Žiješ pro požitky přítomného života?

„Jestliže mrtví nemají být vzkříšeni, ‚jezme a pijme, protože zítra máme zemřít‘. Nenechte se klamat. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Korintským 15:32, 33)

1. Jak dokazuje člověk své ocenění pro život? Ale jaký osud stihne všechno živé?

ŽIVOT! Jak je to cenný majetek! Lidská mysl a tělo jsou podivuhodně utvořeny. Žádný normální člověk by nechtěl ukončit svůj život, ale chce zůstat naživu, ačkoli se stále zvětšují problémy a tlak dnešního světa. Člověk lpí tolik na tomto drahocenném daru proto, aby mohl poznávat své okolí a těšit se z něho. Snaží se oddálit smrt a být pokud možno zdravý a šťastný. Avšak smrt jej ustavičně a neúprosně pronásleduje po jeho celý krátký život, který trvá přibližně sedmdesát let. Hrob si žádá dobré i zlé, lidi asketické i poživačné. — Žalm 89:48; 89:49, KB.

2. Jaký názor mají dnes mnozí lidé a jak se to projevuje v jejich jednání?

² Tváří v tvář ironiím života a tvrdé skutečnosti blížící se smrti může se z čistě lidského stanoviska považovat za protismyslné vést mravný život, protože to zdánlivě nemá smysl a nevyplatí se to. Stále větší množství lidí považuje posmrtný život za pouhou báj. Když tedy s nynějším životem všechno skončí, proč jej neužít? Když říká rozum: „Ovládej se a zdržuj se škodlivých věcí, i když jsou příjemné“, může tělo namítat: „Je lepší, když je užiješ a dopřeješ vše svým smyslům, než abys po celý život pěstoval zdrženlivost a nebyl uspokojen, protože zemřeš jako každý jiný člověk, rozpadneš se a zmizíš z paměti budoucích generací.“ Jakou cenu tedy má zdrženlivost? Ano, má to určité zdravotní výhody a je možno se vyvarovat některých problémů, jednáme-li podle mravních zásad. Také se často připomíná, že již stejně krátká doba života se ještě ukracuje, pěstují-li se neřesti. Avšak mnozí lidé myslí, že je lepší se jim oddat, pokud mohou, než žít o několik let déle a pak mít bídné a sešlé stáří.

3. a) Jaké otázky vznikají vzhledem k tomu, jak si odporuje filosofie tohoto světa a Bible? b) Jak ukázal Pavel, že by nebylo správné žít pouze pro uspokojování sobeckých přání?

³ Bible naproti tomu říká: „Muž věrných činů získá mnohá požehnání.“ (Přísl. 28:20) Je to skutečně pravda? Je Bible realistická, žádá-li od člověka, aby se držel vysokých mravních měřítek? Vyplatí se to opravdu, když se někdo ze všech sil snaží, aby se jich držel? Je možno bezpečně doufat pro ‚věrné činy‘ v lepší život po smrti? Kdyby se byl člověk vyvíjel a nemusel nikomu skládat účty za své jednání, kromě společnosti ke které patří, pak by byla v určitém smyslu oprávněná kritika biblických měřítek a zaslíbení. To chtěl také říci apoštol Pavel, když psal křesťanům v Korintě: „Jestliže mrtví nemají být vzkříšeni, ‚jezme a pijme, protože zítra máme zemřít‘.“ Ale ihned se postaví proti této vysloveně sobecké představě varováním: „Nenechte se klamat. Špatná společnost kazí užitečné zvyky. Probuďte se k střízlivosti ve spravedlnosti a nepěstujte hřích, neboť někteří jsou bez poznání o Bohu. Mluvím, abyste se zastyděli.“ — 1. Kor. 15:32–34.

4. a) Co tvrdila filosofie epikurejců? b) Jak dokázal Abraham a jiní bohabojní lidé, že mají jiný postoj k životu a budoucnosti?

⁴ V Řecku se Pavel setkal s filosofií epikurejců, kteří věřili, že člověk by měl žít tak, aby si v životě dopřál co největší množství radosti, ale že by to měl dělat s určitou umírněností, aby ušel bolestem, které se dostavují z přemíry požitků. O budoucnost se zajímali jen potud, že chtěli užívat až do smrti radosti života. Bohabojní lidé jako Abraham však smýšleli jinak. O nich napsal Pavel: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli se jim nedostalo splnění zaslíbení, ale viděli je zdaleka a zdravili je a veřejně vyznávali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi.“ Nevzdali se své víry a nepřijali špatné zvyky svého okolí. V Boží paměti jsou živí a on je také brzy vzkřísí ke skutečnému životu v pozemském ráji pod svým královským panstvím. — Žid. 11:13; Mat. 22:31, 32; Jan 6:39, 40.

5. Jak staví Bible proti sobě výsledky života k uspokojení těla a života s ohledem na ducha?

⁵ Můžeme se snadno klamat, jestliže jsme si vypěstovali v srdci přání dělat to, co je špatné, nebo když se nechceme ukáznit, abychom získali trvalá požehnání za správný způsob jednání. Dnes je běžné dívat se na všechno z lidského hlediska. Pavel nás napomíná slovy: „Nenechte se klamat“ a připojuje: „Bohu se nelze vysmívat. Neboť, cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet; neboť kdo rozsévá s ohledem na své tělo, bude také sklízet od svého těla zkázu, ale kdo rozsévá s ohledem na ducha, bude od ducha sklízet věčný život.“ (Gal. 6:7, 8) Všichni, kdo se připojili ke svědkům Jehovovým a zařídili si svůj život podle Bible, mohou potvrdit, že už jim je bohatě žehnáno. Protože nevedou bezuzdný život, uspoří si hrozné následky takového života, ke kterým také často patří předčasná smrt. Kromě toho mají vyhlídku na věčný život, pokud půjdou dále věrně po této cestě. — Řím. 6:23.

6. Proč musíme dnes být obzvláště bdělí a dávat pozor na své jednání?

⁶ Když srovnáme to, co říká Bible, se zřejmými skutečnostmi, nemůžeme pochybovat o tom, že již daleko pokročil čas konce tohoto bezbožného světa. Křesťané mohou dosvědčit, že Bible má pravdu, když říká, že bude v této době obzvláště obtížné zůstat na úzké cestě k životu. Dnešní svět má silnou přitažlivost a ďábel se stále snaží lstivým způsobem neopatrné svést a odloudit. Stále hrozí nebezpečí, že se vrátíme ke starému způsobu myšlení a jednání nebo že necháme vyrůst nová přání, která se Jehovovi nelíbí. Srdce je klamné, tělo je slabé a pěstovat sebeovládání není lehké. Ježíš řekl ve svém proroctví o konci přítomného světa varovně: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a životními starostmi a tento den by na vás přišel náhle, v okamžiku, jako osidlo. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na celém povrchu země.“ — Luk. 21:34, 35.

7. Jak mohou světské názory a zvyky začít nenápadně ovlivňovat křesťana? Co bychom si měli ustavičně připomínat?

⁷ Abychom se ujistili, že se nedáme svést nebo chytit do osidla, vyzkoušíme své hlubší pohnutky, svá tajná přání, své skryté sklony zkoumavými otázkami. Pro co žijeme? Něco jiného je říci, že žijeme pro Boží nový pořádek, a něco jiného je skutečně žít každodenně v souladu s Božími požadavky. Křesťané se nemohou nechat svést lstivou epikurejskou filosofií tohoto světa, jinak — dříve než to poznají — začnou žít pro radosti dneška a pro strach, že zítra mohou zemřít. Mohou být též na pochybách, budou-li moci činit tyto věci v novém světě, a proto začnou ochutnávat požitky tohoto světa, aby o ně zcela nepřišli. Musíme se stále ptát: Pro co žijeme? Pro požitky tohoto světa nebo pro „skutečný život“ v Božím novém pořádku? — 1. Tim. 6:17–19.

ŽIJEŠ PRO POŽITEK Z ALKOHOLU?

8, 9. a) Proč se mnozí lidé stále opíjejí? b) Jaké špatné následky má opilství?

⁸ Milióny dnešních epikurejců často zanedbávají umírněnost v pití a opíjejí se. Poznali působení nadměrného množství alkoholu a pijí bez ohledu na výlohy, nebezpečí pro zdraví, zaměstnání i rodinu. Zábrany nebo stavy marnosti mizí a nastupuje zvláštní pocit bezstarostnosti. Tvrdá skutečnost ustupuje světu snů. Starosti mizí. Trápení není; pocit odpovědnosti se odkládá. Člověk se jistým způsobem odebírá na „cestu“, bere si dovolenou od tíživých životních starostí. Ale je to skutečný život? Pomyslíme-li na omámení, ve kterém byl, na to, že se mohl dopustit necudného jednání nebo řečí, na „kocovinu“ a na škody, které může utrpět vztah k druhým lidem, pak je jediná rozumná odpověď jednoznačné Ne. — Přísl. 20:1; 23:20–35.

⁹ Je to jen rozumné, že Bůh zakázal opilství. Opilec nemůže správně přemýšlet a často se dopustí škodlivých činů. Přisuzuje si mimořádné schopnosti, zatímco naopak alkohol silně ovlivňuje jeho reflexy a úsudky. Každý rok umírají desetitisíce, protože si v opilosti myslí, že jsou ještě dosti střízliví, aby mohli sami odvézt domů svůj vůz, nebo protože se dostanou pro nějakou maličkost do sporu. Milióny umírají na tvrdnutí jater, delirium tremens (šílenství opilců) a jiné nemoci způsobené alkoholem. V mnohých zemích je alkohol po srdečních nemocích a rakovině na třetím místě jako příčina smrti.

10. a) Jakému nebezpečí se vystavuje člověk nadměrným požitkem z alkoholických nápojů, i když se neopíjí? b) Nač bychom měli myslet dříve, než nabídneme svým hostům alkohol?

¹⁰ Je však také možno holdovat alkoholu a neopít se; a v tom tkví velké nebezpečí pro křesťany. Není každý pijan, kdo pije alkohol. Opilství je chorobná touha po alkoholu. Můžeme se v tomto ohledu dobře zkoumat, když se ptáme: „Žiji pro požitek z alkoholu? Toužím každý den po nádherném pocitu, který tento požitek přináší?“ Požitek z alkoholických nápojů je osobní záležitostí, pokud se neopijeme; ale alkohol se může stát něčím jako psychologická berla, o kterou se opíráme, zdánlivá nutnost, bez které není možno být. Kromě toho je možno neuváženým požitkem z alkoholu způsobit u druhých lidí klopýtání. Nutíš přátele, kteří tě večer navštíví, aby s tebou vypili skleničku, i když nechtějí? To by byla špatná pohostinnost a v jádru by to mohl být pokus, aby se druzí připojili k tvé slabosti. Nikdo by neměl být nucen nebo i přemlouván, aby pil alkohol. (Řím. 14:17–21) Družné schůzky nemusí být nudné jen proto, že není nabízen alkohol. Pije-li se pouze umírněně — pokud se vůbec pije — a nepije-li se v prvé řadě pro požitek z alkoholu, mohou alkoholické nápoje působit dobro.

ŽIJEŠ PRO SVĚTSKÉ PŘÁTELE?

11. Jakou potřebu vštípil Jehova člověku a nač bychom měli myslet při uspokojování této potřeby?

¹¹ Jehova stvořil člověka jako společenskou bytost. Když je člověk nějaký čas sám, má bezděčnou touhu být opět v lidské společnosti, s někým mluvit, jíst, hrát si, pracovat, prostě být pohromadě s někým, kdo má jako on potřebu společnosti. Samovazba je nelidský trest. Křesťané si však musí své styky vybírat. Pavel neřekl nadarmo slova: „Špatná společnost kazí užitečné zvyky“, když uváděl důvody proti tehdy běžné epikurejské filosofii „Jezme a pijme, protože zítra máme zemřít“. Kde jinde by křesťan přijal takovou filosofii, jestliže ne ve společnosti lidí, kteří k ní patří a řídí se jí? Křesťané by měli vědět, že dnes jsou dvě rozdílné sféry vlivů: božská, teokratická, křesťanská sféra a světská, pozemská, nekřesťanská sféra.

12. Co se uznává, pokud jde o spojení se světem? Kde však musíme udělat hranici ve styku se světskými lidmi?

¹² Křesťané žijí přirozeně mezi světsky smýšlejícími lidmi a pod vlivem atmosféry tohoto světa. Ježíš řekl Jehovovi v modlitbě za své následovníky: „Prosím tě, nikoli abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl vzhledem k zlostníkovi. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:15, 16) Kdyby se chtěl člověk vyhnout každému styku se světskými lidmi, musel by žít jako poustevník, to je, musel by se úplně oddělit od lidské společnosti. (1. Kor. 5:9–13) Kromě nezbytně nutného styku, který máme se světskými lidmi na pracovišti, ve škole nebo v kazatelské službě, neměli bychom se vydávat rozkladnému vlivu jejich způsobu myšlení a často i jednání. — 5. Mojž. 7:3, 4.

13. a) Jak může uvažovat bratr, který má obchod, a proto musí mít určitý styk s lidmi ze světa? b) Jak může uvažovat sestra, o kterou se zajímá nevěřící muž? c) Proč je rozumná biblická rada, že máme vstupovat do manželství „jen v Pánu“?

¹³ Pro naši mysl může být tato rada rozumná a zdravá; ale je nebezpečné, když nastane situace a společnost lidí ze světa se zdá lákavá srdci. Bratr, který má obchod, může si na příklad myslet, že se musí dobrovolně stýkat s lidmi ze světa, zvát je atd. Může si myslet, že tento styk je nevyhnutelný pro jeho obchod, ze kterého žije on i jeho rodina. Nebo se podívejme na situaci sestry ve sboru, která by se ráda vdala. Snad není v okruhu jejích křesťanských přátel mnoho bratrů vhodných k ženění. Ví, že stárne. Muž, kterého poznala před několika měsíci na pracovišti, se o ni zajímá. Když se cítí k němu přitahována, začnou srdce a mysl okamžitě uvažovat. Může to být hezký, slušný muž. Nepije a nekouří. Je v náboženském ohledu snášenlivý. Může se o něm dokonce říkat, že je hezčí než někteří křesťanští bratři, které ona zná. Nebo je poukázáno na ojedinělý případ, kdy se jiná sestra provdala za nevěřícího, kterému později bylo pomoženo, aby se stal křesťanem. Snad by to bylo možné i v tomto případě. Avšak hořké zkušenosti mnohých potvrzují Bibli, která ukazuje, že vyhlídky na to jsou velmi nepatrné. Je daleko spíše možné, že nevěřící tak ovlivní křesťana, že ustoupí a nakonec ztratí vyhlídku na život. Poslouchat biblický příkaz, že máme vstupovat do manželství „jen v Pánu“, vyžaduje sebeovládání a trpělivost, ale můžeme být přesvědčeni o tom, že Jehova ví, co je dobré pro jeho služebníky. Chtěl by jim nejen uspořit mnoho bolestných zkušeností, které s sebou přináší nerozumné jednání, ale chtěl by také, aby byli šťastni. — 1. Kor. 7:39, 40.

14. Jakým světským lákadlům je vystavena zvláště mládež?

¹⁴ Pro mladistvé je velkým pokušením stýkat se světskou mládeží jejich věku. Často jsou nuceni k tomu, aby se připojili k sportovnímu družstvu, klubu nebo skupině. Mladiství chtějí být uznáváni; ale aby byl člověk uznán, musí nějak dokázat svou odvahu, a to snad i něčím, co Bible zakazuje. Je snadné dát se ovlivnit světskou módou účesu nebo šatů, nebo přijít do pokušení koupit si u novinového stánku laciný román s nápadnou obálkou, která působí na tělesné žádosti. Lákají televizní programy a filmy, v nichž jsou oslavovány násilné činy, sadismus a sex. Pak tu jsou autoři knih o filosofii, kritice Bible atd., s kterými také nechceme pěstovat společenství. Když čteme jejich knihy, je to stejné, jako bychom před nimi seděli a nechali se přesvědčovat o jejich životních názorech. — 1. Kor. 3:18–20; 1. Tim. 6:20, 21.

15. Jaká rozumná rada je dávána křesťanům v Bibli o jejich stycích a jak je dobrodiním a ochranou, uposlechnou-li tuto radu?

¹⁵ Věrní křesťané věří Bibli, která říká: „Kdokoli tedy chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím.“ (Jak. 4:4) Považují za rozumný příkaz: „Nedejte se zapřáhnout do nerovného jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaké společenství má světlo s temnotou? Dále, jaký soulad je mezi Kristem a Beliálem (nebo satanem)? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? ‚„Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se“, praví Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého“‘; ‚„a já vás přijmu.“‘“ (2. Kor. 6:14, 15 17) Protože poslouchají tuto radu, nedají se svést k tomu, aby pěstovali úzké společenské styky s lidmi ze světa, a tak si uspoří mnoho starostí. Jsou rádi pohromadě se svými křesťanskými bratry a mají mezi nimi věrné, osvědčené přátele. Taková společnost buduje, nesráží. Pomáhá nám dosáhnout našeho cíle, ‚skutečného života‘ v Božím novém pořádku. — Žid. 11:24, 25.

ŽIJEŠ, ABY SIS ZAHRÁVAL S POHLAVNÍ NEMRAVNOSTÍ NEBO SE JÍ DOPOUŠTĚL?

16. a) Co znamená zahrávat si s nemravností? b) Proč neslouží známost s druhým pohlavím pouze zábavě?

¹⁶ ‚Hrát si‘ znamená bavit se, na příklad s hračkou; krátit si čas sportem nebo hrou. Zahrávat si s nemravností znamená, zabývat se věcmi, které snadno mohou vést ke smilstvu nebo k cizoložství. Pohlavní orgány nejsou hračka, ale byly dány Jehovou člověku k rozmnožování v manželském společenství. Bible odsuzuje volné chování a je zřejmé, že zahrávání si s pohlavní nemravností je volným chováním, které může skončit odnětím pospolitosti. (Gal. 5:19; Mar. 7:21–23) Kdo si myslí, že není námitek proti takovému jednání, pokud nedojde k pohlavnímu styku, mýlí se. Známost s druhým pohlavím by neměla sloužit pouze zábavě, ale měla by vést nakonec k sňatku. Kdo nechce vstoupit do manželství nebo je ještě příliš mladý, aby na sebe mohl vzít odpovědnost, kterou přináší manželství, měl by se ptát, proč touží po takové známosti. Jakým směrem jde, nebo jinak vyjádřeno, pro co začíná žít?

17. Které věci, jichž se křesťané mají vyvarovat, mohou vést k zahrávání si s nemravností?

¹⁷ Hra s nemravností začíná často tím, že se nepěstují správné styky. U lidí ve světě je tento způsob jednání běžný. V jejich společnosti jsi v mnohém ohledu vydán pokušení. Rozmluvy, které vedou, filmy, na které se dívají, knihy a pornografické spisy, které čtou, jejich oplzlé vtipy, příliš úzký nebo obnažující oděv — všechno přispívá k tomu, aby v tvém srdci byla vzbuzena a živena nesprávná žádost. Malý flirt s manželským druhem někoho jiného se může zdát nevinný, ale často přináší vážné následky. — Ef. 5:3–5.

18. Jaké otázky jsou zde nadhozeny, o nichž by každý z nás měl uvažovat, aby zjistil, proč vyhledává společnost někoho z druhého pohlaví?

¹⁸ Zde je několik otázek, jimiž může každý zkoumat své pohnutky, aniž potřebuje určité pravidlo od Společnosti Strážná věž: Jsi-li svobodný, držíš něčí ruku, protože přitom cítíš zcela zvláštní pocit? Tančíš proto, že máš radost, když se tělo někoho z jiného pohlaví dotýká tvého těla? I když jsi svobodný, líbáš někoho na dobrou noc, protože je to pro tebe vzrušující? Dopisy, které přicházejí Společnosti, ukazují, že hra s nemravností často začínala takovým způsobem.

19. Proč nemáme dávat vinu Bohu, který stvořil muže a ženu s pohlavními orgány, když jsou používány k hříchu proti němu?

¹⁹ Bible říká zcela otevřeně: „Je dobré, aby se člověk nedotýkal žen.“ (1. Kor. 7:1) Nemůžeme vinit pohlavní orgány, které dal Bůh mužovi a ženě, jsou-li používány k hříchu. Jsou tak utvořeny, že zůstávají klidné, dokud je nevzruší impulsy z mysli a srdce. Když se dva lidé rozhodli, že se vezmou, a pak vstoupí do manželství, je zcela v pořádku, že se radují ze svého společenství a vyjadřují to něžnostmi. Takové něžnosti je obšťastňují a mohou, pokud chtějí, vést k jejich pohlavnímu spojení. Svobodní lidé si však nesmějí myslet, že mohou začít tuto řetězovou reakci bez vážných následků. V těle existuje schopnost přiměřeně reagovat. Spí, dokud není vzbuzena. Místo aby uspokojilo, vzrušení vzbuzené dotykem probudí přání po užším styku: líbání, zahrávání si s důvěrnými částmi těla a konečně smilstvo nebo cizoložství. To vše se nemusí vyvinout při jedné příležitosti, ale touha se stává silnější, když člověk stále myslí na požitek, který prožil, a když se těší na další příležitost a dokonce přemýšlí a plánuje, jak si takovou příležitost připraví.

20. Jak je možno ‚umrtvit‘ údy těla, pokud jde o špatné jednání?

²⁰ Bible dává křesťanům moudrou radu: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a lakotu, jež je modlářstvím. Pro tyto věci přichází Boží zloba.“ (Kol. 3:5, 6) Před operací dá lékař pacientovi injekci, aby umrtvil nervy příslušné části těla. Můžeme umrtvovat údy svého těla pokud jde o nesprávná přání a impulsy, když nesprávná přání, vycházející ze srdce a mysli, vyřazujeme a potlačujeme a podporujeme správná přání, především přání konat Boží vůli. — 1. Tess. 4:3–7; 1. Petra 4:2–5.

21. K čemu by měli být křesťané rozhodnuti se zřetelem na způsob myšlení a jednání, které je běžné ve světě?

²¹ Ať říkají moderní epikurejci, že křesťanský způsob života je neúčelný a nerealistický. Pro nás však není neúčelný, jestliže používání biblických zásad v našem životě působí štěstí v našich domovech, chrání nás před nebezpečnými následky pohlavních nemocí a alkoholismu, jestliže přicházíme do styku s lidmi, kteří nás budují, a jestliže nám to pomáhá mít čisté svědomí a správné postavení před Bohem. Ceníme si daru života a chtěli bychom navždy žít v pokoji a štěstí. Nechceme odhodit tento dar pro několik krátkých okamžiků smyslového uspokojení. Máme pevnou důvěru, že nás Bůh za naši věrnost odmění věčným životem v novém světě. Láska k bližním nám přikazuje, abychom mluvili s druhými o této podivuhodné naději, zatímco my sami jsme pevně rozhodnuti žít pro Boží nový svět.