeli, abychom se nikdy nedostali na scestí. Varuje před strašným trestem, kdybychom se stávali neopatrnými a nedbali na Boží opatření k záchraně. (Žid. 2:1–4) Pavel pokračuje a ujišťuje křesťany, že budou patřit ke Kristovu „domu“, jestliže se až do konce pevně přidrží své volnosti řeči a naděje. Varuje: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo zlé srdce bez víry tím, že by se odvrátilo od živého Boha, dále se však každý den navzájem napomínejte, pokud lze říci ‚dnes‘, aby se nikdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ Jak časové varování! Skutečnost, že každý rok jsou někteří vyloučeni neboli je jim odňata pospolitost s křesťanským sborem pro nemravné jednání, podtrhuje nezbytnost tohoto varování. — Žid. 3:6, 12, 13.
Ve čtvrté kapitole nás Pavel nabádá, abychom se snažili vejít do Božího odpočinku, aby snad někdo neupadl podle téhož vzoru neposlušnosti, jako se to před staletími přihodilo Izraelitům. A jak můžeme vejít do Božího odpočinku? Tím, že děláme to, co Izraelité opomněli: projevujeme víru a jsme poslušní. Nikdy bychom neměli zapomenout, že „Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč . . . a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. Ano, „není stvoření, které by nebylo zjevné [Božímu] zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty“. Opět vážné varování! — Žid. 4:11–13.
Pavel dále důrazně napomíná ty židovské křesťany, kteří otupěli v (duchovním) naslouchání a kteří by již nyní měli být učiteli, ale místo toho musí být opět vyučováni základním křesťanským pravdám. Potřebují ve skutečnosti duchovní mléko místo hutné stravy, jež patří zralým lidem. Co to znamená být zralý? To znamená být schopen rozlišovat mezi správným a nesprávným. — Žid. 5:11 až 6:3.
Hned nato Pavel přichází s dalším důtklivým varováním před osudem, jenž čeká ty, kteří odpadli, když již byli osvíceni. Je však přesvědčen o lepších věcech ohledně těch, kterým píše. Mohou si být jisti, že je Bůh odmění za jejich dobré skutky, které konají pro své spolukřesťany. Pak na ně naléhá, a tedy i na nás, aby měli plnou jistotu naděje až do konce. A jak spolehlivý základ máme pro silnou naději! Vždyť nám Bůh nedal pouze své slovo, ale rovněž vystoupil s přísahou! Těmito dvěma neproměnnými věcmi můžeme mít jistou a pevnou naději, která je jako kotva. Pavel nás v sedmé kapitole povzbuzuje tím, že poukazuje na to, že náš velekněz po způsobu Melchisedechově, Ježíš Kristus, žije, a je tedy vždy schopen „plně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují k Bohu“. — Žid. 7:15–28.
Když Pavel dále hovoří o nadřazenosti nové smlouvy nad starou, utěšuje nás myšlenkou, že podle nové smlouvy bude Bůh milosrdný a nikdy si nebude připomínat hříchy, které nám odpustil. (Žid. 8:7–12) Tím, že máme nejvyššího velekněze a nejvyšší oběti, jsme schopni mít své svědomí očištěné od mrtvých skutků a tak živému Bohu přinášet svatou službu. (Žid. 9:11–14) A protože máme takové příznivé postavení, Pavel nás napomíná: „Držme se pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje, neboť věrný je ten, který dal zaslíbení. A pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ Ten „den“ se skutečně blíží! — Žid. 10:22–25.
Apoštol dále varuje před následky odpadnutí. Ukazuje, že je daleko vážnější odpadnout od křesťanského uctívání než od uspořádání Zákona. Znamenalo by to, že nebereme na vědomí dokonalou oběť Krista, která je opravdu schopna odstranit hřích. Ano, ať nikdy nezapomeneme, že pomsta patří Jehovovi a že „je hrozné upadnout do rukou živého Boha“. — Žid. 10:26–31.
Pavel pak naléhá na Židy, aby si vzpomněli na dřívější dny, kdy snášeli mnoho pronásledování. Radí jim opět, aby neodkládali svou velkou volnost řeči a zdůrazňuje potřebu vytrvalosti, aby obdrželi odměnu. Spravedlivý bude žít skrze víru, ale Bůh nemá zalíbení v těch, kteří odstupují. — Žid. 10:32–39.
V 11. kapitole zcela logicky následuje Pavlův pozoruhodný výklad víry. Definuje ji, říká, jak je pro nás důležité líbit se Bohu, a objasňuje tento námět početnými vynikajícími příklady víry. Když nás obklopuje takový velký oblak svědků, měli bychom odložit každou přítěž a hříšný nedostatek nebo ztrátu víry a dále vytrvávat. Proto bychom se měli dívat na příklad, který nám dal Ježíš, „hlavní prostředník a zdokonalovatel naší víry“. — Žid. 12:1–3.
Potom nám Pavel dává znamenitou radu, abychom přijímali kázeň od Jehovy a nepodceňovali ji ani kvůli ní neodpadli — neboť koho Bůh miluje, toho ukázňuje. Tím, že přijmeme kázeň, budeme z ní mít užitek a budeme přinášet pokojné ovoce spravedlnosti. Když nám Pavel radí, abychom pomáhali těm, kteří potřebují pomoc, a byli opatrní, abychom neuráželi jiné, varuje nás dále před tím, abychom nebyli necitliví ke svatým věcem a uvádí varovný příklad Ezaua. — Žid. 12:4–17.
V závěrečné kapitole varuje inspirovaný apoštol také před pohlavní nečistotou, před láskou k penězům a před tím, abychom se nedali svést cizím učením. Křesťané by měli „vždy obětovat Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. Třikrát mluví o těch, kteří „se mezi vámi ujímají vedení“ a kterým mají být křesťané podřízeni a poslouchat je ke svému vlastnímu dobru. Končí modlitbou, aby nás Bůh vyzbrojil každou dobrou věcí, abychom mohli konat jeho vůli a dělali to, co je „libé v jeho očích“. — Žid. 13:4–24.
Dopis Židům obsahuje opravdu velmi důležité a užitečné informace, právě tak jako vážné napomínání, znamenité povzbuzení a naléhavé varování, abychom neodpadli od víry. Čím lépe se seznámíme s touto biblickou knihou, o to větší užitek z ní budeme mít.