Jakého panovníka potřebuje lidstvo?

KRÁL Šalomoun, jeden z nejmoudřejších panovníků starověku, pozoroval, že „člověk panoval nad člověkem k jeho škodě“. (Kaz. 8:6) Je tomu tak proto, že lidští panovníci byli příliš často domýšliví, nelítostní a krutí. Neprojevovali vůči svým poddaným ten něžný soucit a zájem, jaký měl orientální pastýř ke svému stádu. Skutečně jednali tyransky. Lidstvu by se jistě daleko lépe dařilo bez takových tyranských panovníků nebo „pastýřů“. Téhož mínění je i Nejvyšší, svrchovaný panovník vesmíru, Jehova Bůh. Například, když „pastýři“ starověkého Izraele jednali nelítostně se svými poddanými, Jehova je odhalil prostřednictvím svého proroka Ezechiele, když řekl:

„Synu člověka, prorokuj proti izraelským pastýřům. Prorokuj a řekneš jim, těm pastýřům: ‚Tak řekl Pán Jehova: „Běda izraelským pastýřům, kteří se stali těmi, kdo pasou sami sebe! Není to stádo drobného dobytka, které by měli pastýři pást? Tuk jíte a sami se oblékáte vlnou. Tlusté zvíře porážíte. Samotné stádo nepasete. Onemocnělé jste neposílili a churavé jste neuzdravovali a polámané jste neovázali a rozehnané jste nepřivedli zpět a ztracené jste se nesnažili najít, ale drsně jste je měli v poddanosti, ano tyransky. A protože nebyl pastýř, byla postupně rozptýlena, takže se stala potravou pro každou polní šelmu a byla rozptylována. Mé ovce dále bloudily po všech horách a na každém vysokém kopci; a mé ovce byly rozptýleny po celém povrchu země a nikdo po nich nepátral a nikdo se je nesnažil najít.“‘“ — Ez. 34:2–6.

PANOVNÍCI KŘESŤANSTVA NEJSOU ŽÁDOUCÍ

Nejednali panovníci křesťanstva se svými poddanými, kteří tvrdí, že jsou Boží „ovce“, stejně jako špatní pastýři Izraele? Nejednali tito panovníci s lidmi tak, jako by patřili jim, a ne Bohu, o němž tito panovníci tvrdili, že jej uctívají? Nebyli spíše drsní než jemní, a nebyli takoví i papežové, kardinálové a arcibiskupové, kteří zastávali politické úřady? Nevykrmovali se materiálně z těchto chudých „ovcí“ a nežili „v nestoudném přepychu“? (Zjev. 18:7) Nepozorovali jsme, že by panovníci křesťanstva pokládali své životy za „ovce“, jak to činil Pán Ježíš Kristus. (Jan 10:9–11) Jsou však historické důkazy o tom, že se panovníci křesťanstva projevili jako utiskovatelé.

„Pastýři“ křesťanstva proti sobě navzájem bojovali, jeden tak zvaný křesťanský panovník proti jinému tak zvanému křesťanskému panovníkovi. Obětovali své národy jako ovce na oltáři nacionalismu nebo náboženského sektářství. I někteří diktátoři patřili k význačným oblíbencům duchovenstva. Křesťanští svědkové Jehovovi trpěli prudké pronásledování od těchto diktátorů a extrémních totalitních panovníků. Protože nedochází k nápravě nespravedlností, uchýlili se mnozí utlačovaní lidé k různým nově vytvořeným organizacím. V křesťanstvu není politická ani národní ani náboženská jednota. Jako ovce bez pastýřů, které byly svedeny na scestí, byl lid rozptýlen jako kořist pro „šelmy“. V křesťanstvu panuje stejná situace, jaká je popsána u Ezechiele 34:7–10, a tato skutečnost poskytuje ujištění, že se Jehova Bůh postará o to, aby panovníci křesťanstva ztratili své postavení. Čteme:

„Pastýři, slyšte Jehovovo slovo: ‚Jako že žiji,‘ je výrok [svrchovaného] Pána Jehovy, ‚jistě proto, že mé ovce se staly něčím pro plenění a mé ovce byly neustále potravou pro každou polní šelmu, protože nebyl pastýř a moji pastýři nepátrali po mých ovcích, ale pastýři neustále pásli sami sebe a moje vlastní ovce nepásli‘, proto, pastýři, slyšte Jehovovo slovo. Tak řekl [svrchovaný] Pán Jehova: ‚Hle, já jsem proti pastýřům a jistě budu vyžadovat své ovce zpět z jejich ruky a způsobím, aby přestali pást mé ovce, a pastýři již nebudou pást sami sebe; a vysvobodím své ovce z jejich úst a nestanou se pro ně potravou.‘“

V případě starověkého Izraele za dnů Ezechielových Jehova osvobodil své „ovce“ z úst „pastýřů“, kteří pásli sami sebe a kteří zastávali vládní postavení; dal totiž zničit Jeruzalém a zpustošit judskou zemi. Král a knížata museli se vzdát svých vládních úřadů; Babylóňané je zajali a deportovali. Někteří byli potrestáni za svou vzpouru zabitím. V Babylóně byli zajatí vládci ve vězení nebo jim byla určena omezení a byli zbaveni jakékoli panovnické moci. — 2. Král. 25:18–30; Jer. 52:24–34.

V souladu s tímto starověkým předobrazem se Jehova Bůh postará o to, aby panující dozorci celého světaširého systému věcí, včetně takzvaných křesťanských panovníků křesťanstva, byli sesazeni. Jehovovy pravé „ovce“ budou tak osvobozeny od útlaku a činnosti „pastýřů“, kteří slouží sami sobě. Již nikdy se nebudou tito nevěrní „pastýři“ pást na úkor Jehovova stáda, jeho křesťanských svědků. Bez ohledu na to, jak jsou snad rozptýleni následkem odporu a pronásledování, Jehova ví, kam byly rozehnány jeho pravé „ovce“. Bude je hledat jako laskavý pastýř a opět je shromáždí do jedné ohrady. Dodnes platí slavnostní příslib, který dal prostřednictvím proroka Ezechiele. Způsob, jak splnil toto zaslíbení vůči starověkému Izraeli v roce 537 př. n. l. a později, byl prorockou zárukou toho, že uskuteční svůj příslib v budoucnosti. Čteme:

„Neboť tak řekl [svrchovaný] Pán Jehova: ‚Zde jsem já, já sám, a budu pátrat po svých ovcích a pečovat o ně. Podle péče toho, který pase své stádo v den, kdy přichází, aby byl uprostřed svých ovcí, které se rozšířily daleko, tak budu pečovat o své ovce; a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaků a husté temnoty. A vyvedu je z lidí a shromáždím je ze zemí a uvedu je na jejich půdu a budu je pást na izraelských horách, u řečišť toků a na všech obytných místech země. Budu je pást na dobré pastvě a jejich místem přebývání se stanou izraelské vysoké hory. Tam ulehnou na dobrém místě přebývání a budou se pást na tučné pastvině na izraelských horách.‘“ — Ez. 34:11–14.

JEHOVA RUČÍ SVÝMI SKUTKY ZA TO, ŽE MŮŽE DOSADIT DOBRÉHO PANOVNÍKA

V roce 537 př. n. l. použil Jehova perského krále Cýra jako nástroje, aby umožnil věrnému židovskému ostatku vrátit se zpět do Jeruzaléma a do judské země. Podobně ukázal Jehova i v našem století, že je ochoten shromáždit rozptýlené členy ostatku duchovního Izraele a přivést je k sobě do nábožensky svobodného a duchovně posilujícího vztahu. (1. Petra 2:25) Bouřlivé doby první světové války (1914–1918 n. l.) byly pro ně ‚dnem oblaků a husté temnoty‘. (Ez. 34:12) Onen den se stal tak temným proto, že křesťanstvo (převládající část Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství) rozpoutalo vůči ostatku duchovního izraele náboženské pronásledování. Ostatek duchovního izraele tak byl rozptýlen a dostal se do těžkého otroctví Velkého Babylóna.

Velký Babylón však nemohl držet ostatek duchovních izraelitů stále ve svém utiskujícím zajetí. Na jaře roku 1919 utrpěl Velký Babylón těžký pád, neboť ztratil své postavení náboženské moci nad Jehovovým lidem, který byl zbaven svých otrockých pout. Pokud jde o jejich náboženská práva a výsady od Boha, již nepřipustili, aby se pro panující „pastýře“ křesťanstva stali kořistí nebo „pokrmem“. Jako svědkové Jehovova mesiášského království vystoupili s křesťanskou nebojácností na scénu poválečného světa. — Mat. 24:14.

Ostatek zažil splnění Ezechiele 34:15, 16:

„‚Já sám budu pást své ovce a já sám je nechám ulehnout‘, je výrok [svrchovaného] Pána Jehovy. ‚Po ztracené budu pátrat a rozehnanou přivedu zpět a polámanou ovážu a posílím tu, která churaví, ale tučnou a silnou zničím. Tu budu pást podle soudu.‘“

K původním členům ostatku, kteří přežili „den oblaků a husté temnoty“ během první světové války a zůstali věrní, připojil Jehova další. Tisíce lidí v křesťanstvu i mimo ně slyšely poselství o království, které kázal Jehovův obnovený ostatek, a tito lidé se pak stali Bohu oddanými, pokřtěnými učedníky Pána Ježíše Krista. Jehova nedovoluje žádné z těchto „ovcí“, aby beztrestně zneužívala svou moc. Jestliže někdo jedná vůči jiným „ovcím“ ve stádu hrubě a utiskujícím způsobem jako tučná, silná ovce, pak Jehova takovou nelaskavou, sobeckou „ovci“ ‚zničí‘. Oddělí ji od stáda jako ovci, která je duchovně mrtvá. ‚Pase tu ovci podle soudu‘, to znamená podle soudu odnětí pospolitosti a v nadcházejícím „velkém soužení“ doslovným zničením.

Jehova odstranil ze svého obnoveného ostatku duchovních ovcí ty, kteří jsou lakomí a sobečtí. Nestrpí ovce, jež ničí věci, které by měli mít druzí, a jež používají hrubého násilí a rohů moci k tomu, aby samy mohly užívat nejlepších věcí a přitom vylučují „ovce“ slabé nebo ty, které onemocněly. Jehova nedovolil, aby se jeho „ovce“ rozštěpily do třídy duchovních a třídy laiků. Prosazoval pravidlo, které vyjádřil jeho Syn Ježíš Kristus: „Ale vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatím co vy všichni jste bratři. Kromě toho nenazývejte nikoho na zemi svým [duchovním] otcem, protože jeden je váš Otec, nebeský. Ani ať vás nenazývají ‚vůdci‘, protože jeden je váš vůdce, Kristus. Ale největší mezi vámi ať je vaším služebníkem.“ (Mat. 23:8–11) Tomu, co Jehova učinil, odpovídá prorocký popis, který nacházíme u Ezechiele 34:17–22.

„O vás, mých ovcích, [svrchovaný] Pán Jehova řekl: ‚Hle, soudím mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly. Je to pro vás taková maličkost, že se pasete na té nejlepší pastvině, ale zbytek svých pastvin byste pošlapávali nohama, a že pijete z čisté vody, ale zbývající [vody] byste zakalili tím, že v nich dupáte nohama? A moje ovce, ty by se měly pást na pastvišti pošlapaném vašima nohama a měly by pít vodu zakalenou tím, že v ní dupete nohama?‘ Proto tak jim řekl [svrchovaný] Pán Jehova: ‚Zde jsem já, já sám, a budu jistě soudit mezi tlustou ovcí a ovcí hubenou, protože jste se stále tlačili bokem a ramenem a svými rohy jste stále strkali všechny onemocnělé, až jste je rozptýlili ven. A zachráním své ovce a již se nestanou něčím k plenění, a budu soudit mezi ovcí a ovcí.‘“

PANOVNÍK, KTERÉHO VYVOLIL JEHOVA

Vzhledem ke skutečnosti, že Jehova tak velice pečuje o své „ovce“, můžeme být přesvědčeni o tom, že panovník, kterého by vyvolil, by byl pro lidstvo skutečně velkým požehnáním. Vyvolil však Jehova nějakého panovníka? Ano. U Ezechiele 34:23, 24 čteme:

„Vzbudím nad nimi jednoho pastýře, a ten je má pást, ano, svého služebníka Davida. On sám je bude pást a on sám se stane jejich pastýřem. A já sám, Jehova, se stanu jejich Bohem a můj služebník David náčelníkem uprostřed nich.“

Z tohoto zaslíbení bychom neměli vyvozovat, že Jehova vzkřísí z mrtvých krále Davida, aby jej dosadil do tohoto pastýřského úřadu. Boží ‚služebník David‘ je spíše ten, kdo zdědil po králi Davidovi královské právo. Je to Pán Ježíš Kristus. Skutečnost, že jméno David znamená „milovaný“, dobře odpovídá slovům, která pronesl Jehova o Ježíši: „To je můj Syn, milovaný.“ (Mat. 3:17; 17:5) Kromě toho se Ježíš sám přirovnal k pastýři, když řekl: „Já jsem znamenitý pastýř, . . . a vzdávám [se] své duše ve prospěch ovcí.“ — Jan 10:14, 15.

Ježíš Kristus se skutečně vzdal svého života za „ovce“. Jehova Bůh jej však vzkřísil z mrtvých. Proto se v Židům 13:20 mluví o Jehovovi jako o ‚Bohu pokoje‘, „který vzkřísil z mrtvých velkého pastýře ovcí s krví věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše“. Protože Ježíš byl vzkříšen k duchovnímu životu, jaký měl původně, je nyní duchovním pastýřem. Proto mohl existovat jen ‚jeden pastýř‘, kterého mohl Jehova vzbudit nad ostatkem duchovního izraele, totiž tento vzkříšený Ježíš, Mesiáš.

Kdy to Jehova učinil? V roce 1914 n. l. kolem 4./5. října, kdy skončily „ustanovené časy [pohanských] národů“. O Ježíši Kristu bylo předpověděno, že má jako král pást všechny národy „železným prutem“ neboli žezlem a že je má rozbít. (Žalm 2:8, 9; Zjev. 12:5) Duchovní izraelité však byli paseni jiným způsobem. Ježíš Kristus je živil duchovním pokrmem. Stal se jejich představeným a oni jdou jako „ovce“ v jeho šlépějích. Jeho Bůh, Jehova, se stal jejich Bohem. Pomazaný ostatek uznal tuto skutečnost, a proto v roce 1931 přijal biblické jméno „svědkové Jehovovi“. — Iz. 43:10–12.

Pomazaní křesťanští svědkové Jehovovi však nejsou jediní, kteří mají užitek z toho, že Ježíš tak dobře pásl. Ježíš sám řekl: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ (Jan 10:16) Tyto „jiné ovce“ se spojily s ostatkem zvláště od roku 1935. A spolu s těmito duchovními izraelity se těší z pokoje a ochrany, jak to Jehova zaslíbil prostřednictvím svého proroka Ezechiele:

„A uzavřu s nimi smlouvu pokoje, a jistě způsobím, aby ze země byla odstraněna škodlivá šelma, a skutečně budou bezpečně přebývat v pustině a spát v lesích. A je a okolí svého pahorku učiním požehnáním a způsobím, že bude sestupovat liják ve svém čase. Ano, budou lijáky požehnání. A polní strom dá své plody a sama země vydá svůj výnos a skutečně budou na své půdě v bezpečí. A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až zlomím tyče jejich jha, a že jsem je vysvobodil z ruky těch, kteří je užívali jako otroky. A již se nestanou něčím k plenění pro národy; a zemská šelma, ta je nepohltí, a skutečně budou přebývat v bezpečí a nikdo je nevyleká.“ — Ez. 34:25–28.

POŽEHNÁNÍ Z DOBRÉHO PASENÍ

Podle své ‚smlouvy‘ o křesťanském pokoji vyhnal Jehova všechny dravé osobnosti, které by mohly být nebezpečné pro křesťany podobající se ovcím, a udržuje je vně. Svým svatým duchem, který působí na pravé, pokřtěné Kristovy učedníky, přeměnil je v pokojné, bezelstné osobnosti podobné ovcím. Uprostřed tohoto nepřátelského světa se snaží vzájemně se chránit v duchovním i hmotném ohledu. Účinek, který z toho vyplývá, byl předpověděn: Poznali, že Jehova je Bůh, který zlomil tyče jha náboženského otroctví a že je osvobodil od jejich babylónských otrokářů. Radují se z toho, že se Jehova postaral, aby je pásl jeho Syn Ježíš Kristus.

Prostřednictvím Ježíše Krista, který je pase, těší se duchovní izraelité z duchovního ráje. Plní se tak Jehovova slova z Ezechiele 34:29, 30:

„Zřídím jim pěstění pro jméno a již se nestanou těmi, kteří jsou hladem odstraněni ze země, a již neponesou ponižování od národů. ‚A budou muset poznat, že já, Jehova, jejich Bůh, jsem s nimi a že oni jsou můj lid.‘“

„Pěstění“, které Jehova zřídil pro tyto obnovené duchovní izraelity, trvá až do dnešního dne a od roku 1919 přináší bohatší ovoce než kdy dříve. Jehovova požehnání jsou jako lijáky deště a působí, že jejich „pozemský majetek“ přináší překypující hojnost ovoce Božího království. (Mat. 21:43) Toto výnosné pěstění se právě stalo ‚pěstěním pro jméno‘, proslulým, slavným. Jehovovo psané slovo, Svaté písmo, bylo otevřeno jejich porozumění. Duchovním pokrmem, který jim odtud přichází, se nesytí pouze sami, ale umožňují přístup k němu druhým v podobě literatury, tištěné v co největším počtu řečí. Jsou to skutečně ‚ovce Jehovovy pastvy‘ a jsou to oni, které pase král vyvolený Jehovou, Pán Ježíš Kristus. — Ez. 34:31.

Pomazaný ostatek a „velký zástup“ „jiných ovcí“ dostal skutečně velké požehnání, protože o ně Ježíš Kristus laskavě pečuje. Jestliže se mohou těšit z takových požehnání již nyní v nepřátelském světě, potom požehnání v době, kdy bude Ježíš Kristus vládnout nad zemí, budou ještě velkolepější. Ježíš Kristus je skutečně panovník, jehož lidstvo potřebuje. Postavil ses na jeho stranu tím, že jsi uspořádal svůj život podle příkladu, který dal?